1 VSOL 948/2013-A-10
KSBR 40 INS 26442/2013 1 VSOL 948/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Kladky 114, PSČ 798 54, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.9.2013, č.j. KSBR 40 INS 26442/2013-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ust. § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), odmítl insolvenční návrh dlužnice.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje podstatné náležitosti dle ust. § 103 odst. 1, odst. 2 IZ, neboť v něm nejsou vylíčeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice. Dle ust. § 3 IZ je k osvědčení úpadku nezbytné, aby dlužník měl více věřitelů a peněžité závazky po lhůtě splatnosti více než 30 dnů a aby nebyl schopen závazky plnit. Dlužnice sice v insolvenčním návrhu označila 5 věřitelů (byť neúplně-bez uvedení sídla a identifikačního čísla), vůči kterým má 5 závazků. Netvrdila však skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že její závazky jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. V návrhu absentují tvrzení o tom, kdy se závazky staly splatnými, resp. odkdy je dlužnice nehradí, případně odkdy je nehradí v plné výši. Z údajů uvedených v návrhu lze sice dovodit, že závazky dlužnice jsou vykonatelné, dlužnice však neoznačila rozhodnutí, na základě kterých se závazky staly vykonatelnými a z těchto neúplných údajů nelze uzavřít, že závazky jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů. Soud prvního stupně nepřihlédl k seznamu závazků, neboť neobsahuje všechny náležitosti dle ust. § 104 IZ, zejména prohlášení o úplnosti a správnosti, a proto údaje v něm obsažené nemohou doplnit údaje uvedené v insolvenčním návrhu (§ 103 odst. 3 IZ ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2010, sp.zn. 29 NSČR 1/2008). Navíc dlužnice na tuto listinu v insolvenčním návrhu ani neodkázala. Listinné důkazy připojené k návrhu nejsou součástí insolvenčního návrhu a nemohou tudíž nahradit údaje, které je dlužnice povinna uvést přímo v insolvenčním návrhu, popř. v řádném seznamu závazků. Jelikož vady insolvenčního návrhu brání pokračování v řízení a insolvenční zákon vylučuje použití ust. § 43 o.s.ř., tj. vady nelze odstranit prostřednictvím výzvy, insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že v insolvenčním návrhu označila 5 věřitelů a 5 závazků, odkázala na přílohu, v níž tyto závazky specifikovala a uvedla, které exekutorské úřady jednotlivé závazky vymáhají a je tedy zřejmé a logické, že peněžité závazky jsou vykonatelné a jsou po lhůtě splatnosti a že je není schopna plnit, neboť jinak by exekuční řízení nebyla vedena. Soud prvního stupně postupoval formalistickým způsobem, který dlužnici znemožnil poctivě v rámci zákonných norem řešit úpadek oddlužením. Poukázala na skutečnost, že je laikem, a proto není schopna vyhovět zcela formalistickým požadavkům, navíc když všechny požadované informace lze dovodit z návrhu včetně jeho příloh. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se její insolvenční návrh neodmítá.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 24.9.2013 insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužnice uvedla, že převzala s manželem půjčku na rekonstrukci domu, nicméně manžel v době, kdy půjčka nebyla z velké části splacena, zemřel a jelikož nebyla schopna sama půjčku splácet, začala situaci řešit dalšími půjčkami, čímž se dostala do dluhové pasti. Závazky jsou vymáhány exekutorskými úřady, které chtějí zaplatit dlužnou částku najednou, což však není v jejích finančních možnostech, neboť pobírá toliko příjem od zaměstnavatele ve výši cca 8.500 Kč čistého měsíčně a starobní důchod ve výši 12.364 Kč měsíčně. V bodu 20 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) uvedla 5 peněžitých závazků vůči 5 věřitelům, věřitele označila obchodní firmou, bez uvedení sídla a identifikačního čísla, závazky označila obecným důvodem vzniku a výší. K návrhu připojila mimo jiné seznam závazků, který je opatřen úředně ověřeným podpisem dlužnice, ale bez prohlášení o tom, že seznam závazků je správný a úplný.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 103 odst. 3 věta druhá IZ, insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Podle ustanovení § 104 odst. 4, věta třetí IZ, předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu dlužníka, který není podnikatelem, je třeba vyjít ze závěrů uvedených Nejvyšším soudem ČR v usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NSČR pod č. 88 v roce 2010, ve kterém dovolací soud formuloval výslovně náležitosti insolvenčního návrhu dlužníka-nepodnikatele. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, se pak u insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh dlužníka tedy musí obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o naplnění všech znaků úpadku dle ustanovení § 3 odst. 1 IZ ve formě platební neschopnosti. Dále musí insolvenční návrh obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o platební neschopnosti dlužníka dle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, to je mohou být podkladem pro závěr, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti nebo není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých závazků vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo že dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

K náležitostem insolvenčního návrhu se dále vyslovil Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 20.5.2010, sp. zn. 29 NSČR 22/2009, které je zveřejněno pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NSČR, a v němž Nejvyšší soud České republiky zopakoval, že splnění povinnosti vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, nelze dovozovat z obsahu listin, které dlužník připojil k insolvenčního návrhu jako svou přílohu na rozdíl od listin, které mají zvláštní povahu, a které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je (současně) definován insolvenčním zákonem. Konkrétně se jedná o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka (srov. ustanovení § 104 odst. 1, písm. a/ až c/, odst. 2, odst. 3 a odst. 4 insolvenčního zákona). Zde Nejvyšší soud České republiky dále vyslovil názor, že z povinných příloh insolvenčního návrhu při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu lze vycházet za situace, že obsahují náležitosti stanovené insolvenčním zákonem, zejména prohlášení o tom, že jsou správné a úplné a podpis dlužníka (§ 104 odst. 4 věta třetí IZ).

Z insolvenčního návrhu dlužnice lze sice dovodit první znak úpadku, to je mnohost věřitelů, když dlužnice ve svém insolvenčním návrhu označila, byť ne zcela přesně v souladu s ustanovením § 103 odst. 1 IZ, pět věřitelů, vůči kterým má celkem pět závazků. Z bodu 20 formulářového návrhu pak vyplývá, že všechny označené závazky dlužnice jsou vykonatelné. Z toho, aby bylo možno z obsahu podaného insolvenčního návrhu uzavřít, že tyto vykonatelné závazky dlužnice nejméně vůči dvěma věřitelům jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, chybí v insolvenčním návrhu údaj o splatnosti alespoň dvou závazků dlužnice popsaných v bodě 20 návrhu či uvedení jiného konkrétního údaje, ze kterého lze na to, že závazky jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, alespoň usuzovat, např. uvedení data vydání vykonatelného rozhodnutí. Skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že jsou naplněny znaky úpadku podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ, nevyplývají ani z bodu 06 formulářového návrhu, kde sice dlužnice popisuje důvody, které vedly k úpadku, neuvádí však žádné konkrétní údaje ohledně splatnosti svých závazků a ani taková tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit naplnění některé z domněnek platební neschopnosti dle ustanovení § 3 odst. 2 IZ. Dovolává-li se dlužnice předloženého seznamu závazků, tak k tomu nutno uvést, že takový seznam závazků nemůže být pokládán za způsobilý zdroj poznání, protože neobsahuje náležitosti dle ustanovení § 104 odst. 3 a 4 IZ, tj. prohlášení o jeho správnosti a úplnosti a nelze přihlédnout ani k listinám připojeným k návrhu, neboť nejsou jeho součástí (srov. výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sp. zn. 29 NSČR 22/2009).

Soud prvního stupně proto nepochybil, když insolvenční návrh dlužnice odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ proto, že neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 22 listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu