1 VSOL 969/2013-A-11
KSBR 44 INS 26541/2013 1 VSOL 969/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Nivnice, K Vodojemu 424, PSČ 687 51, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.9.2013, č.j. KSBR 44 INS 26541/2013-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje náležitosti dle ust. § 103 odst. 2 IZ, neboť v něm nejsou vylíčeny rozhodující skutečnosti a tyto vady brání pokračování v řízení. Konstatoval, že dlužník sice v návrhu uvedl 2 své věřitele, výši svých závazků a jejich splatnost, nicméně toliko závazek vůči věřiteli Smart Capital, a.s. byl splatný v květnu 2013, všechny ostatní závazky se staly splatnými až v červenci 2013. Za této situace nelze uzavřít, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti dle ust. § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b) IZ, jelikož pouze jeden závazek dlužníka je po splatnosti déle než tři měsíce. Nelze dovodit ani platební neschopnost dle ust. § 3 odst. 1, odst. 2, písm. a)

IZ, neboť dlužník pouze obecně tvrdil, že byl nucen zastavit plnění podstatné části svých peněžitých závazků, aniž by však konkrétně uvedl, které závazky a kdy přestal plnit a jaké konkrétní výše dosahuje částka na zajištění jeho základních životních potřeb a kolik činí celková suma měsíčních splátek na jeho závazky.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání z důvodu, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. V této souvislosti namítal, že v kolonce 06 návrhu uvedl 2 své největší věřitele a jednoho zajištěného věřitele s poznámkou, že podstatná část závazků je po splatnosti, případně se splatnosti blíží a dále uvedl, že má s manželkou v SJM celkem 7 nezajištěných závazků s tím, že identifikace věřitelů, splatnost a dlužná částka je dále rozvedena v bodech 18 a 19 návrhu. Z informací uvedených v návrhu tudíž bylo zřejmé, že všechny závazky přestaly být plněny podle data splatnosti uvedeného v kolonce 18 a 19 návrhu a lze tedy dovodit časový úsek zastavení plateb. Výše celkových výdajů na základní životní potřeby a výše příjmu je zřejmá z kolonky 10 návrhu. Údaj o celkové sumě měsíčních splátek je zřejmý z jednotlivých doložených listin, nadto se nejedná o povinný údaj, který má být uveden ve formuláři návrhu na povolení oddlužení . Soudu prvního stupně vytýkal, že informace v jednotlivých kolonkách neposuzoval ve vzájemném kontextu, a za situace, že návrh považoval za vadný, nevyzval k odstranění vad návrhu. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 25.9.2013 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužník uvedl, že návrh podává jako součást oddlužení SJM manželů Pavla a Ivany Ševčíkových a žádá o spojení insolvenčních řízení manželů ke společnému projednání, neboť řízení ve věcech obou manželů byl zahájena, skutkově spolu souvisí a týkají se týchž účastníků. V návrhu popsal důvody svého úpadku a uvedl, že spolu s manželkou má v SJM 7 nezajištěných věřitelů, jejichž identifikace, včetně výše a splatnosti dlužné částky je rozvedena v bodu 18 a 19 návrhu a má 1 zajištěného věřitele (společnost Wüstenrot-stavební spořitelna, a.s.) s výší pohledávky cca 5.000 Kč s tím, že podstatná část všech peněžitých závazků činí 545.746 Kč a z toho nezajištěné závazky 540.746 Kč. Závazky jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky manželé nejsou schopni s ohledem na stávající příjem okamžitě a v plné výši plnit. Neschopnost manželů platit závazky je dána tím, že byli nuceni zastavit plnění podstatné části svých peněžitých závazků, neboť měsíční příjem manželů po odečtení základních životních potřeb nedosahuje pravidelné výše měsíčních splátek všech nezajištěných dluhů tak, aby závazky mohly být plněny řádně a včas. Manželé nejsou schopni finanční situaci zvládnout, neboť v důsledku prodlení došlo k naúčtování sankčních poplatků a penále. V bodu 06 návrhu uvedl příkladmo 2 věřitele s nezajištěnými nevykonatelnými závazky, jejichž splatnost nastala v červenci 2013. Dále tvrdil, že je zaměstnán u zaměstnavatele Dušan Zálešák, s průměrným čistým měsíčním příjmem 9.194 Kč, má vyživovací povinnost pouze k manželce a vlastní toliko běžné vybavení domácnosti, věci osobní potřeby, automobil Renault Clio, mobilní telefon, zůstatek peněžních prostředků na základě smlouvy o penzijním připojištění ve výši 1.950 Kč a zajištěný majetek představující vkladový účet stavebního spoření se zůstatkovou částkou cca 5.000 Kč. V bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedl 7 peněžitých závazků vůči 6 věřitelům, závazky označil výší, důvodem vzniku a splatností, splatnost všech závazků vyjma jediného nastala v červenci 2013, závazek vůči věřitele Smart Capital, a.s. se stal splatným v květnu 2013. V bodu 19 návrhu (závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedl další 1 peněžitý závazek, který označil výší, důvodem vzniku a splatností, která nastala v červenci 2013. K návrhu připojil seznam závazků opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedl 7 nezajištěných závazků vůči 6 věřitelům, splatnost 6 závazků nastala v červenci 2013, splatnost jediného závazku vůči věřiteli Smart Capital, a.s., nastala v květnu 2013 a 1 zajištěný závazek vůči věřiteli Wüstenrot-stavební spořitelna, a.s., jehož splatnost nastala v červenci 2013. K návrhu dále připojil seznam majetku opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedl, že nevlastní žádné nemovitosti, nemá žádné pohledávky ani jiné penězi ocenitelné hodnoty ani peněžní prostředky v hotovosti a uvedl vlastnictví movitých věcí shodně s insolvenčním návrhem.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 103 odst. 3 věta druhá IZ, insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Podle ustanovení § 104 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek (odst. 1). V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí. V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké, nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést (odst. 2). Dlužník v seznamu závazků stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč (odst. 3). Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 obdobně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (odst. 4).

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu spisu odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospívá k závěru, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu dlužníka, který není podnikatelem, je třeba vyjít ze závěrů uvedených Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NSČR pod č. 88 v roce 2010, ve kterém dovolací soud formuloval výslovně náležitosti insolvenčního návrhu dlužníka-nepodnikatele. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, se pak u insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh dlužníka tedy musí obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o naplnění všech znaků úpadku dle ustanovení § 3 odst. 1 IZ ve formě platební neschopnosti. Dále musí insolvenční návrh obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o platební neschopnosti dlužníka dle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, to je mohou být podkladem pro závěr, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti nebo není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých závazků vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo že dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

K náležitostem insolvenčního návrhu se dále vyslovil Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 20.5.2010, sp. zn. 29 NSČR 22/2009, které je zveřejněno pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NSČR, a v němž Nejvyšší soud České republiky zopakoval, že splnění povinnosti vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, nelze dovozovat z obsahu listin, které dlužník připojil k insolvenčního návrhu jako svou přílohu na rozdíl od listin, které mají zvláštní povahu, a které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je (současně) definován insolvenčním zákonem. Konkrétně se jedná o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka (srov. ustanovení § 104 odst. 1, písm. a/ až c/, odst. 2, odst. 3 a odst. 4 insolvenčního zákona). Zde Nejvyšší soud České republiky dále vyslovil názor, že z povinných příloh insolvenčního návrhu při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu lze vycházet za situace, že obsahují náležitosti stanovené insolvenčním zákonem, zejména prohlášení o tom, že jsou správné a úplné a podpis dlužníka (§ 104 odst. 4 věta třetí IZ).

Nutno souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že z insolvenčního návrhu dlužníka nelze dovodit úpadek dle ust. § 3 odst. 1, písm. c), odst. 2 IZ, neboť z něho sice vyplývá mnohost věřitelů dlužníka a mnohost jeho peněžitých závazků, jakož i skutečnost, že peněžité závazky dlužníka jsou déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, písm. a), b) IZ), ale absentují tvrzení, z nichž by bylo možné mít za osvědčenou neschopnost dlužníka plnit své splatné závazky dle ust. § 3 odst. 1, písm. c), odst. 2 IZ. Ze závazků uvedených v bodech 18 a 19 návrhu a ani z připojeného seznamu závazků nelze dovodit platební neschopnost dlužníka dle ust. § 3 odst. 1,písm. b) IZ, neboť toliko jediný závazek vůči společnosti Smart Capital, a.s. byl ke dni podání návrhu a ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí insolvenčního návrhu déle jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti, splatnost ostatních závazků nastala až v červenci 2013, tj. 2 měsíce před podáním insolvenčního návrhu a před rozhodnutím soudu prvního stupně o odmítnutí insolvenčního návrhu. Nelze dovodit ani platební neschopnost dlužníka dle ust. § 3 odst. 2, písm. a) IZ, tedy že dlužník zastavil podstatnou část plateb svých peněžitých závazků, neboť v bodu 06 návrhu dlužník pouze obecně uvedl, že byl nucen zastavit plnění podstatné části svých peněžitých závazků, aniž by specifikoval, které závazky a po jakou dobu neplní. S ohledem na skutečnost, že se jedná o dlužnický návrh, není splněna ani domněnka platební neschopnosti dle ust. § 3 odst. 2,písm. d) IZ, neboť dlužník splnil povinnost předložit spolu s insolvenčním návrhem seznamy dle ust. § 104 odst. 1 IZ a nelze dovodit ani znak úpadku ve formě platební neschopnosti dle ust. § 3 odst. 2, písm. c) IZ, neboť žádný z tvrzených závazků dlužníka není vykonatelný a není předmětem exekuce.

I když ke dni rozhodnutí odvolacího soudu již uplynula lhůta 3 měsíců od splatnosti jednotlivých závazků splatných v červenci 2013, nelze k této skutečnosti v odvolacím řízení přihlédnout, neboť rozhodovací praxe soudů je ustálena v závěru, že k odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až po rozhodnutí o jeho odmítnutí nelze přihlížet (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp.zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009).

Soud prvního stupně proto nepochybil, když insolvenční návrh dlužníka odmítl dle ust. § 128 odst. 1 IZ proto, že neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 26.listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu