1 VSOL 978/2014-A-17
KSBR 24 INS 14555/2014 1 VSOL 978/2014-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníků a) Víta Derganze, nar. 30. listopadu 1980 a b) Yvony Derganzové, nar. 2. června 1971, oba bytem Hustopeče, Dukelské nám. 2/2, PSČ 693 01, oba zastoupeni JUDr. Natašou Láníčkovou, advokátkou, se sídlem Hustopeče, Bratislavská 25, PSČ 693 01, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 24 INS 14555/2014, o insolvenčních návrzích dlužníků a jejich společném návrhu na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníků ze dne 12.8.2014 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. srpna 2014, č.j. KSBR 24 INS 14555/2014-A-12

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. srpna 2014, č.j. KSBR 24 INS 14555/2014-A-12, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 389 odst. 1, odst. 2, § 390 odst. 3, § 393 odst. 3, § 392 odst. 1, § 396 odst. 1 a § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníkům, aby ve stanovené lhůtě zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč a to na označený účet soudu nebo v hotovosti v jeho pokladně.

V důvodech uvedl, že dlužnici podali dne 27.5.2014 insolvenční návrhy, jimiž se domáhali vydání rozhodnutí o svém úpadku a s insolvenčními návrhy spojili společný návrh na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 6.6.2014, č. j. KSBR 24 INS 14555/2014-A-6 soud vyzval dlužníky, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení doplnili svůj návrh na povolení oddlužení o označení závazků, které vznikly v souvislosti s jejich podnikáním, aby předložili souhlas těchto věřitelů s řešením jejich úpadku oddlužením a dále, aby předložili souhlas věřitelů ČR-Česká správa sociálního zabezpečení, Okresní správa sociálního zabezpečení Břeclav, SYNOT TIP, a.s. a ČR-Finanční úřad pro Jihomoravský kraj s tím, že jejich pohledávky budou řešeny oddlužením. Dlužníci na základě této výzvy předložili vyjádření věřitelů Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví a ČR-České správy sociálního zabezpečení, kteří výslovně nesouhlasí s tím, aby jejich pohledávky byly řešeny v rámci oddlužení dlužníků. Vzhledem k nesouhlasu uvedených věřitelů, jejichž pohledávky vznikly v souvislosti s podnikáním dlužníků a za situace, kdy se současně nejedná o zajištěné závazky, ani o závazky, které zůstaly neuspokojeny po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníků podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d) IZ, soud prvního stupně uzavřel, že společný návrh na povolení oddlužení dlužníků bude nutno odmítnut a jejich úpadek bude třeba řešit prohlášením konkursu na jejich majetek. Z těchto důvodů považuje soud prvního stupně za nutné, aby dlužníci zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť s ohledem na skladbu majetku dlužníků, kteří mají ve vlastnictví toliko movité věci v odhadované hodnotě cca 15.000 Kč, je to pro další řízení třeba ke krytí nákladů insolvenčního řízení, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. V další části odůvodnění soud prvního stupně vyložil dlužníkům smysl a účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a odůvodnil rovněž i její požadovanou výši.

Proti tomuto usnesení podali dlužnici včasné odvolání. Namítli, že s úhradou zálohy nesouhlasí s ohledem na skutečnost, že v současné době nemají dostatek finančních prostředků a dále, že ze seznamu jejich majetku vyplývá, že vlastní movité věci v odhadované hodnotě cca 15.000 Kč. Dle jejich názoru se v jejich případě jedná o krajní případ, proto odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce by měl hradit stát, když toho nelze dosáhnout z majetkové podstaty či ze složené zálohy. Navrhli zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání, dospěl k závěru, že odvolání dlužníků není důvodné.

Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že dlužnici se insolvenčním návrhem, spojeným s návrhem manželů na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 27.5.2014, který na výzvu soudu doplnili, domáhají zjištění jejich úpadku a povolení společného oddlužení manželů formou splátkového kalendáře. V návrhu a v předložených seznamech závazků uvedli, že:-mají 16 věřitelů, vůči nim 36 splatných nezajištěných závazků v celkové výši 3.187.310 Kč, z toho je 8 závazků vykonatelných, tyto závazky nejsou schopni hradit,-mají vyživovací povinnost vůči nezletilému synovi (nar. 21.2.2010),-dlužník ad a) v současné době pracuje u firmy MOSS logistics s.r.o., kde jeho čistý měsíční příjem, včetně diet, činí cca 35.000 Kč dlužnice ad b) pracuje u firmy Penny Market s.r.o. a její čistý měsíční příjem činí 15.000 Kč, vzhledem k nízkým životním nákladům jejich rodiny jsou schopni ze svých platů pro oddlužení hradit měsíčně 17.000-23.000 Kč, za dobu 5 let jsou tak schopni dle jejich tvrzení uhradit svým nezajištěným věřitelům více než 30% jejich pohledávek. Z návrhu a z doložených listin dále vyplývá, že v minulosti oba dlužníci podnikali, že některé jejich závazky (dle seznamu závazků doručeném soudu 8.6.2014, č.d. A-7 v počtu 11) vzešly z tohoto podnikání a ze seznamu majetku je zřejmé, že dlužnici mají ve společném jmění manželů toliko movité věci v odhadované ceně cca 15.000 Kč.

Z doložených vyjádření věřitelů-Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví,-ČR-České správy sociálního zabezpečení, Okresní správy sociálního zabezpečení Břeclav, vůči nimž (mimo jiné) mají dlužníci nezajištěné závazky vzešlé z jejich podnikání, vyplývá, že tito dva věřitelé výslovně nesouhlasí s tím, aby jejich pohledávky byly řešeny v rámci oddlužení dlužníků; naproti věřitel Československá obchodní banka, a.s. vyslovila s oddlužením dlužníků souhlas a dlužníky označení věřitelé E.ON Česká republika, s.r.o., Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště v Hustopečích a OSA-Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s. na dotaz dlužníků sdělili, že za dlužníky neevidují pohledávky.

Podle ust. § 389 odst. 1 IZ platí, že dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (pozn. ať již jde o podnikatele či osobu, která podnikání fakticky ukončila).

Ustanovení § 394a odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) stanoví, že manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, mohou tento návrh podat společně. Pro posouzení, zda jde o osoby oprávněné podat společný návrh manželů na povolení oddlužení, je rozhodné, zda jde o manžele ke dni, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu

Podle § 389 odst. 2 IZ dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Ustanovení § 396 IZ stanoví, že jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Konečně ust. § 108 IZ v nyní platném znění stanoví, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2).

Odvolací soud především konstatuje, že insolvenční návrh dlužníků, včetně společného návrhu manželů na povolení oddlužení, je projednatelný a vyplývá z něj, že dlužníci jsou v úpadku (§ 3 odst. 1, odst. 2 IZ), neboť mají více věřitelů, vůči nim mají závazky po splatnosti déle jak 30 dnů, které nejsou schopni hradit, neboť řadu z nich nehradí déle jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Odvolací soud však souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě dlužníci podmínky pro povolení oddlužení nesplňují s ohledem na jejich závazky z podnikání. I když s účinností od 1.1.2014 insolvenční zákon připouští, aby soud povolil oddlužení i fyzické osobě, která je podnikatelem (případně již nepodniká, avšak má (i) závazky z podnikání), nicméně musí zde být splněny podmínky uvedené v ust. § 389 odst. 2 IZ; tzn., že pokud dlužník fyzická osoba má závazky z podnikání, pak s jeho oddlužením musí souhlasit nezajištěný věřitel, o jehož pohledávku (z podnikání dlužníka) jde. Takového souhlasu není třeba pouze v případě, jde-li sice o věřitele, který má pohledávku vůči dlužníku z podnikání, avšak jeho pohledávka je zajištěna (například zástavním právem na majetku dlužníka) nebo jde o pohledávku, která zůstala neuspokojena po skončení (předchozího) insolvenčního řízení, ve kterém soud zrušil konkurs pro nedostatek majetku nebo po splnění rozvrhového usnesení (§ 308 odst. 1 písm. c/ nebo d/ IZ). Ani jedna ze shora uvedených výjimek se však na dlužníky v projednávané věci nevztahuje, naopak dlužníci mají nezajištěné závazky vzešlé z podnikání nejméně vůči 3 věřitelům, přičemž dva z nich výslovně nesouhlasí s tím, aby jejich pohledávky vůči dlužníkům byly podrobeny režimu jejich oddlužení.

Proto, není-li zde souhlas všech věřitelů, vůči nimž mají dlužníci závazky z podnikání, již to je důvodem k tomu, aby návrh dlužníků na povolení oddlužení byl odmítnut, jako návrh podaný k tomu osobou neoprávněnou (§ 390 odst. 3 IZ), aniž bylo třeba se za této situace blíže zabývat tím, zda příjem dlužníků jejich oddlužení umožňuje, to je zda jsou jinak schopni ze svých příjmů podmínkám oddlužení (v daném případě splátkovým kalendářem) dostát. Jelikož v případě dlužníků nejde rovněž o případ popsaný v ust. § 308 odst. 1 písm. c) nebo d) IZ, proto pokud dlužníci na svém insolvenčním návrhu setrvají, s největší pravděpodobností soud prvního stupně sice rozhodne o jejich úpadku, avšak způsobem jeho řešení nebude oddlužení v žádné z jeho forem, nýbrž bude prohlášen konkurs na jejich majetek.

Je proto správný závěr soudu prvního stupně, že v přezkoumávaném případě je pro další řízení složení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a to v požadované maximální výši, potřebné (s ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužníků). Účel, smysl, včetně výše požadované zálohy dlužníkům podrobně vyložil již soud prvního stupně, proto odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí na tuto část odůvodnění napadeného usnesení zcela odkazuje. Nutno zdůraznit, že záloha na náklady insolvenčního řízení je potřebná především pro počáteční činnost insolvenčního správce a je rovněž zárukou úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce pouze v případě, pokud by prověřování majetkové situace dlužníků insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku, případně majetku v potřebném rozsahu a současně pokud by odměnu a hotové výdaje správce nebylo možno uhradit ze složené zálohy. Rovněž nelze přehlédnout, že pokud správce po prohlášení konkursu zpeněžuje (o čemž nelze v této fázi řízení spekulovat), pak jen jeho nejnižší odměna (dle citované vyhlášky soudem prvního stupně) činí 45.000 Kč.

Jelikož usnesení soudu prvního stupně je věcně správné, proto je odvolací dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Jen pro úplnost odvolací nad rámec shora uvedeného dodává, že z listin doposud předložených dlužníky vyplývá, že měsíční příjem dlužnice ad b) činí u nynějšího zaměstnavatele v průměru čistého 16.430 Kč, naproti tomu v případě dlužníka ad a) nebylo doloženo jeho tvrzení, že jeho příjem činí měsíčně čistého (včetně diet) cca 35.000 Kč. Naopak dle dosud doložených listin má tento dlužník čistý měsíční příjem toliko cca 14.496 Kč (za dobu březen-květen 2014), společný příjem obou manželů tak činí cca 33.926 Kč měsíčně. Z tohoto příjmu by však dlužnici nebyli schopni podmínkám oddlužení dostát (to je uhradit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30% za dobu 5 let), neboť z doposud doloženého příjmu po odpočtu nezabavitelných částek (s přihlédnutím ke vzájemné vyživovací povinnosti a vyživovací povinnosti k nezletilému synovi), by svým nezajištěným věřitelům byli schopni uhradit (a to i po odpočtu pohledávek tří shora uvedených věřitelů, kteří dlužníkům sdělili, že za nimi pohledávky neevidují) z celkové výše nezajištěných závazků v rozsahu cca 3.122.051 Kč toliko 12,69-13,24 %, podle toho, zda by ustanovený insolvenční správce byl či nebyl plátcem daně z přidané hodnoty. Proto není-li příjem dlužníka ad a) vyšší, a pokud by nedošlo k odmítnutí návrhu dlužníků na povolení oddlužení již z důvodu uvedeného shora, pak by bylo nutno jejich návrh na společné oddlužení zamítnout (§ 395, § 396 IZ).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. d/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 30. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu