1 VSPH 1071/2016-B-41
KSLB 86 INS 824/2015 1 VSPH 1071/2016-B-41

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníků manželů: a) Jozef anonymizovano , anonymizovano , b) Marie anonymizovano , nar. 25. 10. 1951, oba bytem 463 31 Chrastava, Víta Nejedlého 96, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č. j. KSLB 86 INS 824/2015-B-27 ze dne 15. dubna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č. j. KSLB 86 INS 824/2015-B-27 ze dne 15. dubna 2016 se v bodech I. a II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením z 15. 4. 2016 v bodu I. výroku zrušil oddlužení schválené usnesením z 29. 7. 2015. č. j. KSLB 86 INS 824/2015-B-9. V bodu II. výroku soud dále prohlásil konkurs na majetek dlužníků. V bodu III. výroku soud rozhodl, že konkurs bude řešen jako nepatrný.

V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že usnesením z 25. 2. 2015 na č. d. A-8 byl zjištěn úpadek dlužníků, bylo povoleno jejich oddlužení a insolvenčním správcem byla ustanovena Mgr. Barbora Nováková. Do insolvenčního řízení dlužníků byly přihlášeny nezajištěné pohledávky v celkové výši 809.454,87 Kč. Usnesením z 29. 7. 2015 na č. d. B-9 bylo povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře. Soud vycházel ze zjištění, že dlužníci vlastní nemovitý majetek a to dvě bytové jednotky (č. 96/1 a č. 96/2 v bytovém domě č. p. 96 na pozemku p. č. 115, zapsáno na LV č. 1220 pro k. ú. Chrastava) a odpovídající spoluvlastnický podíl. Jednu bytovou jednotku užívají, druhou pronajímají. Předmětný nemovitý majetek byl insolvenčním správcem oceněn na 400.000 Kč s tím, že prodejnost by byla obtížná, neboť se nachází v záplavové oblasti. Při rozhodování o způsobu oddlužení vycházel soud z předpokladu, že k úhradě pohledávek nezajištěných věřitelů bude vedle srážek z příjmů dlužníků (starobních důchodů) poskytován mimořádný příjem z pronájmu jedné z bytových jednotek ve výši 3.765 Kč měsíčně a mimořádný příjem 500 Kč isir.justi ce.cz měsíčně. Předpokládáno bylo uspokojení pohledávek věřitelů v rozsahu necelých 43 %. Funkci věřitelského výboru vykonává insolvenční soud.

Usnesením ze dne 2. února 2016 soud z podnětu insolvenční správkyně začal jednat o zrušení schváleného oddlužení, a to na základě skutečnosti, že do insolvenčního řízení dlužníka Ivana Žilky přihlásil dlužník Jozef anonymizovano pohledávky za Ivanem Žilkou v celkové výši 26.269.025,89 Kč, které ale dlužník neuvedl v seznamu majetku ve svém insolvenčním návrhu. V průběhu řízení bylo zjištěno, že dlužníci neodevzdávají k úhradě pohledávek věřitelů mimořádné příjmy, rozsah uspokojení poklesl z předpokládaných 43 % na 15 %. Dlužníci byli poučeni o skutečnosti, že soudem bude vedle poctivosti záměru při podání návrhu na povolení oddlužení zároveň hodnoceno, zda bude možno splnit podstatnou část splátkového kalendáře.

Ve věci bylo soudem nařízeno jednání, k jednání se dlužníci nedostavili. Soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

Soud odkázal na § 418 odst. 1 písm. b) a odst. 3 insolvenčního zákona a uvedl, že v insolvenčním řízení dlužníka Ivana Žilky sp. zn. KSLB 57 INS 21647/2014 byl zjištěn úpadek a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs, rozhodnutí nenabylo právní moci. Do insolvenčního řízení dlužníka Ivana Žilky přihlásil dlužník Jozef anonymizovano pohledávky za Ivanem Žilkou v celkové výši 26.269.025,89 Kč, k jednotlivým přihláškám přiložil písemná uznání dluhů z 2. 6. 2012. Přihlášky pohledávek vzal dlužník následně dne 8. 2. 2016 zpět s tím, že předmětné pohledávky byly v prosinci 2012 postoupeny na Dominika Žilku.

Soud z vyjádření dlužníků z 9. 3. 2016 zjistil, že dlužníkovy pohledávky za Ivanem Žilkou v tvrzené výši existují a byly v prosinci 2012 bezúplatně postoupeny na Dominika Žilku, osobu dlužníkovi cizí. V době postoupení pohledávek nebyl dlužník v úpadku. Z písemného podání dlužníků ze dne 8. dubna 2016 bylo zjištěno, že vedle srážek z příjmů (srážky z důchodů ve výši 2.936 Kč měsíčně) je věřitelům poskytován mimořádný příjem 930 Kč až 976 Kč měsíčně, celkem je tak na úhradu pohledávek věřitelů poskytováno 3.912 Kč. Tato částka by umožnila úhradu pohledávek věřitelů v rozsahu 30 %. Dlužníci dále předložili přiznání k dani z příjmu, ze kterého vyplývá, že příjmy z pronájmu nemovitostí jsou nižší než výdaje.

Soud zjistil z vyjádření insolvenčního správce při jednání, že s ohledem na aktuální výši závazků (bez přihlášené pohledávky věřitele Home Credit, a. s. a po zohlednění částečného zpětvzetí přihlášky pohledávky věřitele AB5 BV) by splátky dlužníků musely být nejméně ve výši 4.400 Kč měsíčně, aby byli nezajištění věřitelé uspokojeni alespoň v rozsahu 30 %. V případě plného úspěchu ve všech incidenčních sporech a po zohlednění skutečnosti, že věřitel BNP Paribas Personal Finance SA, reg. Č. B 542 097 902 nepodal v zákonné lhůtě žalobu, by musela být měsíční splátka nejméně ve výši 4.000 Kč. Dlužníci neposkytují na úhradu pohledávek věřitelů příjem z pronájmu nemovitého majetku, neposkytují mimořádný příjem 500 Kč měsíčně. Úhrada pohledávek věřitelů je prováděna z příjmu dlužníků (srážky ze starobního důchodu) a z mimořádného příjmu 976 Kč měsíčně. Při současné výši splátek lze předpokládat rozsah uspokojení 25-29 %.

Soud učinil závěr, že v době podání insolvenčního návrhu neměl dlužník Josef anonymizovano pohledávku za Ivanem Žilkou, avšak pohledávka byla postoupena mezi osobami blízkými, přičemž existence pohledávky byla pouze tvrzena. V době postoupení tvrzené pohledávky byly závazky dlužníka ve výši necelých 25.000 Kč, k zásadnímu nárůstu závazků došlo v období dvou let po tvrzeném postoupení pohledávky. Za této situace nedovodil soud, že dlužník sledoval podáním insolvenčního návrhu nepoctivý záměr.

Smyslem insolvenčního řízení je dosáhnout co nejvyššího uspokojení věřitelů, nikoliv uspokojení pohledávek v zákonem stanoveném minimálním rozsahu 30 %. V době rozhodování o způsobu oddlužení vycházel soud ze zjištění, že v možnostech dlužníků je uhradit přes 40 % přihlášených pohledávek, a zároveň se vycházelo ze skutečnosti, že do řízení byly přihlášeny pohledávky ve výši necelých 810.000 Kč. Přihláška pohledávky věřitele Home Credit, a. s. ve výši 253.418 Kč byla odmítnuta, přihláška pohledávky věřitele AB5 BV byla vzata zpět do výše 30.506 Kč. Lze předpokládat odmítnutí přihlášky věřitele BNP Paribas Personal Finance SA, ve výši 63.576,71 Kč. Za této situace jsou věřitelé oprávněni očekávat podstatný nárůst rozsahu uspokojení svých pohledávek. Dlužníci zjevně mimořádný příjem k dispozici mají, odevzdávají ho však ve výši, které odpovídá uspokojení pohledávek věřitelů na hranici zákonem stanoveného minimálního rozsahu. Dlužníci dlouhodobě nehradí měsíční splátky předpokládané podle schváleného oddlužení. Soud proto schválené oddlužení zrušil a na majetek dlužníků prohlásil konkurs. Bod III. výroku byl odůvodněn ustanovením § 314 insolvenčního zákona s ohledem na to, že dlužníci jsou nepodnikající fyzické osoby.

Dlužníci napadli body I. a II. výroku usnesení včas podaným společným odvoláním, ve kterém navrhli rozhodnutí zrušit a pokračovat ve schváleném oddlužení. Odvolání odůvodnili tím, že příjem z pronájmu 3.765 Kč měsíčně je hrubým příjmem před zdaněním a odpočtem výdajů. Nelze proto počítat s pravidelným měsíčním příjmem v této výši. Skutečnou výši čistého příjmu lze zjistit až po podání daňového přiznání. Kromě toho částka 3.765 Kč je cena měsíčního nájmu dvou jednotek s různými vlastníky (jednotka č. 96/2 a část jednotky č. 96/3 s jiným vlastníkem). Dlužníci doložili, že v roce 2015 jim z pronájmu bytu č. 96/2 nevznikl žádný příjem. Nicméně nad rámec svých zákonných povinností hradí měsíčně částku 930 až 976 Kč, odpovídající příjmu z pronájmu před odpočtem nákladů a zákonných srážek.

Příjem 500 Kč měsíčně ze smlouvy o důchodu dlužníci nemohou poskytovat, protože nebyly naplněny podmínky uzavřené smlouvy o důchodu; tato smlouva byla akceptována soudem, který i na základě této smlouvy povolil oddlužení. Smlouva byla uzavřena s tím, že po celou dobu oddlužení neklesne míra oddlužení pod zákonem stanovenou hranici 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. K plnění dlužníků pod uvedenou hranici nedochází, nenastaly proto podmínky pro plnění dle smlouvy o důchodu. Dlužníci nebyli upozorněni na to, že by bylo potřebné změnit předloženou smlouvu o důchodu. Výpočet insolvenčního správce byl nesprávný; dlužníci plní uvedenou 30 % hranici. Dlužníci omlouvají svou neúčast při jednání odvolacího soudu z důvodu zdravotního stavu dlužnice a souhlasí s rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti.

Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. ve spojení s § 7 a § 161 odst. 1 insolvenčního zákona přezkoumal napadenou část usnesení (body I. a II. výroku) a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání dlužníků není důvodné. Jednání se v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. konalo v nepřítomnosti dlužníků.

Podle § 418 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Podle odst. 2 uvedeného ustanovení Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce. Podle odst. 3 Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. Podle odst. 4 Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Odvolací soud uvádí, že dobrodiní institutu oddlužení náleží především čestnému a poctivému dlužníkovi, tedy dlužníkovi, který projevuje zřetelně patrnou snahu dostát svým splatným závazkům tak, aby žádný z jeho věřitelů nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo jejich rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení (srov. § 5 písm. a/ insolvenčního zákona). Pokud dlužník takový úmysl nesleduje, nelze oddlužení povolit ani schválit. Jinými slovy řečeno, i kdyby dlužník jinak splňoval minimální kvantitativní kritéria oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona), nemá na oddlužení automaticky nárok, lze-li s přihlédnutím ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím dlužník sleduje nepoctivý záměr. Dále je nutno zdůraznit, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. insolvenčního zákona. I z tohoto důvodu je zřejmé, že dlužník, domáhá-li se oddlužení jako řešení svého úpadku, musí postupovat naprosto otevřeně a transparentně a nesmí před soudem ničeho zamlčet, neřkuli lhát.

V insolvenčním návrhu dlužníci podali návrh na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, který mj. odůvodnili tím, že mají měsíční příjem z pronájmu bytové jednotky ve výši 3.765 Kč. Neuvedli, že o tento příjem se dělí s jinou osobou, ani netvrdili, že skutečný čistý příjem (bez vynaložených nákladů) je nižší, či dokonce nulový. Tím vědomě dezinformovali soud prvního stupně, který při povolení oddlužení logicky počítal mj. s měsíční částkou 3.765 Kč jako s pravidelným příjmem dlužníků. Toto jednání dlužníků svědčí o tom, že dlužníci svým návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře sledovali nepoctivý záměr. Z uvedených důvodů byly splněny podmínky dle § 418 odst. 3 insolvenčního zákona pro zrušení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníků. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil body I. a II výroku usnesení jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 15. září 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková