1 VSOL 967/2013-A-11
KSBR 45 INS 22093/2013 1 VSOL 967/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Jána anonymizovano , anonymizovano , bytem Štípa, Za Dvorem 404, PSČ 763 14, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 10.10.2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.9.2013, č.j. KSBR 45 INS 22093/2013-A-6

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.9.2013, č.j. KSBR 45 INS 22093/2013-A-6, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 398 odst. 1, § 402 odst. 3 a § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníku, aby ve stanovené lhůtě zaplatil na označený účet soudu nebo v hotovosti v jeho pokladně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč.

V důvodech uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným soudu 9.8.2013 se dlužník domáhá vydání rozhodnutí o svém úpadku a jako řešení navrhuje oddlužení formou splátkového kalendáře. Soud posoudil návrh dlužníka a shledal jej důvodným, neboť s ohledem na doloženou výši průměrných čistých měsíčních příjmů, udávaného majetku dlužníka a celkový rozsah jeho nezajištěných závazků má soud zato, že u dlužníka jsou splněny podmínky pro povolení oddlužení. Ve smyslu ust. § 398 odst. 1 IZ však oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře a dle ust. § 402 odst. 3 IZ, o způsobu oddlužení rozhodne schůze věřitelů prostou většinou hlasů nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek; obdobně to platí pro hlasování věřitelů mimo schůzi věřitelů. Jen v případě, že ani jeden ze způsobů oddlužení nezíská prostou většinu hlasů nezajištěných věřitelů, rozhodne o způsobu oddlužení insolvenční soud a to buď do skončení schůze věřitelů a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 15 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. S ohledem na shora uvedené, kdy sice dlužník má nezajištěné závazky v celkové výši 251.796 Kč a dosahuje měsíčních příjmů v takové výši, že i po odečtení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce je schopen z těchto příjmů v rámci splátkového kalendáře uspokojit své věřitele v rozsahu 78% jejich pohledávek, nicméně ve svém návrhu uvedl a doložil, že vlastní i nemovitý majetek (1/4 rodinného domu), který byl dle znaleckého posudku ohodnocen na částku 500.000 Kč; dále dlužník vlastní i movitý majetek ve výši 20.500 Kč. Proto nelze vyloučit, že schůze věřitelů rozhodne o oddlužení dlužníka formou zpeněžení majetkové podstaty. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že v daném případě je nezbytné uložit dlužníku, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč, neboť v případě nutnosti zpeněžování majetkové podstaty by insolvenční správce zůstal v přechodné době (do zpeněžení majetku dlužníka) zcela bez finančních prostředků potřebných k řádnému výkonu své funkce a musel by tak v tuto dobu nést vzniklé náklady ze svého, což nelze po insolvenčním správci spravedlivě požadovat. Účelem této zálohy tedy je zejména umožnit výkon činností insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Za takovéto náklady lze především považovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné, náklady na inzerci, náklady dražby, apod. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže správce svoji funkci řádně vykonávat.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Namítal, že v současné době není schopen požadovanou částku zaplatit z důvodu jeho tíživé finanční situace. Bydlí ve společné domácnosti se svou družkou, která je na mateřské dovolené a společně pečují o dvě děti. Současně platí výživné na dvě děti z předešlého manželství ve výši 3.500 Kč, stará se o těžce nemocnou matku, která má nákladnou léčbu, k tomu má pravidelné výdaje na dopravu do práce (3.000 Kč) a náklady na bydlení (4.000 Kč). Uložením této zálohy mu bylo prakticky znemožněno dosáhnout na oddlužení; její výše je dle jeho názoru nepřiměřená i vůči očekávaným výdajům na straně insolvenčního správce. Proto navrhl zrušení napadeného usnesení, případně snížení zálohy.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ platí, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Ustanovení § 108 odst. 3 IZ dále stanoví, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Co se týče skutkových zjištění z insolvenčního návrhu dlužníka, včetně návrhu na povolení oddlužení a jeho příloh, co do počtu a rozsahu nezajištěných závazků dlužníka (251.796 Kč), příjmů dlužníka (v průměru 18.473 Kč čistého měsíčně) a celkové majetkové situace dlužníka (je vlastníkem nemovitostí a to domu a dvou pozemků v rozsahu 1/4, dále movitého majetku), odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí zcela odkazuje na úplná a správná skutková zjištění soudu prvního stupně, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, neboť tato zjištění mají v insolvenčním spise dlužníka plnou oporu. Z návrhu dlužníka dále vyplývá, že dlužník má soudně stanovenou vyživovací povinnost ke dvěma dětem ve výši celkem 3.500 Kč měsíčně, žije ve společné domácnosti s družkou, s níž pečuje o společné nezletilé dítě nar. 2.2.2012. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že dlužníkův návrh je projednatelný, lze z něj dovodit, že dlužník je v úpadku a dále i to, že dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení, které lze následně řešit jak formou splátkového kalendáře (z jeho měsíčních příjmů), tak i formou zpeněžení dlužníkova majetku (především nemovitého). V této souvislosti nelze rovněž přehlédnout, že v případě řešení dlužníkova úpadku oddlužením a to formou zpeněžení jeho nemovitého majetku, lze důvodně očekávat, že pohledávky jeho dvou věřitelů by byly zcela (tedy do výše 100%) uspokojeny, zatímco při oddlužení formou splátkového kalendáře by dlužník dle předběžných propočtů uhradil svým dvěma označeným nezajištěným věřitelům za dobu 5 let cca 78%.

Zejména proto lze souhlasit se soudem prvního stupně, že v současné době nelze zcela vyloučit, že věřitelé svým hlasováním na schůzi věřitelů (která bude následovat po rozhodnutí o dlužníkově úpadku) rozhodnou o oddlužení dlužníka formou zpeněžení jeho nemovitého majetku. A to i přesto, že dlužník navrhuje oddlužení formou splátkového kalendáře. Právě pro tento případ je tedy nezbytné pro počáteční činnost insolvenčího správce, to je od rozhodnutí o úpadku, do doby než bude zpeněženo, zajistit pohotové finanční prostředky na jeho hotové výdaje, jak je v napadeném usnesení zcela správně (vycházeje nepochybně z dosavadních zkušeností z jiných řízení) vyložil soud prvního stupně. Je rovněž třeba zdůraznit, že insolvenční soud může uložit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení jen do doby vydání rozhodnutí o dlužníkově úpadku; tedy v době, kdy soudu není známo, v jaké formě oddlužení dlužníka proběhne. Nebude-li dlužníkem složená záloha (v souvislosti s počáteční činností a případným zpeněžováním insolvenčním správcem) v celém rozsahu spotřebována, pak bude zcela nepochybně v závěrečné zprávě insolvenčním správcem vyúčtována.

Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně, že v daném případě je pro další řízení složení zálohy v požadované výši potřebné, neboť tato částka poslouží ustanovenému insolvenčnímu správci bezprostředně po rozhodnutí o úpadku dlužníka k úhradě jeho výdajů a je rovněž zárukou pro úhradu jeho odměny (§ 38 odst. 2 IZ) pro případ, že majetek dlužníka se nezdaří zpeněžit v potřebném rozsahu, přičemž jen odměna insolvenčního správce při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty činí minimálně 45.000 Kč (§ 3 písm. a) vyhl. č.313/2007 Sb.).

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je správné, a to včetně výše stanovené zálohy. Proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

V závěru odvolací soud jen pro úplnost upozorňuje, že pokud nebude záloha ve shora požadované výši po doručení tohoto usnesení odvolacího soudu (dlužníku) dlužníkem zaplacena, může soud prvního stupně postupovat dle ust. § 108 odst. 3 IZ a řízení zastavit.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. d/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 24. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu