1 VSOL 960/2012-A-10
KSBR 44 INS 27581/2012 1 VSOL 960/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Práče 115, PSČ 671 61, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 44 INS 27581/2012-A-3 ze dne 7.11.2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 44 INS 27581/2012-A-3 ze dne 7.11.2012 p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh, ve kterém nedostatečně vylíčil skutečnosti, které mají osvědčovat jeho úpadek (případně hrozící úpadek), když neznačil žádného svého věřitele a neuvedl informace o výši a splatnosti svých závazků. Pouze na základě citace zákonné definice úpadku bez uvedení konkrétních údajů nelze považovat za splněnou povinnost dlužníka uvést skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek. Z jeho návrhu nelze zjistit, zda se nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti, ve vztahu k úpadku ve formě předlužení, kterého se může domáhat pouze podnikající fyzická osoba, dlužník uvedl, že je nepodnikatelem. Insolvenční návrh dlužníka tak postrádá jednu ze základních náležitostí každého insolvenčního návrhu požadovanou zákonem, bez které nelze pokračovat v řízení. Soud proto postupoval podle ustanovení § 128 insolvenčního zákona a jeho insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítl, že jeho insolvenční návrh je úplný a dostačující k zahájení insolvenčního řízení.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 103 odst. 1 věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 a odst. 2 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal dne 7.11.2012 u soudu prvního stupně insolvenční návrh, ve kterém se označil jako navrhovatel-insolvenční dlužník a uvedl, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem. V návrhu dále uvedl, že při zodpovědném posouzení situace došel k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopen reálně uspokojovat, stav jeho úpadku ve formě předlužení je zjevný, neboť jeho závazky převyšují jeho pohledávky, má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Ke dni podání návrhu nedisponuje finančními prostředky, z nichž by mohl hradit náklady insolvenčního řízení.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a že pro tyto nedostatky nelze v insolvenčním řízení pokračovat.

U dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 88/2010).

Závěry formulované v usnesení sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 lze bez dalšího převzít také pro účely posouzení insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který je podnikatelem. U dlužníka, který je podnikatelem, se však (navíc) rozhodujícími skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí i vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník je předlužen, tedy, že dlužník má více věřitelů a souhrn jeho závazků (lhostejno, zda splatných nebo nesplatných) převyšuje hodnotu jeho majetku. K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009-A ze dne 20.5.2010

(publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 26/2011).

V přezkoumávané věci byť dlužník uvedl, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem, se tento insolvenčním návrhem domáhá zjištění svého úpadku a k tomu tvrdí, že je v úpadku jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení. Dlužník však ve svém insolvenčním návrhu uvedl pouze obecnou definici úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ a § 3 odst. 3 IZ, však neuvedl žádná konkrétní tvrzení, ze kterých by bylo možno dovodit jeho platební neschopnost, tj. že má více věřitelů (nejméně dva), vůči kterým má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Dlužník v insolvenčním návrhu konkrétně neoznačil žádného věřitele a jeho pohledávku, neuvedl ani žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývala jeho neschopnost plnit peněžité závazky. Z insolvenčního návrhu dlužníka tak není zřejmá jedna ze základních podmínek osvědčujících úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, a to mnohost věřitelů. V tomto směru lze zcela přisvědčit správnému závěru soudu prvního stupně. Nedostatečná jsou i skutková tvrzení dlužníka ohledně jeho předlužení, když i k předlužení dlužník neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku, přičemž ke svému majetku dlužník v návrhu neuvedl vůbec žádná tvrzení.

Insolvenční návrh dlužníka tak trpí vadami, které způsobují jeho neprojednatelnost (vady návrhu brání pokračování v řízení), a proto soud prvního stupně postupoval zcela správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Na základě shora uvedeného odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bude usnesení doručeno zvláštním způsobem.

V Olomouci 14. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu