1 VSPH 1049/2012-A-10
KSPL 27 INS 16107/2012 1 VSPH 1049/2012-A-10

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka: Hruška Josef, rč. 750826/1772, bytem Zahradní 101, 345 43 Koloveč, o odvolání dlužníka do usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. července 2012, č.j. KSPL 27 INS 16107/2012-A-5

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. července 2012, č.j. KSPL 27 INS 16107/2012-A-5, se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením uložil dlužníkovi povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dle § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) je třeba zajistit prostředky k průběhu insolvenčního řízení a že smyslem zálohy je materiální zajištění výkonu funkce insolvenčního správce v době po rozhodnutí o úpadku dlužnice a rovněž poskytnutí záruky úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Soud uvedl, že u dlužníka nepřichází v úvahu způsob řešení úpadku oddlužením, neboť nesplňuje podmínku spočívající v hodnotě plnění, kterou by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, a která nesmí být nižší než 30 % jejich pohledávek. S ohledem na tento očekávaný způsob řešení úpadku dlužníka považoval za odpovídající částku způsobilou pokrýt počáteční výdaje insolvenčního správce 15.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal s tvrzením, že nemá volné finanční prostředky, a proto je požadovaná suma pro něj příliš vysoká. Zejména namítal, že je schopen uhradit věřitelům splátkovým kalendářem požadované minimální plnění ve výši 30 % jejich pohledávek, neboť soudu předloží darovací smlouvu na částku, která by po zjištění celkové výše pohledávek nezajištěných věřitelů do zákonem požadovaných 30 % chyběla. Navrhl, aby záloha byla snížena do částky 5.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele (v daném případě dlužníka) uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle něhož insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh se podává, že dlužník je ženatý a má dvě vyživovací povinnosti, jeho závazky vůči 19 věřitelům činí 661.496,39 Kč, nevlastní hodnotnější majetek a jeho měsíční příjem činí přibližně 15.000,-Kč. Jiný konkrétní doklad o výši očekávaného příjmu v následujících 5 letech dlužník ke svému insolvenčnímu návrhu nepřipojil, ačkoli tvrdil, že je schopen v případě potřeby doložit pravidelný příspěvek třetí osoby pro účely plnění splátkového kalendáře v oddlužení.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 o.s.ř.). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Pro posouzení způsobu řešení úpadku dlužníka soudem je dlužník povinen v případě, že navrhuje jako způsob řešení svého úpadku oddlužení, uvést v návrhu na povolení oddlužení dle § 391 odst. 1 písm. b) IZ údaje o svých očekávaných příjmech v následujících 5 letech.

V daném případě je zřejmé, že pro stanovení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení dlužníku soudem je klíčovou otázkou právě to, jakým způsobem bude řešen úpadek dlužníka. Pokud dlužníkův návrh na povolení oddlužení, jenž byl podán současně s návrhem na úpadek na předepsaném formuláři, neobsahuje konkrétní údaj o výši jeho očekávaných příjmů v následujících 5 letech (neboť takovým údajem není obecné tvrzení o možnosti předložit darovací smlouvu na částku chybějící do minimální výše splátek dle splátkového kalendáře), je odvolací soud toho názoru, že k rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy nebyly dány procesní podmínky, neboť tento návrh zatím není způsobilý projednání a je pojmově vyloučeno činit vůči dlužníkovi jiná opatření než ta, jež směřují k odstranění nedostatků jeho návrhu. Teprve poté, co bude tímto postupem (zde výzvou k doplnění návrhu dle § 393 odst. 1 IZ) návrh na povolení oddlužení potřebným způsobem doplněn o údaj o konkrétní výši plnění třetí osoby dlužníku a bude tak zajištěn řádný podklad pro další průběh insolvenčního řízení, může soud zvážit splnění zákonných podmínek pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a posoudit přiměřenost její výše. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 6. září 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva