1 VSPH 107/2013-A-11
KSPL 52 INS 30648/2012 1 VSPH 107/2013-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužnice: Denisa anonymizovano , anonymizovano , bytem Kamenná 2461/30, 352 01 Aš, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. prosince 2012, č.j. KSPL 52 INS 30648/2012-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. prosince 2012, č.j. KSPL 52 INS 30648/2012-A-6, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni odmítnul insolvenční návrh dlužnice Denisy anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že dlužnice se podaným návrhem domáhala zjištění svého úpadku a současně rozhodnutí o způsobu řešení úpadku oddlužením. Citoval zejména ust. § 103 a § 128 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a konstatoval, že dlužnice nedostatečně vylíčila rozhodující skutečnosti potřebné k projednání jejího návrhu, když v něm neuvedla žádné skutečnosti, které by osvědčovaly její úpadek. Soud I. stupně shledal, že pro tyto vady návrhu nelze v řízení pokračovat. Proto postupoval podle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podala dlužnice včasné odvolání, v němž nesouhlasila s důvody napadeného usnesení a zejména tvrdila, že její návrh splňuje všechny zákonné náležitosti. Poukazovala na obsah svého návrhu, v němž uvedla, že má 7 věřitelů, 17 závazků, u nichž je již 30 dnů po lhůtě splatnosti, měsíční splátky ve výši 38.480,-Kč a nemá již na jejich splácení. Z toho je dle názoru dlužnice patrné, že zastavila platby převážné části svých závazků a je tedy v úpadku.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ust. § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2009, č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu plyne, že dlužnice spojila insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na formuláři, kde v kolonce 6 uvedla jen to, že má 7 věřitelů s celkem 17 závazky a je v platební neschopnosti, neboť závazky jejích věřitelů jsou starší 30 dnů a dlužnice není schopna ze svého platu tyto závazky nadále hradit. Dlužnice však neuvedla konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno učinit závěr o jejím úpadku. Zejména u svých závazků jednoznačně neuvedla jejich důvod a odkdy jsou závazky jejích věřitelů splatné (či jaká část těchto závazků, pokud k jejich celkové splatnosti dosud nedošlo). Údaje o výši splatných závazků se nedají zjistit ani z připojeného seznamu závazků (který neodpovídá požadavkům § 104 odst. 1 IZ pro absenci prohlášení o úplnosti a pravosti údajů v něm uvedených), kde dlužnice uvedla toliko důvod a celkovou výši závazků, ale z něhož není patrné, v jaké části jsou pohledávky jejích věřitelů splatné a po jak dlouhou dobu.

Insolvenční návrh dlužnice proto postrádá skutečnosti rozhodné pro posouzení úpadku, tedy otázky, zda má více věřitelů s pohledávkami splatnými delší dobu než 30 dnů a v jaké výši, aby soud mohl dospět k závěru o její platební neschopnosti (insolvenci); přitom nemohl soud chybějící údaje o pohledávkách věřitelů dovodit ani z přílohy insolvenčního návrhu.

Pokud takové tvrzení dlužnice v podaném návrhu chybí, nelze ze zbývajícího textu podání dovodit, že by ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ měla více (konkrétně označených) věřitelů, peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů a že by je nebyla schopna plnit. Tato tvrzení postrádají také vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má za to, že dlužnice není schopna plnit své peněžité závazky.

Tvrzení dlužnice v podaném odvolání, že jako důvod své insolvence mínila zastavení podstatné části plateb svých splatných závazků, z obsahu insolvenčního návrhu nevyplývá. K dodatečnému tvrzení této skutečnosti v podaném odvolání pak odvolací soud přihlížet nemohl, neboť pro posouzení důvodnosti odvolání dlužnice je podstatný skutkový stav, jenž byl dán v době rozhodování soudu I. stupně.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud I. stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje postup dle ust. § 43 o.s.ř., soud I. stupně nepochybil, když insolvenční návrh dlužnice napadeným usnesením bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi (a přílohami dle § 104 IZ) znovu podala.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. února 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová