1 VSPH 106/2015-A-13
KSCB 26 INS 21592/2013 1 VSPH 106/2015-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: NATURGRANIT, spol. s r.o., se sídlem Písek, PSČ 397 01, Heydukova 101, IČO 25176889, zastoupeného advokátem JUDr. Václavem Kalinou, se sídlem Písek, Heydukova 101, zahájené návrhem dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 21592/2013-A-8 ze dne 23. srpna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 21592/2013-A-8 ze dne 23. srpna 2013 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením z 23.8.2013 uložil dlužníkovi zaplatit do 10 dnů od právní moci usnesení zálohu 50.000,-Kč na náklady insolvenčního řízení. Své rozhodnutí odůvodnil odkazem na § 108 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a uvedl, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 insolvenčního zákona). V případě, že v dané věci by byl úpadek dlužníka řešen konkursem, činila by odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty.

Soud uvedl, že podle seznamu majetku doloženého dlužníkem vlastní dlužník 2 kompresory, nákladní automobil LIAZ, ke kterému uplatňuje zadržovací právo věřitel Doprava Záruba M&K, s.r.o., dále vrtací pohon, 2 x tlakový přístroj, svařovací inventor, počítač a dvě štípačky na kámen a dále materiálové zásoby. V majetku dlužníka jsou dvě pohledávky ve výši 48.375,59 Kč za dlužníkem Záruba M&K, s.r.o. a ve výši 437.214,20 Kč za dlužníkem Manfred Essbauer, SRN. V případě této pohledávky dlužník uvedl, že se jedná o pohledávku dobytnou. Lze jen stěží odhadnout, za jakou cenu se podaří zpeněžit majetek dlužníka a zda se podaří vymoci některou z pohledávek dlužníka. Dlužník jako podnikatel byl povinen podle § 98 insolvenčního zákona podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo měl dozvědět o svém úpadku. Jedině k tíži dlužníka je nutno přičíst, jestliže dlužník nehospodařil s finančními prostředky náležitě a použil je k jinému účelu. Nelze dopustit, nebudou-li postačovat prostředky v majetkové podstatě, aby náklady insolvenčního řízení hradil stát.

Dlužník podal včas proti usnesení odvolání, ve kterém navrhl rozhodnutí zrušit. Odvolání odůvodnil tím, že dlužník nemá žádné peněžní prostředky, ze kterých by mohl zálohu 50.000,-Kč zaplatit. Před podáním insolvenčního návrhu se dlužník pokusil u svého dlužníka Manfreda Essbauera dosáhnout úhrady pohledávky, ale ten odmítl s dlužníkem komunikovat. Dlužník neměl finanční prostředky k podání žaloby o zaplacení pohledávky u německého soudu.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o.s.ř. (odvolací věc byla odvolacímu soudu předložena až dne 16.1.2015) a neshledal odvolání dlužníka důvodným.

V prvé řadě odvolací soud zdůrazňuje, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 insolvenčního zákona není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v občanském soudním řádu ani zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Nepřichází proto v úvahu snížení částky zálohy s ohledem na majetkové poměry dlužníka-insolvenčního navrhovatele.

S účinností ode dne 1.1.2014 byl zákonem č. 294/2013 Sb. novelizován insolvenční zákon, přičemž dle Čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona insolvenční zákon ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1.1.2014, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Odvolací soud dodává, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty. Nemožnost této úhrady z majetkové podstaty je více než pravděpodobná-sám dlužník v odvolání potvrdil, že jeho dlužník

Manfred Essbauer s ním nekomunikuje. Odvolací soud se též ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že movité věci dlužníka budou patrně velmi obtížně zpeněžitelné.

V daném případě přichází v úvahu řešení úpadku dlužníka pouze konkursem (popř. nepatrným konkursem dle ust. § 314, 315 insolvenčního zákona). Okolnost, že dlužník nemá dle svého tvrzení dostatečné prostředky k zaplacení zálohy, není důvodem pro její neuložení, naopak nové znění § 108 odst. 1 insolvenčního zákona počítá s uložením zálohy i v případě, nemá-li dlužník žádný majetek. Odvolací soud dodává, že podle § 144 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 insolvenční návrh nelze zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé. I z tohoto důvodu je namístě uložení povinnosti platit zálohu na náklady insolvenčního řízení dle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona.

Dlužník jako podnikatel je podle § 98 odst. 1 insolvenčního zákona povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Je správný závěr soudu prvního stupně, že pokud dlužník prostředky použil k jinému účelu a v důsledku toho nyní není schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, je nutno přičíst tuto okolnost k jeho tíži.

V konkursu činí odměna insolvenčního správce vždy minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.). Vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje likvidními prostředky, z nichž by bylo možno počáteční náklady insolvenčního správce hradit, je uložení povinnosti zaplatit zálohu v plné výši namístě.

Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. července 2015

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná