1 VSPH 108/2013-A-12
KSPL 52 INS 30647/2012 1 VSPH 108/2013-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka: Ladislav anonymizovano , anonymizovano , bytem Kamenná 2461/30, 352 01 Aš, o odvolání dlužníka do usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. prosince 2012, č.j. KSPL 52 INS 30647/2012-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. prosince 2012, č.j. KSPL 52 INS 30647/2012-A-6, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni odmítnul insolvenční návrh dlužníka Ladislava anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že dlužník se podaným návrhem domáhal zjištění svého úpadku a současně rozhodnutí o způsobu řešení úpadku oddlužením. Citoval zejména ust. § 103 a § 128 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a konstatoval, že dlužník nedostatečně vylíčil rozhodující skutečnosti potřebné k projednání jeho návrhu, když v něm neuvedl žádné skutečnosti, které by osvědčovaly jeho úpadek. Soud I. stupně shledal, že pro tyto vady návrhu nelze v řízení pokračovat. Proto postupoval podle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podal dlužník včasné odvolání, v němž nesouhlasil s důvody napadeného usnesení a zejména tvrdil, že jeho návrh splňuje všechny zákonné náležitosti. Poukazoval na obsah svého návrhu, v němž uvedl, že má 7 věřitelů se 17 závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, měsíční splátky ve výši 38.480,-Kč a nemá již prostředky na jejich splácení. Z toho je dle názoru dlužníka patrné, že zastavil platby převážné části svých závazků a je tedy v úpadku.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ust. § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije. Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2009, č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na formuláři, kde v kolonce č. 6 uvedl jen to, že má 7 věřitelů s celkem 17 závazky a je v platební neschopnosti, neboť závazky věřitelů jsou starší 30 dnů a dlužník není schopen ze svého platu tyto závazky nadále hradit. Dlužník však neuvedl konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno učinit závěr o jeho úpadku. Zejména u svých závazků jednoznačně neuvedl jejich důvod a od kdy jsou závazky těchto věřitelů splatné (či jaká část těchto závazků, pokud k jejich celkové splatnosti dosud nedošlo). Údaje o výši splatných závazků se nedají zjistit ani z připojeného seznamu závazků (který neodpovídá požadavkům § 104 odst. 1 IZ pro absenci prohlášení o úplnosti a pravosti údajů v něm uvedených), kde dlužník uvedl toliko důvod a celkovou výši závazků, ale z něhož není patrné, v jaké části jsou pohledávky jeho věřitelů splatné a po jak dlouhou dobu.

Insolvenční návrh dlužníka proto postrádá skutečnosti rozhodné pro posouzení úpadku, tedy otázky, zda má více věřitelů s pohledávkami splatnými delší dobu než 30 dnů a v jaké výši, aby soud mohl dospět k závěru o jeho platební neschopnosti (insolvenci); přitom nemohl soud chybějící údaje o pohledávkách věřitelů dovodit ani z přílohy insolvenčního návrhu.

Pokud takové tvrzení dlužníka v podaném návrhu chybí, nelze ze zbývajícího textu podání dovodit, že by ve smyslu § 3 odst. 1 IZ měl více (konkrétně označených) věřitelů, peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů a že by je nebyl schopen plnit. Tato tvrzení postrádají také vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky.

Tvrzení dlužníka v podaném odvolání, že jako důvod své insolvence mínil zastavení podstatné části plateb svých splatných závazků, z obsahu insolvenčního návrhu nevyplývá. K dodatečnému tvrzení této skutečnosti v podaném odvolání pak odvolací soud přihlížet nemohl, neboť pro posouzení důvodnosti odvolání dlužníka je podstatný skutkový stav, jenž byl dán v době rozhodování soudu I. stupně.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud I. stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje postup dle ust. § 43 o.s.ř., soud I. stupně nepochybil, když insolvenční návrh dlužníka napadeným usnesením bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi (a přílohami dle § 104 IZ) znovu podal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. února 2013

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva