1 VSPH 1082/2013-B-58
MSPH 99 INS 3183/2013 1 VSPH 1082/2013-B-58

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka FONTANA DEVELOPMENT, s.r.o., sídlem Praha 6, Vodňanského 1184/1, IČO 27116255, zast. JUDr. Milanem Kestlem, advokátem, sídlem Praha 1, Bolzanova 1, do něhož vstoupilo státního zastupitelství, o odvolání věřitele AWAC TRADE ENERGY, a.s., sídlem Praha 2, Václavská 2073/20, IČO 28461967, zast. JUDr. Richardem Třeštíkem, advokátem, sídlem Ústí nad Labem, Masarykova 43, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2013, č.j. MSPH 99 INS 3183/2013-B-17

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2013, č.j. MSPH 99 INS 3183/2013-B-17, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odmítl popěrný úkon věřitele AWAC TRADE ENERGY, a.s. (dále jen odvolatel).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 13.3.2013 (A-16) byl zjištěn úpadek dlužníka FONTANA DEVELOPMENT, s.r.o. (dále též dlužník) a že přihláškou ze dne 10.4.2013 přihlásil do insolvenčního řízení věřitel č. 11 REVERS-IMPEKS REAL ESTATE, s.r.o. (dále jen věřitel) své čtyři pohledávky v celkové výši 8.972.704,11 Kč sestávající ze zajištěné pohledávky č. 1 ve výši 5.427.180,-Kč, z nezajištěné pohledávky č. 2 ve výši 1.047.664,11 Kč, z nezajištěné pohledávky č. 3 ve výši 2.472.420,-Kč a z nezajištěné pohledávky č. 4 ve výši 25.440,-Kč. Podáním ze dne 16.5.2013 popřel věřitel AWAC TRADE ENERGY, a.s. (dále jen odvolatel) všechny přihlášené pohledávky věřitele co do pravosti, výše a pořadí s tvrzením, že jsou neplatné smlouva, na jejímž základě měly vzniknout pohledávky č. 1 a č. 3, dohoda o uznání dluhu a jeho splacení a o vykonatelnosti notářského zápisu a zástavní smlouva, neboť tyto byly uzavřeny v rozporu s § 196a obch. zák. a jejich obsah je v rozporu s dobrými mravy, neboť věřitel a dlužník byli osobami blízkými s ohledem na své tehdejší statutární orgány. Pro případ, že by pohledávky č. 1 a 3 vznikly, odvolatel tvrdil, že zanikly jednostranným úkonem dlužníka, jenž na jejich úhradu započetl pohledávku, kterou nabyl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17.12.2012.

Soud I. stupně citoval § 200 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a § 79 odst. 1 o.s.ř. se závěrem, že popěrný úkon odvolatele byl neurčitý, neobsahoval vylíčení všech rozhodujících skutečností a nesplňoval tak podmínky stanovené v § 200 odst. 1 IZ. Neurčitost popěrného úkonu spatřoval soud I. stupně v tom, že odvolatel popřel sice čtyři pohledávky, avšak v kolonce formuláře určené pro popření jen jedné pohledávky. Tato nesprávnost měla dále za následek, že odvolatel popřel co do pořadí i nezajištěné pohledávky č. 2, č. 3, č. 4, ačkoliv zajištěná byla jen pohledávka č. 1. Ohledně pohledávek č. 2 a 4 neuvedl odvolatel ničeho, neboť se vyjadřoval jen k pohledávkám č. 1 a č. 3, přičemž ani u nich dostatečně nespecifikoval důvod svého popření, neuvedl okolnosti vzniku pohledávek a nekonkretizoval ani údajně neplatné smlouvy. Tvrzení o neplatnosti smluv pro rozpor s § 196a obch. zák. považoval soud I. stupně za nedostatečné, neboť cit. ustanovení stanoví neplatnost určitých smluv mezi tam uvedenými osobami pouze za stanovení určitých podmínek, o jejichž naplnění se však odvolatel v popěrném úkonu nezmiňuje. Stejně tak odvolatel neuvedl, v čem měl spočívat rozpor smluv s dobrými mravy. U tvrzeného zániku pohledávek, pak odvolatel nespecifikoval, kdy k němu mělo dojít a jaké vzájemné pohledávky měly být započteny. Z toho soud I. stupně dovodil neurčitost popěrného úkonu odvolatele pro absenci rozhodujících skutečností, jež by ho měly odůvodňovat. Proto postupoval podle § 200 odst. 3 IZ a popěrný úkon odvolatele odmítl.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal, neboť měl za to, že popěrný úkon učinil řádně a včas na předepsaném formuláři a se všemi potřebnými náležitostmi. Uvedl, že existence dílčích pohledávek č. 2, č. 3, č. 4 přímo souvisí s existencí pohledávky č. 1, že dlužník uplatnil jednostranné započtení své pohledávky na úhradu všech čtyř pohledávek věřitele a že důvody, pro něž popřel všechny čtyři pohledávky, jsou totožné. Proto dle věřitele nebylo nutné, aby stejný text svého popření opakoval čtyřikrát. Vyjádřil názor, že pro posouzení popěrného úkonu je významný jeho obsah a nikoliv patřičné vyplnění formuláře a že případná neurčitost některého z popěrných důvodů nemůže mít za následek odmítnutí celého popěrného úkonu. Tvrdil, že v popěrném úkonu jen navazoval na text přihlášky věřitele a že neplatnou smlouvou je smlouva o poskytnutí příspěvku ze dne 3.3.2009. Vysvětloval, že i když nemá k dispozici listinu o jednostranném zápočtu pohledávek provedeném dlužníkem, nemůže mu to být za překážku pro uplatnění popěrného důvodu. Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 200 IZ věřitel je oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna (odst. 1). K popření pohledávky přihlášeným věřitelem se přihlíží, jen obsahuje-li podání všechny náležitosti a je-li doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce; § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. Po uplynutí této lhůty již nelze měnit uplatněný důvod popření. K popření pohledávky učiněnému ve formě, která v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce vyžaduje jeho písemné doplnění, předložení jeho originálu, případně předložení písemného podání shodného znění, se nepřihlíží (odst. 2). Dospěje-li insolvenční soud k závěru, že k popření pohledávky přihlášeným věřitelem se nepřihlíží, odmítne je rozhodnutím, které může vydat jen do skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce (odst. 3). Rozhodnutí podle odstavce 3 se doručuje zvlášť věřiteli, který popřel pohledávku, věřiteli popřené pohledávky, dlužníku a insolvenčnímu správci. Osobou oprávněnou k podání odvolání proti tomuto rozhodnutí je pouze věřitel, který popřel pohledávku (odst. 4). Jestliže insolvenční soud popření pohledávky neodmítne, považuje se podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku, od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od skončení přezkumného jednání, za žalobu, kterou tento věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil (odst. 5). Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odst. 6).

Ze shora citovaného ustanovení je patrné, že popření přihlášené pohledávky věřitelem musí obsahovat stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu (o.s.ř.), přičemž neobsahuje-li popření všechny stanovené náležitosti nebo je nesrozumitelné nebo neurčité, nelze je opravit postupem podle § 43 o.s.ř., neboť popěrný úkon musí být perfektní hned od počátku, resp. nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání.

Podle § 79 odst. 1 o.s.ř. návrh na zahájení řízení musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou. Podle § 79 odst. 2 o.s.ř. žalobce je povinen k návrhu připojit písemné důkazy, jichž se dovolává, a to v listinné nebo v elektronické formě.

Ze shora citovaného ustanovení pak vyplývají obsahové náležitosti popření.

V posuzované věci opřel soud I. stupně svůj závěr o odmítnutí popření na zjištění, že popěrný úkon odvolatele byl neurčitý a byly v něm nedostatečně vylíčeny rozhodující skutečnosti a že formulář byl vadně vyplněn. Odvolací soud se s těmito skutkovými a právními závěry soudu I. stupně zcela ztotožňuje a v podrobnostech odvolatele odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení.

Z popření odvolatele ze dne 16.5.2013 (B-8) odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně především zjistil, že popěrný úkon byl učiněn včas a byl správně učiněn na předepsaném formuláři. Z jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.; bez ohledu na nesprávné vyplnění formuláře) lze dále zjistit, že odvolatel popřel všechny čtyři přihlášené pohledávky věřitele (tj. zajištěnou pohledávku č. 1 ve výši 5.427.180,-Kč, nezajištěnou pohledávku č. 2 ve výši 1.047.664,11 Kč, nezajištěnou pohledávku č. 3 ve výši 2.472.420,-Kč a nezajištěnou pohledávku č. 4 ve výši 25.440,-Kč) co do pravosti, co do výše (s tvrzením, že správná výše činí 0 Kč) a co do pořadí (s tvrzením, že žádná z pohledávek není nezajištěná). K tomu, aby uvedené popření pohledávek co do pravosti bylo perfektní, bylo ještě třeba, aby odvolatel též skutkově vymezil důvody svého popření, tedy aby (jako v žalobě) vylíčil všechny rozhodující skutečnosti (§ 79 odst. 1 o.s.ř.). Těmto požadavkům však odvolatel zcela nedostál, když v kolonce č. 10 toliko uvedl: Smlouva, na základě které měla vzniknout pohledávka č. 1 a č. 3, dohoda o uznání dluhu a jeho splacení a o vykonatelnosti notářského zápisu a zástavní smlouva jsou neplatné, neboť byly uzavřeny v rozporu s ustanovením § 196a obch. zák. a jejich obsah je v rozporu s dobrými mravy. Jedná se o to, že v době jejich uzavření žalovaný a dlužník FONTANA DEVELOPMENT, s.r.o. byly osobami blízkými s ohledem na své tehdejší statutární orgány ; taková neurčitá tvrzení (navíc jen ohledně pohledávek č. 1 a č. 3) bez dalšího konkrétního rozvedení nelze v žádném ohledu považovat za dostatečné vylíčení skutkových okolností věci bez nutnosti je nejdříve postupem podle § 43 o.s.ř. (jenž je však insolvenčnímu soudu zapovězen) opravit a doplnit tak, aby je bylo lze projednat a mohly být předmětem dokazování. Uvedené závěry se prosadí též ohledně zbylého tvrzení odvolatele uvedeného v kolonce č. 10 pro případ, že by popřené pohledávky vznikly, když odvolatel opět zcela nedostatečně bez bližší konkretizace neúplně tvrdil, že uvedené pohledávky zanikly jednostranným úkonem dlužníka, jenž započetl na úhradu uvedených sporných pohledávek žalovaného pohledávku, která mu byla postoupena společností AWAC TRADE ENERGY, a.s. smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 17.12.2012 . Ostatně ke svému neurčitému a neúplnému popření odvolatel nepřipojil žádné listinné důkazy a jen označil smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 17.12.2012.

Pokud jde o obsah odvolání, jímž se odvolatel snažil částečně dovysvětlit důvody svého popření, konstatuje odvolací soud, že takový postup jednak možný není (popření musí být perfektní hned od počátku, resp. nejpozději 3 pracovní dny před přezkumným jednáním) a že ani tím odvolatel neodstranil všechny nedostatky svého popření, když stále není zůstává především nevyjasněno, která smlouva a z jakého konkrétního důvodu by měla být vyhodnocena jako neplatná pro údajný rozpor se zákonem (a se kterou skutkovou podstatou vymezenou v § 196a obch. zák.) nebo s (kterými) dobrými mravy, event. jak, kdy a které pohledávky dlužníka měly být započteny na popřené pohledávky, čímž mělo dojít k jejich údajnému zániku.

Zbývá dodat, že ohledně popření pohledávek věřitele co do výše a co do pravosti nevylíčil odvolatel žádné rozhodující skutečností.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně nepochybil, když napadeným usnesením odmítl popření, k němuž se pro nedostatek jeho náležitostí nepřihlíží. Proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10. července 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová