1 VSPH 1011/2014-B-13
KSUL 69 INS 37127/2013 1 VSPH 1011/2014-B-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníků Ladislava Havránka a Anity Havránkové, oba bytem Albrechtická 572/16, Most, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 37127/2013-B-5 ze dne 29.dubna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 37127/2013-B-5 ze dne 29.dubna 2014 se v bodě II., III., IV., VII. a VIII. výroku zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 69 INS 37127/2013-B-5 ze dne 29.4.2014 schválil oddlužení Ladislava Havránka a Anity Havránkové (dále též dlužníci) splátkovým kalendářem (bod I. výroku), zamítl návrh dlužníků na stanovení nižších než zákonem určených splátek v takové výši, aby uhradil věřitelům 50 % jejich pohledávek (bod II. výroku), uložil dlužníkům, aby po dobu následujících pěti let od zaplacení první splátky nebo do úplného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů platili měsíčně prostřednictvím insolvenční správkyně VRŠANSKÝ a spol., v.o.s. (dále jen správce) nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, s tím, že správce uhradí přednostně zálohu na svou odměnu a náhradu hotových výdajů, zbytek rozdělí mezi nezajištěné věřitele v poměru stanoveném v bodě III. výroku; rozhodl o tom, že první splátka bude zaplacena ke dni 31.5.2014 (body III. a IV. výroku), dlužníkům uložil povinnosti, které jsou povinni plnit po celou dobu trvání splátkového kalendáře (bod V. a VI. výroku), plátcům mzdy dlužníků uložil provádět srážky ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka a vyplácet je správci (body VII., VIII. a IX. výroku), rozhodl, že pohledávka věřitele Stavební spořitelny České spořitelny, a.s. ve výši 250.893,20 Kč bude do splátkového kalendáře zahrnuta teprve v okamžiku, kdy dojde ke splnění podmínky, na níž je tato pohledávka vázána (bod X. výroku), správkyni uložil, aby částky určené pro věřitele č. 8 a 9 zatím nevyplácela, dále soud určil, jak má správce postupovat s ohledem na výsledek zvláštního přezkumného jednání (bod XI. výroku), uložil správci povinnosti uvedené v bodě XII. výroku, dále aby předložil do 15.5.2014 zpracovaný seznam přihlášených pohledávek (bod XII. a XVI. výroku), oznámil, že působnost věřitelského výboru vykonává soud (bod XIII. výroku), uložil věřitelům, kteří tak ještě neučinili, aby správci neprodleně sdělili číslo bankovního účtu, na který je možné poukazovat určené plnění (bod XIV. výroku) a na 29.5.2014 nařídil zvláštní přezkumné jednání (bod XV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že insolvenčními návrhy doručenými soudu dne 23.12.2013 se dlužníci domáhali zjištění úpadku a jeho řešení oddlužením. Usneseními č.j. KSUL 69 INS 37127/2013-A-6 a KSUL 69 INS 37128/2013-A-6 ze dne 31.12.2013 soud spojil obě řízení ke společnému řízení, které je dále vedeno pod sp.zn. KSUL 69 INS 37127/2013. Usnesením ze dne 10.2.2014, č.j. KSUL 69 INS 37127/2013-A-11 (KSUL 69 INS 37128/2013), soud zjistil úpadek dlužníků (obou manželů) a povolil řešení tohoto úpadku oddlužením, přičemž insolvenčním správcem byla ustanovena VRŠANSKÝ a spol., v.o.s.

Dále soud zjistil, že průměrná čistá měsíční mzda dlužníka činí 27.000,-Kč, dlužnice má čistý příjem ve výši cca 19.000,-Kč měsíčně, mají vyživovací povinnost ke společnému dítěti, které je již zletilé, avšak studuje. Vlastní obvyklé vybavení domácnosti. Do řízení byly přihlášeny pohledávky nezajištěných věřitelů v celkové výši 1.059.424,45 Kč, které byly při přezkumném jednání zjištěny v celkové výši 531.938,39 Kč jako nepodmíněné, ve výši 250.893,20 Kč jako podmíněné. Pohledávky ve výši 276.592,86 Kč byly přesunuty na zvláštní přezkumné jednání. Jestliže nedojde ke změně poměrů, budou dlužníci s ohledem na výši jejich měsíčních příjmů schopni zaplatit pohledávky svých věřitelů v průběhu pěti let v plné výši, a to včetně pohledávek podmíněných a nepřezkoumaných.

Dlužníci požádali v návrhu na povolení oddlužení soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, a to na výši 7.000,-Kč, při jednání svůj návrh pak upravili tak, že požadovali, aby mu soud stanovil splátky v takové výši, aby uhradil věřitelům 50 % jejich pohledávek. O nižší splátky dlužníci žádali proto, že musí živit nejen studující dceru, ale i dalšího zletilého syna, který je nezaměstnaný. Oba dojíždějí do práce. Při jednání manželé pak uvedli, že do úpadku se dostali vinou Ladislava Havránka, který si bez vědomí manželky bral půjčky a situaci přestal zvládat. Dle jeho tvrzení měly být prostředky použity na vybavení domácnosti. Výši nákladů na dojíždění obou manželů do zaměstnání dlužník vyčíslil na celkem 840,-Kč měsíčně.

Podle soudu prvního stupně stanovení nižších než zákonem určených splátek je v rámci oddlužení institut, na který nemá dlužník právní nárok a lze jej dle názoru soudu použít pouze v případech zvláštního zřetele hodných. Takovýto případ u dlužníka dle názoru soudu však nenastal. Do úpadku se dlužník dostal nezodpovědným půjčováním peněz a následným nezvládnutím situace. Náklady na dojíždění do zaměstnání u dlužníka nejsou nijak zvlášť vysoké a pomoc zletilým dětem nelze nadřazovat nad právo věřitelů na úhradu jejich pohledávek v plné výši. Snaha pomoci blízké osobě je sice pochopitelná, avšak nelze z důvodu této pomoci krátit uspokojení věřitelů. Soud proto návrhu dlužníka na stanovení nižších splátek nevyhověl.

Proti tomuto usnesení se včas dlužníci odvolali, a to pouze proti bodu II. výroku, kterým soud zamítl jejich návrh na stanovení nižších než zákonem určených splátek. Argumentovali tím, že o snížení splátek požádali z důvodu, že mají vyživovací povinnost vůči dceři, která studuje, a pomáhají synovi, který bohužel nemůže najít práci.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ust. § 391 odst. 2 insolvenčního zákona může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle ust. § 398 odst. 4 insolvenčního zákona může insolvenční soud dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Ze spisu odvolací soud ověřil, že dlužníci v návrhu na povolení oddlužení požádali insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. Dlužník a dlužnice mají jednu vyživovací povinnost. Dlužník je zaměstnán a čistý měsíční příjem dlužníka činí 27.000,-Kč. Dlužnice je rovněž zaměstnána a její čistý měsíční příjem činí 19.000,-Kč. Jako důvod úpadku dlužníci uvedli, že dlužník si bez vědomí manželky bral půjčky a situaci přestal zvládat.

Odvolací soud konstatuje, že na základě výše uvedených zjištění soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že nejsou důvody proto, aby soud vyhověl návrhu dlužníků tak, že nezajištěným věřitelům uhradí jejich pohledávky pouze do výše 50 %.

Z uvedených zjištění však vyplývá, že za předpokladu, kdy čistý příjem dlužníka bude činit po celou dobu oddlužení 27.000,-Kč, bude schopen na úhradu pohledávek uhradit cca 877.260,-Kč, a dlužnice za předpokladu, kdy její čistý příjem bude činit po celou dobu oddlužení 19.000,-Kč, bude schopna na úhradu pohledávek uhradit cca 397.260,-Kč, dlužníci jsou tak schopni společně uhradit celkem 1.274.520,-Kč. Celková výše zjištěných pohledávek dlužníků činí celkem 808.531,-Kč (z toho pohledávka ve výši 250.893,-Kč je podmíněná). Odměna správce a jeho náklady budou činit včetně DPH 99.674,-Kč. Jestliže mají dlužníci uhradit po dobu trvání oddlužení všechny zjištěné pohledávky včetně odměny a nákladů správce, pak musí uhradit celkem částku 908.205,-Kč.

Proto je zřejmé, že dlužníci za stávajícího stavu, kdy nebylo vyhověno jejich žádosti o snížení splátek, by nezajištěné pohledávky včetně odměny a nákladů správce v celkové výši 908.205,-Kč uhradili již za 43. měsíců.

Odvolací soud za popsaného stavu nevidí důvod, proč by nemělo být dlužníkům umožněno splácet své závazky po dobu celého pětiletého splátkového kalendáře, v němž by splatili 100 % svých závazků, nikoliv však, aby byli povinni uhradit je ve lhůtě kratší (za 43. měsíců), což samo o sobě představuje pro dlužníky nadměrnou finanční zátěž. S ohledem na soudem zjištěnou životní situaci dlužníků, kdy dlužníkům vznikají náklady spojené s dojížděním do zaměstnání, podporují dceru při řádném studiu a dále, nad rámec svých zákonných povinností, pomáhají svému nezaměstnanému synovi, má odvolací soud za to, že je vhodné dlužníkům stanovit výši jejich splátek, tak, aby úhrada nezajištěných závazků a odměna a náklady správce byla rozložena na celou dobu trvání oddlužení, to je 60 měsíců.

Proto odvolací soud vyhověl odvolání dlužníků a podle ust. § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu usnesení v napadeném bodě II. výroku i v obsahově souvisejících bodech III., IV., VII. a VIII. výroku zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí.

V dalším řízení proto soud prvního stupně opětovně posoudí návrh dlužníků na jinou výši splátek i odpovídající rozsah těchto splátek a v případě vyhovění tomuto návrhu dlužníků přizpůsobí formulačně i související body výroku usnesení o stanovení splátkového kalendáře.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 9.září 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová