1 VSOL 995/2013-A-10
KSBR 47 INS 15034/2013 1 VSOL 995/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Hodov 30, PSČ 675 04, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.5.2013, č.j. KSBR 47 INS 15034/2013-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník nemá pohotové finanční prostředky, a proto je nutné složení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby náklady vzniklé bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po povolení oddlužení do doby schválení oddlužení, tedy v době, kdy výdaje na činnost insolvenčního správce nejsou ještě hrazeny cestou pravidelných měsíčních splátek, byly hrazeny insolvenčním správcem z vlastních zdrojů a následně pak z rozpočtových prostředků soudu. Ze zálohy bude rovněž určena odměna insolvenčního správce za výše uvedenou dobu, jelikož i odměna správce je kryta pravidelnými měsíčními splátkami až za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení. Soud prvního stupně dále přihlédl ke skutečnosti, že dlužník je vlastníkem zajištěného majetku.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že záloha ve výši 5.000 Kč je nepřiměřeně vysoká, neodpovídající jeho aktuálním finančním možnostem a schopnostem. Uvedl, že částka 5.000 Kč převyšuje obvyklou výši výdajů vzniklých insolvenčnímu správci v souvislosti s výkonem jeho funkce za období od rozhodnutí o úpadku ve skutkově obdobných případech a poukázal na rozhodnutí ve věci sp.zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010-B, podle něhož celková výše nákladů na odměnu insolvenčního správce vyčíslená insolvenčním správcem činila 1.945 Kč. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že mu bude uložena záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.000 Kč, případně mu bude povolena úhrada záloha ve dvou měsíčních splátkách.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 28.5.2013 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením, aniž by navrhl způsob oddlužení. Dlužník uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost a má 3 věřitele, vůči nimž má 3 peněžité závazky ve výši cca 584.292,73 Kč, z čehož 2 závazky v celkové výši cca 575.697,72 Kč jsou zajištěné nemovitostmi v jeho vlastnictví. Dva závazky jsou vykonatelné a všechny závazky jsou jednorázově splatné, a proto je není schopen plnit po dobu delší tří měsíců, neboť jeho pravidelný čistý průměrný měsíční příjem činí 10.336 Kč. Z důvodu ztráty zaměstnání zastavil platby všech závazků, nyní je zaměstnaný a je schopen závazky v rámci oddlužení splácet. V návrhu popsal důvody, pro něž se dostal do úpadku a uvedl, že vlastní movitý majetek v hodnotě 27.100 Kč a nemovitosti v aktuální hodnotě 610.000 Kč. Prohlásil, že není podnikatelem a že žádný z jeho závazků nepochází z podnikatelské činnosti. V bodu 16 návrhu (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) uvedl osobní automobil Opel Astra, obvyklé vybavení domácnosti, věci osobní povahy a běžné vybavení domácnosti, v bodu 17 návrhu (majetek, který je předmětem zajišťovacích práv), uvedl nemovitosti zapsané na LV č. 108 pro kat. území Hodov s tím, že tyto nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem smluvním a zástavním právem exekutorským. V bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedl závazek vůči 1 věřiteli ve výši 8.595,01 Kč splatný 15.10.2012 a v bodu 21 návrhu (závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) uvedl další 2 závazky vůči dalším 2 věřitelům ve výši 575.697,92 Kč s tím, že vykonatelná rozhodnutí byla vydána v roce 2011 a 2012. K návrhu připojil seznam závazků opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedl závazky shodně s insolvenčním návrhem s tím, že zajištěné závazky jsou zajištěny nemovitostmi zapsanými na LV č. 108 pro kat. území Hodov a seznam majetku opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedl movité věci a nemovitosti shodně s insolvenčním návrhem. K návrhu připojil pracovní smlouvu ze dne 16.4.2013, uzavřenou mezi společností AVART s.r.o., se sídlem Praha 9-Běchovice, Podnikatelská 565, jako zaměstnavatelem a dlužníkem jako zaměstnancem, z níž se podává, že dlužník je zaměstnán u této společnosti od 17.4.2013 na dobu neurčitou s hrubou mzdou ve výši 12.000 Kč měsíčně a znalecký posudek č. 910-62-2013 znalce Ing. Tomáše Dostála se sídlem Třebíč, Zahradní 476/25, ze dne 10.5.2013, podle něhož obvyklá cena nemovitostí ve výlučném vlastnictví dlužníka nacházejících se v kat. území a obci Chodov činí 610.000 Kč. Tyto nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem smluvním a zástavním právem exekutorským. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným usnesením.

Byť to soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně neuvádí, zjevně vychází ze závěru, že u dlužníka jsou splněny předpoklady pro povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ. Vyplývá to již z výše požadované zálohy, když pro případ řešení úpadku konkursem je obvyklou praxí prvostupňového soudu ukládat povinnost k zaplacení zálohy ve výši 50.000 Kč. Odvolací soud se s tímto závěrem soudu prvního stupně ztotožňuje, když při přezkumu tohoto závěru vycházel z průměrného čistého měsíčního výdělku dlužníka 10.335 Kč (vypočítaného pomocí kalkulátoru čisté mzdy z hrubé mzdy dlužníka 12.000 Kč), z výše nezajištěného závazku dlužníka 8.595,01 Kč, ze skutečnosti, že dlužník nemá žádnou vyživovací povinnost a z kritérií stanovených v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, § 398 odst. 3 IZ.

Je třeba uvést, že i pro případ možného řešení úpadku dlužníka oddlužením formou plnění splátkového kalendáře je rovněž třeba požadovat po dlužníkovi zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť v době od ustanovení správce do funkce do doby předpokládaného schválení oddlužení budou insolvenčnímu správci vznikat náklady, přičemž po správci nelze požadovat, aby si tyto náklady nesl ze svého. Proto je nutno, aby byly zajištěny finanční prostředky k jejich úhradě. Dlužník-podle svého tvrzení-nemá k dispozici žádné hotové finanční prostředky, ať již ve formě hotovosti nebo na účtu u peněžního ústavu, proto je správná úvaha soudu prvního stupně, že na krytí těchto nákladů je zapotřebí složit zálohu. Prostředky k jejich úhradě totiž nelze zajistit jinak.

Účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je, jak správně uvedl již soud prvního stupně, především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce. Při úvaze o výši zálohy, lze-li předpokládat povolení oddlužení a následné rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, je rozhodující především posouzení možné výše nákladů, které v tomto období insolvenčnímu správci vzniknou. Jeho odměna výdaje za dobu po schválení oddlužení (ve výši 900 Kč za každý započatý měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře) jsou totiž hrazeny cestou pravidelných měsíčních splátek. Zbývá tedy poměrně krátké časové období, kdy správci zpravidla vynakládají výdaje na úhradu poštovného a cestovních výdajů vzniklých jim v souvislosti s účastí na přezkumném jednání a na schůzi věřitelů. Dlužník má však navíc i zajištěné závazky, u nichž lze předpokládat zpeněžování zastaveného majetku, s čímž jsou spojeny další náklady spočívající v nákladech na vypracování znaleckého posudku, na správní poplatky, na realizaci dražby apod.

Nadto nelze vyloučit ani řešení úpadku dlužníka zpeněžením majetkové podstaty s ohledem na skutečnost, že dlužník má ve vlastnictví nemovitosti v obvyklé hodnotě 610.000 Kč, byť zatížené zástavním právem pro závazky v celkové výši 575.697,92 Kč a dále movité věci v hodnotě 27.100 Kč. Při řešení úpadku zpeněžením majetkové podstaty nelze čekat až na výsledek zpeněžení, neboť v souvislosti se zpeněžením vznikají správci náklady, které-pokud nelze hradit z prostředků dlužníka, musí být hrazeny ze složené zálohy.

Vzhledem k uvedenému nelze než dospět k závěru, že požadovaná záloha ve výši 5.000 Kč je přiměřeně vysoká.

Z důvodů shora uvedených odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 26. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu