1 VSPH 1043/2016-A-12
KSLB 86 INS 5802/2016 1 VSPH 1043/2016-A-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční dlužnice: Denisa Ojo Omorodionová, nar. 15. ledna 1974, IČO 72938285, bytem Liberec VI, Burianova 920/13, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 86 INS 5802/2016-A-7 ze dne 2. května 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 86 INS 5802/2016-A-7 ze dne 2. května 2016 se m ě n í tak, že dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se n e u k l á d á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci nadepsaným usnesením uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 46.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že k návrhu ze dne 10.3.2016 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužnice.

Usnesením č.j. KSLB 86 INS 5802/2016-A-5 byla dlužnice vyzvána k předložení listin dokládajících příjmy z hlavního pracovního poměru za měsíc říjen 2015, doložení nemocenských dávek za měsíc listopad 2015 a u dohody o provedení práce za měsíce leden 2016, prosinec, listopad, září a srpen 2015.

Z doložených příjmů dlužnice plynulo, že příjem v srpnu 2015 činil 13.054,-Kč čistého, v září 10.434,-Kč, v říjnu 2015 3.029,-Kč, v listopadu 2015 0,-Kč, v prosinci 2015 7.847,-Kč, v lednu 2016 13.691,-Kč, v únoru 2016 11.439,-Kč. Dlužnice nepředložila výši nemocenských dávek. Průměrná mzda dlužnice činila podle zjištění soudu 12.155,-Kč, dlužnice měla jednu vyživovací povinnost.

Soud měl za to, že při celkové objemu pohledávek nezajištěných věřitelů ve výši 407.605,-Kč by za dobu pěti let trvání oddlužení musela dlužnice zaplatit isir.justi ce.cz nezajištěným věřitelům 187.621,50 Kč, avšak s ohledem na její příjmy lze očekávat uspokojení toliko v rozsahu 177.240,-Kč.

Soud odkázal na § 108 IZ, § 1 a § 2a vyhl.č. 313/2007 Sb., § 395 odst. 1 IZ a § 396 odst. 1 IZ, vyložil účel zálohy, odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25.9.2012 sp.zn. 3 VSPH 514/2012 a dospěl k závěru, že dlužnice nedisponovala majetkem, který by mohl insolvenční správce použít bezprostředně po své ustanovení do funkce a zohlednil prvotní náklady insolvenčního správce a uložil shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že nevěděla, že má doložit vyplacení dávek, že uložená záloha je pro ni likvidační a že do insolvence šla z důvodu, že nebyla schopna své dluhy splácet. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2).

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat,

a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo

b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z obsahu spisu plyne, že dne 10.3.2016 byl soudu I. stupně doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Z obsahu insolvenčního návrhu plyne, že celková výše nezajištěných závazků dlužníků činila 407.605,-Kč.

Dlužnice předložila dohodu o provedení práce ze dne 27.7.2015 sjednanou na dobu neurčitou s zaměstnavatelem NOKIKA, s.r.o. s odměnou ve výši 60,-Kč/hod. hrubého. Dále předložila pracovní smlouvu uzavřenou se stejným zaměstnavatelem ze dne 27.7.2015.

Z předložených mzdových listů plyne, že na základě dohody dlužnice pobírala za srpen 2015 částku 8.840,-Kč, za září 2015 částku 8.154,-Kč, za říjen 2015 částku 1.781,-Kč, za prosinec 2015 částku 8.083,-Kč, za leden 2016 částku 8.247,-Kč a za únor 2016 částku 8.425,-Kč.

Soud I. stupně v napadeném usnesení nevzal v úvahu vedle příjmu z pracovní smlouvy rovněž existenci příjmu z dohody o provedení práce uzavřené na dobu neurčitou, když doklady o tom byly předloženy až spolu s odvoláním.

Odvolací soud na základě shora uvedených skutečností proto dospěl k závěru, že příjem dlužnice z dohody o provedení práce a z pracovní smlouvy dává reálný předpoklad uspokojení nezajištěných věřitelů v minimálním rozsahu 30 % i záruku úhrady nákladů insolvenčního správce.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se záloha neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 1. prosince 2016

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík