1 VSPH 1030/2012-B-12
KSPL 27 INS 17107/2011 1 VSPH 1030/2012-B-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka: Martin Loun, nar. 17. března 1975, bytem Plzeň, Zábělská 1152/7, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 17107/2011-B-5 ze dne 3. dubna 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 17107/2011-B-5 ze dne 3. dubna 2012 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zamítl návrh na povolení oddlužení dlužníka a na jeho majetek prohlásil nepatrný konkurs (body II. a III. výroku), určil účinky prohlášení konkursu k okamžiku zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku) a insolvenčnímu správci uložil povinnost předložit soudu zprávu o hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu (bod V. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 7.12.2011 (A-9) byl zjištěn úpadek dlužníka. Návrhem ze dne 21.9.2011 se dlužník domáhal řešení svého úpadku oddlužením, avšak na přezkumném jednání konaném dne 2.2.2012 ze zprávy insolvenčního správce vyplynulo, že oddlužení prodejem majetkové podstaty není možné a možné není ani oddlužení plněním splátkového kalendáře s ohledem na to, že plnění nezajištěným věřitelům by nedosahovalo ani 30 % hodnoty jejich pohledávek. Soud zároveň dovodil, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr, když v návrhu neuvedl věřitele č. 2 Printon Management S.A. Proto soud postupoval podle § 395 odst. 1 písm. a) a b) ve spojení s § 396 odst. 1 IZ, návrh na povolení oddlužení zamítl a rozhodl o řešení úpadku nepatrným konkursem.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Namítal, že soud rozhodl na základě nedostatečného skutkového stavu a neprovedl navržené důkazy. Na jednání konaném dne 2.2.2012 dal soud dlužníkovi možnost doložit ručitele a do 31.3.2012 doložit záruku , že dlužník bude schopen uhradit nezajištěným věřitelům alespoň 30 % hodnoty jejich pohledávek. Na základě toho dlužník dne 22.2.2012 doručil insolvenčnímu správci smlouvu o důchodu, kterou s dlužníkem uzavřela Vlastimila Lounová. Dlužník tvrdil, že má i další záruky, a má smlouvu se zaměstnavatelem. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. -2-KSPL 27 INS 17107/2011 Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle 398 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odst. 1). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (odst. 3).

Z uvedeného plyne, že § 395 IZ vymezuje podmínky, za nichž lze dlužníku (subjektivně k tomu legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ) umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení. Nutno vyjít z toho, že insolvenční soud povoluje oddlužení bez ingerence věřitelů (bez jejich souhlasu), a proto je jim současně garantem, že nepřipustí takové oddlužení, které nemělo být ani povoleno. V tom směru z úřední povinnosti přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z 24.8.2010, sp.zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010-B).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 21.9.2011 se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a povolení jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Dlužník tvrdil, že má závazky vůči 9 věřitelům v celkové výši 466.384,12 Kč, jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 13.114,-Kč, vlastní jen běžné vybavení domácnosti. Na přezkumném jednání dne 2.2.2012 dlužník uznal všechny pohledávky vůči 10 věřitelům v celkové výši 1.077.474,06 Kč včetně pohledávky věřitele č.2. Dne 22.2.2012 byla soudu I. stupně doručena smlouva o důchodu uzavřená mezi dlužníkem, Vlastimilou Lounovou a insolvenčním správcem, na základě které má být dlužníku na účet insolvenčního správce hrazeno po dobu schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře měsíčně 3.000,-Kč.

Na základě těchto skutečností sdílí odvolací soud pochybnosti soudu I. stupně o poctivém záměru dlužníka, který v seznamu svých závazků neuvedl věřitele č. 2 s pohledávkou ve výši 408.144,-Kč, přičemž ani dodatečně toto své selhání nevysvětlil, a to ani při přezkumném jednání konaném dne 2.2.2012, ani v odvolání proti usnesení ze dne 3. dubna 2012. Pokud přesto odvolací soud dovodil, že je namístě, byť jde o situaci vpravdě hraniční, dát dlužníkovi ještě šanci přesvědčit insolvenčního správce, soud, a především insolvenční věřitele o tom, že v průběhu dalšího řízení se již podobných selhání vyvaruje a své povinnosti bude plnit pečlivě, včas a v potřebné kvalitě, učinil tak při vědomí toho, že dle obsahu protokolu -3-KSPL 27 INS 17107/2011 o přezkumném jednání soud po něm objasnění tohoto zásadního poklesku nepožadoval, že dlužník tuto pohledávku nepopřel (uznal ji též insolvenční správce) a že v mezidobí došlo ke kvalifikované změně poměrů spočívající v tom, že dlužník uzavřel s třetí osobou smlouvu o důchodu, dle které má po dobu schválení oddlužení obdržet pravidelné měsíční plnění ve výši tří tisíc korun, tedy v částce, již insolvenční správce pokládal ve své zprávě ze dne 27.1.2012 s ohledem na výši přihlášených pohledávek a výši dlužníkova příjmu (11.610,-Kč) za ještě postačující.

Odvolací soud má za to, že je třeba brát zároveň v potaz také účelnost způsobu řešení úpadku ve vztahu k věřitelům dlužníka, kteří by měli dosáhnout vyššího uspokojení v rámci oddlužení než v konkursu, neboť insolvenční správce ve své zprávě z 12.4.2012 uvádí, že v případě potvrzení napadeného usnesení předpokládá brzké předložení konečné zprávy a následné zrušení konkursu z důvodů nedostatku dlužníkova majetku. Za nynějšího stavu věci jeví se tak řešení dlužníkova úpadku formou konkursu přece jenom předčasným, a to i při vědomí toho, že pokud by případně vlastní proces oddlužení po jeho schválení posléze neprobíhal zákonem předvídaným způsobem, bude možno rozhodnout o řešení úpadku dlužníka konkursem (§ 418 IZ).

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadené usnesení zrušil a věc podle § 221 odst. 1 o.s.ř. vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 6. září 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva