1 VSPH 1021/2012-B-312
KSPL 27 INS 9115/2009 1 VSPH 1021/2012-B-312

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka BRESSON, a.s., sídlem Brojova 2113/16, Plzeň, IČO 25124510, zast. Lukášem Hegnerem, advokátem se sídlem Jiráskovo nám. 816/4, Plzeň, o odvolání věřitele NLB Factoring, a.s., sídlem Gorkého 3037/2, Ostrava-Moravská Ostrava, IČO 47677881, zastoupeného Mgr. Ivanem Brambaški, advokátem se sídlem U Prašné brány 3, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 9115/2009-B-253, ze dne 7. června 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 9115/2009-B-253, ze dne 7. června 2012, s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením rozhodl o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření podaného věřitelem NLB Factoring, a.s. (dále jen věřitel).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se věřitel domáhal svým návrhem došlým soudu dne 1.6.2012 vydání předběžného opatření, kterým požadoval, aby soud uložil insolvenčnímu správci zdržet se jakýchkoliv dalších úkonů směřujících ke zpeněžení podniku dlužníka BRESSON, a.s., a to až do doby pravomocného rozhodnutí o odvolání tohoto zajištěného věřitele proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 7.5.2012, č.j. KSPL 27 INS 9115/2009-B-241, kterým byl vysloven souhlas s odmítnutím pokynů zajištěných věřitelů insolvenčním správcem. Soud prvního stupně neshledal návrh na vydání předběžného opatření důvodným, neboť usnesením soudu ze dne 7.5.2012 je řešen konflikt mezi skupinou zajištěných věřitelů a ostatními věřiteli v souladu s ust. § 5 písm. a) insolvenčního zákona (dále jen IZ), když záměr zpeněžit podnik dlužníka jedinou smlouvou nejlépe reprezentuje zájmy všech věřitelů.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal. Namítal, že se soud prvního stupně v tomto usnesení nevypořádal s důvody nutnosti předběžné úpravy poměrů dlužníka a vycházel pouze z toho, že jeho předchozí rozhodnutí o odmítnutí pokynů zajištěných věřitelů insolvenčním správcem bylo správné. Tvrdil, že soud v odůvodnění svého rozhodnutí nevyvrátil obavy věřitele, že dojde ke zpeněžení dlužníkova majetku v rozporu s pokyny zajištěných věřitelů, kterým takovým postupem bude způsobena škoda. Proto navrhoval, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a přistoupil k předběžné úpravě práv a povinností insolvenčního správce.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: -2-KSPL 27 INS 9115/2009 Podle ust. § 113 odst. 1 IZ je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, může insolvenční soud i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Pokud jde o odlišnost úpravy při nařízení předběžného opatření v insolvenčním řízení, obsahuje insolvenční zákon ust. § 82, podle něhož může insolvenční soud nařídit předběžné opatření i bez návrhu a může jím také ustanovit předběžného správce, a ust. § 113 odst. 1, podle něhož je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, může insolvenční soud i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Insolvenční soud může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve. Jinak je insolvenční soud při rozhodování o tom, zda nařídit předběžné opatření, povinen přiměřeně použít příslušná ustanovení občanského soudního řádu, včetně ust. § 102 odst. 1, podle kterého může soud nařídit předběžné opatření, je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen.

V projednávaném případě uváděl věřitel jako důvod podání návrhu na nařízení předběžného opatření skutečnost, že insolvenční správce směřuje svoji činnost k tomu, aby zpeněžil majetek dlužníka jedinou smlouvou, ačkoli není dosud pravomocně rozhodnuto o pokynu ke zpeněžení dlužníkova majetku uděleném zajištěnými věřiteli. Návrh tedy nesměřuje k zatímní úpravě dispozice dlužníka s majetkem v majetkové podstatě, ale má zabránit insolvenčnímu správci v provádění jeho úkonů dle insolvenčního zákona, které věřitel považuje za nesprávné a působící v neprospěch zajištěných věřitelů. Proto nedopadá na posouzení návrhu věřitele speciální ust. shora cit. § 113 odst. 1 IZ, neboť jeho smyslem je poskytnout věřitelům ochranu před úkony dlužníka vedoucími ke snižování hodnoty nebo změnám ve skladbě majetkové podstaty.

Odvolací soud se proto zabýval otázkou, zda podanému návrhu na předběžné opatření, jímž by soud ukládal konkrétní povinnost insolvenčnímu správci, lze vyhovět dle ust. § 102 odst. 1 občanského soudního řádu. Jak již Vrchní soud v Praze uvedl ve svých předchozích rozhodnutích o této otázce vztahující se k činnosti správce konkursní podstaty podle zák. č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání (např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.2.2008, č.j. 15 Cmo 24/2008, publikováno pod č. R 27/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo v usnesení téhož soudu ze dne 31.3.2005, č.j. 1 Ko 97/2005, publikovaném pod č. R 75/2008 tamtéž), jejichž závěry lze využít i pro úpadkové řízení dle insolvenčního zákona, podmínky pro nařízení předběžného opatření jsou dány tam, kde jednání účastníka, popř. třetí osoby, vykazuje takové znaky, pro něž je třeba nařízení -3-KSPL 27 INS 9115/2009 předběžného opatření, aby účel zákona či cíl insolvenčního řízení (konkursu) nebyl mařen ani oddalován, avšak pouze za předpokladu, že omezení vyplývající ze zákona k zajištění téhož nepostačují. Insolvenční správce (dříve správce konkursní podstaty) však není účastníkem insolvenčního (konkursního) řízení a na jeho činnost dohlíží v průběhu řízení insolvenční soud dle ust. § 10 písm. b) insolvenčního zákona. Proto je pojmově vyloučeno, aby soud správci ukládal povinnosti, či jej v jeho činnosti omezoval formou předběžného opatření mimo insolvenční (konkursní) řízení.

Přitom věřitelé nejsou v případě probíhajícího insolvenčního řízení vyloučeni z práva na soudní ochranu ve vztahu k činnosti insolvenčního správce. Mohou kromě jiného insolvenční soud žádat přímo o vydání rozhodnutí v oblasti dohledu soudu nad postupem a činností insolvenčního správce v souladu s ust. § 10 písm. b) IZ.

Jak vyplývá z návrhu na předběžné opatření, je v dané věci sporná otázka způsobu zpeněžení majetku v majetkové podstatě dlužníka jedinou smlouvou (prodej podniku), když v současné době všichni zajištění věřitelé nesouhlasí s připravovaným prodejem podniku dlužníka, k němuž byl původně vydán souhlas věřitelského výboru. Za situace, kdy došlo ke schválení odmítnutí pokynu zajištěných věřitelů ke způsobu zpeněžení majetku dlužníka soudem, a kdy je otázka dalšího postupu insolvenčního správce v této věci sporná, zbývá zajištěným věřitelům, kromě návrhu na úkon soudu k výkonu dohledu dle ust. § 10 písm. b) IZ, také možnost svolání schůze věřitelů, která by k této otázce mohla za podmínek dle ust. § 47 odst. 1 IZ přijmout rozhodnutí.

Usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, jímž by byla uložena konkrétní povinnost insolvenčnímu správci při zpeněžování majetku dlužníka, proto odvolací soud spatřuje za správné. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání věřitele důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 6. srpna 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva