1 VSOL 998/2015-B-14
KSOS 34 INS 7370/2014 1 VSOL 998/2015-B-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Ruženy anonymizovano , anonymizovano , IČ: 65508556, bytem Karviná-Mizerov, Borovského 2318/7, PSČ 734 01, o způsobu řešení úpadku, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.7.2015, č.j. KSOS 34 INS 7370/2014-B-9

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.7.2015, č.j. KSOS 34 INS 7370/2014-B-9 se zr u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 405 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), o neschválení oddlužení dlužnice Ruženy anonymizovano (výrok I.), podle ustanovení § 405 odst. 2 IZ prohlásil na majetek dlužnice konkurs, který bude projednáván jako nepatrný (výrok II.) a deklaroval, že účinky prohlášení konkursu nastaly okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok III.). V odůvodnění uvedl, že v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, neboť po povolení oddlužení byl soudu doručen nesouhlas věřitele České správy sociálního zabezpečení, vůči němuž má dlužnice dluh z podnikání, s řešením jejího úpadku oddlužením, takže dlužnice není ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) IZ osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém nebrojila proti závěru soudu, že má dluhy z podnikání, které brání řešené jejího úpadku oddlužením, ale pouze namítala, že nevlastní žádný majetek, její příjmy z důchodu jsou nízké, takže prohlášením konkursu dojde k uspokojení věřitelů ještě v menším rozsahu než navrhovaným oddlužením formou splátkového kalendáře, kdy je schopna za přispění dárce uhradit svým věřitelům více než 30 % nezajištěných závazků. Navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 11.3.2014, doručeným soudu dne 18.3.2014, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Návrh podala na předepsaném formuláři a v kolonce 07 mimo jiné uvedla, že má závazky z podnikání vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Karviná, LITOSTAV spol. s r.o., IČ: 25049186, Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojšťovně, IČ: 47673036 a Janu Opatovi, bytem Velká Dobrá, Komenského 18. Tyto závazky pocházející z podnikání pak uvedla též v kolonce 17 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) a v kolonce 19 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné), jakož i v seznamu závazků, který podepsala a opatřila prohlášením o správnosti a úplnosti. Souhlas těchto věřitelů s řešením jejího úpadku oddlužením v návrhu netvrdila, což soud prvního stupně zřejmě přehlédl a usnesením ze dne 14.8.2014, č.j. KSOS 34 INS 7370/2014-A-9 mimo jiné zjistil úpadek dlužnice, povolil řešení úpadku oddlužením a na den 4.11.2014 nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů, jejímž předmětem bude mimo jiné též projednání způsobu oddlužení a hlasování o přijetí způsobu oddlužení. Na tuto schůzi věřitelů se podle obsahu protokolu nedostavil žádný věřitel, a to ani ČR-Česká správa sociálního zabezpečení, která soudu dne 3.10.2014 doručila podání ze dne 23.9.2014, ve kterém vyslovila nesouhlas s řešením úpadku dlužnice formu oddlužení. V průběhu této schůze insolvenční správce v souladu s ustanovením § 403 odst. 1 IZ upozornil na to, že jsou zde skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, neboť dlužnice nese závazky takřka ve 100 % z dřívějšího podnikání. Následně po této schůzi bylo soudem prvního stupně rozhodnuto odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 písm. b) IZ dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle ustanovení § 390 odst.3 IZ návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala .

Podle ustanovení § 403 IZ má-li insolvenční správce za to, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, upozorní na ně před rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu oddlužení a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 3 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku (odstavec 1). Věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání (odstavec 2). Odvolací soud především konstatuje, že výkladem výše citovaných ustanovení insolvenčního zákona se podrobně zabýval již ve svém rozhodnutí ze dne 24.9.2015,č.j. KSBR 29 INS 15846/2015, 1 VSOL 918/2015-A-18, které je zveřejněno v insolvenčním rejstříku. Zde provedl výklad pojmu pochybnosti ve smyslu ustanovení § 397 odst.1 IZ, jakož i dalším postupem soudu v závislosti na zjištění, zda jsou nebo nejsou pochybnosti o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení. Proto na své závěry formulované v tomto rozhodnutí pro stručnost odkazuje.

V posuzované věci dlužnice v návrhu uvedla, že má dluhy z podnikání vůči čtyřem nezajištěným věřitelům, které řádně označila, ovšem souhlas těchto věřitelů s řešením jejího úpadku oddlužením netvrdila, takže bylo v intencích shora zmiňovaného rozhodnutí 1 VSOL 918/2015 mimo jakoukoliv pochybnost, že není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluh z podnikání, který brání řešení jejího úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ IZ), což bylo důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, a nikoliv pro povolení oddlužení podle ustanovení § 397 odst. 1 věta druhá IZ a svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí.

Ovšem za situace, že soud prvního stupně existenci dluhů z podnikání zřejmě přehlédl, takže oddlužení povolil a svolal schůzi věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí, bylo na věřitelích, aby se zúčastnili hlasování o přijetí způsobu oddlužení a aby případně namítali, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Nesouhlas nezajištěného věřitele, vůči němuž má dlužník dluh z podnikání, s řešením dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka oddlužením, má význam ve fázi před rozhodnutím o povolení oddlužení podle ustanovení § 397 odst.1 IZ., neboť je-jak bylo konstatováno výše-důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst.3) IZ, protože dlužník není ve smyslu ustanovení § 389 odst.1, odst.2 písm.a) IZ osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení. Ovšem ve fázi po povolení oddlužení se otázka oprávnění dlužníka podat návrh na povolení oddlužení, tedy otázka souhlasu nezajištěných věřitelů s řešením dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka oddlužením prozkoumává již jen v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí (srov. §397 odst.1/ IZ). Z ustanovení § 403 odst.2 IZ vyplývá, že pouze věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou na této schůzi namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. To znamená, že pokud nezajištěný věřitel, vůči němuž má dlužník dluh z podnikání, doručí soudu svůj písemný nesouhlas s řešením dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka oddlužením až ve fázi řízení po rozhodnutí o úpadku, byť ještě před konáním schůze věřitelů, které se neúčastní, a ani nehlasuje o přijetí způsobu oddlužení, nelze takový nesouhlas považovat za námitky ve smyslu ustanovení § 403 odst.2 IZ, neboť jsou uplatněny věřitelem, který nehlasoval o přijetí způsobu oddlužení a námitky uplatnil mimo schůzi věřitelů. K takovým námitkám se nepřihlíží a nastává zákonná fikce souhlasu s oddlužením podle ustanovení § 403 odst.2, poslední věta IZ.

Vzhledem k tomu, že v posuzované věci se schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí žádný z věřitelů neúčastnil a námitky nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, neuplatnil, platí, že všichni věřitelé souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání. Což platí rovněž ve vztahu k věřiteli ČR-České správě sociálního zabezpečení, byť po schválení oddlužení soudu doručil svůj písemný nesouhlas s řešením úpadku dlužnice oddlužením, neboť-jak již bylo vysvětleno shora-v této fázi řízení po povolení oddlužení bylo možno nesouhlas s oddlužením vyjádřit již pouze postupem upraveným v ustanovení § 403 odst. 2 IZ, tedy uplatněním námitek.

Podle ustanovení § 404 IZ o tom, zda oddlužení schvaluje, rozhodne insolvenční soud neprodleně po skončení jednání, při kterém byly projednány námitky věřitelů podle § 403 odst. 2 a v případě, že věřitelé takové námitky neuplatnili, neprodleně po uplynutí lhůty k jejich podání.

Podle ustanovení § 405 IZ Insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2). Rozhodnutí, jímž oddlužení neschválí, doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze dlužník (odstavec 3).

Podle ustanovení § 406 IZ neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali (odstavec 1). Odvolací soud uzavírá, že nesouhlas věřitele ČR-České správy sociálního zabezpečení s řešením úpadku dlužnice oddlužením, vyjádřený v podání ze dne 23.9.2014, doručeném soudu 3.10.2015, nebyl důvodem k rozhodnutí podle výše citovaného ustanovení § 405 odst.1 IZ, neboť toto ustanovení je třeba vykládat ve spojení s ustanovením § 403 odst.1, poslední věta IZ tak, že pokud nastane zákonná fikce souhlasu věřitelů, vůči nimž má dlužník dluhy z podnikání s oddlužením, nelze již v dalším průběhu insolvenčního řízení, tedy po skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 po uplynutí lhůty 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku, přihlížet k dříve vyjádřenému nesouhlasu věřitele, vůči němuž má dlužník dluhy podnikání, s řešením dlužníkova úpadku oddlužením. Skutečnost, že se k takovému nesouhlasu se nepřihlíží vyplývá též z ustanovení § 403 odst.3 IZ podle něhož soud projedná při jednání pouze včas podané námitky uplatněné oprávněnými osobami podle §403 odst. 2 IZ, jakož i ustanovení § 404 IZ, podle něhož insolvenční soud rozhodne o tom, zda oddlužení schválí po skončení jednání, při kterém byly projednány námitky věřitelů podle § 403 odst. 2 a v případě, že věřitelé takové námitky neuplatnili, neprodleně po uplynutí lhůty k jejich podání. Z uvedeného vyplývá, že k nesouhlasům věřitelů, vyjádřeným jinou formou než námitkami, insolvenční soud při rozhodování o tom, zda povolené oddlužení schválí, již nepřihlíží. V opačném případě by totiž nesouhlasící věřitelé, kteří rezignují na svoji účast na schůzi věřitelů a nehlasují o přijetí způsobu oddlužení, mohli mít větší vliv na rozhodnutí o tom, zda povolené oddlužení schválit, než ti věřitelé, kteří na schůzi hlasovali a námitky proti oddlužení neuplatnili, což zákonodárce jistě nezamýšlel.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Bude na soudu prvního stupně, aby se v dalším řízení zabýval otázkou, zda dlužnice splňuje další zákonem stanovené podmínky pro schválení oddlužení.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 30.září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu