1 VSPH 1037/2013-A-12
KSPL 27 INS 13087/2013 1 VSPH 1037/2013-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužnice: Hana Kočandrlová, nar. 15. února 1960, identifikační číslo osoby 45366942, bytem Klatovy III, Voříškova 822, zast. JUDr. Juditou Jakubčíkovou, advokátkou se sídlem Klatovy, Krameriova 139, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 13087/2013-A-6 ze dne 15. května 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 13087/2013-A-6 ze dne 15. května 2013 se mění jen tak, že se dlužnici ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 7.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením uložil dlužnici povinnost uhradit zálohu ve výši 7.000,-Kč ve lhůtě sedmi dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména vyložil účel zálohy s tím, že je vysoká pravděpodobnost, že úpadek dlužnice bude řešen nikoli navrženým oddlužením, ale konkursem, že nebylo postaveno najisto, zda očekávaný invalidní důchod dlužnice bude způsobilý pokrýt alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Soud odkázal na vyhlášku č. 313/2007 Sb. s tím, že v případě řešení úpadku konkursem činí odměna insolvenčního správce 45.000,-Kč, a proto dlužnici uložil povinnost uhradit zálohu ve výši 7.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala. Namítala, že nemá finanční prostředky ani na pokrytí základních životních potřeb, že jí dcera přispívá denně na jídlo částkou ve výši 100,-Kč, což je nedostačující, dlužnice nemá žádný majetek ani výdělek, nebylo postaveno najisto, že dlužnici bude přiznán invalidní důchod a v jaké výši. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se dlužnici záloha neukládá.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 nebo § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

Z obsahu insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení a příloh plyne, že dlužnice má závazky vůči šesti věřitelům ve výši přes 80.000,-Kč, vlastní jen běžné vybavení domácnosti a nedoložila existenci žádného aktuálního příjmu, na základě kterého by byla schopná hradit splátky v rámci navrženého oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice sama uvedla, že příjem z invalidního důchodu, o který požádala, nebyl zatím postaven najisto.

S přihlédnutím k počtu věřitelů, souhrnné výši závazků, neexistenci významnějšího zpeněžitelného majetku a nedoložené existence aktuálního příjmu dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně nepochybil, když s ohledem na možnost řešení úpadku dlužnice konkursem uložil dlužnici povinnost uhradit shora uvedenou zálohu.

Pro úplnost odvolací soud uvádí, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. či zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Ustanovení § 138 o.s.ř. o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek se vzhledem ke specialitě IZ (§ 7) neužije ani přiměřeně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud odvoláním napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil jen tak, že prodloužil lhůtu ke splnění uložené povinnosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 24. července 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová