1 VSOL 966/2012-B-11
KSOS 13 INS 8862/2012 1 VSOL 966/2012-B-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Lubomíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Vápenná 381, PSČ 790 64, IČ: 66143501, o schválení oddlužení, o odvolání věřitele č. 8 DS Real & Partner Company s.r.o., se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Senovážná 1529/4, PSČ 702 00, IČ: 27791718, zastoupeného JUDr. Kateřinou Danielovou, advokátkou se sídlem Na Hradbách 118/9, Ostrava-Moravská Ostrava, PSČ 702 00, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 13 INS 8862/2012-B-5 ze dne 30. 10. 2012

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (výrok I.), dále rozhodl o povinnostech dlužníka, insolvenčního správce a plátce mzdy a učinil výzvu věřitelům (blíže specifikované ve výroku) k řádnému provedení schváleného oddlužení (výroky II. až X.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 3.7.2012 soud rozhodl o úpadku a povolil oddlužení dlužníka. Na schůzi věřitelů dne 8.10.2012 věřitel č. 8 DS Real & Partner Company s.r.o. hlasoval proti přijetí oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud z formálního posouzení dospěl k závěru, že dlužník je podnikatelem podle živnostenského listu, uzavřel dvě úvěrové smlouvy s věřitelem č. 8 v době aktivního výkonu živnosti, u obou smluv bylo uvedeno identifikační číslo dlužníka. Z tohoto důvodu by dlužník základní podmínku pro dobrodiní řešení úpadku oddlužením nesplňoval (§ 389 insolvenčního zákona). Soud je však přesvědčen, že k této zákonné podmínce nelze s ohledem zejména na účel institutu oddlužení přistupovat pouze formálně, je třeba vzít do úvahy především skutečnost, o jakou konkrétní činnost se u dlužníka jedná. V současné ekonomické situaci existuje řada činností, zejména řemesel, které lidé vykonávají sami, často jsou závislí na jednom, zpravidla větším odběrateli-podnikateli, pro něhož by tuto činnost mohli vykonávat i v pracovním poměru, a svým charakterem se jedná o činnost závislou, jako v případě dlužníka. Závěr soudu podporuje všeobecně známá skutečnost o vysoké míře nezaměstnanosti, zejména v okrese Jeseník, jejímž důsledkem je obtížnost najít zaměstnání. Soud se proto neztotožnil s námitkami věřitele a jeho tvrzením, že podáním insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení dlužník sledoval nepoctivý záměr, případně se u dlužníka jednalo o lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení (§ 395 insolvenčního zákona). Soud neshledal, že by v řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a proto podle ustanovení § 406 insolvenčního zákona rozhodl o schválení oddlužení.

Proti tomuto usnesení podal námitky věřitel č. 8 DS Real & Partner Company s.r.o. Uvedl, že soud prvního stupně neprovedl věřitelem navrhované důkazy, které by mohly prokázat, že věřitel od samého počátku vstupoval do smluvního vztahu s dlužníkem jako smluvního vztahu s podnikatelem, když dlužník jednal jako podnikatel a předložil výpis z živnostenského rejstříku. Poukázal na znění ustanovení § 389 odst. 1 insolvenčního zákona a své námitky podané v průběhu insolvenčního řízení, ve kterých uvedl, že dluh, který má dlužník vůči němu, není jediným závazkem pocházejícím z podnikání, když takovým závazkem je i závazek dlužníka vůči Komerční bance, a.s. a Okresní správě sociálního zabezpečení. Zdůraznil, že dlužník má vůči němu závazek ve výši 716.403 Kč a celková výše závazků pocházejících z podnikání v souhrnu činí 54,37%. Namítl, že dlužník přerušil svou živnost od 2.4.2012 do 20.4.2012, dne 2.4.2012 uzavřel pracovní smlouvu, avšak ze současného výpisu z živnostenského rejstříku vyplývá, že živnost znovu obnovil od 7.11.2012. Podle jeho názoru z těchto okolností jednoznačně vyplývá nepoctivý záměr dlužníka. Poukázal dále na to, že svůj nesouhlas, aby jeho pohledávka byla podrobena režimu oddlužení, vyjádřil na schůzi věřitelů, na které hlasoval proti schválení oddlužení. Navrhuje proto, aby napadené usnesení soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu za účelem provedení navržených důkazů, případně aby toto usnesení bylo změněno tak, že návrh na povolení se zamítá a na majetek dlužníka se prohlašuje konkurs.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, že obsahuje způsobilé odvolací důvody, které lze z hlediska vylíčení skutkového stavu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) a písm. g) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d) IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 1 IZ, tento zákon upravuje a) řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka v soudním řízení některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů, b) oddlužení dlužníka.

Podle § 5 písm. a) IZ, insolvenční řízení spočívá zejména na zásadě, že musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr.

Podle § 405 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal dne 12.4.2012 u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na přepsaném formuláři), kterým se domáhal zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu dlužník uvedl, že není podnikatel a že údaje v tomto návrhu na povolení oddlužení jsou úplné a správné s tím, že v letech 2008 až 2011 podnikal v činnosti izolatérství, od 2.4.2012 je však zaměstnán. K návrhu dlužník doložil mimo jiné seznam závazků a věřitelů, ve kterém uvedl 11 nezajištěných závazků v celkové výši 965.126 Kč, mezi nimi závazek vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ve výši 8.609 Kč jako dlužné pojistné a penále, závazek vůči DS Real & Partner Company s.r.o. ve výši 613.291 Kč jako dluh z úvěru, závazek vůči Komerční bance, a.s. ve výši 6.805 Kč a závazek vůči Okresní správně sociálního zabezpečení Jeseník ve výši 21.193 Kč s tím, zajištěné závazky nemá. Na výzvu soudu usnesením čj. KSOS 13 INS 8862/2012-A-4 ze dne 17.5.2012 dlužník předložil nový seznam závazků, a uvedl, že jediné závazky, které pocházejí z podnikání, jsou závazky vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky a Okresní správě sociální zabezpečení. Současně doložil smlouvu o úvěru uzavřenou dne 1.7.2011 s věřitelem č. 8, ve kterém je jako dlužník označen identifikačním číslem a jejímž předmětem je poskytnutí úvěru ve výši 190.000 Kč, dále smlouvu o úvěru ze dne 11.3.2011 uzavřenou s věřitelem č. 8, ve kterém je jako dlužník označen identifikačním číslem a jejímž předmětem je poskytnutí úvěru ve výši 125.000 Kč. Usnesením č.j. KSOS 13 INS 8862/2012-A-8 ze dne 3.7.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Daniel Tomíček. Podáním ze dne 30.7.2012 věřitel č. 8 sdělil soudu, že dlužník podnikal v období od 17.1.2000 do 20.4.2012, v průběhu roku 2011 byl aktivním podnikatelem a při sjednávání úvěrové smlouvy uzavřené dne 1.7.2011 vystupoval jako podnikatel, když úvěr si sjednával jako osoba podnikající podle živnostenského zákona, a tudíž se jedná o závazek pocházející z podnikání. Podle něj jde o nepoctivý záměr dlužníka, který se oddlužením snaží vyřešit své neúspěšné podnikání, vědomě uvádí v návrhu na povolení oddlužení nepravdivé informace a dokládá nepravdivé čestné prohlášení. Podáním ze dne 26.9.2012 podal insolvenční správce zprávu o své činnosti, ve které mimo jiné uvedl, že upozorňuje na skutečnost, že přihlášky pohledávek věřitelů č. 1 (Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení), č. 7 (Komerční banka, a.s.) a č. 8 (DS Real & Partner Company s.r.o.), lze na první pohled hodnotit jako závazky z podnikání a tyto závazky představují 54,37% celkové výše závazků dlužníka. Dne 3.10.2012 se konalo přezkumné jednání, na kterém byly mimo jiné zjištěny pohledávky věřitelů č. 1 (ve výši 30.783 Kč), č. 7 (ve výši 48.399,11 Kč) a č. 8 (ve výši 716.403 Kč). Dne 8.10.2012 se konala schůze věřitelů, na které věřitel č. 8 odkázal na své námitky uvedené v jeho podání ze dne 30.7.2012, ke kterým dlužník uvedl, že do roku 2000 pracoval jako zaměstnanec a z důvodu možného propuštění si vyřídil živnostenský list, na základě kterého přibližně do roku 2007 prováděl izolatérské práce pro dřívějšího zaměstnavatele. Úvěry poskytnuté věřitelem č. 8 v žádném případě nepoužil na podnikání, neboť toto nevyžaduje žádné velké náklady, přičemž druhý úvěr použil na úhradu prvního úvěru, a proto hotově obdržel částku 65.000 Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ je jedním z důvodů pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení důvodný předpoklad, že návrhem na povolení oddlužení dlužník sleduje nepoctivý záměr. Insolvenční zákon výslovně nedefinuje, co se rozumí nepoctivým záměrem, který odůvodňuje zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, respektive jeho neschválení. V ustanovení § 395 odst. 2 zákonodárce pouze vymezil příkladmo (demonstrativním výčtem) skutečnosti, z nichž lze bez dalšího spolehlivě usuzovat na nepoctivost dlužníkova záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení. Tímto demonstrativním výčtem dal zákonodárce rozhodovací praxi vodítko pro výklad ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ.

Ustanovení § 405 IZ pak umožňuje insolvenčnímu soudu, aby i ve fázi insolvenčního řízení po rozhodnutí o způsobu oddlužení schůzí věřitelů schválené oddlužení neschválil a rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, když dodatečně vyjdou najevo (stejné) skutečnosti, pro něž by bylo lze zamítnout návrh na povolení oddlužení z důvodů uvedených v ustanovení § 395 IZ.

Především je nutno uvést, že rozhodovací praxe soudů se při výkladu zákonného ustanovení § 389 odst. 1 IZ sjednotila na závěru, že za podnikatele ve smyslu tohoto zákonného ustanovení se nepovažuje taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a která současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z podnikání. To, zda existuje rozumný důvod nepokládat pro rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazené dluhy z dlužníkova dřívějšího podnikání, zvažují soudy s přihlédnutím k době vzniku konkrétního dlužníkova závazku z podnikání, době ukončení dlužníkova podnikání, četnosti neuhrazených dlužníkových závazků z podnikání a výši konkrétního dlužníkova závazku z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků a také s přihlédnutím k tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení. Tyto závěry jednoznačně vyplývají z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp.zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A, publikovaného ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 79/2009.

Se zřetelem na shora uvedené a na obsah insolvenčního spisu odvolací soud dospěl k závěru, že v přezkoumávané věci soud prvního stupně při hodnocení toho, zda u dlužníka není vyloučeno schválení oddlužení ve smyslu ustanovení § 405 IZ, nehodnotil všechny závazky dlužníka (uvedené v seznamu závazků, který tvoří povinnou přílohu insolvenčního návrhu podle ustanovení § 104 IZ a který obsahuje zákonné stanovené náležitosti, včetně podpisu dlužníka a prohlášení o jeho správnosti a úplnosti). Jak vyplývá z insolvenčního spisu, zejména ze zprávy insolvenčního správce, lze učinit předběžný závěr, že dlužník má závazky z dřívějšího podnikání (vůči věřitelům č. 1, č. 7 a č. 8), jimiž se však soud prvního stupně dosud z pohledu shora uvedených judikaturních závěrů nezabýval. Soud prvního stupně tak nehodnotil (ze všech shora uvedených hledisek), zda případné dluhy z dřívějšího podnikání dlužníka nejsou překážkou bránící uplatnění institutu oddlužení, soud prvního stupně výlučně hodnotil závazek dlužníka toliko ve vztahu k věřiteli č. 8, aniž by však s uvedenými hledisky zcela vypořádal, přitom se vůbec nevypořádal se závazky dlužníka, které tento sám označil jako dluhy z podnikání a se závazky, na které poukázal jako na dluhy z podnikání také insolvenční správce.

Za této situace odvolací soud shledává rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, a proto jej podle ustanovení § 219 odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení se soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o.s.ř.) bude znovu zabývat podle shora uvedených hledisek hodnocením toho, zda dluhy dlužníka z dřívějšího podnikání jsou překážkou bránící jeho oddlužení, přičemž přihlédne i ke skutečnosti (vyplývající z živnostenského rejstříku), že od 1.7.2012 dlužník má živnostenské oprávnění.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, insolvenčnímu správci a zástupci věřitelů se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta pro podání dovolání běží od doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu

Zpracovala: JUDr. Ivana Wontrobová