1 VSOL 981/2012-A-9
KSBR 31 INS 24841/2012 1 VSOL 981/2012-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Radky anonymizovano , anonymizovano , bytem Šardice 270, PSČ 696 13, IČ: 66607051, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 31 INS 24841/2012-A-4 ze dne 22.10.2012

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud uložil dlužnici (navrhovatelce), aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu uvedený ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice se svým insolvenčním návrhem (doručeným soudu dne 11.10.2012) domáhá rozhodnutí o úpadku a způsobu jeho řešení konkursem. Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 insolvenčního zákona soud určil zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální možné výši 50.000 Kč s ohledem na skutečnost, že smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení spočívá v tom, že záloha umožní působení insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku, tedy v době, kdy výdaje na činnost insolvenčního správce nelze dosud krýt z výtěžku zpeněžení podstaty. Jak se zpravidla ukazuje, není možné úhradu těchto výdajů (především poštovné, telekomunikační poplatky, cestovní náklady, náklady ocenění a zpeněžení majetkové podstaty, správní poplatky) odkládat až do doby, kdy se podaří zpeněžením majetkové podstaty získat finanční prostředky. Bez pohotových finančních prostředků zajištěných právě složením zálohy insolvenční správce nemůže svou funkci řádně vykonávat a nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje jím byly hrazeny z jeho vlastních zdrojů a následně z rozpočtových prostředků soudu. Dlužnice proto byla vyzvána k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že jsou u ní splněny podmínky pro prohlášení konkursu. Odkázala na doložený seznam závazků, seznam majetku včetně pohledávek a výslovné prohlášení, že nemá žádné zaměstnance. Navrhla, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že uložená záloha jí bude snížena, případně toto rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Podle § 108 odst. 1 věty první a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala dne 11.10.2012 insolvenční návrh, kterým se domáhá zjištění úpadku a prohlášení konkursu s odůvodněním, že je fyzická osoba, která má oprávnění k provozování podnikatelské činnosti, a je v úpadku, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit, což dokládá seznamem majetku včetně pohledávek s uvedením svých dlužníků a seznamem závazků s uvedením svých věřitelů. Dále dlužnice výslovně prohlásila, že nemá zaměstnance. Dlužnice v návrhu konkrétně označila své věřitele, výši a právní důvod závazku vůči každému z nich, případně exekuční tituly, dle kterých je na uvedené závazky povinna plnit. Dále uvedla, že vzhledem ke svým současným majetkovým poměrům své závazky neplní více jak 3 měsíce po splatnosti, k čemuž dokládá příslušné listiny.

Odvolací soud v přezkoumávané věci dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud prvního stupně se dle odvolacího soudu v odůvodnění napadeného usnesení s potřebou zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 108 IZ vůbec nevypořádal. Soud prvního stupně v odůvodnění toliko odkázal na zákonné znění tohoto ustanovení insolvenčního zákona a pouze obecně uvedl, co je smyslem (účelem) zálohy na náklady insolvenčního řízení s tím, na které výdaje je zálohy třeba, aniž by se konkrétně vypořádal s potřebou zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení v dané věci (zejména s ohledem na skutečnosti vyplývající z insolvenčního návrhu dlužnice a jeho povinných příloh), přičemž nikterak nezdůvodnil ani požadovanou výši zálohy určenou v maximální přípustné výši (částkou 50.000 Kč).

Odvolací soud proto podle ustanovení § 219 odst. 1 písm. b) o.s.ř. napadené usnesení zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení je třeba, aby soud prvního stupně vyhodnotil, zda s ohledem na majetkové poměry dlužnice a uvažovaný způsob řešení jejího úpadku je podle ustanovení § 108 IZ důvodné požadovat zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Dospěje-li soud prvního stupně k závěru, že je třeba dlužnici uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení, bude se také zabývat tím, jaká má být její výše. Pokud soud prvního stupně uloží dlužnici povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodní.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta pro podání dovolání běží od doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 29. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu

Zpracovala: JUDr. Ivana Wontrobová