1 VSOL 999/2016-A-59
KSOS 31 INS 15924/2016 1 VSOL 999/2016-A-59

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenčním řízení ve věci dlužníka BH & SVOTA plast s.r.o., se sídlem Odry, Tošovická 345/5, PSČ 742 35, identifikační číslo osoby: 640 86 992, zastoupeného Mgr. Michalem Přibilem, advokátem, se sídlem Kopřivnice, Kadláčkova 894, PSČ 742 021, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 15924/2016, o insolvenčním návrhu navrhovatelů-věřitelů a) Ing. Štefana Kotlárika, se sídlem Trenčín, Medňanského 96/20, PSČ 911 05, Slovenská republika, identifikační číslo osoby: 30 351 847, g) Andrey anonymizovano , anonymizovano , bytem Vítkov, Zahradní 463, PSČ 749 01, o návrhu navrhovatele a) Ing. Štefana Kotlárika na nařízení předběžného opatření, k odvolání dlužníka ze dne 25.7.2016 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.7.2016, č.j. KSOS 31 INS 15924/2016-A-6,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.7.2016, č.j. KSOS 31 INS 15924/2016-A-6, se ve výrocích I., II. a III., p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě na návrh insolvenčního navrhovatele a) ustanovil předběžnou insolvenční správkyní dlužníka Ing. Soňu Krčovou, MBA (výrok I.), posledně jmenované uložil, aby neprodleně zjistila a zajistila isir.justi ce.cz dlužníkův majetek a přezkoumala dlužníkovo účetnictví a aby o výsledcích šetření podala soudu ve stanovené lhůtě písemnou zprávu (výrok II.), dále rozhodl, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou pouze se souhlasem předběžné insolvenční správkyně, vyjma úkonů do výše 50.000 Kč (výrok III.), zamítl návrh insolvenčního navrhovatele a), aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště neposkytovaly plnění dlužníkovi, ale pouze předběžné insolvenční správkyni (výrok IV.) a uložil insolvenčnímu navrhovateli a), aby ve stanovené lhůtě zaplatil soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000 Kč (výrok V.).

V důvodech uvedl, že předmětné insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno insolvenčním návrhem navrhovatele a) doručeným soudu 4.7.2016. Navrhovatel a) v něm žádal, aby soud rozhodl o úpadku dlužníka s tím, že dlužník je v úpadku, poněvadž má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, jelikož je dlužník neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Dále navrhovatel a) v návrhu tvrdil své od roku 2013-2014 splatné pohledávky v celkové výši 236.903,21 Kč (včetně příslušenství) z titulu kupních smluv a dodávek drti PVC, označil další věřitele dlužníka s pohledávkami po lhůtě splatnosti, a to HENKEL ČR, spol. s r.o. (ve výši 36.935,90 Kč a ve výši 46.002,45 Kč), TERMOLAN ČR, spol. s r.o. (ve výši 2.296 Kč, 80.042 Kč a ve výši 80.042 Kč), MANSVO s.r.o. (v celkové výši 1.458.050 Kč), Miroslava Tomčíka (v celkové výši 21.618 Kč), Dušan Hopp Auto Díly Servis s.r.o. (ve výši 10.000 Kč), JELÍNEK-TRADING spol. s r.o. (ve výši 8.470) a JRX automatik s.r.o. (ve výši 17.135,93 Kč), splatné postupně od roku 2013-únor 2016. Navrhovatel a) současně navrhl, aby soud nařídil předběžné opatření, kterým ustanoví dlužníku předběžného insolvenčního správce, uloží dlužníku, že může nakládat s majetkovou podstatou a provozovat veškerou činnost pouze se souhlasem předběžného insolvenčního správce, a kterým rozhodne, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště neposkytovaly plnění dlužníkovi, ale předběžnému insolvenčnímu správci. Návrh odůvodnil tím, že dlužník upřednostňuje vybrané věřitele a nakládá s majetkem takovým způsobem, aby ztížil uspokojení věřitelů. K tomu uvedl, že dlužník se připravuje dát do zástavy celý závod za účelem zajištění pohledávek společníků dlužníka a spřízněných osob. U notářky Mgr. Jarmily Chmelařové se sídlem Náměstí 93, Valašské Meziříčí, nechal dlužník připravit notářský zápis za účelem zajištění dluhu zřízením zástavy, vzniklého na základě smlouvy o zápůjčce ve výši 1.200.000 Kč uzavřené dne 4.6.2015 mezi dlužníkem a Liborem Taichmanem, smlouvy o zápůjčce ve výši 1.200.000 Kč uzavřené dne 4.6.2015 mezi dlužníkem a Dušanem Svobodou a smlouvy o zápůjčce ve výši 3.600.000 Kč uzavřené mezi dlužníkem a MANSVO s.r.o., přičemž první dvě pohledávky byly postoupeny MANSVO s.r.o. Dlužník tedy zvýhodňuje jednoho z věřitelů. Zastavení závodu mělo být projednáno a schváleno na valné hromadě dne 10.6.2016. Dále uvedl, že dlužník skrze účetní společnost MANSVO s.r.o. vyvádí finanční kapitál a snižuje likviditu, přičemž MANSVO s.r.o. po dohodě s dlužníkem fakturuje dlužníkovi astronomické částky za vedení účetnictví. Jedná se o faktury specifikované v insolvenčním návrhu na celkovou částku 4.458.050 Kč, přičemž uvedl, že společnost dlužníka nepotřebuje administrativní služby v takovém rozsahu a že služby nebyly poskytnuty. Po celý rok 2015 vedla účetnictví dlužníka jednatelka p. Havranová, kromě toho měla společnost dlužníka externí mzdovou účetní p. Mazurkovou. Z uvedeného je dle navrhovatele zřejmé, že omezení daná ustanovením § 111 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) nebudou dostatečná, že dlužník je nebude respektovat, příp. svoji snahu o vyvedení majetku ještě zintenzivní. Dlužník ve vyjádření ze dne 8.7.2016 navrhoval zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření s tím, že jde o návrh účelový a šikanozní, že jsou jím řešeny spory uvnitř společnosti, poněvadž z obsahu tohoto návrhu je zřejmé, že uvedené informace pochází přímo ze společnosti dlužníka; informace nemohl poskytnout nikdo jiný než jednatelka a společnice Pavlína Havranová, která je ve sporu se zbylými společníky. Zaplacení pohledávky navrhovatele a) řešila právě ona, ostatní jednatele ubezpečovala, že se tato pohledávka nemá hradit, že s věřitelem jedná o slevě z důvodu reklamace zboží. Vstupem nových společníků došlo k finanční stabilizaci dlužníka a bez prostředků, které noví společníci do společnosti poskytli, by nemohla být odvrácena špatná finanční situace, do které dlužníka svým jednáním dostali jak Pavlína Havranová, tak dřívější společník Ing. Jiří Honiš. Notářský zápis byl připraven z důvodů potřeby zajištění dalších provozních financí ve výši 3.600.000 Kč; pro spory uvnitř společnosti však k poskytnutí této půjčky a sjednání zástavy již nedošlo. Podnik dlužníka je funkční a postupně dochází k umořování starých závazků. Pohledávka věřitele HENKEL ČR spol. s r.o. byla již z větší části zaplacena. Tvrzení o tunelování dlužníka skrze účetní společnost MANSVO s.r.o. je nesmyslné. Účetní služby jsou poskytovány, jejich měsíční výše je adekvátní rozsahu agendy. Návrh na mimořádný postup podle ustanovení § 113 IZ je proto nedůvodný, neboť navrhovatel a) neosvědčil, že omezení dané ustanovením § 111 odstavec 1 IZ není dostatečné.

Na základě tvrzení navrhovatele a) v insolvenčním návrhu, včetně návrhu na vydání předběžného opatření a listin k tomuto návrhu předložených, soud prvního stupně s poukazem na ustanovení § 111 odst. 1, § 112 odst. 1 a § 113 odst. 1 IZ dospěl k závěru, že návrh navrhovatele a) na vydání předběžného opatření je v převážné části důvodný. Především navrhovatel a) svá tvrzení, že má vůči dlužníkovi pohledávky po lhůtě splatnosti, doložil dodacími listy, mezinárodními nákladními listy CMR a fakturami, které existenci těchto pohledávek osvědčují. Svá tvrzení k návrhu na vydání předběžného opatření navrhovatel a) doložil návrhem notářského zápisu, fotokopií pozvánky na valnou hromadu ze dne 25.5.2016 a seznamem přijatých faktur ze dne 20.5.2016, z nichž vyplývá, že skutečně byla připravena smlouva o zřízení zástavního práva k movitým věcem-obchodnímu závodu dlužníka, a to k zajištění pohledávek MANSVO s.r.o. ve výši 6.000.000 Kč vzniklých ze 3 smluv o zápůjčkách peněz, přičemž pohledávky ve výši 2 x 1.200.000 Kč společnosti MANSVO s.r.o. postoupili jednatelé a společníci dlužníka Libor Taichman a Dušan Svoboda, a dále, že na den 10.6.2016 byla svolána valná hromada dlužníka přičemž jedním z bodů programu bylo udělení souhlasu se zastavením závodu k zajištění pohledávek MANSVO s.r.o. ve výši 6.000.000 Kč .

Ze seznamu přijatých faktur soud zjistil, že dlužník má řadu závazků po lhůtě splatnosti. Jelikož bylo osvědčeno, že dlužník činil kroky ke zvýhodnění věřitele dlužníka spočívající v poskytnutí majetku k zajištění již existujícího závazku a v době do vydání rozhodnutí o úpadku je nutné zabránit změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů a především s přihlédnutím k rozporům mezi jednateli a společníky dlužníka, je zde důvodná obava, že by se podobné jednání mohlo opakovat, proto soud nařídil předběžné opatření v rozsahu, jak je uveden ve výroku I. -III., maje za to, že všechny uvedené a navrhovatelem osvědčené skutečnosti jsou zcela dostačující k tomu, aby dlužník byl v nakládání se svým majetkem omezen ve smyslu ustanovení 113 IZ, tedy nad rámec ustanovení § 111 odst. 1 IZ.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, které směřoval výlučně proti jeho výroku I.-III. Zdůraznil, že samotný insolvenční návrh navrhovatele a) je účelový a šikanozní, s cílem poškodit dlužníka. Věřiteli nejde o zaplacení jeho pohledávky, o čemž svědčí skutečnost, že plnění, které mu bylo za dlužníka poskytnuto třetí osobou, navrhovatel a) nepřijal a toto plnění vrátil (navrhovatel a/ se tak sám dostal do prodlení). Cílem tohoto insolvenčního návrhu a též předběžného opatření je nejprve paralyzovat chod podniku dlužníka a jeho následná likvidace. Nicméně omezení dlužníka ve smyslu ustanovení § 111 odst. 1 IZ bylo zcela dostačující, dlužník toto omezení ctí a nic nenasvědčuje závěru, že by zde byl důvod k dalšímu omezení dlužníka ve smyslu ustanovení § 113 odst. 1 IZ. Nehledě k tomu, že soud prvního stupně měl před vydáním tohoto předběžného opatření slyšet dlužníka a provést dokazování, což splněno nebylo. V závěru vysvětlil, že pokud mělo dojít ke vzniku vzpomínaného zajištění, měly se zajistit jak dluhy existující (2,4 mil. Kč), tak dluhy budoucí (3,6 mil. Kč), kdy z těchto prostředků-půjčky MANSVO s.r.o., mělo dojít k uhrazení starých dluhů. K poskytnutí této půjčky však již nedošlo, jak již dlužník uvedl v předchozím vyjádření v tomto řízení. Navrhl, aby odvolací soud v jím napadené části, tj. ve výroku I.-III. usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Navrhovatel a) ve vyjádření k odvolání dlužníka navrhl potvrzení napadeného usnesení z důvodu jeho věcné správnosti. Namítal, že účelem insolvenčního řízení je mj. zakonzervovat majetek dlužníka před interními riziky (možnosti vyvádět majetek, zvýhodňovat či poškozovat věřitele) a poměrně uspokojit věřitele z majetkové podstaty dlužníka. Je-li toto před rozhodnutím o úpadku ohroženo, pak soud může vydat předběžné opatření. Navrhovatel a) byl ze strany dlužníka opakovaně kontaktován a žádán ke zpětvzetí insolvenčního návrhu; dlužník použil i nestandardní prostředky a zajistil, aby třetí osoba uhradila jeho pohledávky. Pokud by si navrhovatel a) platbu ponechal, vzniklo by mu bezdůvodné obohacení vůči třetí osobě, dlužníkem či třetí osobou by došlo ke krácení ostatních věřitelů, když má nárok na úhradu jen poměrné části své pohledávky, není vyloučeno, že by byl podán další insolvenční návrh dalším věřitelem dlužníka, kterých je více než dost. Soud navíc rozhodl, že dlužník je oprávněn činit úkony do výše 50.000 Kč; jeho pohledávky tuto částku překračují. Pokud plnění poskytla třetí osoba, je zřejmé, že dlužník musel přijmout závazek (opět nad 50.000 Kč). Tím vším dlužník porušil, případně obešel již nařízené předběžné opatření.

Podle § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ), týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadené části, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání, dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Předně odvolací soud konstatuje, že skutková zjištění, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, jsou správná a úplná a mají ve spise plnou oporu. Proto odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí, na tato zjištění v celém rozsahu odkazuje.

Pouze pro úplnost je však nutno doplnit, že po vydání napadeného usnesení, do řízení se svými insolvenčními návrhy postupně přistoupili další věřitelé a to Dušan Hopp Auto Díly Servis s.r.o. (navrhovatel b/), Zdeněk Elkner (navrhovatel c/); řízení o těchto návrzích bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 10.8.2016 (A-26) pro jejich zpětvzetí zastaveno. Dále do řízení přistoupili se svými návrhy věřitelé Michal Šubrt (navrhovatel d/), Robin Marszalek (navrhovatel e/) a JRX automatik s.r.o. (navrhovatel f/); řízení o těchto návrzích bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 16.9.2016 (A-46) pro jejich zpětvzetí zastaveno. Dále do řízení se svým návrhem přistoupila věřitelka Andrea anonymizovano (proto je v záhlaví tohoto usnesení označena jako navrhovatelka g/). Insolvenční návrh zbývajících dvou navrhovatelů a) a g) byl následně usnesením soudu prvního stupně ze dne 3.10.2016 (A-53) pro nedoložení aktivní legitimace zamítnut a oba věřitelé byly zavázáni k povinnosti zaplatit dlužníku společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 51.435,40 Kč a soudní poplatek za insolvenční návrh ve výši 2.000 Kč. Proti tomuto usnesení, a to výslovně proti výroku o nákladech řízení, bylo podáno věřiteli a) a g) odvolání.

Nutno dále uvést, že insolvenční zákon, neobsahuje, vyjma ustanovení § 82, § 100, § 112 a § 113, vlastní úpravu o možnosti a podmínkách nařízení předběžného opatření v insolvenčním řízení. Z těchto důvodů je proto nutno i v insolvenčním řízení vycházet, a to přiměřeně, i z příslušných ustanovení občanského soudního řádu (§ 7 IZ).

Podle ust. § 111 odst. 1 IZ nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku nebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.

Podle ust. § 112 odst. 1 IZ insolvenční soud ustanoví předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v § 111. Podle odst. 2 tohoto ustanovení insolvenční soud může předběžného správce ustanovit i tehdy, jestliže vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné předběžně zjistit a zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závažné důvody.

Podle ust. § 113 odst. 1 IZ je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Ustanovení § 113 odst. 5 písm. b) IZ dále stanoví, že předběžné opatření zanikne vydáním rozhodnutí podle § 142 (pozn. o odmítnutí insolvenčního návrhu, o zastavení řízení, o zamítnutí insolvenčního návrhu), neurčí-li insolvenční soud v takovém rozhodnutí, že předběžné opatření zanikne až právní mocí rozhodnutí,

Jak správně v předmětné věci konstatoval již soud prvního stupně, aplikace ustanovení § 113 IZ přichází v úvahu jen tehdy, nerespektuje-li dlužník omezení v nakládání s majetkovou podstatou plynoucí z ustanovení § 111 odst. 1 IZ nebo je-li tu důvodná obava, že dlužník nebude tato omezení respektovat, což musí být alespoň osvědčeno. Dále je nutno zdůraznit, že pro právní posouzení v dané věci o oprávněnosti vydání požadovaného předběžného opatření navrhovatelem a), byl rozhodující stav v době vydání usnesení soudu prvního stupně (§ 75c odst. 4 o.s.ř.), to je stav, jež vyplýval z obsahu návrhu na vydání předběžného opatření a listin k němu doložených.

Posuzováno ze shora uvedeného hlediska, odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně, že v dané věci bylo v době vydání napadeného usnesení předloženými listinami osvědčeno, a to především připravovaným návrhem notářského zápisu, že dlužník hodlal činit kroky k zatížení svého majetku ve prospěch jednoho ze svých věřitelů, tj. zřízením zástavního práva k zajištění již existujícího a také budoucího závazku. Existovala zde proto důvodná obava, že by se obdobné jednání mohlo ze strany dlužníka opakovat. Soud prvního stupně proto nepochybil, když dlužníku ustanovil předběžného správce a povolil mu nakládat s majetkovou podstatou pouze se souhlasem předběžného insolvenčního správce, vyjma úkonů do výše 50.000 Kč.

Proto i když toto předběžné opatření již zaniklo následným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.10.2016, č.j. KSOS 31 INS 15924/2016-A-53 (viz § 113 odst. 5 písm. b/ IZ), postupoval odvolací soudu dle ustanovení § 219 o.s.ř. a v napadené části, tj. ve výrocích I.-III., usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. f/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhovateli předběžného opatření, se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 18. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu