1 VSPH 1029/2015-B-20
MSPH 59 INS 12/2015 1 VSPH 1029/2015-B-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice: Marcela anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 9, Mladoboleslavská 223/21, zastoupené advokátem Mgr. Ing. Jakubem Backou, se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1046/24, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 59 INS 12/2015-B-7 ze dne 7. května 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 59 INS 12/2015-B-7 ze dne 7. května 2015 se z r u š u j e v bodu I. výroku a v části bodu II. výroku, ve které soud prohlásil na majetek dlužnice konkurs a v uvedeném rozsahu se věc v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolání proti bodu III. a části bodu

II. výroku, ve které soud rozhodl, že konkurs bude projednán jako nepatrný, se o d m í t á.

Odůvodnění

Městský soud v Praze usnesením ze 7. 5. 2015 v bodu I. výroku neschválil oddlužení dlužnice Marcely anonymizovano , v bodu II. výroku prohlásil konkurs na majetek dlužnice s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný. V bodu III. výroku soud vyslovil, že účinky o prohlášení konkursu nastávají dne 7. 5. 2015 ve 14:15 hod.

V odůvodnění k bodům I. a II. výroku soud uvedl, že dne 2. 1. 2015 bylo zahájeno insolvenční řízení návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení. Dlužnice uvedla, že má dva nezajištěné věřitele s pohledávkami ve výši 491.679 Kč (v odůvodnění je nesprávně uvedeno 1491.679 Kč, pozn. odvolacího soudu), pohledávky nepopřela a prohlásila, že seznam je správný a úplný. Nevlastní žádný majetek větší hodnoty, pobírá 12.891 Kč čistého měsíčně a navrhla oddlužení plněním splátkového kalendáře s tím, že věřitelé obdrží minimálně 30 % svých pohledávek. Soud usnesením z 26. 1. 2015 na č. l. A-11 zjistil úpadek dlužníka a povolil oddlužení.

Insolvenční správce nepopřel žádnou z přihlášených pohledávek. Při přezkumném jednání dne 24. 3. 2015 insolvenční správce uvedl, že dlužnice zatajila věřitele č. 3 Ing. Jana Švandrlíka, který nejdříve přihlásil svou pohledávku ve výši 200.202 Kč a následně ji vzal zpět. Dále dlužnice zatajila svůj nárok na výplatu životního pojištění ve výši 173.264 Kč. Tato částka byla dlužnici vyplacena dne 18. 3. 2015 a měla být použita na úhradu pohledávky věřitele č. 3, který by tak byl zvýhodněn. Správce v této činnosti spatřuje nepoctivý úmysl dlužnice a navrhl oddlužení neschválit a na majetek dlužnice prohlásit konkurs. Dlužnice k uvedenému tvrzení uvedla, že s věřitelem č. 3 byla domluvena, že mu půjčku vrátí, až jí bude vyplaceno penzijní připojištění. Osoba, která pro dlužnici vypracovala insolvenční návrh, neuvedla v návrhu pohledávku z penzijního připojištění ani dluh vůči Ing. Švandrlíkovi.

Soud odkázal na § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a s ohledem na zatajení majetku dlužnice a věřitele, který měl být zvýhodněn v době, kdy již byla dlužnice v úpadku, dospěl soud k závěru, že nelze schválit oddlužení. Soud proto podle uvedených ustanovení insolvenčního zákona oddlužení neschválil a současně prohlásil konkurs na majetek dlužnice, který bude projednán jako nepatrný dle § 314 a násl. insolvenčního zákona.

Dlužnice napadla usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhla rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnila tím, že jí jako právnímu laikovi nebylo zřejmé, že dluh vůči Ing. Švandrlíkovi existoval v době přípravy insolvenčního návrhu. Dlužnice se nesprávně jako osoba neznalá práva domnívala, že její dluh vůči Ing. Švandrlíkovi je již vypořádán. Okolnost, že dluh nezanikl, se dlužnice dozvěděla až dne 26. 2. 2015 z přihlášky pohledávky podané Ing. Švandrlíkem. Tuto skutečnost dlužnice před soudem a insolvenčním správcem nezapírala a byla připravena ji řešit. Plnění penzijní společnosti bylo vyplaceno na účet insolvenčního správce dne 18. 3. 2015, tudíž k žádnému zvýhodnění věřitele nedošlo. Soud nesprávně uvádí v odůvodnění usnesení, že plnění penzijní společnosti obdržela dlužnice, přestože bylo vyplaceno správci. Věřitelé nebyli poškozeni a v případě schváleného oddlužení obdrží věřitelé výnos z plnění penzijní společnosti a dále splátky stržené ze mzdy dlužnice. V rámci oddlužení bude pravděpodobně uspokojení věřitelů vyšší než v případě konkursu.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř. a shledal odvolání dlužnice z větší části důvodným.

Podle § 405 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Podle odst. 2 Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Celková výše zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů (pohledávky P1 a P2) činí 491.679 Kč. Věřitel č. 3 Ing. Švandrlík vzal svou přihlášku pohledávky zpět a soud usnesením z 10. 3. 2015 na č. l. P-3-3 vzal dle § 184 odst. 1 insolvenčního zákona toto zpětvzetí přihlášky na vědomí a právní mocí tohoto usnesení skončila účast věřitele č. 3 v insolvenčním řízení. Jak se podává z příjmu dlužnice a z částky deponované na účtu majetkové podstaty 193.256,58 Kč (zpráva insolvenčního správce na č. l. B-17), je dán předpoklad, že v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře bude hodnota plnění ve prospěch nezajištěných věřitelů nejméně 30 % z jejich pohledávek. Jak plyne z napadeného usnesení, soud prvního stupně akceptoval závěr, že dlužnice sledovala podáním insolvenčního návrhu nepoctivý záměr, tudíž shledal důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, a proto rozhodl dle § 405 odst. 1 a 2 uvedeného zákona. Odvolací soud považuje postup dlužnice ohledně jejího dluhu vůči Ing. Švandrlíkovi a její pohledávky z důvodu penzijního pojištění za hraniční z hlediska existence nepoctivého záměru na straně dlužnice, nicméně v celkovém kontextu událostí nedosahuje nesvědomitý záměr dlužnice (byl-li v daném případě vůbec dán) takové intenzity, aby bylo namístě zamítnout návrh na povolení oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, tj. v dané fázi insolvenčního řízení neschválit oddlužení dle § 405 odst. 1 zákona. Odvolací soud proto bod I. výroku a část bodu II. výroku, ve které soud prohlásil na majetek dlužnice konkurs, podle § 167 odst. 2 a § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušil a věc v uvedeném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu postupu dle § 406 o. s. ř.

Odvolání proti části bodu II. výroku, ve které bylo rozhodnuto, že konkurs bude projednáván jako nepatrný, a proti bodu III. výroku usnesení byla odmítnuta dle § 218 písm. c) o. s. ř., protože směřovala proti rozhodnutí, proti kterým není odvolání přípustné. Přípustnost odvolání proti uvedené části bodu II. výroku je vyloučena ustanovením § 314 odst. 4 insolvenčního zákona, nicméně rozhodnutí o nepatrném konkursu ztratilo v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl zrušen konkurs, své věcné opodstatnění. V bodu III. výroku soud pouze seznámil účastníky s účinky prohlášení konkursu (tato informace mohla být obsažena i jen v odůvodnění usnesení a jedná se o doslovný text ustanovení § 245 odst. 1 insolvenčního zákona). Bod III. výroku předmětného usnesení proto nebyl dotčen odvoláním dlužnice.

Poučení: Proti první větě výroku tohoto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu. Proti druhé větě výroku usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 22. ledna 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná