1 VSOL 987/2012-P13-7
KSOS 33 INS 23628/2011 1 VSOL 987/2012-P13-7

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Mgr. Volodymyra Karanevycha, nar. 15.7.1973, bytem Fügnerova 997/38, Olomouc-Hodolany, PSČ 772 00, IČ: 26826135, o přihlášce pohledávky č. P13 věřitele č. 12 Citibank Europe plc, se sídlem Dublin, North Wall Quay 1, Irsko, registrační číslo 132 781, provozující obchodní činnost v České republice prostřednictvím Citibank Europe plc, organizační složka, se sídlem Praha 5 -Stodůlky, Bucharova 264/14, PSČ 158 02, IČ: 28198131, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem Praha 1, Týn 1049/3, PSČ 110 00, o odvolání věřitele č. 12 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 33 INS 23628/2011-P13-2 ze dne 7.11.2012

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že přihláška pohledávky č. P13 věřitele č. 12 se n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 12, č. přihlášky P13 (výrok I.) s tím, že právní mocí tohoto rozhodnutí účast přihlášeného věřitele v insolvenčním řízení končí (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 10.5.2012, kterým byl zjištěn úpadek dlužníka, byli věřitelé vyzváni k přihlášení jejich pohledávek ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Toto usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 10.5.2012, poslední den lhůty k přihlášení pohledávek připadl na den 11.6.2012. Věřitel č. 12 nepodal svou přihlášku pohledávky nejpozději poslední den lhůty k poštovní přepravě, a proto soud v souladu s ustanovením § 185 insolvenčního zákona jeho přihlášku odmítl. Byť věřitel je subjektem registrovaným v Irsku, na území České republiky vyvíjí činnost jeho organizační složka, a proto lze mít za to, že by došlo k nerovnému postavení s ostatními bankovními subjekty s licencí pro činnost na území České republiky, pokud by se vůči němu jako zahraničnímu subjektu uplatnil režim stanovený nařízením Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. 5.2000 o úpadkovém řízení.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Poukázal na to, že podle ustanovení § 426 odst. 1 insolvenčního zákona se insolvenční řízení s evropským mezinárodním prvkem a jeho účinky řídí přímo použitelným předpisem práva Evropských společenství, tj. nařízením Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. 5. 2000 o úpadkovém řízení. Zdůraznil, že organizační složka zahraniční osoby podnikající na území České republiky je vždy součástí této zahraniční osoby a právní způsobilost, tedy i způsobilost být účastníkem řízení, náleží pouze zahraniční osobě, nikoliv její organizační složce. K tomu poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1027/2010 a dále usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 VSPH 1276/2011. Namítl, že je zahraniční právnickou osobou se sídlem v Irsku, tedy v jednom z členských států Evropské unie, která má zřízenou organizační složku na území České republiky, tato však nemá procesní způsobilost. Z tohoto důvodu mělo být ve vztahu k němu aplikováno uvedené nařízení a postupováno podle ustanovení § 430 insolvenčního zákona, tedy měl být jako věřitel informován o zahájení insolvenčního řízení podle článku 40 nařízení. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně takto nepostupoval, nemohla mu lhůta pro podání přihlášek uplynout, neboť ani nezačala běžet. Domnívá se proto, že přihlášku pohledávky podal včas. Navrhuje, aby napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že jeho přihláška pohledávky se neodmítá.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 136 odst. 2, písm. d) IZ, insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání. Podle odstavce 3 téhož ustanovení lhůta k přihlášení pohledávek stanovená v rozhodnutí nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců.

Podle § 430 IZ, známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odstavec 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavce 1 splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění (odstavec 2). Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podávání přihlášek pohledávek (odstavec 3).

Podle § 173 odst. 1 IZ, věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle § 185 IZ, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Úprava obsažená v ustanovení § 430 IZ počítá s tím, že známí věřitelé dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, budou insolvenčním soudem vyrozuměni o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku zvláštním doručením těchto rozhodnutí (§ 430 odst. 1 a odst. 2 IZ) a že jim bude zvlášť doručena i výzva k podávání přihlášek, přičemž těmto známým věřitelům v souladu s ustanovením § 74 odst. 2 IZ začíná běžet lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim výzva k podání přihlášek bude doručena zvlášť. Potud jde o přizpůsobení insolvenčního zákona i jinak přímo aplikovatelnému nařízení Rady (ES) č. 46/2000 ze dne 29.5.2000 o úpadkovém řízení, a o respektování zjevného faktu přirozené jazykové bariéry, která věřitelům s místem obvyklého pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských států Evropské unie zpravidla brání v účinném využití insolvenčního rejstříku jako zdroje informací o insolvenčním řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČ 4/2008-P11 ze dne 4.9.2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 25/2009).

K výkladu pojmu známý je věřitel se Nejvyšší soud České republiky vyjádřil ve svém rozhodnutí sp. zn. KSCB 27 INS 3323/2008, 29 NSČR 13/2010-P48 ze dne

31.5.2012 (přístupném na webových stránkách Nejvyššího soudu) tak, že známým věřitelem dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánka, je v insolvenčním řízení takový věřitel, o kterém by se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo (od rozhodnutí o úpadku) insolvenční správce dlužníka dozvěděl při obvyklém chodu věcí buď z listin, jež je dlužník povinen předložit insolvenčnímu soudu (typicky ze seznamu závazků ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. d/ IZ) nebo z řádně vedeného účetnictví dlužníka anebo (typově u dlužníka, která nemá povinnost vést účetnictví) z jiných dlužníkem řádně vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence). Dlužník, který nekoná s péčí řádného hospodáře a nevede řádné seznamy o stavu svého majetku a o svých závazcích nebo který nesplní řádně a včas povinnost předložit soudu seznam závazků, nemá právo spoléhat na to, že věřitel (jenž by v propadné lhůtě určené k podání přihlášky do insolvenčního řízení byl jinak znám-při obvyklém chodu věcí-alespoň insolvenčnímu správci), přijde v důsledku dlužníkovy nedbalosti o možnost přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení. Nejvyšší soud dále v tomto rozhodnutí uzavřel, že nevyjde-li do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek v insolvenčním řízení o takovém věřiteli ničeho najevo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, nebude pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka. Tím, že okolnosti rozhodné pro závěr, že jde o známého věřitele dlužníka, vyjdou při obvyklém (řádném) chodu věcí najevo později (po uplynutí propadné přihlašovací lhůty) není insolvenční správce ani insolvenční soud zbaven povinnosti postupovat ohledně takového věřitele ve smyslu ustanovení § 430 IZ, resp. ustanovení článku 40 nařízení Rady (ES) č. 46/2000 ze dne 29.5.2000 o úpadkovém řízení (plnit vůči němu informační povinnost), zmeškaná lhůta k podání přihlášky se však takovému věřiteli nevrací.

Z ustanovení § 21 odst. 4 obchodního zákoníku přitom plyne, že oprávnění zahraniční osoby podnikat na území České republiky vzniká ke dni zápisu této osoby, případně organizační složky jejího podniku, v rozsahu předmětu podnikání zapsaném do obchodního rejstříku. Je třeba zdůraznit, že ve všech záležitostech týkajících se organizační složky zahraniční osoby, je vždy nositelem práv a povinností zahraniční osoba, jíž je organizační složka součástí. Právní subjektivitu, tedy i způsobilost být účastníkem řízení, má proto ve všech případech pouze zahraniční osoba, nikoliv její organizační složka (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1027/2010 ze dne 7.4.2011, přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Z insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele Hypoteční banka, a.s. (podaným u soudu prvního stupně dne 16.12.2011), kterým se věřitel domáhal zjištění úpadku dlužníka a způsobu řešení jeho úpadku konkursem. Usnesením č.j. KSOS 33 INS 23628/2011-A-3 ze dne 9.1.2013 soud uložil dlužníku, aby ve lhůtě 20 kalendářních dnů od doručení se vyjádřil k přiloženému insolvenčnímu návrhu a předložil soudu seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, dále seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a seznam svých zaměstnanců, na tuto výzvu soudu však dlužník nijak nereagoval. Usnesením č.j. KSOS 33 INS 23628/2011-A-13 ze dne 10.5.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka, insolvenčním správcem dlužníka byl ustanoven Mgr. Roman Pešek a věřitelé dlužníka, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, byli vyzváni, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku s poučením, že k později podaným přihláškám insolvenční soud nepřihlíží a takto přihlášené pohledávky nebudou v insolvenčním řízení uspokojeny. Věřitel č. 12 podal svou přihlášku pohledávky u soudu prvního stupně dne 18.10.2012.

S ohledem na shora uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že věřitel č. 12 je zahraničním věřitelem ve smyslu ustanovení § 430 odst. 1 IZ, jemuž lhůta k podání přihlášky běží nikoliv od zveřejnění výzvy uvedené v rozhodnutí o úpadku (§ 136 odst. 1 písm. d/ IZ), ale až od okamžiku, kdy je mu zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek dle ustanovení § 430 odst. 3 IZ. Tento závěr je v přezkoumávané věci odůvodněn skutečností, že věřitel č. 12 má sídlo v Irsku, přičemž je nerozhodné, že má organizační složku na území České republiky, neboť právní subjektivitu (tedy i způsobilost být účastníkem řízení) má věřitel pouze jako zahraniční osoba, nikoliv její organizační složka. Dále je nutno vycházet z toho, že dlužník v daném řízení dosud nekonal s péčí řádného hospodáře, když na výzvu insolvenčního soudu řádně a včas nesplnil povinnost předložit seznam závazků (§ 104 IZ), a proto dlužník nemá právo spoléhat na to, že věřitel č. 12 přijde v důsledku jeho nedbalosti o možnost přihlásit svou pohledávku za dlužníkem do insolvenčního řízení. Soud prvního stupně proto měl povinnost postupovat podle ustanovení § 430 IZ, jakmile se o existenci věřitele dozvěděl, měl informovat věřitele podle článku 40 nařízení rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000 o úpadkovém řízení, které v bodě 2. tohoto článku stanoví, že vyrozumění musí obsahovat zejména lhůty, sankce za nedodržení těchto lhůt, subjekt nebo orgán, u kterého se přihlašují pohledávky, a zda jsou pro přihlášení stanovená jiná opatření. Dále musí informovat o tom, zda věřitelé, jejichž pohledávky jsou přednostní nebo zajištěné věcným právem, musí své pohledávky přihlásit. Výzva věřitelům z jiných členských států Evropské unie přitom musí být učiněna v souladu s článkem 42 tohoto nařízení prostřednictvím formuláře se záhlavím Výzva k přihlášení pohledávky provedeným ve všech úředních jazycích orgánů Evropské unie, a teprve ode dne, kdy je známému věřiteli uvedenému v ustanovení 430 odst. 1 IZ výzva k podávání přihlášek zvlášť doručena, začíná podle ustanovení § 74 odst. 2 IZ běžet lhůta k podání přihlášky.

Z obsahu insolvenčního spisu však vyplývá, že soud prvního stupně podle ustanovení § 430 IZ a uvedeného nařízení nepostupoval, ačkoliv takto postupovat měl, a proto věřiteli č. 12 dosud nezačala běžet lhůta k podání přihlášky pohledávek. Závěr soudu prvního stupně vyjádřený v napadeném usnesení tak není správný.

Na základě shora uvedeného odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že se přihláška pohledávky č. P13 věřitele č. 12 neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužníku, věřiteli a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta pro podání dovolání běží od doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu

Zpracovala: JUDr. Ivana Wontrobová