1 VSPH 1008/2013-B-35
KSHK 43 INS 687/2011 1 VSPH 1008/2013-B-35

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužnice: Petra Koubková, nar. 15. října 1976, bytem Golčův Jeníkov, Riegrova 350, o odvolání JUDr. Martina Pavliše, insolvenčního správce, sídlem Hlinsko, Wilsonova 368, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 43 INS 687/2011-B-27 ze dne 13. března 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 43 INS 687/2011-B-27 ze dne 13. března 2013 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové nadepsaným usnesení zamítl návrh insolvenčního správce na přiznání mimořádné odměny v rámci oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 24.1.2011 (A-8) soud zjistil úpadek dlužnice a rozhodl o jeho řešení oddlužením, usnesením ze dne 17.10.2011 (B-16) soud řešení úpadku oddlužením schválil.

Podáním doručeným soudu dne 11.1.2013 uplatnil správce nárok na odměnu a hotové výdaje ve výši 14 x 750,-Kč a 14 x 150,-Kč a DPH. Dále správce žádal o mimořádnou odměnu nad rámec odměny za měsíce oddlužení, protože oddlužení trvalo výjimečně krátce a správce nedostal očekávanou odměnu za 60 měsíců oddlužení.

Soud odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 373/2010-B-11 ze dne 16.7.2010 a č.j. 1 VSPH 620/2010-B-10 ze dne 25.8.2010, měl soud za to, že správce jednotlivé splátky již v průběhu oddlužení rozeslal a dalšímu přiznanými finančními prostředky by byl zatížen soud.

Proti tomuto usnesení se správce včas odvolal a namítal, že o odměně správce rozhoduje soud podle § 413 IZ spolu s usnesením o vzetí na vědomí splnění oddlužení, napadené usnesení považoval za předčasné, když bylo třeba zjistit, kolik započatých měsíců oddlužení trvalo, když účinky oddlužení dosud trvají a správce má nárok na odměnu za každý započatý měsíc trvání oddlužení až do vydání usnesení podle § 413 IZ. Namítal, že je třeba rozlišovat mezi řádnou odměnou a mimořádnou odměnou (§ 38 IZ). Správce se domníval, že odměna v rámci oddlužení by měla činit analogicky k § 1 odst. 5 a § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. částku přiměřenou minimální odměně správce při konkursu, protože správce nemůže délku řízení ovlivnit a neměl by být sankcionován za předčasné uspokojení pohledávek v rozsahu 100 %. Odměna a náhrada hotových výdajů správce měla být stejně jako jednotlivé splátky rozloženy na dobu pěti let. Dodal, že není důvod, proč by mimořádnou odměnu nemohl platit dlužník, soud by tak nebyl zatížen. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Dlužnice ve vyjádření k odvolání k výzvě soudu nesouhlasila s tím, že by měla být přiznána mimořádná odměna, když insolvenční řízení bylo jednoduché, splátky byly hrazeny včas, komunikace během doby oddlužení probíhala na náklady dlužnice. Dlužnice nesouhlasila s tím, že by měla správci hradit mimořádnou odměnu, že vyživuje tři děti a že jestliže správce požadoval částku 45.000,-Kč, znamenalo by to, že žádá odměnu v rozsahu 42 % částky určené věřitelům.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k níže uvedeným zjištěním a závěrům:

Podle § 38 odst. 1 IZ insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odst. 4). Způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis (odst. 5).

Podle § 168 odst. 2 písm. a) IZ ve spojení s odstavcem 3 téhož ustanovení se hotové výdaje a odměna insolvenčního správce uspokojují jako pohledávky za majetkovou podstatou kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

Podle § 3 písm. b) vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

V období, kdy v důsledku úplného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužníkovi zanikla jeho povinnost naložit se svými budoucími příjmy způsobem uvedeným v rozhodnutí o schválení splátkového kalendáře (§ 409 odst. 1 IZ), je zjevné, že insolvenční správce již neplní žádné povinnosti podle schváleného splátkového kalendáře (už nevyplácí nezajištěným věřitelům určené částky), neboť ten byl-v důsledku provedeného oddlužení-(fakticky) konzumován. Na věci nic nemění skutečnost, že insolvenční soud vezme splnění oddlužení na vědomí až pozdějším rozhodnutím, s jehož právní mocí je formálně spojeno ukončení (celého) insolvenčního řízení (§ 413 IZ), neboť oddlužení plněním splátkového kalendáře je splněno již dnem, kdy se nezajištěným věřitelům dostalo plného uspokojení jejich zjištěných nebo pravomocně určených pohledávek. Důsledkem uvedeného je nutně to, že po splnění oddlužení plněním splátkového kalendáře nejsou event. správcovy nároky nadále kryty paušálními částkami stanovenými v § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ale za svoji činnost vykonanou v období po splnění oddlužení plněním splátkového kalendáře do rozhodnutí o vzetí na vědomí splnění oddlužení, lze insolvenčnímu správci přiznat odměnu dle § 5 vyhlášky, tj. s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti správcem vykonané činnosti, a náhradu hotových výdajů spojených s touto činností v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity dle § 7 odst. 1 až 3 vyhlášky.

Z obsahu spisu plyne, odesláním prosincové splátky došlo k plnému uspokojení věřitelů (zpráva správce ze dne 11.1.2013), že činnost správce spočívala ve zhotovení dvou zpráv o stavu řízení, soupisu majetkové podstaty, která byla tvořena běžným vybavením domácnosti, přezkoumání tří přihlášených pohledávek, účasti na zvláštním přezkumném jednání, sdělení o plnění oddlužení a sdělení o splnění oddlužení. Z toho plyne, že řízení, jak ve vyjádření uvedla dlužnice, nebylo nijak zvlášť náročné.

Od zaslání informace soudu o splnění oddlužení neučinil správce žádný úkon, který by byl spojen s plněním povinností správce v rámci oddlužení. Protože odměna a hotové výdaje správce se týkají právě jeho činnosti v rámci insolvenčního řízení, nelze spravedlivě žádat odměnu, pokud správce nevyvíjí žádnou činnost spojenou s výkonem práv a povinností insolvenčního správce tak, jak stanoví insolvenční zákon.

Smyslem a účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku či hrozícího úpadku dlužníka při maximálním uspokojení věřitelů dlužníka. Jestliže došlo k plnému uspokojení věřitelů před uplynutím standardní doby trvání oddlužení, lze konstatovat, že došlo k naplnění cíle insolvenčního zákona. Odměna a náhrada hotových výdajů správce jsou vázány na jeho aktivitu v řízení; jestliže již není třeba další činnosti správce a věřitelé byli v řízení plně uspokojeni, není důvod pro to, aby byla správci přiznána odměna a náhrada hotových výdajů za standardní dobu pěti let trvání oddlužení.

Odvolací soud má za to, že nelze spravedlivě po dlužníkovi, který předčasně plně uspokojil své věřitele, požadovat, aby poskytl mimořádnou odměnu insolvenčnímu správci z důvodu, že pro předčasné splnění závazků již nebude třeba dalšího pokračování insolvenčního řízení.

Ze shora uvedených důvodů dospěl odvolací soud shodně jako soud I. stupně k závěru, že pro přiznání mimořádné odměny správce nebyl důvodů, a proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 1. srpna 2013

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová