1 VSPH 1/2011-B-15
KSUL 45 INS 12462/2010 1 VSPH 1/2011-B-15

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužnice Andrey Kadlečkové, nar. 17. května 1975, bytem Varnsdorf, Křižíkova 2740, o odvolání Komerční banky, a.s., sídlem v Praze 1, Na Příkopě 969/33, identifikační číslo 45317054, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 12462/2010-B-6 ze dne 31. prosince 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 12462/2010-B-6 ze dne 31. prosince 2010 se mění tak, že se Komerční bance, a.s. neukládá pořádková pokuta ani se jí neukládá povinnost obnovit dispoziční právo dlužnice k účtu č. 43-5859720257/0100.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením v bodě I. výroku uložil Komerční bance, a.s. (dále též odvolatelka) zaplatit pořádkovou pokutu ve výši 30.000,-Kč ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení (bod I. výroku) a zároveň jí uložil povinnost, aby bez zbytečného odkladu dlužnici Andree Kadlečkové obnovila dispoziční právo k účtu č. 43-5859720257/0100 (bod II. výroku).

V odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud zejména uvedl, že usnesením č.j. KSUL 45 INS 12462/2010-B-2 ze dne 15.12.2010, které nabylo téhož dne právní moci, uložil odvolatelce, aby dlužnici bez zbytečného odkladu obnovila dispoziční právo k účtu. Dlužnice sdělila soudu dne 16.12.2010, že pobočka odvolatelky ve Varnsdorfu tak s odkazem na zablokování účtu exekutorem odmítá učinit. Proto soud pro nesplnění pokynu uložil Komerční bance, a.s. dle § 53 odst. 1 o.s.ř. pořádkovou pokutu ve výši 30.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se Komerční banka, a.s. včas odvolala a namítala, že ohledně možnosti podat odvolání byla soudem nesprávně poučena, u bodu II. výroku namítala nedostatek pravomoci soudu k vydání takového rozhodnutí, když dohlédací činnost vymezená § 11 IZ se vztahuje jen na subjekty řízení, k nimž odvolatelka nepatří, a že není ve vztahu k dlužnici v žádném procesním postavení. Dále namítala nevykonatelnost bodu II. výroku, protože dispoziční právo dlužnice k účtu nebylo nikdy ze strany odvolatelky omezeno, bylo založeno na základě Smlouvy o zřízení a vedení Extra konta a smlouva nebyla vypovězena ani od ní nebylo odstoupeno. Odvolatelka nesouhlasila ani s aplikací § 53 odst. 1 o.s.ř., neboť žádný příkaz soudu neporušila a že její tvrzenou nečinností nebylo řízení nijak ovlivněno, přičemž z obsahu napadeného usnesení ani neplyne, v čem měla činnost či nečinnost odvolatelky spočívat.

Zdůrazňovala, že návrh dlužnice směřoval dle svého obsahu k umožnění nakládat s předmětným účtem, nikoli k obnovení dispozičního práva dlužnice, které nikdy nezaniklo. Účet byl postižen exekučním příkazem č.j. 103 EX 18303/10 doručeným odvolatelce dne 31.8.2010, jenž nebyl dodnes zrušen. Odkázala v té souvislosti na § 109 odst. 1 písm. c) IZ a § 303 a násl. o.s.ř. a dovozovala, že je povinna účet blokovat, nemůže však exekuci provést. V případě střetu exekuce přikázáním pohledávky z účtu a úpadku spojeného s návrhem na povolení oddlužení formou plnění splátkového kalendáře trvá blokace účtu až do rozhodnutí o konkrétním způsobu řešení úpadku, tedy zpeněžení majetkové podstaty či plněním splátkového kalendáře. Z výše uvedených důvodů navrhovala napadená usnesení zrušit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 229 odst. 3 IZ nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními

a) dlužník v době do rozhodnutí o úpadku, b) insolvenční správce v době od prohlášení konkursu, c) dlužník v době od povolení reorganizace a d) dlužník v době od povolení oddlužení.

Podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze po zahájení insolvenčního řízení nařídit, nelze jej však provést.

Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že dlužnici bylo před vydáním napadeného rozhodnutí usnesením ze dne 8.12.2010 (A-11) povoleno oddlužení, následně pak usnesením ze dne 25.1.2011 (B-13) byl schválen způsob oddlužení splátkovým kalendářem.

Jakkoli insolvenční zákon v § 229 odst. 3 stanoví, že od povolení oddlužení je dlužník ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičním oprávněním, neznamená tato skutečnost sama o sobě, že by insolvenční soud mohl bez dalšího třetím osobám, jež toto právo dlužníka omezují, uložit pořádkovou pokutu, popř. povinnost ve prospěch dlužníka něco vykonat či se nějakého jednání zdržet. Smyslem ustanovení § 229 IZ totiž není navenek vybavit některou ze zde uvedených osob (dlužníka či insolvenčního správce) dalšími oprávněními, míněno tím vylepšit její pozici mimo vlastní insolvenční řízení, nýbrž právě jen postavit najisto, kdo může s majetkem do podstaty náležejícím za trvání insolvenčního řízení v jeho poměrech nakládat, popř. kdo je oprávněn se domáhat ochrany tohoto majetku u soudu či jiného orgánu, ať již v rámci incidenčního sporu nebo mimo něj.

Převedeno shora řečené na souzenou věc to znamená, že po vydání usnesení ze dne 8.12.2010 o povolení oddlužení je to sice dlužnice sama, kdo má hájit svá majetková práva vztahující se k podstatě, leč insolvenční soud je povolán k ochraně těchto práv jen v případech, kdy tak insolvenční zákon výslovně stanoví. Při absenci takové úpravy musí zvolit dlužnice standardní postup (jako by insolvenčního řízení nebylo). Protože ze žádného z ustanovení insolvenčního zákona nelze dovodit oprávnění insolvenčního soudu řešit výhrady dlužnice vůči postupu odvolatelky v režimu exekuce, lze míti za to, že insolvenční soud nebyl oprávněn, a to ani v rámci své dohlédací činnosti dle § 11 IZ, uložit Komerční bance, a.s., aby dlužnici obnovila dispoziční právo k účtu , ani ji sankcionovat za to, že tak dle jeho názoru včas neučinila. V daném případě odlišně od soudu prvního stupně neshledává odvolací soud v rámci insolvenčního řízení podmínky pro vydání rozhodnutí o uložení zmíněných povinností, proto postupoval dle § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 21. března 2011

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová