1 VSOL 980/2014-A-17
KSBR 24 INS 6714/2014 1 VSOL 980/2014-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Michala Čermáka, nar. 25. prosince 1978, bytem Uhřínov 101, PSČ 594 41, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 24 INS 6714/2014, o insolvenčním návrhu navrhovatele-věřitele Jiřího Veselého, nar. 17. června 1985, bytem Velké Meziříčí, Bezručova 1552/10, PSČ 549 01, rozhodl o odvolání navrhovatele ze dne 4.8.2014 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. července 2014, č.j. KSBR 24 INS 6714/2014-A-12,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. července 2014, č.j. KSBR 24 INS 6714/2014-A-12, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil insolvenčnímu navrhovateli Jiřímu Veselému, aby ve stanovené lhůtě zaplatil na označený účet soudu nebo v hotovosti v jeho pokladně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech uvedl, že na základě insolvenčního návrhu navrhovatele bylo zahájeno insolvenční řízení, v němž se navrhovatel domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka. Insolvenční soud v souladu s citovaným ust. § 108 IZ uložil navrhovateli zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť z obsahu spisu zjistil, že je to nutné ke krytí budoucích nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak, neboť ke dni vydání tohoto usnesení není insolvenčnímu soudu známo, zda dlužník disponuje pohotovými finančními prostředky ke krytí počátečních nákladů insolvenčního správce (dále je též správce ) a nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje hradil správce z vlastních prostředků a následně, aby byly hrazeny z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Brně. Výši zálohy insolvenční soud určil v maximální možné částce 50.000 Kč, neboť má umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku dlužníka a současně je zárukou pro úhradu jeho odměny a výdajů, pokud by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty. Přitom minimální odměna insolvenčního správce dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., činí při konkursu 45.000 Kč, kromě toho dle § 2a uvedené vyhlášky náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000 Kč, nejvýše však 1.000.000 Kč. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášených pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč. Pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, a to tehdy, nelze-li je uhradit z majetkové podstaty či ze složené zálohy.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání, v němž namítal nedostatečná zjištění, tedy vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dále uvedl, že se domáhá zjištění úpadku dlužníka, přičemž z jeho insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužník má více věřitelů a jen vůči navrhovateli má závazek v celkové výši 1 mil. Kč. Z ustanovení § 108 IZ přitom vyplývá, že insolvenční soud může uložit navrhovateli zaplatit zálohu, je-li to nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak a v této souvislosti zákonodárce rozhodnutí o zaplacení zálohy ponechal na soudcovském uvážení, aniž by vyžadoval placení zálohy paušálně. Uložením povinnosti zaplatit zálohu zákon sleduje několik cílů. Především, aby v případě, pokud v majetkové podstatě zatím nejsou k dispozici žádné finanční prostředky, byla umožněna činnost správce a aby byla ztížena možnost podávání šikanozní návrhů. Uvedené ustanovení dává soudu možnost, nikoliv povinnost, úhradu zálohy po navrhovateli žádat. V daném případě, dle odůvodnění napadeného usnesení byla navrhovateli uložena povinnost zaplatit zálohu proto, že soudu není známa existence jakéhokoliv majetku dlužníka. Jde však o nesprávný závěr, resp. soud neprovedl veškeré důkazy, které provést mohl a měl. Navrhovateli je známo, že dlužník a jeho manželka Marcela Čermáková mají ve společném jmění manželů nemovitý majetek a to dům č. p. 101 na pozemku st. p. č. 153, pozemek st. p. č. 153, dále pozemek p. č. 165/4, vše zapsáno na LV č. 293, vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Velké Meziříčí, pro obec Uhřínov, k.ú. Uhřínov u Velkého Meziříčí. Přestože je v katastru jako vlastník zapsán jen dlužník, spolu s manželkou nemovitosti nabyli za trvání manželství. Proto nemovitosti patří do majetkové podstaty dlužníka a odvolatel podotýká, že na majetek manželky dlužníka je rovněž vedeno před Krajským soudem v Brně insolvenční řízení pod sp. zn. KSBR 47 INS 9065/2014, v řízeních obou dlužníků tak dojde k vypořádání zaniklého společného jmění manželů, ke zpeněžení majetku a následně k rozdělení výtěžku zpeněžení. Z toho je zřejmé, že dlužník vlastní dostatečný majetek a není tedy důvod ukládat navrhovateli zaplacení zálohy, zvláště v tak vysoké výši. Z uvedených důvodů navrhovatel žádá, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle § 7 IZ v nyní platném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání, dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné.

Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že insolvenčním návrhem navrhovatele bylo dne 12.3.2014 zahájeno předmětné insolvenční řízení ve věci dlužníka, navrhovatel v něm tvrdí, že má za dlužníkem od 5.1.2012 splatnou pohledávku v celkové výši 1 mil. Kč (z titulu směnky vlastní, vystavené dlužníkem, avalované za výstavce Marcelou Čermákovou), označil dalšího věřitele dlužníka, kterým je Ing. František Šikl, s tím, že posledně jmenovaný má za dlužníkem od 31.1.2011 splatnou pohledávku ve výši 2.100.000 Kč. Z uvedeného navrhovatel dovodil, že dlužník je v úpadku dle ust. § 3 odst. 1 IZ z důvodu platební neschopnosti, proto se domáhá zjištění úpadku dlužníka. Ke svému návrhu navrhovatel doložil kopii směnky a současně soudu doručil i přihlášku pohledávek. Lze proto uzavřít, že insolvenční návrh věřitele je projednatelný.

Dále ze spisu vyplývá, že usnesením ze dne 17.3.2014 (A-4) soud prvního stupně uložil dlužníku, aby se jednak ve stanovené lhůtě vyjádřil k návrhu věřitele a aby mj. předložil seznam svého majetku a závazků. Podáním ze dne 10.4.2014 věřitel Ing. František Šikl na výzvu soudu potvrdil, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 2.100.000 Kč ze směnky vlastní, splatné 31.3.2011. K žádosti dlužníka (ze dne 17.4.2014, A-8 a následně ze dne 12.6.2014, A-10) soud prvního stupně naposledy usnesením ze dne 20.6.2014 (A-11) prodloužil dlužníku lhůtu ke splnění povinností stanovených v usnesení ze dne 17.3.2014 a to do 15.8.2014 a dne 28.7.2014 vydal soud prvního stupně nyní odvoláním napadené usnesení, kterým uložil navrhovateli zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Ze spisu dále vyplývá, že dlužník dosud, tedy ani v prodloužené lhůtě, žádnou z uložených povinností nesplnil, především nepředložil soudu seznam svého majetku a závazků.

Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 47 INS 9065/2014 odvolací soud dále zjistil, že k návrhu navrhovatele Jiřího Veselého bylo dne 1.4.2014 zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužnice Marcely Čermákové, v němž navrhovatel tvrdil vůči této dlužnici svou splatnou pohledávku 1 mil. Kč z titulu směnky, označil dalšího věřitele Ing. Františka Šikla se splatnou pohledávkou 2.100.000 Kč. Na základě výzvy soudu ze dne 7.5.2014 (A-4) rovněž dlužnice Marcela Čermáková podáním ze dne 11.6.2014 požádala o prodloužení lhůty k předložení požadovaných seznamů, které ani v následujícím řízení nepředložila. Po té co insolvenční soud ve věci nařídil jednání na 4.9.2014, podáním doručeným soudu 3.9.2014, vzal navrhovatel vůči dlužnici svůj insolvenční návrh (bez bližšího zdůvodnění) zpět; usnesením ze dne 5.9.2014 (A-13) soud řízení zastavil, toto (dosud nepravomocné) usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku 9.9.2014, dlužnici bylo doručeno 24.9.2014 a navrhovateli dne 11.9.2014.

Dlužno dále dodat, že odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že k návrhu věřitele Ing. Františka Šikla bylo vůči dlužníku Michalu Čermákovi zahájeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 24 INS 18237/2013 insolvenční řízení, které však bylo pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení usnesením ze dne 17.2.2014 (A-22) pravomocně zastaveno. K návrhu věřitele Ing. Františka Šikla bylo rovněž u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 24 INS 18234/2013 zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužnice Marcely Čermákové, které však bylo pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení usnesením ze dne 4.3.2014 (A-22) pravomocně zastaveno.

Nahlédnutím do katastru nemovitostí odvolací soud zjistil, že údaje věřitele ohledně nemovitého majetku dlužníka, jak byl specifikován shora, jsou s největší pravděpodobností správné, dlužník je veden jako jejich výlučný vlastník; zda tyto nemovitosti spadají do společného jmění dlužníka a jeho manželky, však nelze dle těchto dostupných informací posoudit (i přes existující seznam majetku ze dne 16.9.2013, který ve věci sp. zn. KSBR 24 INS 18234/2013 předložila dlužnice Marcela Čermáková).

Na základě všech shora uvedených zjištění lze s určitou pravděpodobností předpokládat, že v dalším řízení bude možno rozhodnut o úpadku dlužníka a nelze vyloučit ani to, že jeho úpadek bude řešen konkursem. Jelikož kromě nemovitého majetku se nepodařilo zjistit, zda dlužník má i jiný majetek a především pohotové finanční prostředky, které jsou nezbytné pro počáteční činnost insolvenčního správce, pak soud prvního stupně nepochybil, pokud přistoupil ke stanovení povinnosti navrhovateli zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Nutno zdůraznit, že v této fázi řízení (kdy uložit zálohu lze jen do rozhodnutí o úpadku) nelze spekulovat nad tím, jakou hodnotu mají nemovitosti dlužníka (jež případně spadají do společného jmění manželů) a především kdy a za jakou částku budou zpeněženy. Jinými slovy, skutečný rozsah a hodnotu majetku bude zjišťovat v případě zjištění úpadku dlužníka až insolvenční správce, který musí zajistit především jejich ocenění a teprve následně jejich případné zpeněžení.

Odvolací soud proto souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě je složení zálohy v požadované maximální výši potřebné, neboť tato částka (hotovost) poslouží ustanovenému insolvenčnímu správci bezprostředně po rozhodnutí o úpadku dlužníka k úhradě hotových výdajů správce, souvisejících s vyhledáváním a oceněním majetku dlužníka, správci dále vzniknou náklady na cestovném, poplatcích, archivaci, apod. Jak správně poukázal soud prvního stupně, složená záloha je rovněž zárukou pro úhradu odměny insolvenčního správce (§ 38 odst. 2 IZ) pro případ, že majetek dlužníka se nezdaří zjistit a zpeněžit v potřebném rozsahu, přičemž je nutno připomenout, že jen odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem činí, je-li zpeněžováno, minimálně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., v platném znění).

Dále je třeba připomenout, že nebude-li zaplacená záloha správcem spotřebována, tzn., že hotové výdaje a odměna správce, včetně ostatních nákladů tohoto insolvenčního řízení, budou plně kryty z výtěžku zpeněžení majetku dlužníka, pak bude záloha, či její zbylá část, navrhovateli vrácena (jde o pohledávku za podstatou-§ 108 odst. 4, § 168 odst. 1 písm. d/ IZ).

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, a to včetně výše stanovené zálohy. Proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. d/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; navrhovateli a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 30. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu