1 VSOL 993/2012-A-14
KSOS 39 INS 27366/2012 1 VSOL 993/2012-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka MRT-Transport s.r.o., se sídlem Fulnek-Jerlochovice 120, PSČ 742 45, IČ: 26871211, zastoupeného Mgr. Petrem Pešatem, advokátem se sídlem Přívozská 10, Ostrava, PSČ 702 00, o insolvenčním návrhu věřitele Robina anonymizovano , anonymizovano , bytem Smetanova 746, Bílovec, PSČ 743 01, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 39 INS 27366/2012-A-3 ze dne 6.11.2012

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

II. Věřitel je povinen zaplatit dlužníku k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 3.388 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele ze dne 5.11.2012 (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů insolvenčního řízení (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že věřitel se svým insolvenčním návrhem domáhal zjištění dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek s odůvodněním, že má za dlužníkem pohledávku spočívající v dlužných mzdových nárocích za srpen 2012 ve výši 8.000 Kč a září 2012 ve výši 3.150 Kč.

V insolvenčním návrhu věřitele však nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, neboť věřitel v návrhu pouze popsal okolnosti vzniku své pohledávky za dlužníkem, avšak neoznačil žádné další věřitele dlužníka, ani neuvedl žádné údaje o splatnosti závazků dlužníka, ze kterých by soud mohl dovodit existenci úpadku dlužníka. Neoznačení dalších věřitelů dlužníka se splatnými pohledávkami je takovou vadou, která činí insolvenční návrh neprojednatelný, a tudíž nelze pokračovat v insolvenčním řízení. Soud proto postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh věřitele odmítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 3 o.s.ř., dle kterého je navrhovatel povinen nahradit ostatním účastníkům řízení jejich náklady, jestliže soud odmítne jeho návrh na zahájení řízení, avšak z obsahu spisu vyplývá, že dlužníkovi žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Uvedl, že k jeho návrhu se připojují další dva věřitelé, bývalí zaměstnanci dlužníka, kteří rovněž nedostali vyplacené mzdy, a to Josef Kahaja, Dolejší Kunčice 1, Fulnek a Oldřich Mik, Oderská 173, Hladké Životice.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že věřitel podal dne 5.11.2012 u soudu prvního stupně insolvenční návrh, kterým se domáhal zjištění úpadku dlužníka a způsobu řešení jeho úpadku konkursem. V návrhu uvedl, že byl zaměstnán u dlužníka na základě pracovní smlouvy jako řidič, dlužník mu nezaplatil mzdu za měsíce srpen 2012 a září 2012, přičemž výplatní termín byl stanoven na 15. den v měsíci. Za srpen mu měla být vyplacena částka 8.000 Kč a za září částka 3.150 Kč. Celková výše jeho pohledávky za dlužníkem tak činí 11.150 Kč, kterou mu dlužník dosud nezaplatil. Navrhuje proto, aby soud vydal rozhodnutí, kterým bude zjištěn úpadek dlužníka a prohlášen konkurs na jeho majetek. Podáním ze dne 16.11.2012 se dlužník k insolvenčnímu návrhu vyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky opakovaně judikoval, že rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ, tedy skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 2 písm. a) až c) IZ). K tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009-A ze dne 20.5.2010 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 26/2011). V insolvenčním řízení tedy platí, že je nutno posoudit, zda insolvenční návrh (lhostejno, zda věřitelský nebo dlužnický) má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle ustanovení 128 odst. 1 IZ. Přitom požadavek formulovaný v ustanovení § 103 odst. 2 IZ je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu ustanovením § 4 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání (č. 328/1991 Sb., ve znění účinném do 31.12.2007), jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 19/98 ze dne 17.6.1998 (uveřejněného pod č. 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). V tomto stanovisku Nejvyšší soud uzavřel, že věřitel musí v návrhu uvést konkrétní údaje o dalším věřiteli (dalších věřitelích) se splatnou pohledávkou proti dlužníku. Věřitelský insolvenční návrh tak musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o splatné pohledávce navrhujícího věřitele vůči dlužníku a konkrétní údaje o dalších věřitelích (dalším věřiteli) dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Přitom takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Podstatné je, že údaje obsažené ve věřitelském insolvenčním návrhu musí vytvářet v konkrétní skutkové rovině takový obraz věci, z nějž by bylo lze logicky dovodit (kdyby byla tvrzení uvedená ve věřitelském insolvenčním návrhu shledána pravdivými) skutkový a právní závěr o tom, že dlužník je v úpadku. Údaje o tvrzené výši pohledávek dalších věřitelů a o době jejich splatnosti přitom nelze nahrazovat opisováním textu insolvenčního zákona nebo skutkovým shrnutím, k němuž na základě uvedených tvrzení nelze logickým úsudkem dospět. K tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011-A ze dne 21.12.2011 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 44/2012).

Na základě shora uvedeného odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh věřitele není projednatelný z důvodu nedostatečného vylíčení skutkových okolností osvědčujících úpadek dlužníka. Věřitel ve svém insolvenčním návrhu sice uvedl dostatečně konkrétní vylíčení skutkových tvrzení ohledně svých splatných pohledávek za dlužníkem, avšak v návrhu neoznačil žádné další věřitele dlužníka a neuvedl žádný konkrétní údaj o splatných pohledávkách dalších věřitelů dlužníka. Z insolvenčního návrhu věřitele proto není ani zřejmé, zda dlužník má více věřitelů (nejméně dva), zda vůči těmto věřitelům má závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit (§ 3 odst. 1 a odst. 2 IZ). Insolvenční návrh věřitele tak trpí vadou, která brání v pokračování v insolvenčním řízení. Soud prvního stupně proto zcela správně insolvenční návrh věřitele podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Pokud věřitel až v odvolání označil další dva věřitele dlužníka, aniž by však uvedl jakýkoli konkrétní údaj o jejich splatných pohledávkách za dlužníkem, lze uzavřít, že ani taková tvrzení nejsou dostatečně konkrétním skutkovým tvrzením o neschopnosti dlužníka plnit své závazky. Navíc vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, k odstranění vad insolvenčního návrhu provedeném až v odvolacím řízení se nepřihlíží. K tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, ze dne 17.3.2008 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 11/2009).

Na základě shora uvedeného odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako ve výroku věcně správné, včetně správného výroku o nákladech řízení, podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. Věřitel nebyl se svým odvoláním procesně úspěšný, a proto má povinnosti hradit dlužníku náklady odvolacího řízení. Dlužník je v odvolacím řízení právně zastoupen a jeho náklady řízení představují náklady právního zastoupení ve výši 3.388 Kč sestávající se z odměny za zastupování ve výši 2.500 Kč (§ 8, § 13 odst. 1, § 14 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., v platném znění), náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k insolvenčnímu návrhu) po 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d/ a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění), vše zvýšeno o 21 % DPH ve výši 588 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Odvolací soud uložil věřiteli povinnost zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám jeho advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř. za použití § 167 odst. 2 o.s.ř.).

Nad rámec odvolací soud považuje za nutné uvést, že věřiteli nic nebrání, aby po právní moci usnesení o odmítnutí návrhu podal insolvenční návrh nový, který již bude splňovat zákonem požadované náležitosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhujícímu věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 29. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu

Zpracovala: JUDr. Ivana Wontrobová