1 VSOL 944/2016-A-10
KSBR 47 INS 13445/2016 1 VSOL 944/2016-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Hlavní 73, 691 27 Popice, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.6.2016, č.j. KSBR 47 INS 13445/2016-A-4,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2016, č. j. KSBR 47 INS 13445/2016-A-4, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně s poukazem na ustanovení § 3 odst. 1, 2, § 103 odst. 2, 3 a § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), dále s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 30 Cdo 2892/2004, sp. zn. 29 NSČR 7/2008 a sp. zn. 29 NSČR 22/2009), odmítl insolvenční návrh dlužníka doručený soudu 6.6.2016, protože postrádá základní náležitosti insolvenčního návrhu, bez jejichž uvedení nelze pokračovat v řízení. Dlužník neuvedl alespoň u dvou svých závazků vůči dvěma různým věřitelům jejich splatnost. Tvrzení dlužníka, že má závazky po splatnosti, je pouze obecným konstatováním a jelikož insolvenční soud nezná data splatnosti jednotlivých závazků, což k osvědčení platební neschopnosti dlužníka nepostačuje, nelze posoudit, zda se dlužník nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti podle ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 IZ. Insolvenční návrh tak postrádá jednu ze základních náležitostí požadovanou zákonem, kterou je uvedení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek. Splnění povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka nebo hrozící úpadek nelze učinit isir.justi ce.cz odkazem na obsah příloh. Taktéž se dlužník nemůže dovolávat seznamů (seznam majetku, závazků, zaměstnanců) přiložených k insolventnímu návrhu, pokud nemají všechny náležitosti vyžadované insolvenčním zákonem. Seznamy, které nejsou správné a úplné tak nemohou být pokládány za způsobilý zdroj poznání o majetkových poměrech dlužníka. Z uvedeného vyplývá, že informace uvedené v seznamech lze zohlednit pouze v případě, že se jedná o seznamy správné a úplné a dlužník na ně ve svém insolvenčním návrhu výslovně odkáže, což se v projednávané věci nestalo. Proto soud prvního stupně podle ust. § 128 IZ insolvenční návrh dlužníka bez dalšího odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že ve svém návrhu na povolení oddlužení uvedl, že je v úpadku a navrhl, aby soud rozhodl o úpadku dlužníka a zároveň povolil oddlužení. Uvedl, že má 20 věřitelů a 20 závazků, vypsal jednotlivě všechny své věřitele, důvod vzniku, případně číslo jednací exekuce a spisovou značku rozhodčího nálezu. Pokud si pamatuje datum poslední platby, kterou uhradil, tak uvedl alespoň měsíc a rok poslední úhrady a pokud ničeho neuhradil po pravomocném rozhodnutí, tak uvedl, že nebylo uhrazeno ničeho, dále uvedl jemu známou výši dluhu. V 6-ti případech (bod 19. insolvenčního návrhu) je veden soudní výkon rozhodnutí, u nichž uvedl čísla jednací, která jsou z roku 2015. Při 20 věřitelích a mzdě ve výši 17.270 Kč je zcela jisté, že není schopen splácet všechny dluhy najednou, řádně a včas. Při celkové známé výši dluhu 1.444.518,74 Kč, kdy z této výše je dluh ve výši 397.814,94 Kč vykonatelný, je zcela jisté, že dluhy opravdu není schopen řádně a včas plnit a že jeho dluhy stále narůstají. Navíc nesplácí ostatní své dluhy v průměru více jak rok a je v úpadku. Dlužník uvedl 6 věřitelů s tím, že je proti němu vedena exekuce, což znamená, že tyto pohledávky u těchto věřitelů jsou splatné nejpozději tři dny po nabytí právní moci soudního rozhodnutí. Odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 4 VSPH 377/2016-A-17.K návrhu připojil řádný seznam majetku a závazků a podle tohoto rozhodnutí, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze jako součást tvrzení o úpadku akceptovat údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v těchto seznamech majetku a závazků. Je přesvědčen, že ve svém návrhu uvedl veškeré rozhodné skutečnosti svědčící o úpadku, učinil celkový přehled o své osobní, majetkové a finanční situaci; předložil seznam majetku, seznam závazků a uvedl údaje uvedené v § 104 odst. 3 IZ; učinil prohlášení, že nemá žádné zaměstnance. Tyto skutečnosti dostatečně osvědčují jeho úpadek a v řízení lze tedy pokračovat. Navíc dlužník ve svém návrhu požádal soud o převod příloh z předcházejícího insolvenčního návrhu, kde byly doloženy kopie smluv s věřiteli, ale také upomínky věřitelů, výzvy k úhradě dlužných částek, a to jak od samotných věřitelů, tak i od exekutorů. Navrhl, aby usnesení krajského soudu bylo změněno tak, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb.( dále jen IZ ). Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle odst. 2 nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolání, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 104 IZ podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku") b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek (odstavec 1).

V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí (odstavec 2).

V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč (odstavec 3).

Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 obdobně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (odstavec 4).

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplní-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 390 odst. 1, věta první IZ návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z výše citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že dlužník, který tvrdí, že je v úpadku, popřípadě v hrozícím úpadku (§ 3 odst. 4 IZ) a domáhá se rozhodnutí o jeho úpadku, musí ve svém insolvenčním návrhu uvést všechny rozhodné skutečnosti, jež jeho úpadku nasvědčují a pokud navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat též návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 390 odst. 1 věta první IZ). Dlužník tak podává návrhy dva.

Jelikož návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na příslušném (předepsaném) formuláři, může jej dlužník využít i k podání vlastního insolvenčního návrhu, což mu umožňuje řádné vyplnění bodu 07 tohoto formuláře, v němž musí dlužník uvést všechny rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek (tj. počet věřitelů, výše jednotlivých dlužníkových závazků, splatnost závazků a důvod, proč dlužník není schopen tyto své závazky plnit). Jinými slovy insolvenční návrh musí splňovat náležitosti dle § 103 IZ v návaznosti na § 3 odst. 1, odst. 2 IZ (viz citace shora) a návrh na povolení oddlužení musí splňovat též náležitosti dle § 391 IZ, což dlužníku umožní řádné vyplnění zmíněného formuláře pro návrh na povolení oddlužení (viz. podrobné pokyny zveřejněné na stránkách Ministerstva spravedlnosti www.insolvencni-zakon.justice.cz.).

Nutno dále zdůraznit, že podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného (projednatelného) insolvenčního návrhu. K náležitostem insolvenčního návrhu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod poř. č. 88/2010.

Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že -dlužník se návrhem ze dne 28.3.2016, doručeným soudu dne 6.6.2016, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Návrh podal na předepsaném formuláři a z údajů uvedených v kolonce 07 mimo jiné vyplývá, že dlužník má celkem 20 nezajištěných závazků vůči 18 věřitelům s tím, že celková výše jeho závazků dosahuje výše 1.444.518,74 Kč, z toho do výše 1.046.703,80 Kč jsou závazky nevykonatelné a do výše 397.814,94 jsou závazky vykonatelné. Jako vykonatelné označil závazky vůči 1. PROFI CREDIT Czech a.s. na základě rozhodčího nálezu, který označil číslem jednacím, výší závazku 304.159,40, na který neuhradil ničeho, 2. Simple Money Service s.r.o. vykonatelný na základě rozhodčího nálezu označeným sp. Zn, výší závazku 11.024 Kč, naposledy uhrazeno červenec 2015, 3. Berpůjčku s.r.o., pro který je vedena exekuce označená spisovou značkou na základě rozhodčího nálezu označeného rovněž pouze spisovou značkou, výší závazku 31.511,26 Kč, poslední úhrada červen 2014, 4. Generali Pojišťovna a.s. označeného číslem jednacím exekuce, výší závazku 10.273,80 Kč, poslední úhrada srpen 2014,

5. Intrum Justitia s.r.o. označeného číslem jednacím exekučního rozhodnutí, výší závazku 23.599 Kč s údajem, že nebylo uhrazeno ničeho 6. ROGIN Zero s.r.o. označeného číslem jednacím elektronického platebního rozkazu, výší závazku 17.248 Kč, poslední úhradou listopad 2014. Dále označil 14 závazků věřitelem, výší závazku, měsícem a rokem poslední úhrady. Uvedl, že všechny závazky jsou 30 dní po splatnosti, závazky nesplácí více jak půl roku, jelikož mu na toto nezbývají finanční prostředky. V bodu 17. (závazky, ze kterých nevyplývá práv na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) neoznačil datum splatnosti závazků a v bodu 19. (závazky, ze kterých nevyplývá práv na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) neuvedl alespoň datum vydání označených exekučních titulů. Přiložený seznam závazků obsahuje označení závazků shodně s údaji uvedenými v bodu 07 návrhu na povolení oddlužení, tedy bez uvedení data splatnosti, v případě označení exekučního titulu neuvedl alespoň datum jeho vydání.

Na tomto skutkovém základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Z obsahu insolvenčního rejstříku je dále zřejmé, že dlužník podal předchozí insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení ze dne 28.3.2016 u Krajského soudu v Brně dne 31.3.2016, vedený pod sp. zn. 40 INS 7161/2016, v němž dlužník uvedl shodné závazky, které označil shodným způsobem, ovšem bez údaje o poslední úhradě. Obecně uvedl, že všechny závazky jsou 3 měsíce po splatnosti. Insolvenční návrh byl odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ usnesením ze dne 1.4.2016 č.d. A-5 s odůvodněním, že součástí vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, musí být nejen konkrétní údaje o jeho věřitelích, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 11. 2011 sp. zn. 29 NSČR 14/2011, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS sbírkové číslo Rc 44/2012). Velmi pečlivé odůvodnění uvádí, že je třeba zcela konkrétně uvést, kdy který závazek se stal splatným, od kdy jej dlužník nehradí, nebo jej nehradí v plné výši (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 11. 2011 čj. 2 VSOL 715/2011-A-11 v insolvenční věci KSBR 26 INS 18051/2011). Dlužník se v insolvenčním návrhu ke splatnosti svých závazků nevyjádřil a omezil se pouze na tvrzení, že v současné době má 18 závazků, které jsou po splatnosti déle než 3 měsíce. Takové tvrzení není způsobilé úpadek dlužníka osvědčit. Rovněž skutečnost, že jsou vůči dlužníku vedena exekuční řízení bez bližších informací o tom, zda lze či nelze v rámci těchto řízení dosáhnout uspokojení pohledávek věřitelů, nezakládá žádnou z vyvratitelných domněnek úpadku podle ust. § 3 odst. 1 IZ (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2012 čj. KSBR 32 INS 1855/2012, 3 VSOL 161/2012-A-11). Vyjádření dlužníka je ve vztahu k jeho platební neschopnosti neurčité a není z něj zřejmé, z jakého důvodu není dlužník v současné době své závazky schopen splácet. Listinné důkazy, které dlužník k návrhu přiložil, nejsou součástí insolvenčního návrhu, nemohou tudíž nahradit údaje, které je dlužník povinen uvést přímo v insolvenčním návrhu, popř. v řádném seznamu majetku a závazků dle ust. § 104 IZ, na který by dlužník odkázal. K listinám připojeným k insolvenčnímu návrhu tak nelze přihlédnout, ledaže by se jednalo o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu, na který dlužník v insolvenčním návrhu odkázal (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2010 čj. 29 NSČR 1/2008-A-15 v insolvenční věci KSBR 37 INS 294/2008, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2010 čj. 1 VSPH 342/2010-A-56 v insolvenční věci MSPH 93 INS 3469/2008), což se však v posuzované věci nestalo. Usnesení nabylo právní moci dne 23.4.2016.

Z obsahu insolvenčního rejstříku je rovněž zřejmé, že dlužník podal další insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení ze dne 28.3.2016 u Krajského soudu v Brně dne 26.4.2016, vedený pod sp. zn. 31 INS 10137/2016, v němž dlužník uvedl shodné závazky, které označil shodným způsobem, ovšem kromě údaje o poslední úhradě. Insolvenční návrh byl odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ usnesením ze dne 3.5.2016 č.d. A-6 s odůvodněním, že neobsahuje uvedení konkrétního data splatnosti u žádné z pohledávek. V insolvenčním návrhu není ani blíže specifikována platební neschopnost dlužníka, v návrhu je pouze obecně konstatováno, že dlužník není své závazky schopen plnit. Usnesení nabylo právní moci dne 26.5.2016.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že přes velmi pečlivá a podrobná odůvodnění předcházejících odmítavých rozhodnutí, s nimiž se odvolací soud i v této věci zcela ztotožňuje a na něž pro stručnost odkazuje, ani v pořadí 3. insolvenční návrh dlužníka neobsahuje potřebné rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek. Jde proto o návrh neprojednatelný a v řízení o něm nelze dále pokračovat. K náležitostem řádného insolvenčního návrhu se vztahuje výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR-sen. zn. 29 NSČR 7/2008, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, sen. zn. 29 NSČR 22/2009 a sen. zn. 29 NSČR 14/2011 a všechna rozhodnutí soudu prvního stupně, kterými odmítl insolvenční návrhy dlužníka, z těchto rozhodnutí vychází.

Je zřejmé, že dlužník svůj původní insolvenční návrh ze dne 28.3.2016 pouze různě modifikuje tak, aby vyhověl náležitostem řádného insolvenčního návrhu dle ust. § 103 odst. 2 IZ. Pokud dlužník v insolvenčním návrhu v bodu 07. formuláře toliko vyjmenoval své věřitele a výši jejich pohledávek, aniž se vyjádřil k jejich splatnosti a k důvodům proč tyto závazky není schopen hradit, pouze uvedl údaj o poseldní platbě, pak ani tímto návrhem neumožnil soudu prvního stupně posoudit, zda je v úpadku či zda mu úpadek hrozí. Údaj o tom, kdy bylo na závazek naposledy hrazeno, údaj o splatnosti nenahrazuje, neboť z tvrzení dlužníka není zřejmá frekvence dohodnuté splatnosti jednotlivých úhrad (denní, týdenní, měsíční, čtvtletní, roční ). Jak již uvedl soud prvního stupně několikrát, povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka přitom nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz citované R 91/2009), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků s náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Ani v přiloženém seznamu závazků dlužník neuvedl přesná data splatnosti jednotlivých závazků nebo alespoň datum vydání vykonatelných rozhodnutí či datum rozhodnutí, kterými byly nařízeny exekuce, z nichž by bylo možné posoudit dobu, po jakou dlužník své závazky nehradí. Uvedl-li dlužník ve svém odvolání, že jeho závazky jsou po lhůtě splatnosti a že z jeho návrhu vyplývá, že je v úpadku, neboť není schopen hradit ani své splatné závazky, pak jednak ani toto doplnění není dostačující (konkrétní) a navíc k tomuto tvrzení (doplnění) již nelze v odvolacím řízení přihlížet, neboť z hlediska posouzení projednatelnosti insolvenčního návrhu, je rozhodující stav ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 146 odst. 1, odst. 2 v návaznosti na ust. § 142 písm. a/ IZ).

Pokud dlužník ve svém odvolání poukázal na závěry vyjádřené v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 4 VSPH 377/2016-A-17, pak odvolací soud zdůrazňuje, že je nelze na projednávanou věc aplikovat, neboť uváděné rozhodnutí se zabývalo přezkumem odmítnutého insolvenčního návrhu z jiného právního důvodu a to dle ust. § 128 odst. 2 IZ, kdy soud prvního stupně dospěl k závěru, že přiložené seznamy k insolvenčnímu návrhu postrádaly zákonem předepsané náležitosti.

V závěru dlužno pro úplnost uvést, že nedostatky, pro které soud prvního stupně i 3. insolvenční návrh dlužníka odmítl podle § 128 odst. 1 IZ, dlužník v případném dalším insolvenčním návrhu odstraní, pokud v něm uvede konkrétní data splatnosti alespoň u dvou uváděných závazků. Tento údaj může dlužník v insolvenčním návrhu nahradit uvedením data vydání rozhodnutí buď, vykonávaného nebo exekučního rozhodnutí rovněž alespoň u dvou závazků, což může vzhledem k doložení těchto titulů k insolvenčnímu návrhu učinit bez větších obtíží. V případě, že dlužník setrvá pouze na údaji termínu poslední úhrady závazku, musí k alespoň dvěma závazkům uvést dohodnutou frekvenci splátek. Dlužníka je rovněž třeba upozornit, že pokud jde o seznam závazků, který je též povinnou přílohou k insolvenčnímu návrhu, pak insolvenční zákon v ustanovení § 104 odst. 3 výslovně vyžaduje, aby v tomto seznamu dlužník mj. uvedl nejen údaje o výši, ale i údaje o splatnosti jednotlivých závazků (viz. citace § 104 IZ shora).

Ze všech uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího

soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci 19. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu