1 VSPH 100/2013-B-94
MSPH 94 INS 12509/2010 1 VSPH 100/2013-B-94

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Ivy Novotné a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 1-Staré Město, Haštalská 757/21, o odvolání věřitele JUDr. Luďka Baránka, sídlem Praha 2, Karlovo nám. 29, zast. Mgr. Lukášem Damborským, advokátem, sídlem Praha 1, Václavské nám. 846/1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2012, č.j. MSPH 94 INS 12509/2010-B-84,

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 12.11.2012, č.j. MSPH 94 INS 12509/2010-B-84, konstatoval, že tímto rozhodnutím nahrazuje souhlas zástupce věřitelů s prodejem mimo dražbu, zpeněžením majetku z majetkové podstaty dlužníka , a to rodinného domu č.p. 823 na pozemku parc. č. st. 2280, pozemku parc. č. st. 2280, zastavěná plocha a nádvoří, a pozemku parc. č. 341/52, zahrada v k.ú. Kolín, obec Kolín, část obce Kolín V., vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín, na LV č. 2113 (dále jen nemovitosti), a že po právní moci tohoto usnesení se na prodej z majetkové podstaty dlužníka podle předchozího odstavce bude hledět tak, jako by byl k tomuto prodeji souhlas zástupce věřitelů dodatečně udělen .

V odůvodnění soud I. stupně zejména uvedl, že insolvenční správce RES Insolvence, v.o.s. (dále jen správce) zpeněžil nemovitosti dlužníka, jež byly zastaveny ve prospěch zajištěné věřitelky Československé obchodní banky, a.s. (dále jen věřitelka) pro její pohledávky v celkové výši 1.116.706,09 Kč, za cenu 1.500.000,-Kč podle pokynů věřitelky a že dlužník zpochybňoval zpeněžení nemovitostí a podal návrh na zproštění správce funkce, jenž byl usnesením ze dne 5.4.2012 zamítnut. Pokračoval, že usnesením ze dne 6.4.2012 souhlasil s vydáním výtěžku zpeněžení věřitelce a že k odvolání dlužníka a dvou věřitelů Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12.7.2012 vydaný souhlas změnil tak, že se neuděluje, neboť podmínkou účinnosti každé smlouvy o prodeji mimo dražbu-nejde-li o věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo znehodnocením a o věci běžně zcizované při pokračujícím provozu dlužníkova podniku-je souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru, jenž v dané věci dán nebyl. Jelikož správce zpeněžil nemovitosti jen se souhlasem a podle pokynů věřitelky mimo dražbu, avšak bez souhlasu insolvenčního soudu a věřitelského výboru, je správcem uzavřená kupní smlouva dosud neúčinná a výtěžek takto získaný věřitelce vydat nelze. Za této situace projednával soud I. stupně věc na jednáních konaných dne 10.9., -2-MSPH 94 INS 12509/2010 15.10., 26.10. a 5.11.2012 za účasti věřitelky, dlužníka, zástupce věřitelů JUDr. Luďka Baránka (dále jen odvolatel) a správce, avšak bezvýsledně, neboť odvolatel se zpeněžením nemovitostí dodatečný souhlas nevyslovil. Konstatoval, že v řízení nebylo prokázáno, že by o nemovitosti projevil zájem někdo jiný, než kupující manželé Navrátilovi (dále jen kupující), kteří o ně měli zájem již dříve, že kupní smlouva byla platně uzavřena, že se správce při prodeji nemovitostí řídil pokyny věřitelky a kupní smlouvu uzavřel po splnění jejího pokynu a že věc nelze vrátit do stádia před uzavřením kupní smlouvy, neboť kupující nesouhlasí s odstoupením od smlouvy ani s dohodou, jejímž výsledkem by bylo zrušení kupní smlouvy. V řízení tak vznikla patová situace, neboť nemovitosti byly prodány a dostaly se z právní dispozice správce a nedostatek účinků kupní smlouvy neumožňuje kupujícím plně realizovat svá práva a znejišťuje je. Shledal, že insolvenční řízení nesměřuje k uspořádání majetkových poměrů dlužníka, ale naopak prohlubuje jeho další neuspořádanost, když překážkou k nápravě tohoto vývoje je nesouhlas dlužníka (míněn byl zřejmě odvolatel) s prodejem nemovitostí. Vyšel z toho, že existence jiného vážného zájemce o koupi nemovitostí je pochybná, stejně jako představa o dosažení vyšší kupní ceny, a že odpíráním dodatečného souhlasu se zpeněžením nemovitostí nehájí odvolatel jako zástupce věřitelů zájem všech insolvenčních věřitelů, když brání vydání výtěžku zpeněžení věřitelce, které po právu náleží, neboť vypořádání tohoto vztahu je prioritou . Proto uzavřel, že postoj odvolatele poškozuje i nezajištěné věřitele a že situace vyžaduje, aby soud I. stupně svým rozhodnutím učiněným v rámci dohlédací činnosti nahradil souhlas zástupce věřitelů (tj. odvolatele) a umožnil další vývoj insolvenčního řízení směřujícího k uspořádání majetkových poměrů dlužníka a k dosažení cíle insolvenčního řízení s poukazem na zásady insolvenčního řízení uvedené v § 5 písm. a) insolvenčního zákona (dále jen IZ). Proto vydal napadené usnesení.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Popsal stav věci, zrekapituloval své dosavadní procesní úkony a zdůraznil, že dne 3.9.2012 podal žalobu o neplatnost kupní smlouvy. Soudu I. stupně především vytýkal, že vyšel z nesprávného názoru, že by jeho souhlas a souhlas soudu se zpeněžením mimo dražbu vedl k nabytí účinnosti kupní smlouvy, tedy že by tyto souhlasy byly odkládací podmínkou. Dovolával se právních závěrů vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.12.2004, sp.zn. 29 Odo 31/2004 aplikovaných např. v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13.8.2009, č.j. MSPH 95 INS 2952/2008-B-43, dle nichž souhlas zástupce věřitelů a konkursního soudu není odkládací podmínkou uzavřené kupní smlouvy, nýbrž předpokladem platnosti právního úkonu a jeho absence má za následek jeho absolutní neplatnost. Měl za to, že v náplni své činnosti má hájit zájmy věřitelů a že postup soudu I. stupně správný není. Ve své argumentaci odkazoval na podanou žalobu o neplatnost kupní smlouvy a na to, že v téže ulici srovnatelné nemovitosti byly zpeněženy za 2.800.000,-Kč a že dosažená cena 2.100.000,-Kč byla cenou minimální, jak ji věřitelka stanovila. Skutečnost, že majetková podstata nedisponuje dostatečnými prostředky, z nichž by bylo lze vypořádat nároky kupujících (včetně jimi provedeného zhodnocení), nemůže legalizovat absolutně neplatný úkon správce.

Správce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby je odvolací soud odmítl nebo aby napadené usnesení potvrdil. Vyjádřil názor, že napadené usnesení bylo vydáno v rámci dohlédací činnosti a odvolání proti němu přípustné není. Pro případ, že by odvolání bylo přípustné, pak tvrdil, že se v odvolání neuvádí nic o tom, -3-MSPH 94 INS 12509/2010 v čem je spatřována nesprávnost napadeného usnesení, a že nemá předepsané náležitosti. Namítal, že odkaz na konkursní judikaturu není v insolvenčních poměrech přiléhavý a že absence souhlasu soudu a zástupce věřitelů nezpůsobuje neplatnost kupní smlouvy, ale jen její neúčinnost. Ostatní výhrady odvolatele považoval za smyšlené, nepravdivé a zavádějící a zdůrazňoval, že se při prodeji nemovitostí řídil pokyny věřitelky a odvolatel jen účelově vybírá a předkládá listiny a upravuje svá tvrzení tak, aby to vypadalo, že při zpeněžení pochybil.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda odvolání proti napadenému usnesení je přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 11 odst. 1 IZ rozhoduje insolvenční soud při výkonu dohlédací činnosti o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení.

Podle § 91 IZ proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

Pokud jde o rozhodovací činnost insolvenčního soudu při zpeněžování majetkové podstaty (§ 286 a násl. IZ), uvedl Vrchní soud v Praze v řadě svých rozhodnutí, že proti takovým rozhodnutím insolvenčního soudu není odvolání přípustné, protože jde o rozhodnutí vydaná při výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 IZ), jež nelze napadnout odvoláním (§ 91 IZ). Jedná se typicky o rozhodnutí, kterými insolvenční soud zejména: a) ve smyslu ustanovení § 289 IZ uděluje souhlas se zpeněžením majetkové podstaty prodejem mimo dražbu (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14.12.2009, č.j. MSPH 78 INS 3734/2008, 2 VSPH 479/2009-B-211, nebo ze dne 16.5.2011, č.j. KSHK 45 INS 3295/2009, 1 VSPH 525/2011-B-60); b) schvaluje smlouvu o provedení dražby dobrovolné ve výroku specifikovaných nemovitostí (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8.3.2012, č.j. KSHK 42 INS 1185/2010, 3 VSPH 703/2011-B-34); c) uložil insolvenčnímu správci povinnost dodržet pokyny zajištěného věřitele i co do pokynu, kdo vyhotoví znalecký posudek a kdo provede veřejnou dražbu (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14.4.2011, č.j. KSHK 40 INS 10946/2010, 1 VSPH 170/2011-B-16); d) schválil odmítnutí pokynů zajištěných věřitelů insolvenčním správcem (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25.6.2012, č.j. KSPL 27 INS 9115/2009, 1 VSPH 771/2012-B-269), apod.

Napadené usnesení ze dne 12.11.2012 řešící absenci souhlasu zástupce věřitelů s prodejem mimo dražbu spadá dle názoru odvolacího soudu podle svého obsahu rovněž do množiny shora uvedených typových rozhodnutí vydaných při výkonu dohlédací činnosti, která nelze napadnout odvoláním. Proto odvolací soud postupoval podle § 218 písm. c) o.s.ř. a odvolání jako nepřípustné odmítl.

Pro potřebu dalšího řízení však považoval odvolací soud za nezbytné autoritativně upozornit soud I. stupně na to, že napadené usnesení, jímž insolvenční -4-MSPH 94 INS 12509/2010 soud nestandardně nahradil souhlas zástupce věřitelů s prodejem mimo dražbu, není rozhodnutím předvídaným § 289 IZ a jako takové-vydané mimo rámec IZ-nemůže mít do průběhu insolvenčního řízení nebo do poměrů jeho účastníků jakékoliv účinky. Uvedeným usnesením soud I. stupně v žádném případě nenahradil negativní stanovisko zástupce věřitelů k prodeji mimo dražbu. To ostatně ani nemohl, neboť IZ takové oprávnění insolvenčnímu soudu nesvěřuje a insolvenční soud není oprávněn si je na úkor věřitelského orgánu atrahovat (srov. § 66 IZ). Jinými slovy řečeno, napadené usnesení vydané mimo pravomoc a působnost insolvenčního soudu nemá žádného zákonného podkladu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 30. ledna 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva