1 VSPH 10/2010-36
39 ICm 314/2010 1 VSPH 10/2010-36 (KSPH 39 INS 5655/2009)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.Františka Kučery a soudců JUDr.Ivy Novotné a JUDr.Ing.Jaroslava Zelenky, Ph.D. v právní věci žalobkyně: Ing.Romana Nováková, sídlem Václavské nám.807/64, Praha 1, insolvenční správkyně dlužníka Petra Holečka, proti žalované: 1.faktorská, s.r.o., sídlem Svatopluka Čecha 413/7, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, IČ 26777355, zastoupená Mgr.Ivo Sieglem, advokátem, sídlem Školská 38, Praha 1, o popření vykonatelné pohledávky, o odvolání žalované proti rozsudku o uznání Krajského soudu v Praze č.j. 39 ICm 314/2010-12 ze dne 21.července 2010,

takto:

I.Rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 39 ICm 314/2010-12 ze dne 21.července 2010 se potvrzuje.

II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem určil, že žalovaná nemá za dlužníkem vykonatelnou pohledávku z titulu smlouvy o půjčce ze dne 13.2.2008 ve výši 754.649,90 Kč a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O žalobě rozhodl rozsudkem pro uznání s odůvodněním, že žalovanou vyzval usnesením k tomu, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy vyjádřila k žalobě a v tomto usnesení byla současně poučena o následcích, pokud se bez vážného důvodu ve věci samé písemně nevyjádří. Usnesení bylo doručeno žalované dne 13.5.2010 a žalovaná se ve lhůtě stanovené soudem k žalobě nevyjádřila, ani nesdělila důvod, který ji v tom brání. Soud proto vycházel z fikce uznání žaloby žalovanou obsažené v § 114b odst.5 o.s.ř. 39 ICm 314/2010 (KSPH 39 INS 5655/2009)

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, eventuálně změnil rozsudek a incidenční žalobu žalobkyně odmítl, neboť z důvodů, které podrobně ve svém odvolání uvádí, je zřejmé, že žalobkyně podala incidenční žalobu opožděně, tedy až po uplynutí 30 dnů od konání přezkumného jednání, na němž byla vykonatelná pohledávka žalované žalobkyní popřena.

Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že dlužník Petr Holeček dle předloženého úmrtního listu zemřel dne 27.1.2011. Jelikož do rozhodnutí odvolacího soudu v tomto sporu insolvenční soud nevydal rozhodnutí o zrušení konkursu podle § 310 odst.3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), není úmrtí dlužníka rozhodnou skutečností pro průběh tohoto incidenčního řízení, jehož dlužník není účastníkem.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek pro uznání podle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

Vycházel přitom z § 205b o.s.ř., podle něhož u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst.2 písm.a) o.s.ř., a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání.

Žalovaná v odvolání tvrdila, že nebyla splněna podmínka pro vydání rozsudku pro uznání, neboť žaloba byla žalobkyní podána opožděně. Pokud by tato námitka byla důvodnou, pak je správný právní názor žalované, že včasnost žaloby je zvláštní podmínkou řízení o incidenčních žalobách zakotvenou v § 160 odst.4 IZ, podle něhož soud incidenční žalobu podanou opožděně odmítne. Formou rozhodnutí je pak usnesení o odmítnutí žaloby pro opožděnost, aniž soud zkoumá důvodnost incidenční žaloby ze skutkových důvodů tvrzených v žalobě, a v případě, že žaloba je podána opožděně, nerozhoduje ve věci samé. To proto, že s pozdě podanou incidenční žalobou insolvenční zákon spojuje nevyvratitelnou právní domněnku uvedenou v § 201 odst.2, podle něhož vykonatelná pohledávka je zjištěna, nebyla-li včas podána žaloba, nebo byla-li taková žaloba zamítnuta, nebo řízení o ní skončilo jinak, než rozhodnutí ve věci samé.

Soud prvního stupně, aniž v odůvodnění napadeného rozsudku se o otázce včasnosti žaloby výslovně zmiňuje, vycházel správně z toho, že žaloba byla podána včas. Již v době rozhodování soudu prvního stupně byla ve spisu soudu prvního stupně jako jeho součást na listu č.2 založena listina nazvaná Identifikátor elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu , z níž odvolací soud zjistil, že do datové schránky soudu prvního stupně došla (byla dodána) žaloba na popření vykonatelné pohledávky od insolvenční správkyně Ing.Romany Novákové, a to dne 10.5.2010 ve 23:49:10 hod. s ověřeným elektronickým podpisem. Dále je v listině vyznačeno doručeno dne 11.5.2010 v 7:09:15 hod. , což je čas, kdy toto podání bylo z datové schránky vyzvednuto a který se pak jako údaj o doručení žaloby objevil na štítku vytištěném podatelnou soudu na listu č.1 spisu.

Také odvolací soud neshledal námitku opožděnosti žaloby důvodnou. Posledním dnem 30-ti denní hmotněprávní lhůty k podání incidenční žaloby ve smyslu § 199 IZ je v daném případě 10.5.2010 (přezkumné jednání se konalo dne 9.4.2010). Podle názoru odvolacího soudu je lhůta stanovená v § 199 IZ zachována, je-li podání poslední den lhůty dodáno do datové schránky soudu. K tomuto dodání v této věci došlo dne 10.5.2010 ve 39 ICm 314/2010 (KSPH 39 INS 5655/2009)

23:49:10 hod. Kdy se soud prostřednictvím k tomu oprávněné osoby do datové schránky přihlásí a s obsahem podání se seznámí, není při posuzování včasnosti podání žaloby právně významné.

Provádění úkonů prostřednictvím datové schránky od fyzických a právnických osob k orgánům veřejné moci je upraveno v § 18 zákona č.300/2008 Sb. o elektronických úkonech, a autorizované konverzi dokumentů, a toto ustanovení (na rozdíl od ustanovení § 17 odst.3, kdy je odesílatelem orgán veřejné moci) úpravu, jež by určila okamžik doručení dokumentu odesílaného fyzickou či právnickou osobou do datové schránky orgánu veřejné moci (soudu), postrádá. Odvolací soud setrvává na závěru, že podání učiněné prostřednictvím datové schránky je soudu odevzdáno (doručeno) již okamžikem, kdy bylo dodáno do datové schránky soudu tj. okamžikem, jímž se podání dostalo do sféry dispozice soudu, resp. okamžikem, kdy soud nabyl objektivní možnost se s ním seznámit, a nikoliv až okamžikem, kdy se soud s obsahem podání skutečně seznámil. Je tomu tak proto, že by bylo v rozporu se základními principy civilního procesu akceptovat stav, pokud by se okamžik doručení podání vázal na libovůli soudu. Jinými slovy, podle názoru odvolacího soudu je nepřípustné, aby to byl soud (jako orgán veřejné moci), a nikoliv podatel (jako soukromá osoba), kdo svým postupem určí okamžik, od kdy se bude podání považovat za doručené.

Insolvenční řízení bylo v dané věci zahájeno dne 27.8.2009, tedy již za účinnosti novely občanského soudního řádu platného od 1.7.2009, kterou byla změněna ustanovení § 114b i § 118b o.s.ř., jež vylučovala rozhodovat rozsudkem pro uznání v incidenčních sporech vyvolaných insolvenčním řízením. Podle občanského soudního řádu ve znění platném v době zahájení insolvenčního řízení, jehož se tato incidenční žaloba týká, může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro uznání, a soud prvního stupně při vydání takového rozsudku dodržel procesní postup stanovený v § 114b odst.5 o.s.ř.

Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn tím, že v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 24.března 2011

JUDr.František K u č e r a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová