1 VSOL 967/2016-A-49
KSBR 40 INS 467/2016 1 VSOL 967/2016-A-49

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužníka WITCOOR s.r.o., 618 00 Brno, Hájecká 12, identifikační číslo osoby 25 682 059 o insolvenčním návrhu věřitelů: 1) KRUMENA s.r.o., 110 00 Praha 1, Nové Město, Opletalova 1015/55, identifikační číslo osoby 04602064, (právní nástupce AVATIK s.r.o., 110 00 Praha 1, Nové Město, Opletalova 1015/55, identifikační číslo osoby 04 299 264) a 2) NEPTUN-INVEST s.r.o., identifikační číslo osoby: 25373471, 110 00 Praha 1, Nové Město, Opletalova 1015/55, o návrhu Mgr. Petra Polanského, soudního exekutora, Exekutorský úřad Liberec, 460 01 Liberec I, Staré Město, Voroněžská 144/20 na vydání předběžného opatření, o odvolání Mgr. Petra Polanského proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. června 2016, č.j. KSBR 40 INS 467/2016-A-33

takto:

Usnesení krajského soudu se m ě n í tak, že se nařizuje předběžné opatření, kterým se soudnímu exekutorovi Mgr. Petru Polanskému, Exekutorský úřad Liberec umožňuje provést již nařízenou exekuci vedenou pod sp. zn. 131 EX 1274/08, s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením, byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 40 INS 467/2016 k dispozici v tomto řízení. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Soud prvního stupně zamítl návrh soudního exekutora Mgr. Petra Polanského na vydání předběžného opatření uvedeného ve výroku I. rozhodnutí a nařídil předběžné opatření, kterým se omezuje účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále IZ), tak, že lze provést výkon rozhodnutí či exekuci vyklizením nemovitostí dlužníka zapsaných na LV č. 399 v k.ú. Holešovice.

Opakovaně zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že není zřejmé, v čí prospěch by předběžné opatření mělo být vydáno a čí zájmy by měly být tímto opatřením chráněny před účinky zahájeného insolvenčního řízení. Ze zápisu v obchodním rejstříku vyplývá, že dlužník v insolvenčním řízení a oprávněný z exekuce MaN real s.r.o., který by měl být také jako první v pořadí uspokojován z prodeje nemovitostí dlužníka, mohou být považováni za osoby jednající ve shodě v důsledku společného 100% společníka, a to RSDr. Zdeňka Hrůzy. V případě vydání předběžného opatření by tedy na prvním místě byla uspokojena pohledávka osoby, která je ovládána shodnou osobou jako dlužník. Nelze předjímat, zda by pohledávka oprávněného obstála po přezkoumání v rámci insolvenčního řízení. Protože úpadek dlužníka nebyl zatím zjištěn, přihlédl soud prvního stupně také k hodnotě majetku, který by měl být dražbou zpeněžen a výši vymáhané pohledávky oprávněného z exekuce. Z předloženého usnesení Městského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2008 čj. 69 Nc 5225/2008-8 vyplývá, že byla nařízena exekuce pro uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 953.000 Kč s příslušenstvím a nákladů předcházejícího řízení ve výši Kč 110.919,32. Výše vymáhané pohledávky se proto pohybuje okolo Kč 2,25 mil. Majetek insolvenčního dlužníka dlužníka, který by měl být dražen, je představován bytovým domem v Praze-Holešovicích, jehož obvyklá cena byla pro účely dražby stanovena na Kč 13 mil. Dlužník ve svém vyjádření k insolvenčnímu návrhu tvrdí, že tržní cena tohoto bytového domu je dokonce Kč 25 mil. Za této situace by nastal zjevný nepoměr mezi hodnotou zpeněžované věci a pohledávkou, jež má být uspokojena. Byla by uspokojena pohledávka oprávněného a náklady exekuce, ovšem není zřejmé, jaká částka by připadla na ostatní věřitele dlužníka. Není jisté, zda se dlužník nachází v úpadku. Proto navrhované předběžné opatření částečně zamítl. Protože bylo doloženo, že některé z nemovitostí dlužníka mohou být užívány neoprávněně osobami, které podaly insolvenční návrh 2 dny před konáním dražby (viz usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2015 sp. zn. 20 Co 599/2014), shledal soud prvního stupně v této skutečnosti důvody zvláštního zřetele hodné, pro částečné omezení účinků ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ spočívající v umožnění provedení vyklizení nemovitostí, neboť dlužník podal žaloby na vyklizení nemovitostí a tato řízení se zahájením insolvenčního řízení nepřerušují. Proto je v zájmu všech věřitelů dlužníka, včetně dlužníka, aby mohla být provedena exekuce vyklizením, když lze přepokládat, že vyklizené nemovitosti budou mít na trhu vyšší hodnotu.

Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel předběžného opatření, soudní exekutor (dále odvolatel) odvolání, v němž namítal, že v daném případě je dán důvod zvláštního zřetele hodný, který vyplývá z jednání insolvenčního navrhovatele. I v jiných případech běžně dochází k časovému oddálení prodeje majetku dlužníka, který je exekuován, avšak tento cíl většinou sleduje dlužník, nikoli osoby, které majetek dlužníka neoprávněně užívají a které již mařily průběh exekučního řízení (viz usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 20 Co 599/2014, ze dne 3. 11. 2015). Nepoctivý zájem prokuristy insolvenčního navrhovatele a insolvenčního navrhovatele prokazuje skutečnost, že insolvenční navrhovatel nemá za dlužníkem platnou pohledávku, neboť dle sdělení Mgr. Jaroslava Kocince, LL.M., soudního exekutora, uveřejněného v insolvenčním rejstříku dne 28. 1. 2016, je zřejmé, že nedošlo k platnému postoupení pohledávky na insolvenčního navrhovatele. Vydání předběžného opatření je ku prospěchu dlužníka a věřitelů dlužníka, kteří by se domohli uspokojení svých pohledávek dříve, neboť v exekučním řízení již došlo k transparentnímu ocenění nemovitostí dlužníka soudním znalcem a byla řádně nařízena elektronická dražba nemovitostí dlužníka, do které se přihlásilo a dražební jistotu složilo 16 dražitelů. Elektronická dražba prováděná soudním exekutorem je transparentním způsobem zpeněžení majetku dlužníka a v případě vydražení by výtěžek zpeněžení byl deponován odvolatelem do doby rozhodnutí o úpadku na majetek dlužníka. V případě zjištění úpadku dlužníka je odvolatel připraven výtěžek zpeněžení vydat insolvenčnímu správci, který by mohl následně provést rozdělení výtěžku mezi věřitele, kteří by se dočkali uspokojení svých pohledávek rychleji. V případě vydání předběžného opatření by nebyl na prvním místě uspokojen oprávněný, neboť odvolatel navrhoval omezit předběžné opatření tak, aby výtěžek dosažený zpeněžením, byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici v tomto řízení a v případě zjištění úpadku povinného vydán insolvenčnímu správci, který by mohl provést rozvrh zpeněžení. Došlo by tedy pouze k prodeji nemovitých věcí dlužníka, nikoli k uspokojení jakýchkoli pohledávek. V případě prohlášení úpadku na majetek dlužníka by insolvenční správce rozhodoval o pořadí a výši uspokojovaných pohledávek věřitelů a oprávněného. O rozsahu a výši pohledávky oprávněného v insolvenčním řízení by i po vydání předběžného opatření rozhodoval insolvenční správce při rozvrhu zpeněžení výtěžku v insolvenčním řízení. V daném exekučním řízení nebylo možno pohledávku oprávněného uspokojit z jiného majetku dlužníka, když jiný majetek dlužníka nebyl dohledán. Prodej nemovitostí dlužníka nebyl nařízen pouze k uspokojení pohledávky oprávněného, ale všech přihlášených pohledávek do exekučního řízení. Pokud soud shledal důvod zvláštního zřetele hodný pro umožnění výkonu rozhodnutí či exekuce vyklizením, pak k tomu odvolatel poznamenal, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení uvedené v § 109 odst. 1 písm. c) IZ nebrání provedení výkonu rozhodnutí či exekuce vyklizením nemovitostí dlužníka, neboť vyklizení nemovitých věcí nepostihuje majetkovou podstatu dlužníka. Z uvedených důvodů se proto odvolatel domáhal změny napadeného usnesení tak, že odvolací soud požadované předběžné opatření vydá.

Insolvenční navrhovatel 1) KRUMENA s.r.o., se k odvolání vyjádřil tak, že pouze v insolvenčním řízení je zaručena objektivita a nestrannost zpeněžování majetkové podstaty dlužníka, který má vést k poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů v co nejvyšší možné míře. Existence úpadkové situace dlužníka je jasně seznatelná z výpisu z katastru nemovitostí i z dalších důkazů uvedených v insolvenčním návrhu a zájem insolvenčního navrhovatele na co nejvyšším uspokojení jeho pohledávky je oprávněný. Navrhovatel 1) má zájem, aby byla předmětná nemovitost zpeněžena dražbou, avšak nesouhlasí, aby byla vedena v exekučním řízení místo řízení insolvenčního. Exekuční řízení je vedeno k vymožení pohledávky společnosti MaN real s.r.o., která je ze 100 % vlastněna RSDr. Zdeňkem Hrůzou, který je rovněž 100 % společníkem a jednatelem insolvenčního dlužníka. Tlak na provedení dražby v předmětném exekučním řízení se tak může vykládat jako úmyslné jednání RSDr. Zdeňka Hrůzy vyvést ze společnosti dlužníka ve svůj prospěch, maximum majetku dlužníka předtím, než vyjde najevo jeho úpadková situace a o své dluhy se po právu přihlásí další věřitelé. Povolením provedení exekuce by došlo ke zvýhodnění jednoho věřitele dlužníka na úkor věřitelů jiných. V exekučním řízení je vymáhána pohledávka ve výši 953.000 Kč; hodnota dražené nemovitosti je odhadována minimálně na 10.000.000 Kč a je tak ve zjevném nepoměru k vymáhané částce. Znalecký posudek na nemovitost, na jehož základě byla stanovena vyvolávací cena pro dražbu v exekuci, byl vypracován dne 11.1.2012 a lze důvodně předpokládat, že pokud by došlo k aktuálnímu ocenění nemovitosti, byla by tato cena skokově vyšší. Takto bude nemovitost vydražena pod cenou. Dražba nemovitosti v rámci insolvenčního řízení spočívá na zásadách, které jsou mnohem transparentnější a lépe odrážejí smysl a účel insolvenčního řízení. Dražbou nemovitosti v rámci exekuce by došlo k obcházení zákona a byl by v plné výši uspokojen jeden věřitel insolvenčního dlužníka, čímž by došlo k upřednostnění oprávněného jako věřitele dlužníka na úkor ostatních věřitelů. Oprávněný by byl uspokojen v plné výši, ostatní věřitelé by museli být uspokojeni pouze poměrně podle zásad insolvenčního řízení. Dále poukázal na personální propojení oprávněného, společnosti MaN real s.r.o. s insolvenčním dlužníkem osobou 100% společníka obou společností RSDr. Zdeňka Hrůzy. Navrhovatel 1) tak má za to, že předmětná dražba má sloužit pro vyvedení prostředků ze společnosti Dlužníka mimo insolvenční řízení, a to právě ve prospěch RSDr. Zdeňka Hrůzy, který vstoupil do společnosti Dlužníka za tím účelem, aby mohl škodit dalším společníkům ve společnostech MEDIAREAL, s.r.o. a ZITA DEL ROZZ, spol. s r.o., s nimiž ho dříve spojovaly osobní vazby. V rámci insolvenčního řízení je především kladen důraz. Návrh soudního exekutora je v přímém rozporu se zásadou transparentního zpeněžování majetkové podstaty dlužníka, které má vést k poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů v co nejvyšší možné míře. Úpadek dlužníka je dle navrhovatele 1) dostatečně osvědčen, když z v řízení předložených důkazů vyplývá, že dlužník eviduje závazky vůči více věřitelům v celkové výši několika milion korun a to i několik let po splatnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že dlužník má řadu velmi vysokých závazků po splatnosti, je zřejmé, že uspokojení jeho věřitelů může být realizováno pouze prostřednictvím insolvenčního řízení a podle jeho zásad.

Insolvenční navrhovatel 2) NEPTUN-INVEST s.r.o. se k odvolání vyjádřil shodně jako insolvenční navrhovatel 1).

Dlužník se k odvolání ani k návrhu na vydání předběžného opatření nevyjádřil.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ se zahájením insolvenčního řízení se spojuje ten účinek, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést.

Ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) IZ dále stanoví, že předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, a to i bez návrhu.

Z obsahu spisu se podává, že -insolvenční řízení bylo zahájeno dne 11. 1. 2016 insolvenčním návrhem věřitele AVATIK s.r.o., který se domáhal zjištění úpadku dlužníka, neboť dlužník má více věřitelů, kteří mají za dlužníkem peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Dlužník je také předlužen, neboť souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Navrhovatel eviduje za dlužníkem pohledávku v celkové výši 100.000 Kč s příslušenstvím, která představuje zákonný úrok z prodlení od 28.1.2012 do zaplacení, splatnou 27.1.2012. Pohledávka byla navrhovateli postoupena dne 20.8.2015 smlouvou o postoupení pohledávky od společnosti MEDIAREAL, s.r.o., (dále jen MEDIAREAL), která tuto pohledávku za dlužníkem eviduje z titulu náhrady škody. Dlužník má dále splatný dluh vůči společnosti MaN real s.r.o. ve výši 953.000 Kč s příslušenstvím a vůči společnosti HSK Invest, a.s. ve výši 8.436.048 Kč s příslušenstvím. Dluh vůči společnosti MaN real s.r.o., byl přiznán rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27.9.2007, č.j. 35 Cm 234/2006-93, který nabyl právní moci dne 23.10.2007, jímž byla dlužníkovi uložena povinnost zaplatit společnosti MaN real s.r.o. částku 953.000 Kč s příslušenstvím. Tato pohledávka je v současné době exekuována. Dluh společnosti HSK Invest, a.s. ve výši 8.436.048 Kč s příslušenstvím vznikl na základě exekutorského zápisu č. Z 22/2009 sepsaného dne 10.12.2009 JUDr. Jitkou Studenou, soudní exekutorkou Exekutorského úřadu Přerov. Dluh má vyplývat z uzavřené smlouvy o úvěru a dohody o přistoupení k závazku. Tato pohledávka je předmětem exekučního řízení vedeného pod sp. zn. 084 EX 463/2011. Z veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že dlužník má splatný dluh vůči ČR-Finančnímu úřadu v Olomouci v celkové výši 1.586.881 Kč, splatný dluh vůči ČR-Finančnímu úřadu pro Ústecký kraj ve výši 908.624 Kč,, splatný dluh vůči ČR-Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj ve výši 2.543.552, 28 Kč a ve výši 688.813 Kč, dále splatný dluh vůči České pojišťovně, a.s. ve výši 29.008 Kč. S ohledem na uvedené je zřejmé, že dlužník se nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po splatnosti déle než 30 dnů a své závazky není schopen plnit, protože zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, neplní své peněžité závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti a dále není možné dosáhnout uspokojení splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Podle poslední účetní závěrky zveřejněné ve Sbírce listin obchodního rejstříku je dlužník předlužen, když dlužník má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Úpadek dlužníka nelze řešit jinak než prohlášením konkursu, neboť dlužník nesplňuje podmínky nutné pro povolení reorganizace.

-Podáním ze dne 12. 1. 2016 se Mgr. Petr Polanský, soudní exekutor, Exekutorský úřad Liberec, (odvolatel) domáhal vydání předběžného opatření ve znění uvedeném výše na základě tvrzení, že vede exekuční řízení pod sp. zn. 131 EX 1274/08 na základě usnesení Městského soudu v Brně pod čj. 69 NC 5225/2008-8 ze dne 23. 9. 2008. V rámci tohoto exekučního řízení odvolatel vydal usnesení čj. 131 EX 1274/08-371 ze dne 11. 6. 2014, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 20 Co 599/2014 ze dne 3. 11. 2015 a ve spojení s usnesením soudního exekutora čj. 131 EX 1274/08-497 ze dne 7. 12. 2015, kterým nařídil na den 13. 1. 2016 dražbu nemovitostí zapsaných na LV č. 399 pro k.ú. Holešovice a obec Praha. Insolvenční dlužník je v uvedeném exekučním řízení povinný. Vzhledem k zahájenému insolvenčnímu řízení dne 11.1.2016 však s ohledem na ustanovení 109 odst. 1 písm. c) IZ nemohl v provedení exekuce prodejem nemovitých věcí pokračovat a dražbu provést. Proto požadoval vydání předběžného opatření podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) IZ, neboť se domnívá, že je zde důvod zvláštního zřetele hodný, pro který navrhoval omezit účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení ve vztahu k provedení dražby nemovitých věcí povinného. Dle jeho názoru je jediným důvodem podání insolvenčního návrhu snaha věřitele (insolvenčního navrhovatele), resp. jeho prokuristy Víta Zaorálka, sabotovat provedení exekučního řízení, neboť by přišel o možnost bezplatného bydlení bez právního titulu.

Navrhované předběžné opatření neodporuje společnému zájmu věřitelů, neboť: a) v exekučním řízení došlo k řádnému ocenění nemovitostí, které bylo přezkoumáno i odvolacím soudem. Na den 13. 1. 2016 byla nařízena dražba. Věřitelé povinného se řádně přihlásili se svými pohledávkami. Ke dni podání návrhu na vydání předběžného opatření eviduje soudní exekutor 12 dražitelů, kteří splnili všechny podmínky účasti na dražbě a složili dražební jistotu ve výši 750.000 Kč a lze předpokládat, že do zahájení dražby dražitelé ještě přibydou. Nařízená dražba tedy zaručuje transparentní prodej za reálnou tržní cenu; b) v případě, že po zpeněžení majetku povinného a před rozvrhem rozdělované podstaty dojde k zjištění úpadku povinného, bude soudní exekutor v souladu s ustanovením § 46 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu povinen vydat výtěžek exekuce insolvenčnímu správci a věřitelé proto budou uspokojeni stejně, jako by došlo ke zpeněžení v rámci insolvenčního řízení, a to ve výrazně kratším čase, než kdyby proces zpeněžování probíhal v rámci insolvenčního řízení od začátku znovu; c) insolvenční soud může předběžné opatření omezit pouze na možnost provést dražbu, nikoliv již provést rozvrh nejvyššího podání, až do doby rozhodnutí o úpadku (omezení, aby výtěžek dosažený zpeněžením, byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici v tomto řízení). -K návrhu odvolatel připojil výpis z Centrální evidence exekucí ohledně dlužníka MEDIAREAL, usnesení soudního exekutora Mgr. Víta Polanského, Exekutorský úřad Liberec ze dne 11.6.2014, č.j. 131 EX 1274/08-20 o nařízení exekuce na majetek povinného MEDIAREAL, s.r.o. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.11.2015 sp. zn. 20Co 599/2014, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání mimo jiné Víta Zaorálka proti usnesení soudního exekutora Mgr. Víta Polanského, Exekutorský úřad Liberec ze dne 11.6.2014, č.j. 131 EX 1274/08-371 o dražební vyhlášce v elektronické dražbě nařízené na den 3.9.2014 usnesení soudního exekutora ze dne 7.12.2015 č.j. 131EX 1274/08-497 o nařízení dražebního jednání na den 13.1.2016, -Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 14.1.2016 č.d. A-11 návrh na vydání předběžného opatření zamítl se závěrem, že důvodem hodným zvláštního zřetele nemůže být tvrzení navrhovatele o maření průběhu exekučního řízení prokuristou věřitele (insolvenčního navrhovatele), neboť insolvenční soud v prvé řadě sleduje cíl insolvenčního řízení stanovený v ustanovení § 1 písm. a) IZ, tedy řešení úpadku a hrozícího úpadku s dosažením poměrného uspokojení dlužníkových věřitelů a insolvenční soud se při svém rozhodování řídí zásadami insolvenčního řízení stanovenými v ustanovení § 5 IZ, podle kterých je individuální právo věřitele nahrazeno kolektivními právy všech dlužníkových věřitelů, jejichž ohrožení insolvenční soud z tvrzení navrhovatele neshledal. -Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 18.2.2016 č.d. B-25 do insolvenčního řízení přistoupil insolvenční navrhovatel 2), a tvrdil pohledávku ve výši 4.900.000 Kč, kterou na něj postoupila společnost MEDIAREAL s.r.o. a pohledávku ve výši 1.500.000 Kč, kterou na něj postoupil Vít Zaorálek. -Usnesením ze dne 6.9.2016 č.d. P1-5 soud prvního stupně rozhodl, že na místo původního věřitele AVATIK s.r.o. vstupuje do insolvenčního řízení nabyvatel jeho pohledávky KRUMENA s.r.o. -Odvolací soud rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření (A-11) usnesením ze dne 29.3.2016 č.j. 1VSOL 216/2016-A-29 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s poukazem na novelizaci důvodů pro vydání předběžného opatření dle § 82 IZ novelou insolvenčního zákona č. 334/2012 Sb., na něž odvolací soud i nyní pro stručnost odkazuje. Odvolací soud již v tomto rozhodnutí konstatoval, že za situace, kdy insolvenční navrhovatel podal insolvenční návrh pouhé 2 dny před konáním nařízené dražby (předcházející dražba byla zmařena mimo jiné též odvoláním Víta Zaorálka), může být oprávněná námitka odvolatele, že insolvenční návrh byl podán s úmyslem zmařit dražbu nemovitostí, které prokurista insolvenčního navrhovatele 1) Vít Zaorálek užívá. Již v tomto rozhodnutí odvolací soud uvedl, že předběžné opatření nemusí odporovat společnému zájmu věřitelů, neboť bude-li předběžným opatřením odvolateli umožněno realizovat prodej nemovitostí elektronickou dražbou, tedy naprosto transparentním způsobem, kdy odvolatel současně navrhuje, aby byl omezen v nakládání s výtěžkem dražby ve prospěch daného insolvenčního řízení, může tím dojít k výrazně rychlejšímu uspokojení pohledávek věřitelů, než pokud by mělo být nově zpeněžováno až v insolvenčním řízení. Poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 19. ledna 2010, sp. zn. Pl. ÚS 16/09, publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 48/2010 Sb., a v něm uvedené důvody, pro které bylo zrušeno ustanovení § 220 odst. 3 o. s. ř. a závěry Nejvyššího soudu ČR vyslovené v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 251/2012 se odvolací soud po věcné stránce navrhovaným předběžným opatřením nemohl zabývat, protože odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně shledal nepřezkoumatelným, neboť soud prvního stupně se nevypořádal s obsahem listin připojených k návrhu na vydání předběžného opatření. Odvolací soud již v tomto svém rozhodnutí upozornil na časovou posloupnost průběhu exekučního řízení dlužníka a podání věřitelského insolvenčního návrhu, z níž je možné dovodit, že insolvenční navrhovatel 1) podal insolvenční návrh právě proto, aby provedení exekuce zabránil. Nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů shledal odvolací soud závěr, že provedení exekuce v daném případě odporuje společnému zájmu věřitelů, přestože odvolatel již ve svém návrhu na vydání předběžného opatření uvedl výhody provedení exekuce i pro insolvenční věřitele. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně vypořádat se s obsahem listin připojených k návrhu na vydání předběžného opatření, jimiž odvolatel prokazoval naplnění podmínek ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) IZ.

Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně nesplnil řádně pokyny odvolacího soudu, neboť se v odůvodnění opakovaně zamítavého rozhodnutí nevypořádal s obsahem listin, které odvolatel ke svému návrhu na vydání předběžného opatření doložil. Důvody, pro které návrh na vydání předběžného opatření zamítl, jsou shodné s obsahem vyjádření insolvenčního navrhovatele 1).

Odvolací soud vědom si závěrů shora zmiňovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 19.1.2010, sp. zn. Pl. ÚS 16/09, publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 48/2010 Sb., vzal v úvahu vývoj rozhodovací praxe Ústavního soudu k závěru o nepřípustnosti vydání předběžného opatření odvolacím soudem, kdy např. v usnesení sp. zn. III. ÚS 470/12 ze dne 14. 11. 2013 konstatoval, že za výjimečných okolností může dojít k prolomení závěrů obsažených ve výše citovaném plenárním nálezu a nepovažoval zásah do procesních práv povinného za natolik závažný, že by tato vada dosahovala ústavně právní dimenze. Zrušení předběžného opatření považoval Ústavní soud v konkrétním případě za zcela neúčelné s tím, že lpění na ochraně procesních práv povinného by znamenalo nenapravitelný zásah do možnosti faktického uspokojení v řízení uplatněných nároků. V nálezu ze dne

23.10.2014 sp. zn. III.ÚS 3489/13, pak Ústavní soud přijal závěr, že postup odvolacího soudu, který za analogického použití ustanovení § 220 a 221a o. s. ř. změní rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by povinnému umožnil vyjádřit se k podanému odvolání, je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení a rovnosti zbraní ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která se uplatní i ve fázi rozhodování o nařízení předběžného opatření. Dospěje-li odvolací soud k závěru, že jsou dány důvody pro nařízení předběžného opatření a v tomto smyslu pro změnu usnesení soudu prvního stupně, musí současně posoudit, zda by s ohledem na předmět předběžného opatření bylo možné dosáhnout jeho účelu i v případě, že by byl účastník řízení, vůči němuž předběžné opatření směřuje, vyrozuměn o návrhu na jeho nařízení ještě v průběhu odvolacího řízení, čímž by dostal prostor se k němu vyjádřit. Pokud dospěje k závěru, že takovýto postup není možný, měl by v řízení dál postupovat takovým způsobem, aby dostál své povinnosti vyplývající ze zásady rovnosti účastníků řízení a umožnil dotčenému účastníkovi řízení uplatnit procesní obranu proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření. Toho lze dosáhnout například zrušením usnesení, kterým bylo rozhodnuto o předběžném opatření a vrácením věci k projednání soudu prvního stupně.

Vzhledem k uvedeným závěrům Ústavního soudu vzal odvolací soud v úvahu, že všichni účastníci tohoto insolvenčního řízení jsou o navrhovaném předběžném opatření informováni a měli opakovaně možnost se k návrhu na vydání předběžného opatření vyjádřit. Proto byla v daném řízení o vydání předběžného opatření dostatečně respektována zásada rovnosti účastníků a rovnosti zbraní ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pokud soud prvního stupně bez změny skutkového stavu nerespektoval v rozporu s ustanovením § 226 odst. 1 o.s.ř. závazné pokyny odvolacího soudu, považuje odvolací soud vzhledem k níže uvedeným skutečnostem za osvědčené podmínky pro vydání předběžného opatření, pro které napadené rozhodnutí změnil.

Navrhovatel předběžného opatření, soudní exekutor Mgr. Petr Polanský, tvrdil důvody zvláštního zřetele hodné pro vydání předběžného opatření mimo jiné v okolnosti, že prokurista insolvenčního navrhovatele 1) a 2) Vít Zaorálek užívá na základě absolutně neplatné nájemní smlouvy nemovitost dlužníka, ohledně níž nařídil dražbu na den 13.1.2016, a to bytový dům č.p. 1344 na pozemku p.č. 558 zapsanou na LV č. 399 pro k.ú. Holešovice, obec Praha. Toto tvrzení dle názoru odvolacího soudu dostatečně osvědčil usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3.11.2015 č.j. 20Co 590/2014, kterým ve věci oprávněného MaN real s.r.o. proti povinnému WITCOOR s.r.o. rozhodl odvolací soud o usnesení soudního exekutora Mgr. Petra Polanského o dražební vyhlášce o elektronické dražbě tak, že odmítl odvolání Anny Zaorálkové zcela, odmítl odvolání povinného, Víta Zaorálka a Petry Belantové do v rozhodnutí uvedených výroků, změnil napadené usnesení soudního exekutora tak, že určil výslednou cenu dražených nemovitostí na částku 13.000.000 Kč, nejnižší podání stanovil na částku 8.666.667 Kč s tím, že nebyly zjištěny práva a závady spojené s nemovitostmi. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé,

že se odvolací soud zabýval otázkou existence nájemních smluv Petry Belantové, Víta Zaorálka a Anny Zaorálkové pro užívání dané nemovitosti s tím, že tuto problematiku již řešil v odvolacím řízení proti dražební vyhlášce ze dne 5.6.2012 č.j. 131 EX 1274/08-181, kdy v té době nebyla zpochybněna platnost předložených nájemních smluv v žádném z probíhajících řízení. V dalším průběhu exekučního řízení byla platnost uvedených nájemních smluv zpochybněna povinným a odvolací soud dospěl k závěru, že předložené nájemní smlouvy jsou absolutně neplatné pro nedostatek vážnosti projevené vůle.

Dále odvolatel v návrhu na vydání předběžného opatření zpochybnil aktivní legitimaci insolvenčního navrhovatele 1), který v insolvenčním návrhu tvrdil, že pohledávku proti dlužníkovi nabyl smlouvou o postoupení pohledávky od společnosti MEDIAREAL, s.r.o. ze dne 20.8.2015. Na tuto společnost jsou dle tvrzení odvolatele vedena 2 exekuční řízení od roku 2008 a 2012, v nichž bylo postupiteli zakázáno nakládat s majetkem pod sankcí neplatnosti. Z toho lze dle odvolatele dovodit neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20.8.2015, rovněž účelovost převodu pohledávky a zahájení insolvenčního řízení. Tvrzení osvědčil výpisem z Centrální evidence exekucí, z něhož je zřejmé, že na společnost MEDIAREAL, s.r.o. jsou vedeny exekuce sp. zn. 124EX 3723/08 a 142EX 00405/12. Odvolací soud v souvislosti s touto námitkou nepřehlédl, že i insolvenční navrhovatel 2) nabyl přihlášenou pohledávku Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 12.6.2015 s Vítem Zaorálkem, který pohledávku nabyl smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10.2.2012 též od společností MEDIAREAL, s.r.o. a jedná se o část nevykonatelné pohledávky z titulu náhrady škody.

K námitce insolvenčního navrhovatele 1), že k exekuční dražbě nemovitosti dochází za nevýhodných podmínek a k vymožení pohledávky společnosti vlastněné stejnou osobou (RSDr. Zdeňkem Hrůzou) jako dlužník, pak odvolací soud uvádí, že z veřejného obchodního rejstříku nepřehlédl obdobné personální propojení obou insolvenčních navrhovatelů s osobami Annou Zaorálkovou a Vítem Zaorálkem, kteří neoprávněně užívají nemovitost, jejíž dražbu podáním insolvenčního návrhu zmařili.

Odvolací soud shledal nedůvodnou námitku insolvenčního navrhovatele 1), že cena dražené nemovitosti byla naposledy stanovena v roce 2012. O výsledné ceně dražených nemovitostí 13.000.000 Kč, s nejnižším podáním ve výši 8.666.667 Kč, rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3.11.2015 č.j. 20Co 590/2014. Jaká je skutečná tržní cena dražené nemovitosti vyjde najevo až z výsledků elektronické dražby, do níž se dle tvrzení odvolatele přihlásilo a jistotu složilo již 16 zájemců. Je tedy více než pravděpodobné, že výsledná cena, za niž se nemovitost prodá, bude vyšší, než nejnižší podání. Současně odvolací soud zdůrazňuje, že není transparentnější způsob zpeněžení než dražba, a to zejména elektronická dražba, která ve věci byla nařízena, neboť prostřednictvím počítačové sítě internet může široká veřejnost sledovat průběh dražby (a to i zpětně, neboť dražba je na dražebním serveru archivována), včetně jednotlivých příhozů a jejich výše.

Pokud soud prvního stupně nařídil předběžné opatření pouze v rozsahu, že lze provést výkon rozhodnutí vyklizením dražených nemovitostí dlužníka s odůvodněním, že cena vyklizené nemovitosti bude vyšší, pak nevzal v úvahu obsah odvolatelem doložených listin, z nichž vyplývá, že dražené nemovitosti byly oceněny jako nemovitosti, na nichž neváznou žádná nájemní práva.

Námitka insolvenčního navrhovatele 1) o nepřiměřenosti prováděné exekuce vzhledem k výši vymáhané pohledávky a hodnotě majetku dlužníka, s níž se překvapivě ztotožnil i soud prvního stupně, není podstatná, protože toto kritérium bylo povinně zkoumáno v exekučním řízení a insolvenční soud již není oprávněn toto kritérium v insolvenčním řízení znovu přezkoumávat.

Pokud soud prvního stupně konstatoval, že nelze předjímat, zda by pohledávka oprávněného v exekuci MaN real s.r.o. po přezkoumání v insolvenčním řízení vůbec obstála, pak odvolací soud zdůrazňuje, že se jedná o pohledávku vykonatelnou a z obsahu spisu není zřejmé, z jakých skutečností soud prvního stupně v těchto pochybnostech vycházel. Naopak oba insolvenční navrhovatelé přihlásili pohledávky nezajištěné, nevykonatelné. Pokud ani po 11 měsících od zahájení insolvenčního řízení nebylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, tím spíše by nemělo být bráněno provedení 8 let trvající exekuce. Předběžné opatření umožní provést opakovaně odročenou dražbu nemovitých věcí dlužníka, do níž se přihlásilo a jistiny složilo již 16 zájemců, což bude mít za následek kromě včasnějšího zpeněžení a uspokojení věřitelů dlužníka i ukončení neoprávněného užívání nemovitostí dlužníka osobami jednajícími za insolvenční navrhovatele.

Za nejdůležitější důvod zvláštního zřetele hodný pro vydání předběžného opatření však odvolatel označil opakované odložení nařízeného dražebního jednání na den 13.1.2016 v 9.00 hod., do něhož složilo ke dni podání návrhu na vydání předběžného opatření 12 zájemců dražební jistotu, což osvědčil usnesením ze dne 7.12.2015 č.j. 131 EX 1274/08-497. Umožněním provedení dražby nemovitostí dlužníka se dle odvolatele dostane věřitelům dlužníka rychlejšího uspokojení jejich pohledávek. V průběhu řízení se dále zvýšil počet zájemců o dražbu na 16.

Námitka insolvenčního navrhovatele 1), že by povolením dokončení a provedení exekuce došlo ke zvýhodnění jednoho věřitele dlužníka na úkor věřitelů jiných, protože oprávněný by byl uspokojen v plné výši a ostatní věřitelé by museli být uspokojeni pouze poměrně podle zásad insolvenčního řízení, je zcela nedůvodná, neboť odvolatel souhlasil s omezením účinků předběžného opatření pouze na možnost provést dražbu, nikoliv již provést rozvrh nejvyššího podání, až do doby rozhodnutí o úpadku, neboť navrhoval, aby výtěžek dosažený zpeněžením, byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici v tomto řízení. Odvolací soud takové omezení v nakládání s výtěžkem zpeněžení shledal vhodné vzhledem k obavám přihlášených insolvenčních navrhovatelů 1) a 2).

Právě ve shora uvedených důvodech shledal odvolací soud důvody hodné zvláštního zřetele, pro které je možno prostřednictvím předběžného opatření omezit

účinek uvedený v ustanovení § 109 odst. 1, písm. c) IZ. Při tomto závěru vycházel z důvodové zprávy k novele insolvenčního zákona č. 334/2012 Sb., podle níž je rozšíření pravomocí insolvenčního soudu při vydávání předběžných opatření jedním z opatření, jež mají přispět k efektivnímu zásahu soudu proti pokusům zneužít transparentnosti insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením, s tím, že přitom může jít i o záměr sledovaný dlužníkem (blokace exekučních řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně), v daném případě však i insolvenčním navrhovatelem.

Podle přesvědčení odvolacího soudu právní předchůdce insolvenčního navrhovatele 1) zjevně svůj insolvenční návrh dne 11. 1. 2016 podal jen proto, aby zabránil elektronické dražbě nemovitostí ve vlastnictví insolvenčního dlužníka nařízené na den 13.1.2016. Elektronická dražba nemovitosti je nejtransparentnějším způsobem zpeněžení, a pokud se do ní přihlásilo a dražební jistotu složilo 16 zájemců, je zřejmé, že cena nemovitosti stanovená znaleckým posudkem, stejně jako dražební cena stanovená v dražební vyhlášce, jsou pouze formálním vyjádřením hodnoty dražené nemovitosti, neboť faktická obecná cena bude ta, za níž budou nemovitosti vydraženy.

Podle důvodové zprávy se přiznává insolvenčnímu soudu (v § 82, písm. b/ IZ) možnost z důvodů zvláštního zřetele hodných předběžným opatřením, způsobem stanoveným v předběžném opatření, např. povolit v exekuci dokončení exekuce s omezením nastaveným tak, aby např. výtěžek dosaženého zpeněžení majetku byl po dobu probíhajícího insolvenčního k dispozici v tomto řízení a odvolací soud možnosti takového omezení ve prospěch insolvenčních navrhovatelů, věřitelů dlužníka, využil. Výtěžek zpeněžení, po odečtení odměny exekutora, bude zcela k dispozici věřitelům v insolvenčním řízení, a nikoliv oprávněnému s prvním pořadím v exekučním řízení, navíc mnohem dříve než v případě zpeněžení v insolvenčním řízení.

Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud změnil odvoláním napadené rozhodnutí podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tak, že návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. f/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu navrhovateli a navrhovateli předběžného opatření, se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 24. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu