1 VSPH 1016/2015-A-32
KSPL 56 INS 13971/2013 1 VSPH 1016/2015-A-32

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužnice Radky Květoňové, IČO 62627163, bytem Kasejovice 386, zahájené na návrh Antonína Štěpáníka, bytem, náměstí Svobody 138, Sušice, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 13971/2013-A-26 ze dne 2. dubna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 13971/2013-A-26 ze dne 2. dubna 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 56 INS 13971/2013-A-26 ze dne 2. dubna 2015 zastavil insolvenční řízení zahájené na návrh Antonína Štěpáníka (dále jen navrhovatel), který se insolvenčním návrhem domáhal vydání rozhodnutí o úpadku Radky Květoňové (dále jen dlužnice; bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením č.j. KSPL 56 INS 13971/2013-A-22 ze dne 7.1.2015 vyzval navrhovatele, aby ve lhůtě sedmi dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 14.3.2015. Vzhledem k tomu, že záloha nebyla ve stanovené lhůtě uhrazena, soud insolvenční řízení v souladu s ust. § 108 odst. 2 insolvenčního zákona zastavil. Zároveň rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozhodnutí se včas odvolala dlužnice a požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentovala zejména tím, že je v úpadku, přitom navrhovatel nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení jenom z důvodu, že sám je v insolvenci a sám nemá finanční prostředky na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a odvolání důvodným neshledal.

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že insolvenční soud uložil navrhovateli usnesením č.j. KSPL 56 INS 13971/2013-A-22 ze dne 7.1.2015, aby do sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč. Současně ho poučil o následku v případě nesplnění povinnosti zaplatit zálohu spočívajícím v možnosti soudu zastavit řízení. Uvedené usnesení bylo dlužníkovi doručeno dne 11.2.2015. Protože ve stanovené lhůtě navrhovatel zálohu neuhradil, soud prvního stupně napadeným usnesením řízení zastavil. Protože povinnost, jež mu byla uložena pravomocným soudním rozhodnutím, navrhovatel ve stanovené lhůtě nesplnil, nelze soudu prvního stupně, jenž za této situace postupoval podle ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy, vytknout žádné pochybení.

Protože se tato situace nezměnila ani v průběhu odvolacího řízení (navrhovatel na zálohu neuhradil nic), postupoval odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Odvolací soud pokládá za vhodné poukázat na to, že zastavením řízení není dlužník zbaven možnosti podat insolvenční návrh opětovně.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 11. ledna 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková