1 VSOL 992/2013-A-10
KSBR 40 INS 28015/2013 1 VSOL 992/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Lenky Fraňkové, nar. 18.9.162, bytem Malešovice 7, PSČ 664 65, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.10.2013, č.j. KSBR 40 INS 28015/2013-A-5

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.10.2013, č.j. KSBR 40 INS 28015/2013-A-5 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), insolvenční návrh dlužnice s odůvodněním, že v něm schází vylíčení rozhodujících skutečností, jež by osvědčovaly úpadek nebo hrozící úpadek ve smyslu ustanovení § 3 odst.1,2 IZ. Z obsahu insolvenčního spisu tak pouze vyplývá skutečnost, že dlužnice má 11 závazků vůči 10 věřitelům, kteří nejsou řádně označeni a z návrhu vůbec není jasné, zda a jak dlouho jsou její závazky po lhůtě splatnosti a z jakého důvodu tyto závazky není schopna hradit.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém namítala, že v návrhu uvedla věřitele s pohledávkami, které jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti, a že tyto závazky není schopna plnit.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 8.10.2013, doručeným soudu dne 9.10.2013, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Návrh podala na předepsaném formuláři a v kolonce 06 návrhu pouze uvedla, že má 11 závazků a její celková dlužná částka je ve výši 1.223.167 Kč. Většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů a závazky není schopna hradit po dobu delší víc jak tři měsíce: domnívá, že její situace zcela odpovídá zákonu o úpadku a způsobech jeho řešení . V kolonce 10 návrhu uvedla, že momentálně je bez pracovního poměru, v kolonce 11 uvedla, že pracovala jako OSVČ. V kolonce 18 pak uvedla 10 nevykonatelných závazků, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění, a to vůči 9 věřitelům s tím, že věřitele označila neúplným obchodním názvem jako např. Cetelem, Cooperativa, Č. spořitel., Č. pod. poj., Home.C. Současně uvedla výši závazku vůči jednotlivým věřitelům ovšem bez uvedení jejich splatnosti. Seznam závazků jako povinnou přílohu k insolvenčnímu návrhu dle ust. § 104 odst.1, písm. b) IZ s náležitostmi dle ustanovení § 104 odst. 3, 4 IZ nepředložila. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný a nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolání, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplní-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ust. § 103 a 104 IZ, návrh na povolení oddlužení náležitosti dle ust. § 391 IZ, a že podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. K náležitostem insolvenčního návrhu srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod pořadovým č. 88/2010).

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že insolvenční návrh dlužnice postrádá uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují její úpadek, tedy úpadek tak, jak je definován v ustanovení § 3 odst. 1, 2 IZ, zejména schází tvrzení o splatnosti jednotlivých závazků, takže není osvědčena existence peněžitých závazků po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst.1, písm. b/ IZ) a lze přisvědčit soudu prvního stupně též v tom, že návrh postrádá řádné a nezaměnitelné označení věřitelů. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , případně pouhá citace ustanovení § 3 odst.1,2 IZ není ve smyslu § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010 sp. zn. 29 NSČR 22/2009, publikovaný v časopise Soudní judikatura 2/2012 na str. 141). Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojil k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srov. např. usnesení NS ČR ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod pořadovým č. 91/2009). Odkaz na listinný důkaz lze výjimečně připustit pouze je-li odkazováno na seznam závazků jako povinnou přílohu dlužnického návrhu dle ust. § 104 odst.1 IZ, ovšem ten dlužnice nepředložila.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné v ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 19. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu