1 VSOL 963/2015-B-33
KSOS 25 INS 22268/2014 1 VSOL 963/2015-B-33

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka JOHN Farmer a.s., IČ: 27790550, se sídlem Heřmanovice č.p. 364, PSČ 793 74, o schválení reorganizace, k odvolání věřitele T.I.M. trans, s.r.o., IČ: 27773078, se sídlem Heřmanovice 205, PSČ 793 74, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.6.2015, č.j. KSOS 36 INS 22268/2014-B-16

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.6.2015, č.j. KSOS 36 INS 22268/2014-B-16 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně schválil podle ustanovení § 348 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), reorganizační plán dlužníka JOHN Farmer a.s. ze dne 14.8.2014, ve znění zveřejněném v insolvenčním rejstříku ve věci sp. zn. KSOS 36 INS 22268/2014 jako dokument A-1. V odůvodnění ocitoval ustanovení § 348 odst. 1, § 349 odst. 1 IZ a konstatoval splnění podmínek dle ustanovení § 348 odst. 1 IZ, a to s výjimkou podmínky dle ustanovení § 348 odst. 1 písm. c) IZ, neboť zajištěný věřitel č. 11 T.I.M. trans, s.r.o., IČ: 27773078 (dále jen odvolatel ) hlasoval pro odmítnutí reorganizačního plánu. Dále uvedl, že pro účely rozhodnutí provedl soud test spravedlivosti dle ustanovení § 349 odst. 1 IZ a ve vztahu k odvolateli konstatoval, že jde o zajištěného věřitele, jehož postavení není v rozsahu zajištění reorganizačním plánem nijak zhoršeno, přičemž odkázal na navrhovaný způsob a výše uspokojení zajištěných věřitelů dle čl. 9.2.2. reorganizačního plánu, podle něhož zůstávají zajišťovací práva věřitelů zachována a zajištění věřitelé budou uspokojeni ve výši 100 %. Na tomto základě konstatoval absenci zjištění o nepoctivém úmyslu dlužníka v souvislosti s předložením reorganizačního plánu, soulad plánu se zákonnou úpravou, příslib úhrady 100 % zjištěných pohledávek a úhradu pohledávek dle ustanovení § 168 a §169 IZ, a tedy splnění podmínek pro schválení reorganizačního plánu dle ust. § 348 odst. 2 IZ.

Proti tomuto rozhodnutí podal včas odvolání věřitel č. 11 T.I.M. trans, s.r.o. (dále jen odvolatel ), který především namítal, že reorganizační plán neměl být schválen pro nesplnění podmínky dle ustanovení § 348 odst. 1 písm. b) IZ, neboť nelze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že reorganizačním plánem není sledován nepoctivý záměr, resp. naopak z obsahu reorganizačního plánu lze nepoctivý záměr předpokládat, a to konkrétně z části 9, bod 9.2.2., bod 9.3.2. a z části 10, bod 10.3., když dlužník si v reorganizačním plánu vyhradil právo splatit pohledávku kteréhokoli ze zajištěných, jakož i nezajištěných věřitelů mimořádnou splátkou, a to kdykoli před uplynutím osmi leté doby trvání splátkového kalendáře a reorganizační plán umožňuje prodej nemovitého majetku, a to za podmínek, které jsou velmi reálné, neboť věřitelé č. 12 a č. 13, kteří jsou vzájemně provázáni, tvoří více jak 50 % zajištěných věřitelů. Odvolatel dále vyslovil obavu, že v souladu se schváleným reorganizačním plánem bude rozprodán nemovitý majetek za cenu, která nebude postačovat ke slibované úhradě pohledávek všech věřitelů, přičemž jedinou sankcí pak bude přeměna reorganizačního plánu na konkurs. V této souvislosti namítal, že řešením úpadku konkursem by došlo k rychlejšímu, jakož i výhodnějšímu uspokojení pohledávek věřitelů a že reorganizace podniku v případě jednoho zaměstnance a předpokladů úhrady 80 % závazků ze státních dotací po dobu osmi let považuje za zneužití insolvenčního zákona, neboť je to v rozporu s dobrými mravy. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že reorganizační plán neschválí.

K odvolání se vyjádřil pouze věřitel č. 13 Zdeněk Budič (zástupce věřitelů), který navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, neboť ve skutečnostech, které odvolatel namítá, nelze spatřovat nepoctivý záměr ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu a co se týká konstrukce vyvedení majetku z majetkové podstaty dlužníka, jedná se o účelově vytvořenou konstrukci, která postrádá jakýkoliv relevantní základ. Odvolatel sleduje odvoláním pouze osobní antipatie, a to nikoliv vůči dlužníkovi, nýbrž vůči bývalému předsedovi představenstva Ing. Janu Babjakovi.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se návrhem ze dne 7.8.2014, doručeným soudu dne 14.8.2014, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen reorganizací podle předloženého reorganizačního plánu. V návrhu uvedl, že má závazky v celkové výši 15.126.892,59 Kč, z čehož 8.015.475,59 Kč představují závazky vůči zajištěným věřitelům a 7.111.417 Kč závazky vůči nezajištěným věřitelům. Reorganizační plán přijali zajištění věřitelé s pohledávkami v souhrnné výši 4.330.293,79 Kč, tj. 54,02 % z celkové výše pohledávek všech zajištěných věřitelů, a dále nezajištění věřitelé s pohledávkami v souhrnné výši 5.042.626,36 Kč, tj. 70,91 % z celkové výše pohledávek všech nezajištěných věřitelů. Dlužník není osobou, u níž je reorganizace přípustná podle ustanovení § 316 odst. 4 IZ, nýbrž podle ustanovení § 316 odst. 5 IZ, neboť dlužník společně s insolvenčním návrhem předkládá reorganizační plán přijatý více než polovinou všech zajištěných věřitelů a více než polovinou všech nezajištěných věřitelů. Usnesením ze dne 3.9.2014, č.j. KSOS 36 INS 22268/2014-A-5, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 3.9.2014 ve 13:13 hodin, byl mimo jiné zjištěn úpadek dlužníka JOHN Farmer a.s. (výrok I.), povolena reorganizace (výrok II.), ustanoven insolvenční správce (výrok III.), věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky byli vyzváni, aby tak učinili ve lhůtě do dvou měsíců ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok V.), na den 7.1.2015 nařízeno přezkumné jednání a svolána schůze věřitelů (výrok VII. a VIII.). Odvolatel ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu, které doručil insolvenčnímu soudu dne 3.9.2014, soudu sdělil, že s navrhovanou reorganizací dlužníka nesouhlasí, neboť je tímto návrhem sledován nepoctivý záměr a popsal okolnosti, z kterých toto své tvrzení důvodně předpokládá. V této souvislosti poukazoval na předchozí snahy dlužníka prodat majetek za podhodnocenou cenu věřiteli Marianu Jaškovi, který v tomto řízení schválil reorganizaci jako zajištěný věřitel s pohledávkou ve výši 121.107 Kč, zpochybnil, že cílem reorganizačního plánu je snaha zachování provozu dlužníkova majetku, když dlužník pouze provádí údržbu krajiny a pobírá za to dotace od Státního zemědělského intervenčního fondu, takže cílem návrhu na reorganizaci je pobírat co nejdéle tyto účelové dotace. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 7.1.2015 vyplývá, že věřitel č. 11 hlasoval ve skupině zajištěných věřitelů a jako jediný hlasoval proti navrhovanému reorganizačnímu plánu. Zástupcem věřitelů byl soudem potvrzen věřitel č. 13 Zdeněk Budiač. Na závěr schůze věřitelů soud konstatoval, že vyhodnotí skutkový stav, jenž po právním posouzení následně formou rozhodnutí vyjádří tím, že vyhoví či nevyhoví návrhu na schválení reorganizačního plánu formou překlenutí nesouhlasu věřitelské skupiny rozhodnutím soudu, k čemuž jsou dány formální podmínky, přičemž toto rozhodnutí učiní mimo jednání . Na tomto základě rozhodl soud odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 316 IZ reorganizací se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů (odstavec 1). Reorganizace je přípustná, jestliže celkový roční úhrn čistého obratu dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 50 000 000 Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 50 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno (odstavec 4). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije (odstavec 5).

Odvolací soud konstatuje, že dlužník si zajistil přípustnost reorganizace ve smyslu shora citovaného ustanovení § 316 odst. 5 IZ tím, že soudu předložil společně s insolvenčním návrhem reorganizační plán přijatý více než polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a více než polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, a tudíž se na něho nevztahuje omezení podle ustanovení § 316 odst. 4 IZ, které nepřipouští reorganizaci u dlužníka, který neměl za poslední účetní období předcházejí insolvenčnímu návrhu roční úhrn čistého obratu alespoň 50.000.000 Kč, nebo nezaměstnával-li nejméně 50 zaměstnanců v pracovním poměru.

Podle ustanovení § 348 odst. 1 IZ insolvenční soud schválí reorganizační plán, jestliže a) je v souladu s tímto zákonem a jinými právními předpisy, b) lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím není sledován nepoctivý záměr, c) jej každá skupina věřitelů přijala nebo se podle § 347 odst. 4 považuje za skupinu, která jej přijala, d) každý věřitel podle něj získá plnění, jehož celková současná hodnota je ke dni účinnosti reorganizačního plánu stejná nebo vyšší než hodnota plnění, které by zřejmě obdržel, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem, ledaže přijímající věřitel souhlasí s nižším plněním, e) pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené byly uhrazeny nebo mají být podle reorganizačního plánu uhrazeny ihned poté, co se reorganizační plán stane účinným, ledaže bylo mezi dlužníkem a příslušným věřitelem dohodnuto jinak.

Podle ustanovení § 348 odst. 2 IZ insolvenční soud může schválit reorganizační plán, i když není splněna podmínka uvedená v odstavci 1 písm. c), jestliže reorganizační plán přijala alespoň jedna skupina věřitelů, s výjimkou skupiny věřitelů uvedených v § 335. Učiní tak za předpokladu, že reorganizační plán zajišťuje rovné zacházení s každou zjištěnou pohledávkou v rámci každé skupiny věřitelů, která jej nepřijala, je-li ve vztahu ke každé takovéto skupině reorganizační plán spravedlivý a lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že schválení a uskutečnění reorganizačního plánu nepovede k dalšímu úpadku dlužníka nebo k jeho likvidaci, ledaže je likvidace reorganizačním plánem předvídána.

Odvolací soud především konstatuje, že pokud nebyla splněna podmínka uvedená v ustanovení § 348 odst. 1 písm. c)IZ, když odvolatel hlasoval pro odmítnutí reorganizačního plánu, pak byl soud prvního stupně oprávněn schválit reorganizační plán pouze za situace, že se řádně vypořádá se splněním všech předpokladů podmiňujících jeho schválení stanovenými jak v § 348 odst. 1 (vyjma písm. c/), tak v § 348 odst. 2 IZ. V takovém případě je ovšem povinností insolvenčního soudu pečlivě ověřit, zda všechny podmínky vymezené těmito ustanoveními jsou splněny (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 10.3.2014, č.j. KSPH 37 INS 23802/2012, 2 VSPH 1938/2013-B-513 a dále též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.6.2015, sen.zn.29 NSČR 43/2013 ). Formulace zákonných podmínek rovnosti, spravedlnosti a uskutečnitelnosti, jež soud zkoumá podle § 348 odst. 2 IZ, je založena na předpokladu, že odmítnutí reorganizačního plánu věřitelem má svůj důvod buď v nejistotě, zda získá plnění v hodnotě, kterou reorganizační plán nabízí, a to například proto, že z jeho pohledu není ekonomicky realistický.

Již z vyjádření odvolatele k návrhu dlužníka na řešení jeho úpadku reorganizací vyplývá, že zpochybňuje uskutečnitelnost reorganizačního plánu založeného na čerpání účelových dotací a navíc ještě závislého na povětrnostních podmínkách. Z odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí není zřejmé, jak se s touto námitkou neuskutečnitelnosti soud prvního stupně vypořádal, resp. zda se touto otázkou vůbec zabýval. Způsob provedení reorganizace, pokračování provozu podniku dlužníka a navrhované podnikání a financování dlužníka je uvedeno v části

10 reorganizačního plánu, v níž se současně odkazuje na část 5 bod 5.2., přičemž jsou zde uvedeny dvě varianty financování, a to zejména příjmy za údržbu krajiny, tedy dotace a příjmy v rámci své činnosti, tj. výroba řeziva na vlastní pile, prodej skotu, vyrobeného sena a služeb jiným subjektům. Další variantou je prodej nemovitého majetku, a to za podmínek, které vyvolávají pochybnosti odvolatele, když odvolatel už ve vyjádření k návrhu tvrdil, že už v minulosti zde byly snahy dlužníka prodat majetek pod cenu tzv. spřízněným věřitelům. Navíc jsou v této části reorganizačního plánu (bod 10.3) chyby v psaní, a to jak ve specifikaci majetku, o jehož prodeji se zde uvažuje, tak také ohledně získání souhlasu k převodu ve vazbě na zánik zástavních práv. V bodě 10.3 je doslovně uvedeno toto další variantou je zdroj financování prodejem části anebo nemovitého majetku, a to s podmínkou zpětného pronájmu za účelem hospodaření na těchto pozemcích. Tato varianta je podmíněna získáním souhlasu insolvenčního správce, jednak věřitelského výboru a jednak získání souhlasu více než 50 % zajištěných věřitelů. Tato varianta by zabezpečila uspokojení jak zajištěných, tak nezajištěných věřitelů ve výrazně kratším časovém období. Získání souhlasu k tomuto převodu je podmíněno zánik zástavních práv na nemovitém majetku . Navíc za situace, že část 9 reorganizačního plánu ponechává na vůli dlužníka splatit pohledávku kteréhokoliv ze zajištěných, jakož i nezajištěných věřitelů mimořádnou splátkou, a to kdykoliv před uplynutím osmileté doby trvání splátkového kalendáře, tedy reorganizační plán umožňuje přednostní uspokojení věřitelů bez jakýchkoliv pravidel, lze mít pochybnost o splnění zákonné podmínky rovnosti, byť plán slibuje všem plnění ve výši 100 %.

Odvolací soud konstatuje, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné. V této souvislosti odvolací soud připomíná, že soud je povinen dbát o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo nejen přezkoumatelné, ale též přesvědčivé.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

P o u č e n í :. Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a odvolateli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 15.prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu