1 VSOL 995/2015-A-9
KSOS 33 INS 14143/2015 1 VSOL 995/2015-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Richarda anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby: 667 29 173, se sídlem Rokytnice 462, PSČ 755 01 Vsetín-Rokytnice, bytem Lužná 230, PSČ 756 11, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 14143/2015, o insolvenčním návrhu dlužníka, spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 22.7.2015, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.6.2015, č.j. KSOS 33 INS 14143/2015-A-4,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.6.2015, č.j. KSOS 33 INS 14143/2015-A-4, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ust. § 3 odst. 1, odst. 2, § 103 odst. 2 a § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), odmítl insolvenční návrh dlužníka (doručený soudu 29.5.2015) s odůvodněním, že dlužník se domáhal zjištění úpadku a povolení oddlužení. V insolvenčním návrhu uvedl, že má 3 věřitele, přičemž věřitele konkrétně specifikoval a uvedl výši jejich pohledávky, dále pouze uvedl, že všechny jeho závazky jsou více než jeden rok po splatnosti. Dlužník tak ve svém insolvenčním návrhu neuvedl relevantní skutečnosti a to zejména, kdy (s uvedením alespoň měsíce a roku) nastala splatnost jeho závazků. Uvedení splatnosti pohledávek u všech jeho věřitelů je však nezbytné k tomu, aby měl soud osvědčeno, že došlo k naplnění některé z domněnek jeho platební neschopnosti a jeho úpadku. Dlužník dále ve svém návrhu neuvedl ani to, že má závazky vůči více věřitelům, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a že zastavil podstatnou část svých plateb; rovněž netvrdil, že by pohledávky věřitelů nebylo možno vymoci výkonem rozhodnutí či exekucí. Jelikož dlužník neuvedl ve svém návrhu rozhodující skutečnosti, na základě kterých by prokázal, že je v úpadku, soud rozhodl o odmítnutí jeho insolvenčního návrhu jako vadného postupem dle ust. § 128 odst. 1 IZ.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že soud se sice detailně zabýval formálními nedostatky jeho insolvenčního návrhu, nedal však dlužníku možnost tyto nedostatky odstranit postupem dle ust. § 128 odst. 2 IZ, namísto toho bez dalšího jeho insolvenční návrh odmítl. Obdobně měl soud prvního stupně postupovat i v případě jeho návrhu na povolení oddlužení (§ 393 odst. 1, odst. 2 IZ). Navrhl zrušení napadeného usnesení.

Podle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.) a aniž nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Především je nutno uvést, že definici úpadku upravuje ust. § 3 odst. 1 IZ, dle něhož je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů (pozn. nejméně dva), b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

V ustanovení § 3 odst. 2 IZ jsou uvedeny zákonné (vyvratitelné) domněnky úpadku, dle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplní-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Ustanovení § 103 odst. 2 IZ dále stanoví, že v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka (pozn. jak je definován v § 3 odst. 1 IZ) nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 odst. 4 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný, anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. (pozn. týkající se odstraňování vad návrhu) se nepoužije.

Dále odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ust. § 103 (v návaznosti na ust. § 3 odst. 1, odst. 2 IZ, viz citace shora) a návrh na povolení oddlužení náležitosti dle ust. § 391 IZ, a že podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. K náležitostem insolvenčního návrhu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod poř. č. 88/2010.

V přezkoumávané věci se z obsahu předloženého insolvenčního spisu podává, že insolvenčním návrhem, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, se dlužník domáhal zjištění jeho úpadku a jeho řešení oddlužením. K podání insolvenčního návrhu dlužník nevyužil formulář, který je předepsán k podání návrhu na povolení oddlužení a v popisu rozhodujících skutečností, osvědčujících jeho úpadek uvedl pouze obecně, že má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a že své závazky není schopen plnit. Dále v návrhu označil věřitele Stanislava Martínka, s tím, že má vůči němu vykonatelný závazek ve výši 200.000 Kč s příslušenstvím na základě vykonatelného rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR ze dne 15.8.2013, č.j. Rsp 583/13, ohledně této pohodovky je vedena exekuce, na majetek dlužníka. Jako další své věřitele označil Českou kancelář pojistitelů (včetně adresy) s tím, že má vůči ní dluh na zákonném pojištění motorových vozidel ve výši cca 30.000 Kč a věřitele Aleše Děckuláčka (včetně adresy) s tím, že vůči němu má dluh z titulu nedoplatku za řezivo ve výši 30.000 Kč. Aniž by ke dvěma posledně zmíněným věřitelům alespoň přibližně uvedl, kdy se staly tyto jeho závazky splatnými (ve kterém měsíci a roce), dále pouze obecně tvrdil, že jeho závazky jsou více než 1 rok po splatnosti a že zastavil platby. Seznamy svého majetku, závazků či jiné listiny k osvědčení svého úpadku, dlužník ke svému insolvenčnímu návrhu nepředložil.

Po posouzení takto podaného insolvenčího návrhu odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že jde o návrh vadný, neboť dlužník v něm, vyjma, od roku 2013 vykonatelného závazku vůči věřiteli Stanislavu Martinkovi, u dalších dvou svých věřitelů neuvedl, kdy přibližně nastala splatnost těchto jeho závazků. Proto neumožnil soudu prvního stupně posoudit, zda jde vůbec o závazky, jež jsou po splatnosti, nadto, že jsou po splatnosti déle jak 30 dnů a že je dlužník není schopen plnit. Proto nelze bez dalšího uzavřít, zda dlužníkovi závazky vůči nejméně dvěma věřitelům jsou po splatnosti déle jak 1 rok a že dlužník skutečně zastavil platby. Jedná se proto o návrh, u něhož by bylo třeba podstatného doplnění. Ovšem vyzývat dlužníka k doplnění vadného insolvenčního návrhu nebylo možné, neboť ust. § 128 odst. 1 IZ tento postup insolvenčnímu soudu v insolvenčním řízení (oproti řízení dle občanského soudního řádu) neumožňuje.

Za dané situace proto postupoval soud prvního stupně správně, když insolvenční návrh dlužníka pro jeho vady dle ust. § 128 odst. IZ odmítl, aniž se zabýval návrhem dlužníka na povolení jeho oddlužení, neboť návrhem na povolení oddlužení se může insolvenční soud zabývat až teprve na základě bezvadného insolvenčního návrhu.

Proto s ohledem na shora uvedené odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že z insolvenčního rejstříku je mu známo, že se nejedná o první insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. Rovněž předchozí insolvenční návrh, vedený u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 INS 31487/2014 trpěl stejnými vadami, proto byl usnesením ze dne 5.1.2015, č.j. 33 INS 31487/2014-A-6 odmítnut (v právní moci 24.2.2015).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 22. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu