1 VSPH 1070/2014-A-36
MSPH 91 INS 28253/2013 1 VSPH 1070/2014-A-36

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenčním řízení dlužníka: Pharmacy Development, s.r.o., IČO 27935086, sídlem Praha 4, Na Pankráci 1683/127, zast. JUDr. Jiřím Svobodou, advokátem se sídlem Praha 6, Stavitelská 1099/6, zahájeném k návrhu navrhovatele: Dejvická 9, s.r.o., IČO 27377181, sídlem Praha 6, Dejvická 306/9, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 28253/2013-A-26 ze dne 3. března 2014,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 28253/2013-A-26 ze dne 3. března 2014 se p o t v r z u j e .

II. Navrhovatel je povinen dlužníku uhradit na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3.400,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením zamítl insolvenční návrh (bod I. výroku) a uložil navrhovateli povinnost uhradit dlužníku náhradu nákladů řízení ve výši 10.200,-Kč (bod II. výroku) a zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 10.10.2013 se navrhovatel domáhal zjištění úpadku dlužníka. Tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku z titulu smlouvy o nájmu ze dne 22.10.2010 v celkové výši 777.894,-Kč, z toho částka 409.696,-Kč byla splatná k 10.3.2013. Jako dalšího věřitele se splatnou pohledávkou uvedl AMÁDEUS REAL, a.s. Insolvenční řízení bylo vůči dalšímu navrhovateli LABORATOIRE BIODERMA CZECH REPUBLIC, s.r.o. zastaveno z důvodu zpětvzetí návrhu pro uspokojení splatné pohledávky.

Soud přitom dovodil, že v souvislosti s Projektem přeměny ze dne 20.5.2013 došlo k rozdělení dlužníka odštěpením nové společnosti Lékárna Vital, s.r.o. a jmění a pohledávky i závazky dlužníka přešly na tuto nástupnickou společnost v souladu s čl. 8.4. a čl. 8.5. Projektu přeměny. Navrhovatel by měl své pohledávky uplatnit vůči nástupnické společnosti, neboť tyto vznikly po rozhodném dni, který nastal 2.2.2013. Závazky z dlužného nájemného za březen až srpen 2013 tak spadají do doby po rozhodném dni. Protože navrhovatel neprokázal svoji aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu, soud insolvenční návrh s odkazem na § 143 odst. 2 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též ZKV) zamítl.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a namítal, že v příloze č. 2 Projektu je uvedena k 2.2.2013 jen část pohledávky ve výši 184.099,-Kč, skutečná výše činila k uvedenému datu 464.702,-Kč. Vysvětloval, že dlužník jej o přeměně neinformoval a odkázal v té souvislosti na § 261 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Odo 971/2005 ze dne 25.10.2006. Zdůrazňoval, že v Projektu rozdělení nebylo uvedeno, na kterou společnost přechází závazek z nájemní smlouvy, a proto jsou k jeho úhradě zavázány oba subjekty, tedy dlužník i Lékárna Vital, s.r.o. společně a nerozdílně. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Dlužník v replice k odvolání uvedl, že nájemné až do listopadu 2013 bylo během insolvenčního řízení uhrazeno a že z Projektu rozdělení plyne, že na nástupnickou společnost přešel závazek ve výši 144.099,-Kč, který již byl uhrazen. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele a) není důvodné.

Podle § 143 odst. 2 IZ insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Insolvenční řízení nelze zahájit ex offo, ale toliko na návrh účastníka. Jiná osoba než dlužník je oprávněna domáhat se insolvenčním návrhem rozhodnutí o dlužníkově úpadku, jen pokud doloží, že je jeho věřitelem, tj. že má proti dlužníku pohledávku, a to pohledávku již splatnou (§ 97 odst. 3 a § 105 IZ). Teprve pokud navrhovatel tuto svoji legitimaci k podání insolvenčního návrhu prokáže, může se insolvenční soud zabývat tím, co je v dané fázi řízení jeho předmětem, totiž zkoumáním tvrzeného dlužníkova úpadku. Jestliže se navrhovateli nepodaří jeho aktivní legitimaci prokázat (tj. nedoloží-li existenci splatné pohledávky vůči dlužníku), musí soud insolvenční návrh zamítnout dle § 143 odst. 2 IZ bez ohledu na to, zda z dalších zjištění lze usuzovat na úpadek dlužníka.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 10.10.2013 se navrhovatel domáhal zjištění úpadku dlužníka. Tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku z titulu dlužného nájemného ve výši 791.783,-Kč za měsíce březen až srpen 2013. Insolvenční návrh podal společně s navrhovatelem LABORATOIRE BIODERMA CZECH REPUBLIC, s.r.o., který vzal později insolvenční návrh zpět.

S účinností od 1.8.2013 došlo k rozdělení dlužníka odštěpením na základě Projektu přeměny ze dne 20.5.2013 a vznikl nový subjekt-Lékárna Vital, s.r.o. Z Projektu přeměny plyne, že na nástupnickou společnost přešly mimo jiné závazky ze smluv uzavřených s jejím právním předchůdcem (dlužníkem) před rozhodným dnem, které nebyly k rozhodnému dni ukončeny, a dále závazky ze smluv a z jiných právních skutečností nastalých po rozhodném dni (čl. 8.4.), dále přešly veškeré závazky vzniklé od rozhodného dne (čl. 8.5.). Rozhodným dnem přeměny byl podle čl. 4 projektu přeměny 2.2.2013. Z toho plyne, že tvrzené závazky navrhovatele patří mezi závazky, které přešly na nástupnickou společnost, závazek z titulu nájemného za měsíc srpen 2013 pak spadal již do doby, kdy nastaly účinky přeměny (k 1.8.2013, jak plyne z výpisu z obchodního rejstříku).

Z výpisu z účtu dlužníka plyne, že k 19.11.2013 bylo zaplaceno dlužné nájemné za měsíce červen až listopad 2013 (každý měsíc nájem ve výši 108.900,-Kč včetně daně z přidané hodnoty, služby ve výši 2.599,-Kč), dále proběhly platby za měsíce leden, březen, květen 2013 (108.900,-Kč měsíčně vč. DPH, za měsíc březen platba ve výši 184.099,-Kč). Pokud navrhovatel rozporoval výši platby, která měla na právního nástupce dlužníka přejít, nejde o věc, která by měla být předmětem insolvenčního řízení, ale civilního sporného řízení. V tomto směru odkazuje odvolací soud na ustálenou praxi, viz např. usnesení ze dne 3.5.2011 sen.zn. 3 VSPH 1007/2010, kde Vrchní soud v Praze s odkazem na rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem R 14/2011 dovozuje, že je namístě insolvenční návrh zamítnout tam, kde si věřitel svojí splatnou pohledávkou za dlužníkem, z níž by měla jako vyplývat jeho legitimace k podání insolvenčního návrhu, není jist, a kdy není schopen svoji pohledávku bezpochybně listinami osvědčit, nebo dokonce ani není s to ji řádně skutkově vymezit. Insolvenční řízení není a nemůže být nástrojem nahrazujícím (ve sporu o pohledávku mezi věřitelem a dlužníkem) cestu nalézání práva před orgány k tomu povolanými. Jeho účelem není vyřešení individuálního sporu o pohledávku mezi věřitelem (insolvenčním navrhovatelem) a jeho dlužníkem, nýbrž řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 písm. a/ IZ).

Ze shora uvedených skutečností má odvolací soud za to, navrhovatel neprokázal aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu, když tvrzené závazky dlužníka přešly na nástupnickou společnost. Protože navrhovatel neprokázal svoji aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu, nebyl důvod zabývat se tvrzeným úpadkem dlužníka.

Ze shora uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru o správnosti napadeného usnesení, a proto je podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšnému dlužníkovi přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 3.100,-Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,-Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem tedy 3.400,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 20. srpna 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová