1 VSOL 975/2013-A-12
KSOS 39 INS 7239/2013 1 VSOL 975/2013-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka MORAVSKOSLEZSKÉ PLYNÁRENSKÉ, a.s., identifikační číslo: 258 53 520, se sídlem Ostrava, Pobialova 14/819, PSČ 702 00, o insolvenčním návrhu věřitele Dezavi Cz s.r.o., identifikační číslo: 286 12 604, se sídlem Praha 1, Nové Město, Revoluční 1082/8, PSČ 110 00, rozhodl o odvolání věřitele Dezavi Cz s.r.o. ze dne 24.6.2013 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.3.2013, č.j. KSOS 39 INS 7239/2013-A-4

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.3.2013, č.j. KSOS 39 INS 7239/2013-A-4 se m ě n í takto:

Insolvenční návrh věřitele ze dne 14.3.2013 se n e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ust. 97 odst. 3, § 3 odst. 1, odst. 2, § 103 odst. 2, § 105 a § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), odmítl insolvenční návrh shora označeného věřitele ze dne 14.3.2013 (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V důvodech uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným soudu 14.3.2013 se navrhovatel domáhal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek s odůvodněním, že má za dlužníkem vykonatelné pohledávky v základní výši 2.000.000 Kč s příslušenstvím déle než 3 měsíce po splatnosti a to z kupní smlouvy ze dne 27.5.2003 uzavřené mezi právním předchůdcem navrhovatele a dlužníkem jako kupujícím. Pohledávka byla postoupena smlouvou ze dne 16.12.2005 na společnost B 2000 REAL a.s., která ji postoupila dále na společnost ADI spol. s.r.o., ta ji postoupila společnosti RETRO STAV CZECH s.r.o. a navrhovatel ji nabyl na základě smlouvy o postoupení ze dne 18.3.2010. Navrhovatel označil dalšího věřitele dlužníka se závazkem po splatnosti, pro který je vedeno exekuční řízení sp. zn. 49 EXE 11184/2010 a po dlužníkovi je vymáhána pohledávka České spořitelny a.s. ve výši 5.243.624 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 209.750 Kč.

Na základě těchto zjištění soud prvního stupně uzavřel, že i když navrhovatel ve svém insolvenčním návrhu popsal okolnosti vzniku svých pohledávek za dlužníkem a připojil listiny , které jeho pohledávku osvědčují, z jeho návrhu však nelze mít za osvědčené, že dlužník se nachází v úpadku. Navrhovatel pouze obecně uvádí, že dlužník má závazky vůči více věřitelům a tyto závazky není schopen plnit déle než 3 měsíce, když závazek dalšího věřitele je po dlužníkovi exekučně vymáhán na základě vykonatelného směnečného platebního rozkazu č.j. 3 Cm 323/2009-10, nicméně dle judikatorního rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2011, sp. zn. 29 NSČR 14/2011 musí věřitelský insolvenční návrh ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Navrhovatel sice v návrhu uvedl výši a titul pohledávky dalšího věřitele, údaj o splatnosti této pohledávky však chybí . Ze skutečnosti, že pro pohledávky dalších věřitelů byly nařízeny exekuce, ještě nelze učinit závěr o platební neschopnosti dlužníka. Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek není rovněž splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2009, sen.zn. 29 NSČR 7/2008). Samotná tvrzení navrhovatele v insolvenčním návrhu musí obsahovat veškeré skutečnosti, ze kterých soud může uzavřít, že jsou splněny podmínky pro zjištění úpadku dlužníka. Z podaného insolvenčního návrhu nelze mít za prokázáno, že dlužník je v platební neschopnosti pro některou z domněnek dle § 3 odst. 2 IZ, tedy že neplní své splatné závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti nebo že jeho závazky není možné uspokojit výkonem rozhodnutí nebo exekucí, a proto má soud prvního stupně za to, že insolvenční navrhovatel neuvedl rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly úpadek dlužníka. Soud prvního stupně proto postupoval dle ust. § 128 IZ a insolvenční návrh věřitele odmítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn poukazem na ust. § 146 odst. 3 IZ s tím, že dlužníkovi v souvislosti s vedením tohoto insolvenčního řízení dosud žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení (jež bylo navrhovateli doručeno 11.6.2013 a dlužníku 17.6.2013) podal navrhovatel včasné odvolání. Uvedl v něm, že rozhodnutí soudu prvního stupně napadá v celém jeho rozsahu a že své odvolání doplní po poradě se svým právním zástupcem. Nicméně své odvolání nedoplnil ani přes výzvu soudu prvního stupně usnesením ze dne 20.8.2013 (č.d. A-7), ve znění opravného usnesení ze dne 16.9.2013 (č.d. A-8), jež byla odvolateli doručena a to č.d. A-7 dne 22.8.2013 a č.d. A-8 dne 16.9.2013.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele je důvodné.

Předně odvolací soud konstatuje, že odvoláním odvolatele bylo nutno se zabývat přesto, že odvolatel své odvolání nedoplnil. Z obsahu jeho odvolání je však zřejmé, že rozhodnutí soudu prvního stupně, které je procesní povahy, napadá v celém jeho rozsahu a pokud jde o odvolací důvody, pak ty v případě rozhodnutí soudu procesní povahy, nejsou předepsány. Pokud jde o odvolací návrh, tím není odvolací soud vázán.

Ze spisu soudu prvního stupně se dále podává, že navrhovatel ve svém insolvenčním návrhu (doručeném soudu 14.3.2013) ohledně své tvrzené vykonatelné pohledávky uvedl, že společnost dlužníka (jako kupující) a společnost MOTORINVEST-EXPANDIA-GROUP, a.s. (jako prodávající) uzavřeli dne 27.5.2003 kupní smlouvu, jejímž předmětem byly nemovitosti v kat. úz. Kateřinky u Opavy, kupní cena činila 3 mil. Kč; dodatkem k této smlouvě ze dne 9.9.2004 byla stanovena splatnost kupní ceny do 30.1.2006. Společnost MOTORINVEST-EXPANDIA-GROUP, a.s. tuto svou pohledávku za dlužníkem smlouvou ze dne 16.12.2005 postoupila společnosti B 2000 REAL a.s., a ta ji postupní smlouvou ze dne 15.1.2009 postoupila v rozsahu 2 mil. Kč s příslušenstvím společnosti ADI, spol. s.r.o. Tato posledně uvedená společnost podala dne 30.1.2009 ke Sdružení rozhodců s.r.o. návrh na vydání rozhodčího nálezu, kterým se domáhala zaplacení 2 mil. Kč vůči dlužníku, řízení proběhlo před rozhodcem JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D. pod sp. zn. 15549/09; dne 25.1.2010 byl vydán rozhodčí nález, který je pravomocný a vykonatelný. Nicméně dne 1.2.2010 společnost ADI, spol. s r.o. postoupila tuto svou pohledávku společnosti RETRO STAV CZECH s.r.o., která ji smlouvou ze dne 18.3.2010 postoupila navrhovateli. Ohledně této pohledávky podal navrhovatel návrh výkon rozhodnutí; usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 4.5.2011, č.j. 49 EXE 11488/2011-20 byla vůči dlužníku nařízena exekuce a to ohledně jistiny 2 mil. Kč a dále příslušenství (úroků z prodlení od 31.1.2006) a rovněž ohledně nákladů řízení ve výši 150.594,80 Kč i nákladů exekuce. Exekuce vůči dlužníku nebyla dosud podle navrhovatele úspěšná, nebyla vymožena žádná částka. Navrhovatel v návrhu rovněž uvedl, že současně podává svou přihlášku pohledávek (je-li tomu tak, pak tato přihláška dosud nebyla v insolvenčním rejstříku insolvenčním soudem zveřejněna).

Navrhovatel v návrhu dále uvedl, že jest mu známo, že dlužník má další splatné závazky a to minimálně vůči věřiteli České spořitelně, a.s. K pohledávce tohoto věřitele uvedl, že usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 23.6.2010, č.j. 49 EXE 11184/2010-14 byla soudní exekutorka Mgr. Pavla Fučíková, Exekutorský úřad Ostrava, pověřena k vymožení pohledávky tohoto věřitele ve výši 5.243.624 Kč s příslušenstvím, které tvoří úroky z prodlení 6% z částky 4.581.349 Kč od 21.7.2009 do zaplacení a úrok z prodlení ve stejné výši z částky 644.855 Kč od 21.7.2009 do zaplacení a dále náklady řízení 209.750 Kč, jakož i náklady exekuce. Usnesení o nařízení exekuce bylo vydáno na základě exekučního titulu a to směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Ostravě dne 9.10.2009, pod č.j. 3 Cm 323/2009-10, pravomocný dne 30.10.2009 a dále na základě směnečného platebního rozkazu, vydaného stejným soudem dne 9.10.2009, pod č.j. 3 Cm 324/2009-12, který nabyl právní moci 30.10.2009.

Na základě shora uvedeného navrhovatel v návrhu tvrdí, že dlužník je v úpadku, protože má více věřitelů, vůči nimž má závazky po splatnosti a že je není schopen plnit, neboť je neplní déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti.

Na to vydal soud prvního stupně nyní odvoláním napadené usnesení.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční soud odmítne insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Jak již poukázal soud prvního stupně náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ustanovení § 103 odst. 1 a 2 IZ. To znamená, že kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, též skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh; není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být v návrhu označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce (v § 3 odst. 1 písm. c/ IZ ), ustanovení § 3 odst. 2 IZ dále stanoví vyvratitelnou domněnku, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže: a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Požadavek mnohosti věřitelů klade insolvenční zákon v § 3 odst. 3 také na úpadek ve formě dlužníkova předlužení. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník (právnická osoba nebo dlužník fyzická osoba podnikatel) více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.

Ze shora citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že i jiná osoba než dlužník je oprávněna domáhat se insolvenčním návrhem rozhodnutí o dlužníkově úpadku, pokud doloží, že je jeho věřitelem, tj. že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 97 odst. 3 a § 105 IZ) a teprve pokud navrhovatel tuto svoji legitimaci k podání insolvenčního návrhu prokáže, může se insolvenční soud zabývat tím, co je v dané fázi řízení jeho předmětem, totiž zkoumáním tvrzeného dlužníkova úpadku dle § 3 IZ.

Předpokladem úspěchu věřitele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka z důvodu insolvence (§ 3 odst. 1 IZ), což je i přezkoumávaný případ, je tedy především řádný insolvenční návrh. V něm musí věřitel uvést nejen dostatek tvrzení o existenci své či svých splatných pohledávkách za dlužníkem, nýbrž i tvrzení, které osvědčují úpadek dlužníka (§ 3 odst. 1, odst. 2 IZ). To znamená, že navrhovatel v něm musí jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, uvést nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada. Jde o závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2011, sp. zn. 29 NSČR 14/2011 (R 44/2012) a dále též v usnesení ze dne 21.12.2011, sp.zn. 29 NSČR 45/2011), jež jsou veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu.

V přezkoumávaném případě soud prvního stupně uzavřel, že insolvenční návrh věřitele je neprojednatelný, neboť v něm není uveden dostatek rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka.

S tímto závěrem se však odvolací soud neztotožňuje a to i s ohledem na závěry, jak jsou formulovány ve shora označených usneseních Nejvyššího soudu. Předně je nutno zdůraznit, že soud prvního stupně nepřihlédl ke všem v návrhu navrhovatele uváděným skutečnostem. Pokud by tak učinil, pak by zjistil, že navrhovatel nejenže tvrdí, že má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku ve výši nejméně 2 mil. Kč, splatnou od 31.1.2006, ale že za dlužníkem má rovněž pohledávku ve výši nejméně 5 mil. Kč další věřitel a to Česká spořitelna, a.s., a na základě zcela konkrétních faktů (soudní exekutor byl pověřen k vymožení pohledávky 5.243.624 Kč s příslušenstvím a to úrok z prodlení .od 21.7.2009, na základě směnečných platebních rozkazů) tvrdí, že v případě této banky se rovněž jedná o vykonatelnou pohledávku, která je splatná nejméně od 21.7.2009. Jelikož dlužník dle navrhovatele tvrzené pohledávky nehradí, z tohoto dovozuje, že dlužník není schopen hradit tyto závazky, protože je neplatí déle jak tři měsíce po lhůtě splatnosti. Není třeba zdůrazňovat, že ve smyslu ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ se jedná o vyvratitelnou domněnku. Nicméně pokud by se v dalším řízení na základě předložených listinných důkazů ukázalo, že tvrzení navrhovatele jsou pravdivá, pak jde o zcela konkrétní tvrzení, jež jsou způsobilá osvědčit, že dlužník je v úpadku z důvodu insolvence.

Odvolací soudu proto uzavírá, že závěry soudu prvního stupně nejsou správné a postup ve smyslu ust. § 128 odst. 1 IZ nebyl namístě.

Ze shora uvedených proto postupoval odvolací soud dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. v platném znění a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení odvolacího soudu. Tím byl odklizen rovněž i výrok soudu prvního stupně o nákladech řízení.

O nákladech řízení před soudem prvního stupně odvolací soud nově nerozhodoval a nerozhodoval ani o nákladech odvolacího řízení, neboť tímto usnesením odvolacího soudu řízení pro jeho účastníky nekončí.

V dalším řízení nic nebrání soudu prvního stupně, aby se insolvenčním návrhem věřitele zabýval věcně, nicméně předtím prověří, zda navrhovatel ke svému návrhu předložil i přihlášku svých pohledávek, která doposud ke dni rozhodnutí odvolacího soudu zveřejněna nebyla.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; navrhovateli a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 30. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu