1 VSOL 980/2016-B-36
KSOS 22 INS 27930/2015 1 VSOL 980/2016-B-36

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužníka-manželů Rudolfa anonymizovano , anonymizovano , bytem 742 35 Vražné 185, a Ivety anonymizovano , anonymizovano , bytem tamtéž, o zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.6.2016, č.j. KSOS 22 INS 27930/2015-B-21,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I., II. a III. p o t v r z u j e.

II. Odvolání dlužníka do výroku IV. usnesení soudu prvního stupně se odmítá.

Odůvodnění:

Soud prvního stupně zrušil oddlužení dlužníka podle § 418 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešeni (insolvenční zákon, dále jen IZ ). (výrok I.), na majetek dlužníka Rudolfa anonymizovano prohlásil konkurs (výrok II.), na majetek dlužnice Ivety anonymizovano prohlásil konkurs (výrok III.) s tím, že konkurs bude veden jako nepatrný podle § 314 odst. 1 písm. a) a odst. 2 IZ. (výrok IV.).

Rozhodnutí odůvodnil tím, že insolvenční správce dal po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře podnět k postupu podle § 418 odst. 3 IZ, neboť isir.justi ce.cz dlužník Rudolf Kneifel v insolvenčním návrhu zatajil, že kromě invalidního důchodu pobírá náhradu na ztrátu na výdělku. Soud v jednání dlužníka Rudolfa anonymizovano , který zatajil své příjmy již při podání návrhu na povolení oddlužení, i poté co mu bylo oddlužení povoleno a insolvenční správce jej vyzval ke sdělení příjmu, shledal nepoctivý záměr. Protože se jedná o společné oddlužení manželů, musí být prohlášen konkurs na majetek obou manželů, i když nepoctivý záměr je sledován pouze jedním z nich.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, v němž uvedl, že Kostelňákové je nic po rentě, neboť je vyplácena ze zákona . Nejedná se o příjem zatajený, ale o příjem nejistý. Konkurs na Ivetu anonymizovano je trestný čin. Dluží 700.000 Kč a mají zaplatit 1.400.000 Kč. To je lichva a trestná záležitost. Neuznali ani jednu pohledávku a podali žalobu na neplatnost pohledávek. Požaduje zrušit celé napadené rozhodnutí jako nezákonné pro podvod a řadu trestných činů a převedení oddlužení jinému soudci.

Usnesením ze dne 12.9.2016 č.d. B-28 odvolací soud vyzval dlužníka ke sdělení, zda ve svém odvolání mínil podat námitku podjatosti JUDr. Petře Kostelňákové Petříkové. Byl poučen o náležitostech řádné námitky podjatosti a o tom, jak má vady námitky podjatosti odstranit. Současně byl poučen, že nebude-li námitka podjatosti ve stanovené lhůtě doplněna, soud k ní nebude přihlížet. Výzva byla dlužníkovi doručena dne 14.9.2016.

Na tuto výzvu reagoval dlužník podáním ze dne 21.9.2016 č.d. B-29, v němž předsedkyni senátu JUDr. Annu Hradilovou označil pachatelkou, která požadavkem na doplnění odvolání spáchala řadu trestných činů. Trval na projednání svého odvolání jiným soudcem Vrchního soudu v Olomouci.

Odvolací soud usnesením ze dne 27.9.2016 č.d. B-30 vyzval dlužníka ke sdělení, zda ve svém odvolání mínil podat námitku podjatosti JUDr. Anně Hradilové nebo všem členkám senátu 1 VSOL. Byl poučen o náležitostech řádné námitky podjatosti a o tom, jak má vady námitky podjatosti odstranit. Současně byl poučen, že nebude-li námitka podjatosti ve stanovené lhůtě doplněna, soud k ní nebude přihlížet. Výzva byla dlužníkovi doručena dne 30.9.2016.

Na tuto výzvu dlužník nereagoval, odvolací soud proto nařídil odvolací jednání na den 9.11.2016, neboť k námitkám podjatosti vznesené dlužníkem JUDr. Petře Kostelňákové Petříkové a JUDr. Anně Hradilové pro vady nepřihlížel v souladu s ustanovením § 15a odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 43 odst. 2 o.s.ř.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že -insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka dne 9.11.2015, v němž tvrdil celkovou výši dluhů 1.399.314 Kč, že dlužník Rudolf Kneifel pobírá invalidní důchod ve výši 8.438 Kč a dlužnice Iveta anonymizovano je zaměstnána u DAS Czech Republic s.r.o. s výdělkem 12.950 Kč. Dlužník se domáhal řešení svého úpadku oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, neboť je vlastníkem rodinného domu a pozemku zapsaného na LV č. 418 pro k.ú. Vražné u Oder a pozemků zapsaných na LV č. 123 pro k.ú. Vražné u Oder. -Dne 25.11.2015 č.d. A-5 soud rozhodl o úpadku dlužníka a povolil oddlužení. -Insolvenční správkyně JUDr. Jana Kudrnová, Ph.D. ve zprávě o činnosti ze dne 4.2.2016 č.d. B-2 oznámila výši přihlášených pohledávek dlužníka 1.475.532,69 Kč, zajištěné pro částku 1.156.146,13 Kč, nezajištěné pro částku 316.886,56 Kč, popřené insolvenčním správcem do výše 4.359 Kč a dlužníkem do výše 1.473.033,19 Kč. Příjem dlužnice činí 13.985 Kč a příjem dlužníka 8.478 Kč. Ohledně majetku dlužníka byly zjištěny nemovitosti zapsané na LV č. 418 a LV č. 123 pro k.ú. Vražné, které insolvenční správkyně ocenila na částku 409.000 Kč. Ve spise je založen znalecký posudek na částku 1.116.000 Kč. Dům je však dle správkyně v dezolátním stavu a prodejný za výrazně nižší částku. -Na přezkumném jednání dne 16.2.2016 č.d. B-3 dlužník popřel v plné výši všechny vykonatelné i nevykonatelné pohledávky. -Usnesením ze dne 7.4.2016 ( B-4), které nabylo právní moci dne 7.4.2016, soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, které bude probíhat od května 2016 do dubna 2021, plátcům mzdy dlužníka uložil provádět srážky ze mzdy ve stejném rozsahu jako při výkonu rozhodnutí pro uspokojení přednostní pohledávky a tyto zasílat insolvenční správkyni JUDr. Janě Kudrnové, Ph.D., a stanovil poměr uspokojení přihlášených věřitelů. -Podáním ze dne 12.4.2016 insolvenční správkyně dala podnět k postupu podle § 418 odst. 3 zákona IZ, neboť obdržela informaci, že dlužník Rudolf Kneifel v insolvenčním návrhu zatajil, že kromě invalidního důchodu pobírá náhradu za ztrátu na výdělku od DIAMO, státní podnik, odštěpný závod ODRA, a to ve výši 7.226 Kč měsíčně. Dle názoru insolvenční správkyně tak lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. Ke zprávě připojila přípis DIAMO, státní podnik o vyplacených náhradách za ztrátu na výdělku dlužníku Rudolfu Kneiflovi. Dlužník o těchto příjmech správce neinformoval a neuvedl je v insolvenčním návrhu. -Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 21.4.2016 se insolvenční správkyně domáhala vydání předběžného opatření, kterým bude uloženo Finančnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územnímu pracovišti ve Fulneku, deponovat plnění vzniklé přeplatkem na vyúčtování daně z příjmu fyzických osob až do rozhodnutí o návrhu na zrušení schváleného splátkového kalendáře, které odůvodnila tím, že provedla vlastní šetření a zjistila, že dlužník pobírá od DIAMO, státní podnik, odštěpný závod ODRA, náhradu za ztrátu na výdělku v měsíční výši 7.226 Kč, dále obdržel od státního podniku DIAMO doplatky náhrady mzdy dne 7.4.2015 ve výši 204.343 Kč, dne 14.8.2015 ve výši 198.403 Kč a v září 2015 ve výši 10.502 Kč. Dlužník tak v insolvenčním návrhu zatajil příjem i obdržené náhrady, a to i při jednání se správkyní. Protože není postaveno najisto, zda bude pokračováno v oddlužení splátkovým kalendářem nebo bude prohlášen konkurs na majetek dlužníka, je důvodná obava, že pokud by byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs, nemusí již dlužník s případným přeplatkem na vyúčtování daně z příjmů fyzických osob disponovat a ostatním věřitelům by vznikla škoda. -Soud prvního stupně usnesením ze dne 25.4.2016 č.d. B-8 nařídil předběžné opatření, kterým uložil Finančnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územnímu pracovišti ve Fulneku povinnost deponovat plnění vzniklé přeplatkem na vyúčtování daně z příjmu fyzických osob až do rozhodnutí o návrhu na zrušení schváleného splátkového kalendáře. -Na jednání dne 24.5.2016 nařízeném dle § 418 odst. 4 IZ byl dlužník poučen ve smyslu § 418 odst. 3 IZ o možnosti zrušení oddlužení a řešení úpadku konkursem. Dlužník Rudolf Kneifel na dotaz soudu, zda zatajil příjem od DIAMO, státní podnik, uvedl, že se nebude k ničemu vyjadřovat. Insolvenční správkyně navrhla zrušit schválené oddlužení a řešit úpadek konkursem. -Odvolací soud usnesením ze dne 7.6.2016 č.j 1VSOL 703/2016-B-17 rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření potvrdil. Na tomto skutkovém základě vydal soud prvního stupně napadené rozhodnutí.

Odvolací soud z připojeného přípisu DIAMO, státní podnik zjistil, že dlužníkovi je poskytována náhrada za ztrátu na výdělku v souvislosti s pracovním úrazem ze dne 2.1.1989. Nárok byl přiznán rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č.j. 85C 32/2012-291 za období od 1.7.2011 do 30.11.2014 ve výši 204.343 Kč, která mu byla vyplacena dne 7.4.2015. Dále byla dlužníkovi rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č.j. 16Co 88/2015-328 ze dne 2.7.2015 přiznána náhrada na ztrátu na výdělku za období od 1.7.2011 do 30.11.2014, dále od 1.12.2014 do 30.6.2015, včetně úroku z prodlení ve výši 198.403 Kč, která mu byla vyplacena dne 14.8.2015. Od září 2015 do února 2016 byla dlužníkovi vyplácena pravidelná renta ve výši 8.396 Kč měsíčně a od března 2016 pobírá pravidelnou měsíční rentu ve výši 7. 226 Kč.

Podle ustanovení § 418 odst. 3 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr.

Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ stanoví, že insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Výkladem ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ IZ se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval, přičemž ve svém usnesení ze dne 17.6.2015, sen. zn. 29 NSČR 47/2013-49 (KSBR 37 INS 13037/2012) tyto své (judikatorně ustálené) závěry shrnul takto:

1/ Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, bude vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněné pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

2/ Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ), je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené s dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová [o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle § 399 odst. 1 IZ se zdůrazněnou povinností (v § 399 odst. 2 IZ) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu)], není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku (R 112/2012).

3/ Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a/ IZ poctivý záměr, trvá po celou dobu oddlužení (i po schválení oddlužení); po celou tuto dobu je poctivost dlužníkova záměru při oddlužení povinen zkoumat insolvenční soud a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 86/2013 )].

4/ Není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud i jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení (R 112/2012, usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 22/2012). 5/ Dlužník je povinen uvést v seznamu majetku veškerý svůj majetek. Hodnocení, zda jde o majetek zpeněžitelný v insolvenčním řízení, není na dlužníku. Jinak řečeno, dlužníkova subjektivní představa, že určitý majetek, jenž je obecně (druhově) vnímán jako majetek hodnotný, má nulovou hodnotu, se může promítnout v seznamu majetku v údaji o dlužníkem odhadované hodnotě majetku, nikoli tak, že dlužník tento majetek v seznamu majetku pomine (R 86/2013).

6/ V tom, že dlužník v seznamu závazků zamlčel některé své věřitele a že v seznamu svého majetku neoznačil část svého majetku, spatřuje Nejvyšší soud vzorový příklad toho, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr (R 86/2013).

V usnesení ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009 (R 14/2012) Nejvyšší soud dále formuloval závěr, že nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení lze dovozovat z různých jednání dlužníka. Může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka apod.

V usnesení ze dne 30.4.2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010 (R 86/2013) Nejvyšší soud dále zdůraznil, že možnost insolvenčního soudu zkoumat, zda dlužník navrženým oddlužením sledoval nepoctivý záměr, není omezena na včasnost nebo účinnost námitek věřitelů proti schválení oddlužení (pozn. § 403 odst. 2 IZ) ani na dobu do rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení; těmito otázkami se lze zabývat (pro účely posouzení, zda je důvod zrušit schválené oddlužení dle § 418 odst. 1 písm. a) IZ v rozhodném znění) i po schválení oddlužení. Již z dikce § 395 odst. 1 písm. a/ IZ je zřejmé, že ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (jenž má po skončení insolvenčního řízení vyústit v rozhodnutí, jímž bude dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů) je zásada poctivosti dlužníka a zodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Proto je otázka poctivosti dlužníkových záměrů a otázka, zda dlužník v insolvenčním řízení nekoná lehkomyslně či nedbale, zkoumána nejen při povolení oddlužení, nýbrž i při posouzení, zda má být oddlužení schváleno (§ 405 odst. 1 IZ), ale (dokonce) i po skončení insolvenčního řízení coby důvod pro odejmutí přiznaného osvobození od placení zbytku dluhů (§ 417 odst. 1 IZ).

Podle § 205 odst. 1 IZ jestliže insolvenční návrh podal dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení.

Podle § 206 odst. 1 písm. a), h) a i) IZ není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, majetkovou podstatu podle § 205 tvoří zejména peněžní prostředky, dlužníkovy peněžité i nepeněžité pohledávky, včetně pohledávek podmíněných a pohledávek, které dosud nejsou splatné, dlužníkova mzda nebo plat, jeho pracovní odměna jako člena družstva a příjmy, které dlužníkovi nahrazují odměnu za práci, zejména důchod, nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, stipendia, náhrady ucházejícího výdělku, náhrady poskytované za výkon společenských funkcí, podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci,

Podle § 299 odst. 1 o.s.ř. platí, že ustanovení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy se použijí i na výkon rozhodnutí srážkami z platu, z odměny z dohody o pracovní činnosti, z odměny za pracovní nebo služební pohotovost, z odměny členů zastupitelstva územních samosprávných celků a z dávek státní sociální podpory a pěstounské péče, které nejsou vyplaceny jednorázově. Srážky se dále provádějí z příjmů, které povinnému nahrazují odměnu za práci nebo jsou poskytovány vedle ní, jimiž jsou mimo jiné i náhrada mzdy nebo platu, úrazový příplatek, úrazové vyrovnání a úrazová renta.

V přezkoumávaném případě je mimo jakoukoliv pochybnost, že dlužník jak v insolvenčním návrhu spojeném se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, tak při jednání s insolvenčním správcem a při přezkumném jednání soudu, neuvedl všechny své příjmy, když při nejmenším zatajil pravidelnou rentu, kterou pobírá od DIAMO, státní podnik v aktuální měsíční výši 7. 226 Kč. Dlužník přitom navrhoval jako výhodnější řešení úpadku oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, neboť je vlastníkem rodinného domu a pozemku zapsaného na LV č. 418 v k.ú. Vražné u Oder a pozemku zapsaného na LV č. 123 pro k.ú. Vražné u Oder, tedy majetku, který má dle insolvenční správkyně pro svůj dezolátní stav hodnotu 409.000 Kč. Výše přihlášených pohledávek zajištěných věřitelů do insolvenčního řízení dlužníka přitom dosáhla částky 1.156.146,13 Kč a výše přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů dosáhla částky 316.886,56 Kč.

Poté, co po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře vyšly najevo uvedené příjmy, nejenže dlužník nevysvětlil, proč je neuvedl, ale z jeho přípisů je zřejmé, že tak jednal vědomě. Dlužník klame, pokud náhradu za ztrátu na výdělku označil za příjem nejistý, neboť náhrady mu byly přiznány pravomocným soudním rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě č.j. 85C 32/2012-291 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č.j. 16Co 88/2015-328 ze dne 2.7.2015, které je vykonatelné. Povinný z těchto rozhodnutí poskytuje dlužníku náhrady dobrovolně, mimo exekuci. Jedná se tedy o příjem jistý a pravidelný.

Podle shora citovaných ustanovení § 205 a 206 IZ ve spojení s § 299 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jak náhrady na ztrátu na výdělku, tak renta náleží do majetkové podstaty dlužníka a ve světle citovaného rozhodnutí sp. zn. 29 NSČR 45/2010 dlužník byl povinen přiznanou rentu uvést již ve svém insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení. Pokud tak neučinil a i v odvolacím řízení se intenzivně, až hrubě, brání zařazení tohoto majetku do své majetkové podstaty, je věcně správný závěr soudu prvního stupně o nepoctivém záměru dlužníka již při podání insolvenčního návrhu. Tím, že dlužník vědomě neuvedl všechny své příjmy, z nichž by byl schopen uspokojit pohledávky přihlášených věřitelů, hodlal tak poškodit věřitele poskytnutím nižšího plnění v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře. Takové jednání dlužníka je v rozporu se zásadami insolvenčního řízení upravených v § 5 IZ, z nichž odvolací soud zdůrazňuje požadavek na co nejvyšším uspokojení věřitelů.

Věcně správný je proto závěr soudu prvního stupně, že jsou dány důvody pro zrušení schváleného oddlužení podle ust. § 418 odst. 3 IZ.

Podle § 394a odst. 3 IZ manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka.

Protože manželé Rudolf a Iveta Kneiflovi podali insolvenční návrh spojený se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, považují se za jediného dlužníka. S ohledem na toto postavení dlužníka-manželů tak důsledky jejich jednání, v daném případě porušení povinností ze strany jednoho z manželů, mají dopady na oba manžele společně. Jsou-li dány důvody pro zrušení schváleného oddlužení, je oddlužení zrušeno oběma manželům, a na oba je následně prohlášen konkurs. Úprava společného konkursu v zákoně absentuje, proto se přiměřeně použijí všechna ustanovení o konkursu, který je veden pouze na jednoho dlužníka.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně ve výroku I., kterým bylo zrušeno schválené oddlužení, a ve výroku II., kterým byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka, potvrdil jako věcně správný.

Podle § 314 odst. 1 písm. a) IZ o nepatrný konkurs jde, jestliže dlužníkem je fyzická osoba, která není podnikatelem. Podle § 314 odst. 4 IZ proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 není odvolání přípustné, musí však být vždy odůvodněno.

Podle § 218 písm. c) o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

Podle § 218 písm. c) o.s.ř. ve spojení s § 314 odst. 4 IZ odvolací soud odmítl odvolání dlužníka do výroku IV., kterým bylo rozhodnuto, že konkurs dlužníka bude řešen jako nepatrný, neboť proti tomuto výroku není odvolání přípustné.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pouze pokud na základě podaného dovolání dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ), přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení tohoto usnesení.

V Olomouci dne 9. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu