1 VSPH 1003/2014-A-17
MSPH 77 INS 33263/2013 1 VSPH 1003/2014-A-17

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Jan Rohan, IČO 10151320, nar. 23. srpna 1966, bytem Praha 9, Poděbradská 122, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 33263/2013-A-11 ze dne 5. března 2014,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 33263/2013-A-11 ze dne 5. března 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením zastavil insolvenční řízení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že podáním ze dne 21.11.2013 dlužník navrhoval zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. Soud odkázal na § 108 odst. 1 IZ, zjistil, že dlužník ani po autoremeduře usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu ze dne 25.11.2013 (A-6) provedené usnesením ze dne 6.1.2014 (A-8), kterým byla záloha snížena z původní částky 30.000,-Kč na 20.000,-Kč takto určenou zálohu ve stanovené pětidenní lhůtě neuhradil. Proto soud insolvenční řízení podle § 108 odst. 3 IZ zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že žádal odvolací soud o prodloužení lhůty ke splnění povinnosti uhradit zálohu, avšak odvolání nebylo vůbec odvolacímu soudu postoupeno a soud I. stupně toliko v přípisu ze dne 26.2.2014 (A-10) uvedl, že zálohu k úhradě zálohy nelze prominout. Soudu I. stupně vytýkal, že mu odňal možnost, aby bylo odvolání posouzeno odvolacím soudem, a proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení o zastavení řízení zrušil, a dodal, že složil zálohu ve výši 20.000,-Kč na účet soudu I. stupně.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3). Nejde-li o dlužníka, může osoba, která zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení, uplatnit její náhradu v insolvenčním řízení jako pohledávku za majetkovou podstatou (odst. 4).

Z obsahu spisu plyne, že usnesením ze dne 25.11.2013 (A-6), kterým bylo změněno usnesením soudu I. stupně ze dne 6.1.2014 (A-8), byla dlužníkovi uložena povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč ve lhůtě 5 dnů ode dne právní moci usnesení. Podáním ze dne 10.2.2014 dlužník žádal o prodloužení lhůty k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, soud I. stupně reagoval přípisem ze dne 26.2.2014 a odkázal na § 83 IZ. Přípisem Vrchního soudu v Praze byl dlužník vyzván, aby předložil doklad o údajně uhrazené záloze, avšak dlužník na přípis nereagoval, ačkoli mu byl přípis doručen 15.7.2014 vhozením do domovní schránky.

Z obsahu spisu odvolací soud dovodil, že soud I. stupně v souladu s § 95 IZ změnil své rozhodnutí o povinnosti uložit zálohu a z původní částky 30.000,-Kč zálohu snížil na částku 20.000,-Kč. Soud I. stupně nepochybil, když využil svého práva autoremedury a své vlastní rozhodnutí (A-6) změnil. Toto měnící usnesení (A-8) prakticky nahrazuje rozhodnutí, které by jinak musel učinit v odvolacím řízení odvolací soud.

Protože z obsahu spisu plyne, že dlužník uloženou zálohu neuhradil, a dlužník byl v usnesení ze dne 25.11.2013 (A-6) poučen o možnosti zastavení řízení v případě nezaplacení zálohy, soud I. stupně nepochybil, když insolvenční řízení pro nezaplacení zálohy zastavil. Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 5. srpna 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vaněčková