1 VSPH 1037/2010-A-16
KSCB 28 INS 10403/2010 1 VSPH 1037/2010-A-16

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka C-LEASING Turnov, a.s., sídlem Hluboká nad Vltavou, Smetanova 787, zahájené na návrh věřitele HORA HOLDING, s.r.o., sídlem České Budějovice, Skuherského 53, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. října 2010, č.j. KSCB 28 INS 10403/2010-A-11,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. října 2010, č.j. KSCB 28 INS 10403/2010-A-11, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích uložil věřiteli HORA HOLDING, s.r.o. (dále jen navrhovatel), aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, odkazuje přitom na ustanovení § 108 odst. 1 a 2 zák.č. 182/2006 Sb. v platném znění (dále jen IZ) a na to, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení a poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce ve výši min. 45.000,-Kč v situaci, kdy se dlužník dosud k insolvenčnímu návrhu nevyjádřil ani nepředložil seznamy svého majetku a závazků. Pokud šlo o zastavené nemovitosti dlužníka zmiňované navrhovatelem, konstatoval soud I. stupně, že po výplatě zajištěného věřitele nezbude na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a namítal, že dlužník je vlastníkem nemovitostí, z jejichž zpeněžení lze uspokojit náklady insolvenčního řízení, přičemž nároky insolvenčního správce by měly být uspokojeny podle § 298 odst. 2 IZ. Uvažoval, že není zřejmé, zda se zajištěný věřitel vůbec přihlásí do insolvenčního řízení a zda jeho nároky nebudou popřeny; v takovém případě by pak zajištěný věřitel ze zpeněžení zastavených nemovitostí nic přednostně neobdržel. Dle navrhovatele v insolvenčním řízení dosud nevznikly žádné náklady, a proto není důvod skládat zálohu ve výši 50.000,-Kč. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, a pro případ, že jeho odvolání nevyhoví, uvedl, že je připraven požadovanou zálohu složit.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno. Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu se podává, že se navrhovatel v insolvenčním návrhu ze dne 9.9.2010 domáhal rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka. Tvrdil, že má za dlužníkem řadu pohledávek splatných již několik let v celkové výši 174,795.994,61 Kč a 85,728.116,71 Kč, z nichž některé jsou již vykonatelné nebo zajištěné nemovitostmi dlužníka. Současně navrhovatel označil další věřitele, vůči nimž má dlužník závazky, a uvedl, že dlužník vlastní jen nemovitý majetek zatížený zástavními právy a ohledně něhož probíhají exekuce. Jiný hodnotný majetek ani příjmy dlužník nemá a dle zjištění navrhovatele dlužník několik let ani nevyvíjí podnikatelskou činnost.

Soud I. stupně usnesením ze dne 13.9.2010 (A-6), jež bylo dlužníkovi doručeno dne 6.10.2010, dlužníka vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a též aby předložil seznamy závazků, majetku a zaměstnanců. Na tuto výzvu dlužník nereagoval.

Se zřetelem k tomu soud I. stupně při rozhodování o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení postupoval správně. Mezi náklady insolvenčního řízení totiž náleží mimo jiné vždy i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce; v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty.

Za předpokladu, že by byl zjištěn úpadek dlužníka a ten by nebylo možné řešit jiným způsobem, než konkursem, složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později-např. zpeněžením majetkové podstaty (zastavených nemovitostí)-v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže.

Soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně určení její výše. Zákonná úprava neskýtá podklad pro konstrukci, kterou uplatňuje navrhovatel, totiž že prodej nemovitého majetku dlužníka umožní plné uspokojení všech nákladů insolvenčního řízení, neboť v případě zpeněžení zajišťovacích instrumentů (v daném případě zastavených nemovitostí, jež zřejmě jako jediné budou tvořit majetkovou podstatu dlužníka) lze z jejich výtěžku odečíst (bez souhlasu zajištěného věřitele) nejvýše 5 % na náklady spojené s jejich zpeněžením a 4 % na náklady spojené s jejich správou (§ 298 odst. 3 IZ). Insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); věřitel proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitel podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Odvolací soud proto usnesení soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 10. listopadu 2010

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová