1 VSPH 1015/2016-A-19
MSPH 99 INS 7166/2016 1 VSPH 1015/2016-A-19

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužníka Dakron, s.r.o., IČO 01970372, sídlem Korunní 313/13, Praha 2, zast. advokátem JUDr. Petrem Mošnou, sídlem Na Kovárně 472/8, Praha 10, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 99 INS 7166/2016-A-12 ze dne 18. dubna 2016,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 99 INS 7166/2016-A-12 ze dne 18. dubna 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením MSPH 99 INS 7166/2016-A-12 ze dne 18.4.2016 uložil dlužníkovi zaplatit do tří dnů od právní moci usnesení zálohu 50.000,-Kč na náklady insolvenčního řízení.

V odůvodnění odkázal na ust. § 108 insolvenčního zákona a uvedl, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (ust. § 38 odst. 2 insolvenčního zákona). Vzhledem k tomu, že úpadek dlužníka lze řešit pouze konkursem, bude činit odměna insolvenčního správce podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Soud uvedl, že podle seznamu majetku dlužník nevlastní žádný hmotný majetek a jeho jediným majetkem jsou tři pohledávky, které jsou pravděpodobně obtížně vymahatelné.

Dlužník se proti tomuto usnesení včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že výše zálohy činí maximálně 15.000,-Kč případně, aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že eviduje tři pohledávky, dvě z nich za bývalým jednatelem společnosti Jiřím Prieselem v celkové výši 1.096.839,-Kč, který zavinil svým špatným hospodařením současnou situaci dlužníka a je z tohoto důvodu prověřován Policií České republiky kvůli podezření z trestného činu zpronevěry a krádeže. Jeho současná finanční situace není dlužníkovi známa, nicméně je podle jeho názoru povinnost soudu požádat příslušné orgány (např. Policii ČR) o sdělení těchto informací. Stejně by měl soud podle názoru dlužníka postupovat v případě jeho druhé pohledávky ve výši 115.000,-Kč za paní Dagmar Musilovou, na kterou je kvůli této pohledávce vedeno exekuční řízení a podle jejího zástupce je ochotna částečně svůj dluh splnit. Dlužník dále poukázal na to, že již zmíněný bývalý jednatel společnosti dosud nepředal dlužníkovi klíče od trezoru společnosti; toto isir.justi ce.cz však bude přibližně do jednoho měsíce učiněno a mezi listinami nacházejícími se v trezoru by podle informací dlužníka měly být dokumenty ohledně dalších pohledávek dlužníka.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužníka důvodným.

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli- zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Eventuální okolnost, že dlužník nemá dostatečné prostředky k zaplacení zálohy, není důvodem pro její neuložení, naopak ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona počítá s uložením zálohy i v případě, nemá-li dlužník žádný majetek. Odvolací soud dodává, že podle ust. § 144 insolvenčního zákona insolvenční návrh nelze zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé. I z tohoto důvodu je namístě uložení povinnosti platit zálohu na náklady insolvenčního řízení podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že 24. 3. 2016 byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn insolvenční návrh dlužníka a jímž se domáhal prohlášení úpadku. Z návrhu vyplývá, že dlužník má závazky v celkové výši 1.192.487,12 Kč a jeho jediným majetkem je hotovost na běžném účtu ve výši přibližně 790,-Kč, dvě pohledávky vůči Jiřímu Prieselovi v celkové výši 1.096.839,-Kč a pohledávka vůči Dagmar Musilové ve výši 115.000,-Kč.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně zdůrazňuje, že účelem insolvenčního řízení není vytváření podmínek pro zánik nefunkčních obchodních společností, ale řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (ust. § 1 insolvenčního zákona). Z této výchozí koncepce zákona se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být (v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka) alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Není-li tu takového majetku, nemá insolvenční řízení smyslu.

Z uvedeného plyne, že bude-li zjištěno, že dlužník nemá majetek postihnutelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádného podkladu pro další pokračování v řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložená povinnost dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Závěr insolvenčního soudu o tom, že v projednávané věci lze očekávat řešení dlužníkova úpadku konkursem, je správný. V něm náklady insolvenčního řízení budou tvořeny mimo jiné vždy i hotovými výdaji a odměnou insolvenčního správce, která podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. bude činit nejméně 45.000,-Kč. Jelikož dosavadní výsledky řízení nenasvědčují tomu, že by očekávané náklady insolvenčního řízení bylo možno hradit z majetkové podstaty, když dlužník nevykazuje žádný majetek (kromě výše uvedeného) ani příjmy, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše.

K námitce dlužníka týkající se toho, že soud měl zjišťovat finanční situaci osob, za kterými má uvedené pohledávky, odvolací soud dodává, že podrobné zjišťování vymahatelnosti pohledávek dlužníka není předmětem současné fáze insolvenčního řízení. Z informací, které poskytl dlužník, je pravděpodobné, že jeho pohledávky za Dagmar Musilovou a Jiřím Prieselem budou obtížně dobytné, když nejsou plněny dobrovolně, na Dagmar Musilovou je již delší dobu bezúspěšně vedeno exekuční řízení a finanční situace Jiřího Priesela není ze spisu zřejmá, nicméně do dnešního dne soud nemá informace o tom, že by svou pohledávku uhradil. Toto a domněnka dlužníka, že v jeho dosud neotevřeném trezoru mohou být dokumenty o pohledávkách za dalšími dlužníky, tedy nemůže být důvodem pro snížení zálohy.

Nad výše uvedené pak odvolací soud dodává, že dlužník jako podnikatel je podle ust. § 98 odst. 1 insolvenčního zákona povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Je správný závěr soudu prvního stupně, že pokud dlužník prostředky použil k jinému účelu a v důsledku toho nyní není schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, je nutno přičíst tuto okolnost k jeho tíži.

Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 7. listopadu 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík