1 VSPH 1081/2014-A-16
KSPH 68 INS 6727/2014 1 VSPH 1081/2014-A-16

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenčním řízení dlužníků Dany Novákové a Jana Nováka, IČO 74571389, oba bytem Sportovní 381, Poříčany, zahájeném k návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 6727/2014-A-11 ze dne 24.dubna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 6727/2014-A-11 ze dne 24.dubna 2014 se v bodech I., IV. a V. výroku zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 68 INS 6727/2014-A-11 ze dne 24.4.2014 odmítl společný návrh manželů Dany Novákové a Jana Nováka (dále jen dlužníci) na povolení oddlužení (bod I. výroku), zjistil úpadek dlužníků (bod II. výroku), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Petra Konečného (dále jen správce; bod III. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužníků, který bude řešen jako nepatrný (body IV. a V. výroku). V navazujících výrocích konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají k okamžiku zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod VI. výroku), vyzval věřitele k přihlašování pohledávek a ke sdělení zajišťovacích práv váznoucích na dlužníkově majetku (body VII., VIII. výroku), nařídil konání přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů na den 24.7.2014 (body IX. a X. výroku), osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkům, ale insolvenčnímu správci (bod XI. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby nejpozději dne 7.7.2014 předložil soudu zpracovaný seznam přihlášených pohledávek (bod XII. výroku), oznámil, že započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak (bod XIII. výroku), uložil správci, aby pravidelně podával zprávy o své činnosti, a konstatoval, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku (body XIV. a XV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 12.3.2014 na základě společného návrhu manželů Dany Novákové a Jana Nováka, s nímž dlužníci spojili návrh na povolení oddlužení. Soud vyšel ze zjištění, že dlužník Jan Novák má tři závazky z podnikání ve výši cca 259.000,-Kč. Dále mají dlužníci nezajištěné splatné závazky v celkové výši cca 2.295.077,-Kč. Vlastní nemovitý majetek, který je předmětem zajišťovacích práv. Z uvedených zjištění soud prvního stupně dovodil úpadek dlužníků. Pokud šlo o způsob jeho řešení, vyšel soud prvního stupně z toho, že dlužník má tři závazky z podnikatelské činnosti, z čehož dovodil, že nebyl oprávněn podat návrh na povolení oddlužení podle § 389 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona, které citoval. Proto postupoval podle § 390 odst. 3 insolvenčního zákona, společný návrh dlužníků na povolení oddlužení odmítl a na majetek dlužníků prohlásil konkurs.

Jen proti bodům I., IV. a V. výroku usnesení o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání uvedli, že soud prvního stupně nesprávně vyložil novelizované znění insolvenčního zákona, neboť po 1.1.2014 je možné, aby se úspěšně domáhala oddlužení také fyzická osoba, která má závazky z podnikání, pokud s řešením těchto závazků oddlužením budou souhlasit věřitelé. Přitom závazky z podnikání nepřesahují závazky nepodnikatelského charakteru a k celkovým závazkům činí cca 11 %.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ustanovení § 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona), přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl závěr, že odvolání je opodstatněno.

Výrok o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení je odůvodněn toliko zjištěním, že jeden z manželů, kteří podali společný insolvenční návrh s návrhem na oddlužení, má tři závazky z podnikatelské činnosti, z čehož soud prvního stupně bez dalšího dovozoval, že dlužníci nebyli oprávněni podat návrh na povolení oddlužení. Odvolací soud takový zjednodušený závěr nesdílí a považuje ho za předčasný pro nedostatečně zjištěný skutkový stav věci. Je tomu tak především proto, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení byl podán dne 12.3.2014, tedy v době, kdy již byl účinný insolvenční zákon, novelizovaný zákonem č. 294/2013 Sb. (tzv. revizní novela).

Po 1.1.2014 se podstatně změnila právní úprava, podle níž (nyní) může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (§ 389 odst. 1 insolvenčního zákona). Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele (§ 389 odst. 2 insolvenčního zákona).

Podle platné úpravy již dluhy z podnikání nebrání oddlužení obecně a zákonodárce ponechává na věřitelích takových pohledávek, aby svým hlasováním na schůzi věřitelů spojeným s podáním námitek podle ust. § 403 insolvenčního zákona definitivně rozhodli, zda má být úpadek dlužníka řešen oddlužením. Při rozhodování o povolení oddlužení by soud měl vzít rovněž v úvahu znění ust. § 397 insolvenčního zákona a v pochybnostech o tom, zda je namístě návrh na povolení oddlužení odmítnout, ponechat definitivní závěr o této otázce až na pořad schůze věřitelů. Pokud jsou ustanovení hlavy páté insolvenčního zákona vnímána ve vzájemných souvislostech, je vyloučeno interpretovat ust. § 389 odst. 2 tohoto zákona tak, že by předpokladem soudem akceptovatelného návrhu na povolení oddlužení bylo doložení výslovného souhlasu všech věřitelů (s pohledávkami z podnikání dlužníka) s řešením úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. V obecné rovině by požadavek aktivního souhlasu takových věřitelů měl v praxi za následek faktickou nemožnost oddlužení u naprosté většiny subjektů, jež mají závazky z podnikání. V kontextu citovaných ustanovení se úvaha soudu prvého stupně o tom, že dlužníci nebyli (když jeden z nich má závazky z podnikání) oprávněni podat návrh na povolení oddlužení, jeví jako předčasná.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným a podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 21.srpna 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová