1 VSOL 989/2013-A-10
KSBR 44 INS 26979/2013 1 VSOL 989/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Zuzany anonymizovano , anonymizovano , bytem Mikulovice 243, PSČ 671 33, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 17.10.2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. října 2013, č.j. KSBR 44 INS 26979/2013-A-5,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. října 2013, č.j. KSBR 44 INS 26979/2013-A-5 se m ě n í takto: Soud u k l á d á dlužnici, aby ve lhůtě do 10 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč na účet Krajského soudu v Brně vedeného u ČNB Brno-město, č. účtu: 6015-5720621/0710, konstantní symbol: 1148, variabilní symbol: 4449269793 nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně-pracoviště Husova 15 .

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 395 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) a b), § 396 odst. 1 a § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužnici, aby ve stanovené lhůtě zaplatila na označený účet soudu nebo v hotovosti v jeho pokladně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným soudu 30.9.2013 se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o jejím úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z tohoto návrhu a jeho příloh soud zjistil, že pravidelný měsíční příjem dlužnice činí celkem 12.150 Kč a je tvořen rodičovským příspěvkem ve výši 6.150 Kč a příspěvkem na péči ve výši 6.000 Kč. Dlužnicí uváděný příspěvek na bydlení ve výši 626 Kč je účelovým příspěvkem, který nelze srážkami ze mzdy postihnout. Dlužnice má vyživovací povinnost k pěti dětem. Na základě těchto skutečností insolvenční soud dospěl k závěru, že z pravidelného měsíčního příjmu dlužnice pro oddlužení nelze strhávat ničeho, neboť podle předpisů upravujících srážky ze mzdy činí nezabavitelná částka, která musí být dlužnici, vzhledem k počtu vyživovaných osob z jejích příjmů ponechána, činí 13.646 Kč, přičemž pravidelný měsíční příjem dlužnice dosahuje pouze výše 12.150 Kč. Dále soud zjistil, že dlužnice uzavřela 20.9.2013 s panem Radkem anonymizovano , anonymizovano darovací smlouvu, ve které se tento zavázal poskytovat dlužnici po dobu trvání oddlužení měsíčně dar ve výši 2.000 Kč. Dlužnice dále uzavřela dne 20.9.2013 darovací smlouvu paní Juditou anonymizovano , anonymizovano , ve které se tato zavázala poskytovat dlužnici po dobu trvání oddlužení měsíčně dar ve výši 1.000 Kč.

Na základě těchto zjištění soud prvního stupně uzavřel, že měsíční příjem dlužnice není pro splnění podmínek oddlužení plněním splátkového kalendáře dostačující, neboť z něj nelze strhávat ničeno a opakující se plnění, ke kterému se zavázali dárci v darovacích smlouvách nelze jako pravidelný příjem chápat. Z pohledu insolvenčního zákona se jedná o příjem mimořádný, byť opakovaný, určený k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře ve smyslu ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) IZ. Z ustálené rozhodovací praxe Vrchního soudu v Olomouci (např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci KSBR 45 INS 17507/2011, 1 VSOL 678/2011-A-10 ze dne 25.11.2010) plyne, že insolvenční zákon připouští, aby se na plnění oddlužení vedle dlužníka podílely i osoby odlišné od dlužníka, což vyplývá nejen z ust. § 412 odst. 1 písm. b) IZ (které ostatně počítá spíše s nahodilými příjmy), ale i z ust. § 392 odst. 3 věty prvé IZ, dle kterého osoby ochotné se zavázat jako spoludlužníci nebo ručitelé návrh na povolení oddlužení musí spolupodepsat. Hlavní aktivitu v oddlužení musí ovšem vyvíjet sám dlužník. Povinností dlužníka po dobu schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je zejména vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost, případně o získání příjmů usilovat (§ 412 odst. 1 písm. a/ IZ). Celé insolvenční řízení (nejen oddlužení) je založeno na tom, že k vypořádání dlužníka s věřiteli bude použito především majetku dlužníka (srov. též vymezení rozsahu majetkové podstaty v ust. § 206 IZ). Institut oddlužení představuje pro dlužníka dobrodiní, kdy za splnění určitých podmínek mu bude prominuta část jeho závazků (§ 414 IZ). Lze proto od dlužníka vyžadovat, aby k tomuto cíli vyvinul maximální možné úsilí a dosáhl jej zejména vlastní aktivitou. Jiný přístup by byl v rozporu s jednou ze základních zásad insolvenčního řízení, která spočívá v tom, že žádný z účastníků nesmí být nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn (§ 5 písm. a/ IZ). Jelikož v tomto případě by se dlužnice sama svou činností na oddlužení nijak nepodílela, ale zajišťovaly by jej pouze třetí osoby na základě darovacích smluv, shledal soud, že dlužnice podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení sledovala nepoctivý záměr. Na poctivost záměru dlužnice by bylo možno usuzovat, kdyby svou neutěšenou finanční situaci řešila za pomocí daru třetích osob již v době předcházející podání návrhu na povolení oddlužení a nikoliv až s výhledem případného beneficia osvobození od placení zbytku neuhrazených závazků, které insolvenční zákon poskytuje, přičemž výše daru je v daném případě dohodnuta tak, aby předpokládané uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů pouze lehce přesáhlo zákonem vyžadovaných 30% (v projednávané věci toto přepokládané uspokojení při zohlednění darů činí 35,5 %). Dobrý úmysl dárce je zcela jiná věc než nepoctivý záměr dlužníka. Navíc praxe ukazuje, že v nezanedbatelném množství případů po schválení oddlužení dárci přislíbený dar neposkytují vůbec či zcela sporadicky a vymahatelnost tohoto plnění je v podstatě nulová. Vzhledem k tomu, že dlužnice sama svými příjmy nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, je jediným možným řešením jejího úpadku konkurs (§ 395 odst. 1 písm. a/, § 396 odst. 1 IZ) a proto je pro další řízení nutné složení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Výši zálohy pak insolvenční soud určil v maximální možné částce 50.000 Kč, neboť dle předloženého seznamu majetku dlužnice nedisponuje pohotovými finančními prostředky, dále bylo přihlédnuto k vyhlášce č. 313/2007 Sb., kde je stanovena minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem ve výši 45.000 Kč, přičemž je nutno počítat i hotovými výdaji insolvenčního správce. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, resp. hrozícím úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Bez pohotových finančních prostředků nemůže insolvenční správce svoji funkci řádně vykonávat. Složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka a slouží taktéž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty. Pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, a to tehdy, pokud je není možno hradit z majetkové podstaty či složené zálohy. Proto považuje insolvenční soud složení zálohy v požadované výši za nezbytné.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Namítala, že návrhem na oddlužení nesledovala nepoctivý záměr. Do úpadkové situace se dostala díky zdravotnímu stavu syna. Má ještě dalšího staršího syna, který pracuje, přispívá jí na domácnost, proto je přesvědčena, že pomocí dárců bude podmínky oddlužení splňovat. Je si vědoma toho, že v rámci oddlužení by měla hlavní aktivitu vyvinout především ona sama, nicméně nemůže jít pracovat a nechat děti samotné doma, kromě toho neustále jezdí po doktorech, co vyžaduje hodně času i finanční prostředky. Proto žádá soud o výjimku a pomoc. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se jí neukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a o anonymizovano k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je nutno změnit z dále uvedených důvodů.

Ze spisu soudu prvního stupně vyplývá, že dlužnice, jež se domáhá zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením formou splátkového kalendáře, má 10 nezajištěných závazků vůči 8 věřitelům v celkové výši 322.915 Kč, je rozvedená a má vyživovací povinnost k pěti nezletilým dětem, které žijí s dlužnicí ve společné domácnosti a to vůči anonymizovano , anonymizovano , Jaromíru anonymizovano a Zuzaně Viktorii, oba anonymizovano , Vanesse anonymizovano , anonymizovano a vůči Thomasi Alexandrovi, nar. 20.7.2013. Dle návrhu otec dětí dluží na výživném cca 20.000 Kč. V současné době je dlužnice na mateřské dovolené a její postižitelné měsíční příjmy činí toliko rodičovský příspěvek 6.150 Kč a příspěvek na postiženého syna Jaromíra anonymizovano 6.000 Kč měsíčně. Se soudem prvního stupně lze souhlasit, že příspěvek na bydlení, který dlužnice pobírá ve výši 626 Kč měsíčně, je účelovým příspěvkem, který výkonem rozhodnutí (a tedy ani pro oddlužení) postihnout nelze. Dlužnice ke svému návrhu předložila dvě darovací smlouvy, dle nichž si pro oddlužení zajistila měsíční příjem od dárců (přítele a matky) v celkové výši 3.000 Kč.

Podle § 398 odst. 1, 2, 3 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Není-li dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddlužení do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 628 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen OZ") darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá.

Z údajů uvedených dlužnicí v návrhu a jeho příloh lze shodně se soudem prvního stupně uzavřít, že dlužnice je v úpadku a že jiný způsob oddlužení než plněním splátkového kalendáře, vzhledem k zanedbatelné hodnotě movitého majetku dlužnice, nepřipadá v úvahu. Shodně se soudem prvního stupně dospěl rovněž odvolací soud k závěru, že z doložených postižitelných měsíčních příjmů dlužnice v celkové výši 12.150 Kč nelze (s ohledem na počet nezaopatřených dětí) pro oddlužení použít žádnou částku a dlužnice by oddlužení plnila pouze z darů, přičemž z celkové darované částky 3.000 Kč by po odpočtu odměny a hotových výdajů správce, uhradila svým věřitelům za dobu 5 let cca 35,51%-39,02%, podle tohoto zda by insolvenční správce byl či nebyl plátcem daně z přidané hodnoty.

Zbývá se proto vypořádat s otázkou, zda lze v přezkoumávaném případě v rámci úvah o povolení oddlužení dlužnice přihlédnout toliko k jejím nárokům z doložených darovacích smluv, kdy pouze jejich pomocí by dlužnice oddlužení plnila a zda lze uzavřít, že dlužnice za dané situace svým návrhem na oddlužení sleduje nepoctivý záměr, jak uzavřel soud prvního stupně.

Odvolací soud souhlasí se závěrem, že insolvenční zákon připouští, aby se na plnění oddlužení podílely osoby odlišné od dlužníka (§ 392 odst. 3 IZ). Je rovněž skutečností, že zákon dlužníku ukládá, aby po celou dobu po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře vykonával přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usiloval; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat (§ 412 odst. 1 písm. a) IZ). Jak poukázal soud prvního stupně, obecně platí, že celé insolvenční řízení, včetně oddlužení je založeno na tom, že k vypořádání dlužníka s věřiteli bude použito především jeho majetku, do kterého spadají též příjmy dlužníka. Lze obecně souhlasit i se závěrem, že na oddlužení by se měl se svými příjmy podílet především dlužník.

Nicméně každý případ je nutno posuzovat individuálně. V přezkoumávaném případě je dlužnice na mateřské dovolené, pečuje o 5 nezletilých dětí (ve věku 17 let, 2x 9 let, 7 let, 3 měsíce) z toho nejmladší syn nar. 20.7.2013; jedno z dětí dlužnice-nezletilý Jaromír anonymizovano , anonymizovano , má zdravotní postižení a dle doloženého potvrzení Úřadu práce ČR, Krajské pobočky v Brně, pracoviště Znojmo ze dne 9.9.2013, se jedná o II. stupeň závislosti, což představuje středně těžkou závislost. Pokud je tedy dlužnice na mateřské dovolené, na níž pečuje o dítě ve věku 3 měsíců a současně pečuje o další 4 děti, z toho jedno zdravotně postižené, na které je dlužnici vyplácen příspěvek na jeho péči 6.000 Kč měsíčně, přičemž se jedná o II. stupeň závislosti, lze jen stěží od ní v současné době a za dané situace vyžadovat, aby ke získání dalších pravidelných měsíčních příjmů vyvinula maximální možné úsilí. Proto si dlužnice (ve snaze se oddlužit a poskytnout tak věřitelům alespoň částečné plnění, vědoma si toho, že pouze ze svých příjmů podmínky oddlužení splňovat nebude) zajistila další pravidelný příjem (od své matky a přítele) se kterým je schopna splnit nejen zákonný limit 30%, nýbrž i částku vyšší, to je 35%-39 % pohledávek svých nezajištěných věřitelů za dobu 5 let (jak bylo vyloženo shora). Ze všech těchto důvodů proto nelze dle názoru odvolacího v daném případě v přístupu dlužnice nepoctivý záměr spatřovat a je nepochybné, že pokud dlužnice všechny podmínky oddlužení za využití darů splní, půjde o řešení, které bude výhodné nejen pro dlužnici, ale především i pro její věřitele a to i s ohledem na skutečnost, že dlužnice je prakticky nemajetná.

S ohledem na shora uvedenou argumentaci proto dospěl odvolací soud k závěru, že k tvrzeným očekávaným příjmům dlužnice z anonymizovano darovacích smluv měl soud prvního při svých úvahách přihlédnout a zvažovat povolení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře.

Nicméně odvolací soud má za to, že pro počáteční činnost insolvenčního správce, zejména pro období od zjištění úpadku dlužnice, do doby případného schválení oddlužení, je nutno zajistit pro správce pohotové finanční prostředky, než budou jeho náklady hrazeny společně s jeho odměnou každý měsíc v rámci splátkového kalendáře. Pro tuto počáteční činnost insolvenčního správce, kdy bude provádět šetření o majetkové situaci dlužnice, soupis majetkové podstaty, přezkoumávat přihlášky pohledávek, je zcela dostačující částka 5.000 Kč.

Z výše uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 15. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu