1 VSOL 97/2014-A-10
KSBR 37 INS 75/2014 1 VSOL 97/2014-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka JALO TRANSPORTE s.r.o., identifikační číslo osoby: 283 17 858, se sídlem Prostějov, Za Olomouckou 4422, PSČ 796 01, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 37 INS 75/2014, o insolvenčním návrhu dlužníka, o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 17.1.2014 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. ledna 2014, č.j. KSBR 37 INS 75/2014-A-5,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. ledna 2014, č.j. KSBR 37 INS 75/2014-A-5, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 108 odst. 1 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníku, aby ve stanovené lhůtě zaplatil na označený účet soudu nebo v hotovosti v jeho pokladně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Podle odůvodnění se dlužník insolvenčním návrhem doručeným soudu 3.1.2014 domáhal rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek z důvodu jeho platební neschopnosti a předlužení. Dlužník označil závazky v celkové výši 2.598.017,40 Kč a 153 EUR, dle seznamu závazků jsou nejméně dva závazky dlužníka po splatnosti více než 3 měsíce a ze seznamu majetku se podává, že dlužník nemá žádný movitý či nemovitý majetek, má pohledávky vůči třem jeho dlužníkům ve výši 1.232.000 Kč a 5.520 EUR, nemá žádné zaměstnance.

Dále soud prvního stupně vyložil, jaký je účel zálohy na náklady insolvenčního řízení (umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti, překlenout prvotní nedostatek pohotových peněžních prostředků do doby, než bude možno majetkovou podstatu zpeněžit, např. poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné, náklady na zjišťování majetku dlužníka) a uzavřel, že jelikož dlužník dle návrhu nedisponuje pohotovými finančními prostředky a v tuto chvíli nelze odhadnout, za jakou částku a v jakém časovém horizontu by mohl být majetek dlužníka zpeněžen (jeho pohledávky), proto uložil dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši 50.000 Kč, neboť minimální odměna insolvenčního správce dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. při konkursu bez DPH činí 45.000 Kč (bez hotových výdajů). Pokud by odměna z důvodu nedostatku majetku v majetkové podstatě nemohla být uhrazena, nelze požadovat úhradu odměny insolvenčního správce státem.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Namítal, že nedisponuje pohotovými finančními prostředky, proto žádá odvolací soud, aby tuto skutečnost zohlednil a snížil zálohu na 30.000 Kč.

Především odvolací soud konstatuje, že po vydání napadeného usnesení byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů opět novelizován zákonem č. 294/2013 Sb., s účinností od 1.1.2014. Podle přechodného ustanovení v čl. II zák. č. 294/2013 Sb. platí, že zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (to je od 1.1.2014) platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle § 7 IZ v nyní platném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání, dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Pokud jde o skutková zjištění soudu prvního stupně, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, jde o zjištění správná a úplná, proto odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí na tato zjištění v celém rozsahu odkazuje. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud uzavírá, že insolvenční návrh dlužníka je projednatelný, vyplývá z něj, že dlužník je v úpadku z důvodu insolvence i předlužení a lze očekávat, že jeho úpadek bude řešen konkursem, jak to konečně i sám dlužník ve svém návrhu navrhoval. Nicméně z obsahu návrhu i ze seznamu majetku dále vyplývá, že dlužník nemá nemovitý ani movitý majetek, nemá žádné finanční prostředky, jen pohledávky vůči třem svým dlužníkům, o jejichž vymahatelnosti nelze v této fázi insolvenčního řízení spekulovat.

Ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 stanovilo, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinní zaplatit zálohu společně a nerozdílně

Podle § 108 odst. 1, odst. 2 IZ v nyní platném znění platí, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2).

Ze shora citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že novela insolvenčního zákona, jež je účinná od 1.1.2014, nemá na projednávanou věc žádný vliv. I nadále platí, že lze po insolvenčním navrhovateli, včetně dlužníka, zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadovat, pokud tyto prostředky, zejména na počáteční činnost insolvenčního správce, nelze zajistit jinak, což je i případ dlužníka v projednávané věci.

Dále odvolací soud v této souvislosti poukazuje na ust. § 144 IZ v nyní platném znění, které stanoví, že insolvenční návrh nelze zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé.

Za dané situace dospěl odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně k závěru, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v přezkoumávaném případě nutné a to včetně požadované výše, neboť v případě, že po zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek, bude insolvenční správce zpeněžovat (např. se mu podaří zjistit a zpeněžit majetek dlužníka, vymoci pohledávky dlužníka), pak jen jeho odměna bude činit nejméně 45.000 Kč a zcela nepochybně mu vzniknou hotové výdaje či náklady konkursu. Jak správně zdůraznil soud prvního stupně, smyslem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a dále rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady insolvenčního řízení, jak již opět uvedl soud prvního stupně, nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, pokud by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku, případně majetku v potřebném rozsahu.

Dále je třeba poukázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu (včetně poslední novely), v jejíž části, týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce (opět) výslovně uvádí, že Obavám, že náklady vynaloženými na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžovat stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . ..záloha bude v další fázi řízení spotřebována především na prověření majetkových poměrů dlužníka též z hlediska institutu odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů .

Z výše uvedeného je zřejmé, že postup zvolený soudem prvního stupně v dané věci je postupem, který zákonodárce předpokládal. Proto rovněž dlužník, který podává insolvenční návrh, musí počítat s tím, že bude k zaplacení této zálohy vyzván, i když nemá pohotové finanční prostředky.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je správné, a to včetně výše stanovené zálohy. Proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. d/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 30. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu