1 VSPH 1014/2014-A-13
KSUL 46 INS 35423/2013 1 VSPH 1014/2014-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka Jana Moce, bytem Markvartice 60, zast. advokátem Narcisem Tomáškem, sídlem U Starého mostu 111/4, Děčín, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 35423/2013-A-8 ze dne 29. dubna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 35423/2013-A-8 ze dne 29. dubna 2014 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením uložil Janu Mocovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 10.12.2013 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužník doložil, že má průměrnou čistou mzdu ve výši 12.264,-Kč. Takovýto příjem nepostačí na splnění podmínky min. 30% uspokojení nezajištěných věřitelů, protože dlužník má soudem uloženu vyživovací povinnost ve výši 3.000,-Kč měsíčně na svou nezaopatřenou dceru a současně má dluh na výživném, který by jako pohledávka za podstatou musel být uhrazen přednostně. Na splácení přihlašovaných pohledávek by tak dlužníku zůstalo pouze cca 48 měsíců. Dlužník je tedy schopen uhradit pouze necelých cca 24 % přihlášených pohledávek. Na základě těchto zjištění měl soud za to, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení podle § 395 insolvenčního zákona, a proto mu v souladu s ust. § 108 insolvenčního zákona uložil povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal dlužník včasné odvolání a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že soud prvního stupně vzal v úvahu pouze jeho příjem, ale nepřihlédl k tomu, že má na základě smlouvy o důchodu zajištěn další příjem ve výši 5.000,-Kč. Dluh na výživném je dlužník schopen plnit ve splátkách.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník se domáhal povolení oddlužení formou splátkového kalendáře. Z obsahu insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení a jejich příloh není možné zatím usuzovat, že bude schopen nabídnout nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v minimálním 30% rozsahu, jak vyžaduje ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, tedy poskytnout na jejich pohledávky v celkové výši 1.050.657,61 Kč plnění alespoň ve výši 315.190,-Kč. Předpoklad takového minimálního plnění nebylo možno dovozovat ani pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť podle údajů uvedených v insolvenčním návrhu majetek představuje pouze věci osobní povahy.

Postižitelné příjmy dlužníka činí mzda ve výši 12.264,-Kč, dále odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně zjistil, že podle smlouvy o důchodu ze dne 7.12.2013 mu Anna Mocová přislíbila vyplácet měsíčně důchod ve výši 5.000,-Kč, proto by jeho příjem mohl činit celkem 17.264,-Kč. Měsíční splátka odpovídající tomuto příjmu činí 6.176,-Kč, za 60 měsíců splátkového kalendáře tedy celkem toliko 370.560,-Kč. Z měsíční splátky je ovšem třeba hradit nejprve přednostní nároky insolvenčního správce-jeho odměnu a hotové výdaje dle ust. § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška), jež činí měsíčně celkem 900,-Kč, tj. za 5 let trvání splátkového kalendáře 54.000,-Kč s daní z přidané hodnoty 65.340,-Kč. To znamená, že na úhradu 30% nároků nezajištěných věřitelů by měsíční splátka dlužníkovi nepostačovala, a to zvláště za situace, kdy na výživném na svoji nezletilou dceru dluží již 57.039,-Kč. Za těchto okolností dospěl i odvolací soud k závěru, že dlužníkovi není namístě povolit oddlužení, neboť nelze předpokládat, že by hodnota plnění, kterou by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, dosáhla alespoň 30 % jejich pohledávek, a proto za popsaného stavu věci je zřejmé, že návrh na povolení oddlužení bude podle ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona zamítnut a dle ust. § 396 odst. 1 téhož zákona bude na majetek dlužníka prohlášen konkurs. V něm náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo. Je proto správná a odůvodněná úvaha soudu prvního stupně o výši očekávaných nákladů insolvenčního řízení a tomu koresponduje částka 50.000,-Kč co záloha.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 4. srpna 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová