1 VSPH 1063/2013-A-13
MSPH 59 INS 13575/2013 1 VSPH 1063/2013-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužnice: Simona anonymizovano , anonymizovano , bytem Jablonecká 362, 190 00, Praha 9, o odvolání dlužnice do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2013, č.j. MSPH 59 INS 13575/2013-A-6

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2013, č.j.

MSPH 59 INS 13575/2013-A-6 s e potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odmítnul insolvenční návrh dlužnice Simony anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení doručený mu dne 15.5.2013, neobsahoval všechny náležitosti stanovené v § 103 insolvenčního zákona (dále jen IZ), když v něm nebyly uvedeny všechny skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice. Konstatoval, že z návrhu nelze posoudit, zda je dán důvod jejího úpadku pro insolvenci, neboť v návrhu dlužnice nejsou řádně označeni věřitelé ani jejich pohledávky vůči dlužnici. Protože dlužnice neuvedla takové skutečnosti, které by její úpadek jednoznačně osvědčovaly a uvedené skutečnosti nelze zjistit ani ze seznamu závazků, který měla dlužnice předložit spolu s podaným insolvenčním návrhem, dospěl soud I. stupně k závěru, že z tvrzení dlužnice v insolvenčním návrhu nelze učinit závěr o jejím úpadku a podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala, neboť měla za to, že její návrh splňuje požadavky insolvenčního zákona, pokud uvedla, že dluží vysokou částku a není schopna dostát svých závazků. Nesouhlasila proto s rozhodnutím soudu I. stupně a navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně změnil a rozhodl o tom, že se její návrh neodmítá.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ shodně pro návrh podávaný (jakožto navrhovatelem) dlužníkem či jeho věřitelem tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) musí být insolvenční navrhovatel a dlužník (není-li sám insolvenčním navrhovatelem) označeni způsobem uvedeným v odstavci 1 (tj. fyzická osoba označena jménem, příjmením a bydlištěm /sídlem/, u podnikatele též identifikačním číslem, a právnická osoba označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem). Dále musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ). Podá-li insolvenční návrh dlužník, dle § 104 odst. 1 IZ je povinen k němu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů, jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ s tím, že všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho

úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Protože insolvenční zákon obsahuje samostatnou úpravu postupu soudu při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu, ustanovení § 43 o.s.ř. (výzva k odstranění vad podání) se nepoužije.

Z insolvenčního návrhu podaného na formuláři plyne, že dlužnice tvrdí svůj úpadek, neboť má 2 věřitele (Solventní obchodní společnost-S.O.S., s.r.o. s pohledávkou ve výši 3.800.000,-Kč a Panter, s.r.o. s pohledávkou ve výši 10.541,-Kč) a své závazky vůči těmto věřitelům není schopna hradit. V návrhu je označení věřitelů dlužnice neúplné, neboť chybí uvedení bližších identifikačních údajů (adresa sídla, identifikační číslo) věřitelů. U pohledávek obou věřitelů chybí údaj o jejich splatnosti. Z insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužnice je podnikatelkou a jejím jediným příjmem je příjem plynoucí z jejího podnikání (přibližně 100.000,-Kč ročně), dlužnice vlastní řadu nemovitostí v katastrálním území Podboří a bytovou jednotku v Praze. Dlužnice současně se svým insolvenčním návrhem nepodala povinné přílohy insolvenčního návrhu, kterými jsou seznam majetku dlužnice (§ 104 odst. 1 písm. a/ IZ), seznam jejích závazků s uvedením věřitelů (§ 104 odst. 1 písm. b/ IZ), jakož i seznam zaměstnanců dlužnice (§ 104 odst. 1 písm. c/ IZ).

Odvolací soud se na základě těchto zjištění ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že z údajů obsažených v návrhu nelze učinit závěr o tom, zda dlužnice je v úpadku z důvodu insolvence a tyto skutečnosti nevyplývají ani z povinných příloh návrhu (které dlužnice nepředložila). Věřitele dlužnice nelze z jejího návrhu přesně identifikovat, neboť nejsou označeni adresou sídla a chybí označení jejich identifikačního čísla. Závažnou vadou podaného insolvenčního návrhu však je i to, že v něm dlužnice neoznačila dostatečným způsobem závazky vůči svým věřitelům, neboť návrh neobsahuje údaje o jejich splatnosti. Bez tohoto údaje však nelze učinit závěr o tom, zda je splněna podmínka dle § 3 odst. 2 písm. b) IZ o neschopnosti dlužnice závazky věřitelů plnit. Jinými slovy, pokud bylo hlavním důvodem odmítnutí insolvenčního návrhu dlužnice soudem I. stupně to, že z tvrzení dlužnice nelze učinit jednoznačný závěr o jejím úpadku, neboť k tvrzení o úpadku nevylíčila potřebné skutkové okolnosti, je třeba v tom dát soudu I. stupně zapravdu.

Z těchto důvodů dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a odmítnutí jeho návrhu je tedy důvodné.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi (a přílohami dle § 104 IZ) znovu podala.

Pro povolení oddlužení však musí být splněny zákonné podmínky dle § 389 a § 395 IZ, tedy dlužník především nesmí být podnikatelem. Za osobu, která není podnikatelem lze dle výkladu Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A ze dne 21.4.2009 zveřejněné pod č. 79/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) považovat fyzickou či právnickou osobu, která není zákonem považována za podnikatele, a která zároveň nemá závazky (dluhy) vzešlé z podnikání. Dlužnice proto dříve, než návrh na zjištění úpadku spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři) podá, by měla zvážit, zda povolení oddlužení v jeho případě přichází podle platné právní úpravy v úvahu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 23. července 2013

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová