1 VSPH 1059/2015-A-35
MSPH 94 INS 2004/2015 1 VSPH 1059/2015-A-35

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka CM3 & MEKSPED s.r.o., IČO 28945875, sídlem Primátorská 296/38, Praha 8, zast. advokátem JUDr. Janem Holubem, sídlem Kleinerova 24, Kladno, zahájené na návrh AC ALIMAX s.r.o., IČO 27307549, sídlem Dlážděná 1429, Liberec, zast. advokátem Mgr. Martinem Vondroušem, sídlem 8. března 21/13, Liberec, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 2004/2015-A-18 ze dne 11. května 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 2004/2015-A-18 ze dne 11. května 2015 se v bodech I., II. a III. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 94 INS 2004/2015-A-18 ze dne 11.5.2015 zjistil úpadek CM3 & MEKSPED s.r.o. (dále jen dlužník; bod I. výroku), na jeho majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Jiřinu Lužovou (bod III. výroku; dále jen správkyně), stanovil, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), v navazujících výrocích vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili do dvou měsíců ode dne zveřejnění usnesení o úpadku, zároveň je vyzval, aby správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužníka (body V. a VI. výroku). Současně stanovil termín přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů na den 19.8.2015 a stanovil její program (body VII. a VIII. výroku), uložil dlužníkovi povinnosti uvedené v bodě IX. výroku, uložil správkyni povinnosti uvedené v bodě X. výroku, navrhovateli uložil zaplatit soudní poplatek (bod XI. výroku).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že AC ALIMAX s.r.o. (dále navrhovatel) se domáhal insolvenčním návrhem zjištění úpadku dlužníka s tím, že má za ním splatnou pohledávku ve výši 64.800,-Kč a 33.409,90 EUR, podle uznání dluhu ze dne 21.3.2013, kterým dlužník uznal svůj dluh vyplývající z třiceti šesti nezaplacených faktur, jejichž splatnost nastala v období od října 2012 do listopadu 2013. Podle navrhovatele dalším věřitelem dlužníka je společnost U.C. Universal Company, s.r.o. s pohledávkou v celkové výši 16.257,70 EUR.

Dlužník ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu uvedl, že uznává svůj dluh vůči navrhovateli pouze ohledně pohledávky ve výši 64.800,-Kč, ve zbývající části vznesl námitku promlčení. Pohledávky dalšího věřitele uvedeného v insolvenčním návrhu zpochybnil.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dlužník podle uznání dluhu ze dne 21.3.2013 uznal, že navrhovatel má vůči němu pohledávky v celkové výši 378.860,-Kč a 39.364,-EUR. Z přihlášek pohledávek soud zjistil, že CROWS, s.r.o. má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku ve výši 101.900,-Kč podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 9 C 65/2014 ze dne 12.1.2015, NADOKO, s.r.o. má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku ve výši 33.209,-Kč, podle pravomocného usnesení Okresního soudu v Kladně č.j. 217 C 155/2013-80 ze 20.11.2013 splatnou v únoru 2014, Storex FST, s.r.o. má za dlužníkem pohledávku ve výši 115.505,46 Kč složenou z několika dílčích pohledávek splatných v roce 2013, VOLVO Group Czech Republic, s.r.o. má za dlužníkem pohledávku v celkové výši 124.958,42 Kč s tím, že splatnost nastala v roce 2013, Scanwest Plzeň, s.r.o. má za dlužníkem pohledávku v celkové výši 33.271,-Kč, splatnou v roce 2013, SCANIA CZECH REPUBLIC, s.r.o. má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku v celkové výši 334.249,-Kč podle rozhodčího nálezu 037/2013, Dopravní podnik města Ústí na Labem, a.s. má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku v celkové výši celkem 1.856.874,02 Kč, podle platebního rozkazu Krajského soudu v Praze č.j. 46 Cm 35/2013-15 ze dne 4.4.2013, splatnou v roce 2012, GMS-HYDRAULIKA, s.r.o. má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku v celkové výši 63.000,-Kč, splatnou v roce 2014 podle platebního rozkazu č.j. 24 C 353/2014-19 ze dne 17.12.2014.

Na základě těchto zjištění, soud prvního stupně dospěl k závěru, že úpadek dlužníka je osvědčen podle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, z důvodu jeho platební neschopnosti a lze na něj usuzovat též ze zákonných domněnek uvedených v § 3 odst. 2 písm. b), c), d) insolvenčního zákona. Proto soud prvního stupně postupoval podle § 136 insolvenčního zákona a rozhodl o úpadku dlužníka. Zároveň s rozhodnutím o úpadku spojil rozhodnutí o prohlášení konkursu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh zamítá. Argumentoval zejména tím, že dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť jsou tu další skutečnosti, které dosud nebyly uplatněny. Dne 23.6.2015 jednatel dlužníka vložil v hotovosti částku 64.800,-Kč na bankovní účet 35-69605020297/0100, jehož majitelem je navrhovatel. Vložená částka odpovídá částkám, které byly účtovány prvními čtyřmi fakturami uvedenými v insolvenčním návrhu, a to č. 2012109 na 15.000,-Kč, 20121346 na 12.600,-Kč, 20121398 na 17.200,-Kč, 20121462 na 20.000,-Kč, tj. celkem 64.800,-Kč. Dále doplnil, že další pohledávky insolvenčního navrhovatele jsou již promlčené. Z uvedených důvodů má dlužník za to, že navrhovatel v současné době nemá za ním žádné splatné pohledávky. Navrhovatel tak v období od vynesení napadeného usnesení pozbyl aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu a proto je napadené usnesení nesprávné.

Vrchní soud v Praze v odvoláním dotčených bodech I., II. a III. výroku o zjištění úpadku dlužníka, o prohlášení konkursu a ustanovení insolvenčního správce přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy dle ust. § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona.

Podle ust. § 141 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Odvolací soud ze spisu zjistil, že navrhovatel doložil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 64.000,-Kč, podle uznání dluhu ze dne 21.3.2013, kterou dlužník v průběhu řízení před soudem prvního stupně nepopřel. Dalšími věřiteli dlužníka je dále CROWS, s.r.o. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 101.900,-Kč podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 9 C 65/2014 ze dne 12.1.2015, NADOKO, s.r.o. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 33.209,-Kč, splatnou v únoru 2014, podle pravomocného usnesení Okresního soudu v Kladně č.j. 217 C 155/2013-80 ze 20.11.2013, Storex FST, s.r.o. s pohledávkou ve výši 115.505,46 Kč složenou z několika dílčích pohledávek splatných v roce 2013, VOLVO Group Czech Republic, s.r.o. s pohledávkou v celkové výši 124.958,42 Kč s tím, že splatnost nastala v roce 2013, Scanwest Plzeň, s.r.o. s pohledávkou v celkové výši 33.271,-Kč splatnou v roce 2013, SCANIA CZECH REPUBLIC, s.r.o. s vykonatelnou pohledávkou v celkové výši 334.249,-Kč podle rozhodčího nálezu 037/2013, Dopravní podnik města Ústí na Labem, a.s. s vykonatelnou pohledávkou v celkové výši celkem 1.856.874,02 Kč, podle platebního rozkazu Krajského soudu v Praze č.j. 46 Cm 35/2013-15 ze dne 4.4.2013, splatnou v roce 2012, GMS-HYDRAULIKA, s.r.o. s vykonatelnou pohledávkou v celkové výši 63.000,-Kč, splatnou v roce 2014 podle platebního rozkazu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 8 č.j. 24 C 353/2014-19 ze dne 17.12.2014.

V daném případě dospěl i odvolací soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník je dle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona v úpadku ve formě platební neschopnosti. Stejně jako soud prvního stupně vyšel přitom ze zjištění, že dlužník je po dobu delší tří měsíců v prodlení s plněním svých splatných závazků vůči více věřitelům, přičemž ničím nevyvrátil právní domněnku, že není schopen plnit své peněžité závazky, když neprokázal, že má (a měl) k dispozici dostatek finančních prostředků potřebných na úhradu svých splatných závazků. Je tedy zřejmé, že v průběhu odvolacího řízení nebyla domněnka platební neschopnosti dlužníka ve smyslu ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona vyvrácena.

Pokud se týká námitky odvolatele, že po vydání napadeného usnesení jednatel dlužníka uhradil v celém rozsahu pohledávku navrhovatele ve výši 64.800,-Kč, a proto zanikla jeho aktivní legitimace k podání insolvenčního návrhu, odvolací soud konstatuje, že v souladu s ust. § 141 odst. 1 insolvenčního zákona se ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, v odvolacím řízení nepřihlíží. Skutečnost, že po vydání napadeného usnesení zanikla aktivní legitimace navrhovatele k podání insolvenčního návrhu, nemůže být důvodem ke zrušení nebo změně napadeného usnesení, protože úpadek dlužníka byl osvědčen.

Odvolací soud je se soudem prvního stupně zajedno v tom, že u dlužníka nepřicházelo v úvahu jiné řešení jeho úpadku než konkurs, neboť oddlužení je v jeho případě vyloučeno a zákonné podmínky reorganizace nesplňuje ani o její povolení nepožádal. Za této situace soud prvního stupně nepochybil, když rozhodl o tom, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem.

Co se týče odvolání proti bodu III. výroku, je třeba připomenout ust. § 26 insolvenčního zákona, podle něhož lze v odvolání proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Již proto, že takové námitky dlužník v odvolání nevznesl, není v této části odvolání důvodné.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka proti bodům I., II. a III. výroku napadeného usnesení důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu a usnesení insolvenčního soudu v této části jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 2. července 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová