1 VSOL 957/2015-A-16
KSOS 36 INS 27891/2014 1 VSOL 957/2015-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Bruntál, 9. května 1615/6, PSČ 792 01, IČ 47662891, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.6.2015, č.j. KSOS 36 INS 27891/2014-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ust. § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), zastavil insolvenční řízení.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužník ve stanovené lhůtě nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, která mu byla uložena usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.4.2015, č.j. KSOS 36 INS 27891/2014-A-6. Důvodem uložení zálohy byla skutečnost, že majetková podstata dlužníka nepostačuje k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že zálohu na náklady insolvenčního řízení není schopen vzhledem ke své finanční situaci zaplatit najednou a žádal, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se insolvenční řízení nezastavuje (§ 41 odst. 2 o.s.ř.), a aby mu poskytl možnost zálohu zaplatit ve splátkách, případně, aby povinnost k zaplacení zálohy zrušil s tím, že náklady insolvenčního řízení budou uhrazeny z majetkové podstaty.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 15.10.2014 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. V návrhu i v připojeném seznamu majetku dlužník uvedl, že vlastní toliko věci osobní potřeby. Soud prvního stupně usnesením ze dne 20.4.2015, č.j. KSOS 36 INS 27891/2014-A-6, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč a současně dlužníka poučil, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, bude insolvenční řízení zastaveno (§ 108 odst. 3 IZ). Usnesení bylo dlužníkovi doručeno dne 28.4.2015 a dne 22.4.2015 bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku. Dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2 IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Vzhledem k tomu, že usnesení o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je v právní moci, je z hlediska věcné správnosti napadeného rozhodnutí významné pouze to, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení uloženou mu pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu nezaplatil, a to ani v rámci odvolacího řízení (což ostatně dlužník ani netvrdí) a dále to, že dlužník byl v usnesení o povinnosti zaplatit zálohu ve smyslu ustanovení § 108 odst. 3 IZ poučen o možnosti zastavení řízení pro nezaplacení zálohy. Jsou-li splněny tyto předpoklady, insolvenční soud má právo insolvenční řízení zastavit, přičemž mu nelze důvodně vytýkat, že nepřikročil k druhé možnosti, a to k vymáhání nezaplacené zálohy v rámci výkonu rozhodnutí, když je věcí insolvenčního soudu, kterou variantu v případě nezaplacení zálohy zvolí. Nutno zdůraznit, že vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel. V řízení ani nevyšly najevo skutečnosti, pro něž by bylo nadbytečné trvat na uhrazení zálohy ani tu nejsou takové okolnosti, pro něž by bylo řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2013, senátní značky 29 NSČR 39/2013, které je dostupné na internetových stránkách www.nsoud.cz).

Vzhledem k tomu, že dlužník ve svém odvolání netvrdí žádné relevantní důvody, které by mohly být důvodem změny napadeného rozhodnutí, je třeba považovat rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení insolvenčního řízení za věcně správné. V této fázi řízení, kdy usnesení soudu prvního stupně o uložení zálohy je pravomocné, nelze toto pravomocné rozhodnutí měnit, a to ani co do výše uložené zálohy ani co do lhůty k jejímu zaplacení. Pokud dlužník v odvolání uvedl, že náklady insolvenčního řízení lze uhradit z majetkové podstaty, odvolací soud podotýká, že dle insolvenčního návrhu a seznamu majetku dlužník vlastní jen věci osobní potřeby, z nichž náklady insolvenčního řízení hradit nelze.

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 30.listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu