1 VSPH 1030/2016-B-32
KSCB 28 INS 20449/2014 1 VSPH 1030/2016-B-32

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací předsedou senátu JUDr. Ladislavem Derkou v insolvenční věci dlužníků: a) Josef anonymizovano , anonymizovano , IČO 67151159, b) Zuzana anonymizovano , anonymizovano , oba bytem 389 01 Vodňany, Výstavní 819, o odvolání insolvenčního správce Růnová, v. o. s., IČO 28148118, se sídlem České Budějovice, L. B. Schneidera 569/3, zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Kolaříkem, se sídlem Rudolfov, Pod Zámkem 477/18, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. KSCB 28 INS 20449/2014-B-23 ze dne 7. března 2016,

takto:

Odvolání se o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze 7. 3. 2016 v bodu I. výroku schválil podle § 304 odst. 4 písm. a) insolvenčního zákona konečnou zprávu insolvenčního správce Růnová, v. o. s., z 9. 2. 2016 zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 29. 2. 2016, proti které nebyly vzneseny žádné námitky a v níž ani soud neshledal po jejím přezkoumání žádné nedostatky, a to bez jednání, neboť na jeho nařízení žádný z procesních subjektů přes poučení soudu netrval a soud tak měl za to, že s rozhodnutím o konečné zprávě insolvenčního správce bez nařízení jednání souhlasí (§ 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. podle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona a § 304 odst. 5 insolvenčního zákona). Dle konečné zprávy činí celkové příjmy ze zpeněžení majetkové podstaty dlužníka 615.000 Kč, celkové pohledávky bez odměny insolvenčního správce 31.376 Kč, plnění zajištěným věřitelům 0 Kč, k vyplacení nezajištěným věřitelům zůstává 332.394 Kč, což činí míru uspokojení ve výši 100 %, rezerva na úkony spojené s ukončením insolvenčního řízení činí 2.000 Kč. V bodu II. výroku soud schválil podle § 304 odst. 4 písm. a) insolvenčního zákona vyúčtování odměny insolvenčního správce ve výši 60.329 Kč včetně 21 % DPH, zveřejněné spolu s konečnou zprávou podle bodu I. výroku, proti němuž nebyly vzneseny žádné námitky a v němž ani soud neshledal po jeho přezkoumání žádné nedostatky, a to bez jednání, neboť na jeho nařízení žádný z procesních subjektů přes poučení soudu netrval a soud tak měl za to, že s rozhodnutím o vyúčtování insolvenčního správce bez nařízení jednání souhlasí (§ 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. podle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona a § 304 odst. 5 insolvenčního zákona). Hotové výdaje insolvenčního správce budou uhrazeny zcela z prostředků majetkové podstaty. Odměna insolvenčního správce bude hrazena isir.justi ce.cz z majetkové podstaty. Přebytek finančních prostředků bude po uspokojení nezajištěných věřitelů dle rozvrhového usnesení vydán dlužníkům.

V souladu s § 169 odst. 2 o. s. ř. soud své rozhodnutí neodůvodnil.

Insolvenční správce podal proti tomuto usnesení odvolání, ve kterém navrhl změnit v bodu II. výroku výši odměny ze sumy 60.329 Kč na částku 100.549 Kč včetně 21 % DPH. Odvolání odůvodnil tím, že vypracoval konečnou zprávu dle vzoru, podle kterého soud prvního stupně uložil insolvenčním správcům vypracovávat konečné zprávy. V insolvenčním řízení byl zpeněžován pouze majetek, který nebyl předmětem zajištění (do řízení se nepřihlásili žádní zajištění věřitelé) a výtěžek zpeněžení dosáhl výše 332.394 Kč. Ve vzoru v kolonce H195 je jako odměna IS z nezajištěného majetku uvedena částka 60.329 Kč, přičemž tato část formuláře je uzamčena a nemohla být odvolatelem nijak změněna. Vzorec v této části formuláře je ale chybný, neboť stanovil odměnu pouze ve výši 15 % z výtěžku zpeněžení 332.394 Kč, byť podle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb., účinné od 1. 1. 2014, správná částka činí 25 %, což je v dané věci 100.549 Kč. Odvolatel při vypracování návrhu konečné zprávy tuto chybu neodhalil. Jak plyne z § 38 insolvenčního zákona, soud určuje odměnu správce z úřední povinnosti, nikoliv insolvenční správce. Soud je též oprávněn odměnu přiměřeně snížit nebo zvýšit, a to bez návrhu insolvenčního správce. V dané věci se insolvenční soud dopustil početní chyby, jedná se proto o zjevnou nesprávnost, resp. nesprávné právní posouzení, neboť odměna insolvenčního správce byla určena ve výši dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. a/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212, § 218c o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno někým, kdo k odvolání nebyl v této věci oprávněn.

Podle § 304 odst. 4 insolvenčního zákona Na jednání o konečné zprávě a vyúčtování insolvenčního správce projedná insolvenční soud námitky, které byly proti ní vzneseny. Na základě toho rozhodne buď tak, že a) schválí předloženou konečnou zprávu a vyúčtování, nejsou-li námitky vůči nim důvodné, b) nařídí doplnění nebo změnu konečné zprávy nebo vyúčtování, jestliže shledá, že některé z námitek proti nim jsou důvodné, avšak nemění její základní obsah, c) odmítne přijmout konečnou zprávu, shledá-li že námitky proti ní vznesené důvodně zpochybňují zprávu jako celek; v tomto případě uloží insolvenčnímu správci, aby předložil novou konečnou zprávu ve lhůtě, kterou určí.

Podle odst. 5 Nebyly-li podány námitky proti konečné zprávě, může insolvenční soud vydat rozhodnutí podle odstavce 4 i bez nařízení jednání. Podle odst. 6 Rozhodnutí podle odstavců 4 a 5 doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelům, o jejichž námitkách bylo rozhodováno. Odvolání proti těmto rozhodnutím mohou podat insolvenční správce a věřitelé a dlužník, jejichž námitkám nebylo vyhověno.

Odvolací soud dovozuje z § 304 odst. 6 insolvenčního zákona v návaznosti na předchozí odstavce tohoto ustanovení, že věřitelé a dlužník mají právo podat odvolání v případě, že vznesli proti vyúčtování odměny a konečné zprávě námitky a jejich námitkám nebylo vyhověno. Stejně tak insolvenční správce může podat odvolání v případě, že jeho vyúčtování odměny a výdajů nebylo akceptováno a bylo mu přiznáno méně, než kolik vyúčtoval. V dané věci vyúčtování odpovídalo částkám uvedeným insolvenčním správcem, z toho důvodu není insolvenční správce oprávněn podat odvolání. Je možné i poukázat na § 201 o. s. ř., podle kterého lze napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Ve smyslu tohoto ustanovení je odvoláním pouze takové podání odvolatele, které směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o jeho právech a povinnostech a jednalo se o rozhodnutí v jeho neprospěch. V dané věci nebylo rozhodnuto v neprospěch insolvečního správce, neboť schválená odměna odpovídala jeho návrhu.

K formuláři přílohy A. Konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů Insolvenčního správce odvolací soud dodává, že pod rubrikou H195 je uvedeno, že se jedná o výpočet odměny dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění do 31. 12. 2013. Nebyl tedy chybný formulář, jak uváděl odvolatel, ale chyby se dopustil sám insolvenční správce, pokud pro výpočet své odměny použil vzorec výslovně označený jako výpočet dle starého znění předmětné vyhlášky.

Insolvenční správce není osobou oprávněnou podat odvolání. Odvolací soud proto podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolání odmítl, a to předsedou senátu odvolacího soudu dle § 218c o. s. ř.

Nad rámec odvolacího řízení odvolací soud dodává, že by nebylo možné návrhu insolvenčního správce vyhovět ani za situace, kdyby byl jeho návrh považován za podnět k vydání opravného usnesení. Podle § 167 odst. 2 a § 164 o. s. ř. lze totiž postupovat pouze v případě, že by se jednalo o zjevnou nesprávnost na straně soudu, což se ale v dané věci nestalo.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 29. listopadu 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková