1 VSPH 1029/2013-P73-7
MSPH 91 INS 7236/2010 1 VSPH 1029/2013-P73-7

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenčním řízení dlužníka: BUSINESS MANAGING SERVICES CZ, a.s., sídlem Bořivojova 878/35, 130 00 Praha 3, IČO 26949989, o odvolání věřitele č. 68 (p.č. 73): ŠkoFIN, s.r.o., sídlem Pekařská 6, 155 00 Praha 5, IČO 45805369, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2013, č.j. MSPH 91 INS 7236/2010-P73-2

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2013, č.j. MSPH 91 INS 7236/2010-P73-2, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužníka BUSINESS MANAGING SERVICES CZ, a.s. (dále jen dlužník) rozhodl, že se přihláška věřitele č. 68 (p.č. 73), ŠkoFIN, s.r.o. (dále jen odvolatel) odmítá (bod I. výroku) a právní mocí tohoto usnesení účast odvolatele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 28 INS 7236/2010-A-2, ze dne 29.6.2010, bylo zahájeno insolvenční řízení a že tímto okamžikem nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29.6.2010 (A-4) byla věc postoupena Městskému soudu v Praze; toto rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím soudem dne 7.10.2010 (A-18; právní moc dne 7.10.2010). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3.2.2011 (A-31) bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a současně byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Účinky rozhodnutí o úpadku nastaly dne 3.2.2011 v 10:00 hod. zveřejněním v insolvenčním rejstříku. V tomto usnesení byli zároveň vyzváni věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení o úpadku v insolvenčním rejstříku. Lhůta k přihlášení pohledávek uplynula dne 7.3.2011, přičemž odvolatel podal přihlášku pohledávky ve výši 308.468,-Kč sice již dne 22.2.2011, podání však adresoval místně nepříslušnému Krajskému soudu v Brně, jenž přihlášku pohledávky předal Městskému soudu v Praze až dne 14.2.2013, tedy opožděně. Proto soud I. stupně postupoval podle § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a rozhodl o tom, že se jeho přihláška neodmítá a jeho účast v řízení se nekončí. Ve svém odvolání zejména uváděl, že důvodem opožděného podání přihlášky byla skutečnost, že místně nepříslušný Krajský soud v Brně předal jeho přihlášku pohledávky místně příslušnému Městskému soudu v Praze se značným prodlením. Dovozoval, že nepříslušný soud je třeba považovat za orgán, který má povinnost písemnost doručit. Upozorňoval též na skutečnost, že insolvenčním soudem byl do právní moci rozhodnutí o jeho místní nepříslušnosti též Krajský soud v Brně.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle ust. § 173 odst. 1 IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Insolvenčním soudem se dle ust. § 2 písm. b) téhož zákona rozumí soud, před nímž probíhá insolvenční řízení.

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud dle ust. § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle ust. § 173 odst. 1 IZ. Stanovená lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců (§ 136 odst. 3 IZ), a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů (ust. § 136 odst. 4 IZ).

Podle ust. § 173 odst. 4 IZ má přihláška pohledávky pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba či jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.

Podle ust. § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

K otázce včasnosti přihlášky se soudní praxe ustálila na tom, že k zachování lhůty pro podání přihlášek stanovené insolvenčním soudem v rozhodnutí o úpadku (ust. § 136 IZ) postačí, je-li přihláška posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.). Nejde-li o známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska (ust. § 430 IZ), nedoručuje insolvenční soud známým věřitelům dlužníka zvlášť (jinak než vyhláškou podle ust.

§ 71 IZ) ani vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, ani rozhodnutí o úpadku (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.2008, sp. zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČR 4/2008-P11 (publikované pod zn. R 25/2009), usnesení Ústavního soudu ze dne 26.1.2009, sp. zn. I. ÚS 2536/08).

Ze spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno původně u Krajského soudu v Brně (A-2) usnesením ze dne 29.6.2010. O úpadku však již bylo v důsledku rozhodnutí o místní nepříslušnosti Krajského soudu v Brně (usnesení ze dne 29. září 2010 Vrchního soudu v Olomouci č.j. 2 VSOL 320/2010-A-18) rozhodováno místně příslušným Městským soudem v Praze usnesením ze dne 3.2.2011 (A-31). V tomto usnesení je obsažena výzva věřitelům o lhůtě a místě podání přihlášek pohledávek v probíhajícím insolvenčním řízení. Odvolatel podal svoji přihlášku pohledávky dne 23.2.2011 u orgánu, který má povinnost písemnost doručit a adresoval ji místně nepříslušnému Krajského soudu v Brně, jenž ji postoupil Městskému soudu v Praze až po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek (14.2.2013).

Požadavek doručení přihlášky pohledávky věřitele insolvenčnímu soudu dle § 173 odst. 1 IZ je podle ustálené soudní praxe splněn pouze tehdy, je-li přihláška věřitelem odevzdána k doručení orgánu, který má povinnost písemnost doručit, (resp. přímo doručena) ve stanovené lhůtě k věcně i místně příslušnému krajskému soudu, u něhož je insolvenční řízení vedeno (§ 2 písm. b/ IZ), zatímco přihlášky podané u jiného krajského soudu lze považovat za řádně přihlášené pouze tehdy, jestliže ji jiný než insolvenční soud odevzdá nejpozději posledního dne lhůty určené k přihlášení pohledávek u orgánu, který má povinnost ji doručit insolvenčnímu soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.2.2012 sp. zn. 29 NSČR 3/2012 publikované pod č. 84/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

V projednávaném případě byla přihláška pohledávky odvolatele předána Krajským soudem v Brně insolvenčnímu soudu, jímž je Městský soud v Praze, až po uplynutí lhůty stanovené tímto insolvenčním soudem k přihlášení pohledávek. Je tedy zřejmé, že odvolatel lhůtu, stanovenou insolvenčním soudem pro přihlášení pohledávek v souladu s § 136 IZ v rozhodnutí o úpadku, zmeškal. Jelikož prominutí zmeškání této lhůty (i pokud by o ně věřitel dle § 58 o.s.ř. včas požádal) není podle § 83 IZ přípustné, je nezvratný závěr, že přihláška odvolatele podaná po uplynutí stanovené přihlašovací lhůty, nenastolila procesní účinky zákonem s ní spojené, není předmětem insolvenčního řízení a nemůže v něm být přezkoumána ani uspokojována.

K námitce odvolatele, že řízení bylo původně zahájeno u Krajského soudu v Brně, tudíž lze i tento soud považovat za insolvenční soud, nemohl odvolací soud přihlížet, neboť z § 173 odst. 1 IZ jednoznačně vyplývá, že insolvenční soud může být toliko ten soud, u něhož insolvenční řízení v rozhodné době probíhá. Tímto soudem byl od právní moci usnesení ze dne 29.6.2010 (A-4) Městský soud v Praze, který také rozhodoval o úpadku dlužníka a vyzýval věřitele k podání jejich přihlášek pohledávek (o místní příslušnosti tohoto soudu bylo v době rozhodování o úpadku pravomocně rozhodnuto). V době podání přihlášky odvolatelem tedy proto nemohlo být pochyb o tom, který soud je třeba považovat za insolvenční soud, a důvody pro podání přihlášky pohledávky u jiného soudu dány nebyly.

Rovněž nelze odpovědnost za opožděné podání přihlášky shledávat dle odvolacího soudu v předání přihlášky Krajským soudem v Brně až po uplynutí lhůty k jejich přihlášení, neboť (jak ostatně dovodil též Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení sp. zn. 29 NSČR 2/2010 ze dne 26.10.2012), je odpovědností věřitele, aby svoji pohledávku podal v souladu s řádným poučením soudu v rozhodnutí o úpadku. Přitom jiný než insolvenční soud nelze považovat za orgán, který má povinnost doručit podanou písemnost, neboť takovou zvláštní povinnost soudu (svěřenou zákonem zejm. držitelům poštovní licence) nelze z § 173 odst. 4 IZ dovozovat.

V daném případě proto dle odvolacího soudu soud I. stupně nepochybil, když o přihlášce odvolatele a o ukončení jeho účasti v insolvenčním řízení rozhodl podle § 185 IZ, neboť odvolatel podal přihlášku ze dne 23.2.2011 do insolvenčního řízení až dne 14.2.2013, tedy opožděně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání odvolatele důvodným a napadené usnesení podle § 219 občanského soudního řádu jako ve výroku věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 22. července 2013

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová